coreMusic.cz - Magazín o tvrdé hudbě

Druhý díl (link), třetí díl (link)

Jirka Suffocate With Your Fame          facebook.com/suffocatewithyourfame bandzone.cz/suffocatewithyourfame

Tenhle rok vyšlo tolik desek, že je dost těžké z toho něco vybrat a určitě na něco stěžejního zapomenu. Pokusím se vypíchnout tedy ty desky a autory, kteří mě opravdu zaujali a drželi si dlouhodobě přední příčky v mém mp3 přehrávači.

DESKY ROKU
Signal The Firing Squad – Abnegate
Beneath the Massacre – Incongruous
Thy Art Is Murder – Hate
Make Them Suffer – Neverbloom
Veil Of Maya – Eclipse
The Acacia Strain – Death Is The Only Imortal
Lionheart – Undisputed
Upon a Bunrning Body – Red White Green
Architects – Daybreaker
---------
Ancients – Star Showers On The Euphrates
Ellie Goulding – halycon
(Bohužel nemám moc přehled :D)

AKCE ROKU
Thy Art Is Murder, Bermuda, War From A Harlots Mouth, As Blood Runs Black; 21. března 2012
Bonecrusher 2012: Beneath the Massacre, Carnifex, Within the Ruins, Molotov Solution, Betraing the Martyrs; 25. února 2012

Díky tomu, že jsme letos s kapelou hodně koncertovali je těžký to popsat, ale určitě si to na podiu užívám mnohem víc a zažívám skvělý koncerty, než pouze jako divák.

PŘEKVAPENÍ
Neuvěřitelný progres Skywalker, Nias a živý bubeník Victims.

PRŮSER
Vydatný rok na desky s sebou nese i spoustu špatných zpráv. Mezi průsery roku bych zařadil hiatus nebo konec: Carnifex, Molotov Solution, The Bridal Procession nebo spousty personálních změn ve všech možných kapelách od Born of Osiris až po mé oblíbence The Black Dahlia Murder, které opustil bubeník Shannon Lucas. Smrt Mitche Luckera tomu dala pořádně na frak a tím bych raději uzavřel průsery 2012.

NEJOČEKÁVANĚJŠÍ DESKY 2013
Popravdě nemám moc přehled co má vyjít nového v příštím roce, o čem vím a zaujalo mě:
Skywalker
Hundreath
I Declare War
Behemoth

Závěrem bych Vám všem chtěl popřát všechno nejlepší do nového roku. Hodně zdraví, štěstí a rozumu! Podporujte kapely, choďte na koncerty, kupujte cd a čtěte coremusic.cz

 

Fred Noostrak/Smashed Face            facebook.com/smashedface bandzone.cz/smashedface facebook.com/noostrak bandzone.cz/noostrak

DESKY ROKU
Dive – Preapo
War From A Harlots Mouth – Voyeur
Thy Art Is Murder – Hate
The Safety Fire – Grind the Ocean
Cryptopsy – Cryptopsy
Abominable Putridity – The Anomalies of Artificial Origin
---------
Susanne Sundfor – The Silicone Veil
Lana Del Rey – Born to Die
Zelliack – Noir Tone

AKCE ROKU
More Than A Thousand (Praha Klub Strahov 007); 12. listopadu 2012

PŘEKVAPENÍ
Twelve Foot Ninja – Silent Machine

PRŮSER
Zvuková kvalita nahrávek (loudnes war vs. praskání).
Nesoudržnost scény, pomluvy a závist, sedláckost a neprofesionalita, trend, šablonovitost a důvody vzniku nových kapel.
Úmrtí Mitche ze Suicide Silence.

NEJOČEKÁVANĚJŠÍ DESKY 2013
Nečekám na nic konkrétního, ale těším se na novinky svých oblíbených kapel bez ohledu na rok a modlím se, aby to nebyla nějaká píčovina nebo vyhořelá marnost ve stylu protěžovaných kapel.
Už asi sedm let se těším na novou desku Necrophagist a minimálně dalších sedm se ještě načekám.

