coreMusic.cz

Původ slova najdeme na Tahiti, pochází od tamních slov "tatau či tatu", která znamenají vyznačit. Japonci mají pro tetování označení vlastní, a to slovo "irezumi". Zajímavé je, že v historii se tetoval výhradně obličej, což je dnes spíše raritou. Často bylo také spojováno s medicínou, např. tetované prsty na Borneu měly odlákat od tetovaného choroby. Od nepaměti si tetování s sebou nese funkci výpovědi o svém majiteli, v Polynésii třeba tetovaný ret značil smutek ze ztráty muže nebo potomka. Na Havaii zase sloužilo jako rodokmen přímo na těle. Bylo tak na první pohled jasně dané, kdo je s kým příbuzný. Zde využívali tetování také jako talisman, který měl ochraňovat válečníky v bitvách. Tradice tetování je prastará, najdeme ji téměř ve všech částech světa a má nespočet funkcí a významů. Počátky sahají do neolitu, zejména v oblasti dnešní Evropy a Asie. Dokazuje to i přes 5 tisíc let stará mumie nalezená v Alpách, která vykazuje známky tetované kůže ve formě čar na nohou. Archeologie hovoří i o dalších nálezech mumií, které na sobě nesly známky tetování, nejčastěji motivy zvířat. Z historie je známá též mumie tzv. Pazyrského muže, který byl tetovaný podél páteře. Většina tetovaných mumií byly ženy, význam tetování se tedy spojuje s mateřstvím.

Jednou z rarit je horský kmen Taungthuů, jehož ženy mají na černo tetované obličeje. Barmská legenda říká, že zde kdysi žil jeden panovník, co se zamiloval do krásné dívky (jak už to v legendách bývá) a nakázal jí odchod s ním do paláce. Rodina ji však nechtěla dát a rozhodla se jí zošklivit. Tak jí pomocí tetování začernili obličej. To ale pána natolik rozzlobilo, že nařídil, aby všechny ženy toho kmene nosily začerněné tváře.

O tetování najdeme zmínky ve starověkém Egyptě, Římě a Řecku. Zde sloužilo výhradně k odlišení. Egypťané si nechávali tetovat své otroky či zajatce, podobně jako dnes se nechává tetovat dobytek. Egypťané se sami nechávali tetovat proto, aby byli podobni bohům, protože např. bůh Usír byl po celém těle tetován drobným vzorem a touha Egypťanů po božské dokonalosti je známá. V Řecku a Římě sloužilo tetování k označení kriminálních živlů a vyvrhelů, často se jim tetoval symbol přímo na čelo, aby byl jasně viditelný. Technika označení určité skupiny lidí byla v historii několikrát zneužita, např. v koncentračních táborech, kde byly tetováním označování Židé v rámci systému identifikace. Systém označení dodnes u svých stoupenců používá japonská mafie yakuza a tetování je v Japonsku natolik spojeno se zločinem, že tetovaní muži nesmí do veřejných lázní nebo sauny. Označování pomocí tetování nalezneme v celé jeho historii a napříč kmeny a národy. Na Palauských ostrovech se dívky tetovali podle věku, aby byla snadná jejich identifikace. Zprvu byly tetovány dětskými motivy, v době puberty jim byla přidána tatuáž v okolí pohlavních orgánů (telengékel) a to bylo dále doplňováno podle dosaženého stupně urozenosti. U dětí zůstaneme, podařilo se mi zjistit, že Jakuti a Jukagiři v Madaganské oblasti tetují již svá novorozeňata.

Středověk a renesance jsou typické tím, že se nechávali tetovat členové tajných sekt, vědeckých, náboženských a jiných nelegálních spolků. To je v tetování možné vysledovat dodnes, často v podobě tetování symbolů u newyorských gangů. Přírodní národy zase věřili v magičnost umění, např. na Fidži věřili, že ženy, jež zemřely bez tetování, budou po smrti napadány duchy jiných žen a budou jim muset sloužit. Eskymáci zase věřili na magickou sílu krve vytékající z tetované kůže (tu olizovali) a v Indii se tetování provádělo z důvodu stimulace akupunkturních bodů. U Eskymáků mělo tetování opravdu hluboké kořeny, např. dívky musely být tetovány po své první menstruaci, aby bylo jasně viditelné, že jsou již schopné počít dítě. Podobná mystika u tetování je patrná u indiánských kmenů, které si nechávaly tetovat duchy zemřelých, nejčastěji v podobě orla či vlka. V Nepálu bylo též nutné nechat si v době života zhotovit tetování, neboť po smrti je možné ho prodat v ráji a tím si zajistit spokojený posmrtný život. Podobné legendy známe například od Siouxů či Dakotů, jejichž duch po smrti bloudí podsvětím, kde je vyzván, aby ukázal tetování a pokud ho nemá, je odsouzen k věčnému toulání zemřelého.