 

Honza/Giovanni Skywalker                                      facebook.com/skywalkerhc bandzone.cz/skywalker

DESKY ROKU
(těžká otázka!!! - musel jsem vynechat nový No Turning Back a The Ghost Inside)

Stick To Your Guns – Diamond
Deftones – Koi No Yokan
Brutality Will Prevail – Scatter The Ashes
Landscapes – Life Gone Wrong
Title Fight – Floral Green
Obey The Brave – Young Blood
Parkway Drive – Atlas
---------
Smack – 2051
Paulie Garand – V hlavní roli
Hugo Toxxx – Bauch Money Mixtape

AKCE ROKU
Fluff Fest 2012
Title Fight (Klub Strahov 007); 1. října 2012

PŘEKVAPENÍ
Call Tracy – mosteckej pop punk, genialni zalezitost, tocime EP, bude to bombarovat.

PRŮSER
Zito 44 / Landa – jeho existence a popularita.

NEJOČEKÁVANĚJŠÍ DESKY 2013
Call Tracy s novým EP od nás (zvědavej jsem, jestli to nějak uděláme)
Blink 182 – Dogs Eating Dogs EP (ještě Vánoce 2012)
Dusty Kate – VS EP

 

Tonda Rise Of Surya                               facebook.com/riseofsurya bandzone.cz/asynthetic

DESKY ROKU
Periphery – Periphery II: This Time It's Personal
The Contortionist – Intrinsic
The Faceless – Autotheism
Deftones – Koi No Yokan
Gojira - L'Enfant Sauvage
Hour of Penance – Sedition
Meshuggah – Koloss
---------
Linkin Park – Living Things
Anathema – Weather Systems
The Mars Volta – Noctourniquet

AKCE ROKU
Brutal Assault 17
European Eclipse Tour (Animals as Leaders, Veil of Maya, Betraying the Martyrs, Volumes, Structures); 28. dubna 2012

PŘEKVAPENÍ
Extol zpátky na scéně

PRŮSER
Smrt Mitche Luckera

NEJOČEKÁVANĚJŠÍ DESKY 2013
Periphery – Juggernaut
Extol
Exivious

 

Druhý díl: http://coremusic.cz/clanky/tema/item/4412-hudebni-kalkulace-roku-2012-podle-muzikantu-vol2
Třetí díl:  http://coremusic.cz/clanky/tema/item/4418-hudebni-kalkulace-roku-2012-podle-muzikantu-vol3

Dnes večer bude hostem MarastOnAir na rádiu R Fred z kapel Smashed Face/Noostrak, Obscure Promotion, Brutal Assault Fest.

Pokud nebudete mít do čeho píchnout, koukněte na podrobnosti v tomto eventu: http://www.facebook.com/events/231351300309667/

Noostrak prezentují svůj nový merch, najdete ho na facebooku této mladé havlíčkobrodské kapely, kterou vede Fred ze Smashed Face. Nová kolekce se váže k debutovému aprílovému albu Human Tragedies Every Days. K dispozici je taky jeho nový trailer.

Více na http://www.facebook.com/noostrak.

Poslední březnový den připadl na sobotu, a tím tedy vyvstala i otázka, co večer? Může se válet se u obrazovky, souložit, opíjet se (případně libovolné kombinace výše uvedených tří činností) nebo jít na koncert. A právě v pražském klubu XT3 se uskutečnila zajímavá akce v čele s ukrajinskou female fronted formací To Leave A Trace. Jako support měli vystoupit i polští experimentátoři Zeal, kteří nakonec nedorazili, takže jako jediná předkapela se představili Noostrak z Vysočiny.

Bylo jasné hned od počátku, že jestli bude v klubu aspoň dvacet lidí, tak to bude úspěch, a daleko od pravdy jsem nebyla. V podzemních prostorách  na Žižkově bylo opravdu návštěvníků poskrovnu, vše tedy nasvědčovalo, že to bude komorní atmosféra jak stehno. V tak malém počtu lidí atypická dispozice klubu, v níž je podium jakoby za zatáčkou, nevadila, nechtěla bych tam ale zažít nějakou masovou akci, to půlka lidí nevidí prakticky nic.  Jinak interiér je velmi pěkný a zajímavý, zvuk byl také v pohodě, což mě příjemně překvapilo...

Kolem deváté hodiny vylezli na podium havlíčkobrodští Noostrak – mladíčci v čele s ostříleným a profláknutým Fredem (neexistuje snad nikdo, kdo by o něm ještě neslyšel). Banda, kterou pod podiem „podporovalo“ asi tak pět až deset lidí, to neměla lehké, ale nevypadalo to, že by je to nějak trápilo a rozbalili si svůj set na vlně  progresivního deathcoru. Basák a kytarista se snažili o klepetovou choreografii, kterou doplnili o poctivý běh na místě, což bylo roztomile toporné, ale na jejich výkon to naštěstí vliv nemělo:) Po instrumentální stránce vysoce slušný výkon, dověděli jsme se i něco málo o obsahu jednotlivých songů, a o Fredově vokálu nemluvě, jeho kvality jsou nesporně známé z jeho hlavního projektu – skupiny Smashed Face.

Po delší pauze a zvučení se konečně dostali ke slovu To Leave A Trace z ukrajinského Lutsku, kteří mají na kontě dvě EP a mimochodem se u nás v ČR představili už v roce 2009. Zpěvačka Oksana mě vážně dostala. Drobná holčina s chlapeckou postavou, jemným hláskem a slovanskou angličtinou vylezla na podium a hned, jak se spustila muzika, svým malým tělíčkem rozbalila show, která se jen tak nevidí. Naprosto luxusní řev přirozeně kloubila s čistým vokálem se zajímavou barvou, trhaně sebou škubala, kroutila se a poskakovala. A co že to vůbec hrají? No, velmi pestrou kombinaci metalu, post-hardcoru a dalo by se říci, že i emo coru. Ale co se zabývat škatulkami, takhle holka se třema klukama v zádech ukázala, že i v liduprázdném klubu za podpory pár nadšenců se dá udělat  velký koncert. I těch pár lidí tleskalo, pařilo, užívalo si a atmosféra byla celkově uvolněná, přátelská a přesto silná. Přehrálo se prakticky celé novinkové EP Boatman Is The Hero, kde se více řve než na předchozím Fight Your Evil Side (tam Oksana pěje čistě docela často, což je v jejím případě velké plus). Na závěr došlo i výtečnou klipovku The Endless Song Of One Day a na zajímavý cover Enjoy The Silence od Depešáků. Davidu Gahanovi by určitě spadla čelist.

Za zmínku stojí, že To Leave A Trace se hlásí ke křesťanství (což mě vzhledem k jejich domovině ani nepřekvapuje) a nezapomněli tento fakt opomenout během svého setu. Na hromadně zpívanou „modlitbu“ jako při koncertě Underoath nedošlo (uf), ale vyvstala mi myšlenka, že tyto "Jesus Christ Bands" jsou prostě opravdu výborné, ať už se jedná o zmíněné Underoath, Norma Jean, Devil Wears Prada,  Oh Slepper, As I Lay Dying, Impending Doom, Hands atd…

Po jedenácté koncert skončil a mně v hlavě stále hrály divoké silné songy od naších slovanských bratrů. Pokud tuhle bandu neznáte, tak to rychle napravte, protože o hodně přicházíte!!!

P.S. Mrkni dolů na video!

 

 

Pro každého, kdo se nechtěl v páteční večer jen bezcílně utápět v alkoholu, si připravil hustopečský M-klub  trochu té poklidné a odpočinkové kultury. Řeč je o akci šité na míru pro všechny fanoušky tvrdší hudby s všeříkajícím názvem Hardcore Night. Do Hustopečí se na nás přijeli podívat pecky jako Descent Of The Scarlet Skies, Sic. Engine, Noostrak a také, dnes již stálice brněnské chrochtající scény, Cinzana Bianca. Tato více než rajcovní čtveřice kapel dávala tušit slušnou náplast na duši místní, po skromné nabídce podobně laděných akcí.  Po osmé hodině se vše začalo chystat, postupně přicházeli další a další návštěvníci akce a já s ohledem na svojí chřipku v pokročilém stádiu zaujal strategické místo u baru. 