Nejbližší tetování nám a dnešní době je tetování pramenící z Maorských kmenů, odtud pochází ornamentální odnož, dnes známá jako tribal nebo klasické a tradiční maorské vzory. Druhým proudem, ze kterého vzešlo současné tetování, je proud severoamerických indiánů. Zde je tolik druhů, vzorů a pramenů, že by to vydalo na samotnou knihu. Důležité ale je, že odtud pochází tetování kresebné, motiv zvířat a portrét. Konkrétní motivy postav, zvířat, rostlin, takové, jaké známe dnes v realistickém tetování. Každý indiánský kmen měl vlastní typické znaky v oblasti motivů. Tetování pro nás Evropany objevil v 18. století James Cook, který ze svých dobyvatelských cest přivezl do Evropy tetované chlapce. Zde nacházíme kořeny tetování u námořníků, jelikož oni byli svědky tetování a tetovacích praktik na svých cestách a často si ze svých plaveb přiváželi tetování. Prvním tetovaným Evropanem byl francouzský námořník Jean Baptist Cabri (přelom 18.a 19.stol.), který byl po ztroskotání své lodě adoptován a tetován domorodým kmenem.

Není tedy divu, že první evropské tetovací salony pochází z přímořských oblastí a ve vnitrozemí o tetování stále bylo jen slýcháno. Mezi první centra patřil Londýn, Hamburk a Antverpy. Stalo se tedy symbolem námořníků, posléze rebelantů a prostitutek. V této době začíná být pohled společnosti na tetování kritický.

Tetování současně existovalo v několika proudech nezávisle na sobě a až v moderní době se tyto proudy střetávají a prolínají. Jedná se o tradiční americké tetování, to co pramení u indiánů. To je tetování figurální, motivy zvířat, vlků, orlů atd. Dnes oblíbené například v motorkářských subkulturách. Dalším samostatným proudem bylo tetování tribální, tedy ormanentální, které se vyvíjelo ve vesnicích domorodých kmenů. Třetím proudem byla Asie. Zde se rodí motivy květin, lotosy, draci, ryby či později gejši. Další skupinou jsou motivy germánské a keltské, spojující starou symboliku křížů, uzlů, válečníků, seker či spirál. Posledním velkým proudem bylo tetování evropské, které pramenilo z vlivů přímořských, tedy čerpalo z kolonizovaných států a zde se setkáme s motivy vlaštovek, lodí, námořníků. Dnes potkáváme lidi, kteří mají na sobě od všeho něco, v minulosti to však byly samostatně se vyvíjející proudy. Prolínání nastalo až ve 20. století.

V této době se dostavuje zlom v technice, jakou se tetování provádí. V pravěkých dobách a dnes i u domorodých kmenů se namísto bzučícího strojku využívala výhradně do špičky obroušená kost, klacík či větvička. Ta se namáčela do barviva, které pocházelo jak jinak než z přírodních materiálů, hlíny, jílů, popela, moči apod. Takto namočená kost se přiložila ke kůži a shora se na ní další kostí kleplo, došlo k porušení kůže a vpravení barviva do kůže. Auu, říkáte si asi. Kdo je majitelem tetování a ví, kolik je to vpichů, ten si asi dokáže představit, kolikrát vám klepnou do těla a natrhnou kůži, než vznikne obraz. Jednou z technik bylo také vtírání barviva do předem vyřezaného motivu. Ten se vyškrábal a poté se do něj vetřela barvící směs. S pokrokem přichází první primitivní strojky. Zde se už setkáváme s jehlou nebo několika jehlami poslepovanými k sobě a namáčenými v barvivu, nejčastěji v inkoustu. Zlom nastal v době, kdy Samuel O´Reilly vymyslel elektrický stojek, který tetování značně urychlil a odprostil od nesnesitelné bolesti. Psal se rok 1891. V roce 1904 přišel se zdokonaleným injekčním strojkem Charlie Wagner a na tomto principu pracuje strojek dodnes. Světoznámý otec námořnického tetování, pan Norman Collins (znám jako Sailor Jerry), v první polovině 20. století již pracoval se strojkem podobným tomu dnešnímu. Jeho tetování propojilo nám vzdálené asijské tetování s tetováním americkým a dalo tak za vznik tradičním oldskůlovým motivům.