Jako první se na plac vyřítila mladá formace Noostrak z Havlíčkova Brodu, která hned na začátku celé párty nahodila laťku až ke stropu. Kapelu jsem dříve neznal, až pár dní před akcí jsem zabrouzdal do hlubin redakční databáze a zjistil, odkud vítr vane. Kapela na české scéně nepůsobí kdovíjak dlouho, ale pánové už si mimo jiné stihli střihnout podzimní turné s ruskými nakopávači Sarah Where Is My Tea. Ještě o chlup větším lákadlem pro mne byla pozice zpěváka obsazená Fredem, kterého můžete se svým líbezným hláskem slyšet v čele Smashed Face. V jejich podání šlo o bezchybný playlist, až překvapivě slušné nazvučení a výbornou show. Škoda jen poněkud malé účasti fanoušků, kteří si očividně od první kapely moc neslibovali. V nejbližších měsících se pak můžete těšit na jejich debutový materiál.

Po této smršti přišlo na řadu osvěžení v podání nejznámějších veganů pod Špilberkem. Jako vždy plážově oděná, barevnými drinky s paraplíčky nasáklá a všudypřítomným pískem v genitáliích trpící sestava Cinzana Bianca. Jejich show můžu každému vřele doporučit. Naživo jsem je viděl už po několikáté a energie, kterou dokáží nacpat do čtyřiceti minut je neskutečná. Mimo skladeb jako Black Poppy či nejnovější Sicilian Party došla řada i na čajový dýchánek u balady s příhodným názvem Smrdí mi oči. Nakonec jejich set o trochu dříve ukončila vybitá baterie v bezdrátovém strunném robertku kytaristy Childyho. Avšak i přes horečku, která mi touto dobou dávala čím dál tím víc na prdel, jsem si jejich porci ledově vychlazeného koktejlu na plno užil.

Další na řadu přišli brněnští Sic. Engine.  Mimo výrazných kytar kapela vsází hlavně na chytlavou kombinaci dvou zpěváků. Čistě zpívající básník Ficy a nekompromisně trhající screamer Dred dávají skladbám nezaměnitelný zvuk a právě na ten jsem se těšil. Toho se mi bohužel nedostalo. Těžko říct zda dávat vinu panu zvukaři nebo jen stísněným prostorám klubu, k mým uším se linul přeřvaný guláš a z čistých zpěvů jsem si neužil vůbec nic. I když kapele nebylo za jejich výkon co vytknout, zvuk se zkrátka nepovedl.

Čtveřici kapel našlapaného pátečního večera uzavírá opět brněnská kapela Descent Of The Scarlet Skies. Tato na první pohled mladičká sestava mne příjemně překvapila vrchovatou porcí technicky zmáknuté hudby. Mimo té s sebou přivezli představit také nového zpěváka a za sebe můžu říct, že šlo o správnou volbu. Jeden by čekal, že poslední kapela už dá vyčerpanému publiku oddechnout, ale v tomhle případě šly ohledy stranou. Na závěr se dostalo i na covery od Slipknot nebo na srdcový Unrest od Parkway Drive. Celkově šlo o velmi energickou podívanou, nechyběla ani trocha moshe a těším se další akci, tentokrát snad už ve zdraví a blíže kapele.

I přes zdravotní potíže a původní záměr se na celou akci v polovině vykašlat a jít se domů cpát medikamenty, jsem to velmi rád vydržel. Ba naopak, udělalo se mi lépe. Těžko říct, zda díky kvalitní náloži hudby nebo pravidelné dávce léčiv a alkoholu nejrůznějšího druhu od příjemné obsluhy za barem. Za celý večer však musím organizátorům i klubu poděkovat, akce byla výborná a doufám, že se opět brzo uvidíme. Snad již v hojnějším počtu.

Jubilejní desátý Defacing Fest otevírali metalcoristi Shadow Area ze Strážnice, kteří si sebou přivezli i své věrné fanoušky. Jelikož jejich set znám už i pozpátku, tak napíšu jediné – nezklamali. Za zmínku však určitě stojí jejich zbrusu nový song Breathtakers, který je trochu odlišný od předešlé tvorby a musím říct, že tento kousek je pro mě zatím tím nejlepším z tvorby Arey. Jako druzí se předvedli chalani zo Slovenska Drama Queen. Trochu mi jejich hudba připomínala August Burns Red, ovšem postrádala jsem u nich trošku více originality a takového toho „šmrncu“ (možná to bude tím, že kapel takového rázu známe mraky). Ráda si je ale určitě kdykoli zase znovu poslechnu. Po jejich vystoupení zahráli svou death/grind comedy show Mincing Fury and G.C.o.Q.D. Kapela nebyla úplně můj šálek čaje, takže jsem si ji určitě nemohla vychutnat jako ty ostatní. Jeden ze zpěváků měl po většinu času „epileptický záchvat“ a povaloval se s mikrofonem po zemi. Smashed Face jako vždy zahráli svou typickou sebevědomou show s dokonalou choreografií. Jako třešnička na dortu a taky hlavní hvězdy My Autumn jsem bohužel prošvihla (ach ty noční busy domů). Z doslechu to však byla skvělá show.

Sotva nám odeznělo deváté vydání tradičního Defacing Festu, tentokrát ve znamení křtu očekávaného nového EP kapely Corposant, už nám pomalu klepe na dveře jeho lednové jubilejní desáté pokračování, které proběhne opět za účasti vybraného lineupu pětice kapel. Headlinerem desátého vydání totiž budou deathcoroví a v Česku už zavedení psychopati MY AUTUMN z Ruska.

Ti zcela nepochybně srovnají brněnskou Melodku se zemí silou nevídanou, přičemž půdu k tomuto bohulibému činu jim kromě již tradičního účastníka v podobě řezníků SMASHED FACE připraví brněnské grindcore komando číslo jedna MINCING FURY AND G.C.O.Q.D. a to vše za asistence dvojice nadějných mladých metalcore formací - DRAMA QUEEN ze slovenské Bratislavy a SHADOW AREA z jihomoravské Strážnice.

Spěchám z práce, abych to na tu šestou vůbec stihnul. Je šest nula pět, já přibíhám k pražskému Chapeau, sestupuju do sklepení, abych zjistil, že se zde zatím vyskytuje jen pár postaviček a avizovaný harmonogram, který měl startovat v šest nula nula, rozhodně dodržený nebude. No co, je aspoň čas zase jednou prohodit pár slov se známými z vystupujících kapel. Nebudu to nijak protahovat...

Kapelou, která otevírala celý tento Dead Town večer, byli kluci Suffocate With Your Fame. Černošickou formaci jistě běžný vyznavač core scény zná. Pánové nedávno vydali své debutové album The New World Order, kterým sice závratnou díru do světa neudělají, ale i tak trošku vystrkují růžky. Suffocati se s tím příliš nepárali. Vystoupili na podium, Jirka drapnul mikrofon, David to odklepal a šlo se na věc. Suffocate With Your Fame jsem viděl už asi po páté, kapela si stále udržuje svůj rostoucí standart. Možná jsem zaujatý, ale jejich set mě jako vždy bavil. Nejenom, že se jejich střední tempa s parádními kytarovými party dobře poslouchají, na Suffocaty se taky dobře dívá. Jirka v čele, za nímž poskakuje jeho pět parťáků, choreografie jako z videoklipu corových stars. Trochu mě mrzelo, že SWYF celý večer startovali. Proč?

Protože po Suffocate With Your Fame se měla ukázat pražská post-hardcore "senzace" Marina s (ne)oblíbeným Egorem jako vedoucím tohoto ansámblu. Může mi někdo vysvětlit, proč pořadatelé cpou post-hardcore ukřičenou skupinu na jinak čistě deathcorový koncert? Aby se zviditelnila? Přilákala nové fandy? Asi to tak být mělo, ale Marina si tyhle manévry hezky odskákala. Možná ne jejich vinou, ale asi tak nějak zaslouženě. Hlavní podíl, na tom, že se Marina asi čtyřicet minut chystala, měl ne moc kvalitní zvukař, který nebyl schopen procpat stopu samplů ke kapele, ani k divákům. Chyba techniky nebo chyba na jiné straně? Každopádně, skoro po tři čtvrtě hodině se Marina rozehrála. No rozehrála se asi jen na dvě minuty, protože vinou absence samplů se muzikanti nechytali. Když se tomu ještě později přidala prdlá struna kytaristy, bylo na průser zaděláno. V tu dobu bylo v sále asi třicet lidí, kterým se na tváři loudil potutelný škodolibý úsměv. „Marina – nejlepší u nás", ozvalo se. „Můžete mi říct, kdo pro ně hlasoval? Měli začínat a bylo by to v cajku ". Ano souhlasím, kdo pro ně proboha hlasoval? Marinu jsem viděl poprvé a byl to jeden z nejhorších koncertů. Ani opěvovaný Egor nepřesvědčil, hlas slabý, čistý zpěv nejistý a celé jakési ušmodrchané. Možná jim křivdím, ale včera to byla fakt tragédie, tak snad příště.