A jak takový strojek funguje? Ve strojku jsou vsazeny sterilní jednorázové ocelové jehly, které mají odlišnou tloušťku. Čím větší plocha se tetuje, tím více jehel se do strojku vsadí. Jehla ve strojku vibruje pomocí dvou elektromagnetů a tatér ji namáčí do kalíšku s barvou. Bzzz...zzz... Od Jerryho a tetovaných námořníků se tetování dostalo k vojákům, k prostitutkám, které si nechávaly tetovat nejčastěji dekolt či podbřišek a až po kriminální živly. Kriminálníci svá tetování vnášeli do věznic, kde se dále šířilo mezi trestanci. Tetovali se symboly skupin, jména rodiny a milenek, hesla zvolávající odpor a protest či symboly bolesti, jako je třeba kudla. Právě od těchto lidí tetování odkoukali mladí, kteří chtěli potrápit své rodiče a nějakým způsobem poukázat na revoltu. Tetování se dostalo do subkultur... A jak známo, kultura si bere vlivy a inspirace ze subkultur a tak se i tetování podobně jako piercing dostalo až tam, kde je dnes. Do celého světa, všech věkových kategorií, všech kultur a sociálních vrstev. Jedním způsobem šíření tedy bylo to vesměs negativní, přes věznice, vyvrhele a subkultury. Druhá cesta rozmachu tetování vedla přes společenskou smetánku. Tetování bylo exotické, bylo znakem romantického hrdiny a lákalo svým vzrušujícím příběhem. Poutalo tedy i mladé šlechtičky a dvorní dámy. Přes tuto společenskou vrstvu se tak dostalo i do vyšších kruhů a napomohlo nárůstu uměleckosti, vzestupu květinových motivů atd. Tetovaná byla i operní pěvkyně Ema Destinnová, která měla své tělo zdobené hady. A spolu s ní nejeden evropský panovník. Za druhé světové války se pak stalo symbolem cti, hrdosti, národního cítění a forem odporu či naopak sympatizování. Tento duch je zachován dodnes.

Jednou ze zajímavostí je i výpověď z Buchenwaldu, kde jistá Ilsa Kochová, manželka velitele tábora, byla natolik posedlá tetovanou kůži, že ji sbírala. Sbírala tetování z nalezených mrtvol a postupem času si vybírala i mezi živými a nechala je usmrtit a tetovanou kůži jim odstranit. Z této kůže si pak nechávala vyrábět stínítka lamp či kabelky... To byl takový průlet bohatou a krásnou historií, který nás přenesl až do současnosti. O té ale už bude příští článek...

K samotnému závěru ještě uvedu, co se v tetování nemění. Tím jsou hlavně významy. Významy a důvody k tetování jsou nejčastěji uváděny rituál, magičnost, zdobnost, umělecké vyjádření, sympatie k subkulturám či skupinám, samotný prožitek, sexualita a forma přitažlivosti, odlišení se nebo naopak shodnost se skupinou, do které patřím, vyjádření postoje, názoru či filozofie a celkový přesah do umění. Tetování bylo v minulosti mnohokrát zkoumáno i v oblasti sociologie a psychologie, kde bylo zkoumáno, proč se současní lidé tetují. Sociologové často mluví o demonstraci vyjádření a projevu svobody výběru a ukázky možnosti manipulace se svým tělem. Také se setkáme s tím, že si tetovaná osoba prostě dotváří svou identitu. Psychologové zase hovoří o tetování jako o formě narcismu, kompenzace nedostatečného sebevědomí, potřebách originality, vzdoru, rebelie nebo o touze jedince, který si připadá nezajímavý, o jeho zviditelnění. V každém případě je pohled psychologů spíše negativní a skoro vždy hovoří o tetování v kompenzaci si něčeho. I toto je tedy tetování...

Historie a vznik tetování je opravdu zajímavé a velice rozsáhlé téma. Tento článek je pouze jakýmsi průletem, protože zaznamenat celou problematiku vzniku tetování a jeho funkce v minulosti by vydalo za samostatný seriál článků. Pokud by vás ale něco zajímalo hlouběji, neváhejte a napište mi o to! Ráda doplním.

Tetování se stalo nedílnou součástí bodyartu, slaví úspěch na poli uměleckém, pořádají se konvence a tattoo jamy, stalo předmětem podnikání a zájmu umělců ve volné výtvarné tvorbě. O tom ale více v druhém díle, za týden, kde se společně podíváme na současné pojetí tetování, akce spjaté s tetováním, trendy v motivech atd. Podíváme se, jak je tetování chápáno dnes, kam se vyvinulo, jaká má dnes význam, jak se mu daří, na současné trendy jako je UVtattoo, lip tattoo a mnohem více...