Po totálně zpackaném setu Mariny se na stage objevila docela jiná persona. Smashed Face s notoricky známým Fredem za mikrofonem. A byla to sakra jízda. Podobně jako SWYF žádné oplítačky, ostatně, jak zvěstoval sám Fred, lokální kapely stejně nikoho nezajímají. Před setem si vokalista zkontroloval zvuk, poradil chabému zvukaři a šlo se na věc. Smashed Face zahráli plus minus pět, šest kousků doplněných coverem Unanswered od Suicide Silence. A byl konec. Smažky svým tornádem ale alespoň předznamenali následující sled tvrdých událostí.

Jako první se ze tří hlavních zámořských hvězd představili nekompromisní King Conquer. Ti loni pod hlavičkou Mediaskare Records (která vlastně zaštiťovala celou tour) vydali svou zatím poslední, v pořadí třetí studiovou desku America's Most Haunted. Opět se ukázalo, že není deathcore jako deathcore. Jakmile King Conquer spustili svou nálož, bylo poznat, jaký je stále rozdíl mezi našimi a zámořskými kapelami. No ale dejme tomu, že tam taky deathcore dnes šmydlí kde kdo. Každopádně – v tu chvíli v Chapeau začala stoupat teplota skoro logaritmickou rychlostí. Pod podiem se totiž začalo moshovat, skákat, pogovat, a když ne to, tak alespoň u v zadu stojích poklepávat nohou a pohupovat hlavou. Schytal to i projektor, za jehož výstupní kabely se zahákla noha jednoho „skokana". King Conquer rozhodně nejsou hezouni ani žádní velcí trendaři. Pět škarohlídů, kteří ale svou muzikou nahlodali ušní bubínky celému Chapeau.

Pro někoho možná nejzásadnější kapela celého večera – kanadští Blind Witness – vystupovali jako předposlední. Za sebe říkám, že ze tří zahraničních interpretů byli nejslabší. Kapela začala efektně svým intrem nazvaným Prologue z poslední desky Nightmare On Providence Street z roku 2010 následovanou dvojkou All Alone. Co mi trochu vadilo, byl smrad lehké arogance ve vystupování frontmana Jonathana Cabana. Snažil se hecovat, fuckovat, co mi ale přišlo podlé, bylo nekompromisní smetení každého, kdo se jen na chvíli objevil po jeho boku na podiu. Ale budiž, jsou to hvězdy. Samozřejmě nemohla chybět klipová Baby One More Notch. Mám pocit, že taky zazněla dvouminutová smršť For Life.

Po skončení setu Blind Witness se mi už z toho všeho deathcoru začala trochu nafukovat hlava. Co bych dal za dvacet minut odpočinku u God Is An Astronaut. Ale nejde to, poslední kapela a domů. Chyba kamaráde, protože to nejlepší mělo teprve vyklusat ze zákulisí - Suffokate z Oaklandu v Kalifornii. Suffokate vyrazili na tour hlavně kvůli podpoře své nové desky Return to Despair, která vyšla 27.září. Sympaťák Ricky Hoover se svými plandajícími ušními lalůčky alá africký domorodec přivedl Chapeau na pokraj zániku. Dobře, nebudu přehánět. Jelikož jsem s novou deskou neměl zkušenost, velmi mile mě překvapily melodičtější pasáže v jejich nejnovější tvorbě. Po několika nekompromisních jízdách bylo velmi příjemné pocítit závan metalové melodičnosti. Kapela odkroutila songy jako Everything Is Lost, Return To Despair, Force Red nebo zatím jedinou klipovku Not The Fallen. Podotýkám, že jako jediná kapela se dočkala vynucení přídavku. Pro mě a věřím, že ne jenom pro mě, to pravé ořechové. To pětihodinové čekání za to rozhodně stálo...