Na začátku minulého století, kdy tetování zdobilo výhradně námořníky, vyvrhele, kriminální živly a kurtizány, by si asi nikdo z nich nedokázal představit, že v dalším století bude tetování zdobit 25% mladé populace. Ano, je tomu tak, 25% mladých má podle celosvětového výzkumu tetování. Takže každý čtvrtý člověk ve vašem okolí je tetován. Dnes už se pramálo setkáme s rituálním podtextem, či s nějakým duchovním významem. Tím nechci křivdit lidem, kteří mají na svém těle vytetované životní příběhy, významné okamžiky jejich života či specifické symboly. Stále je takových lidí dost, ale věřím tomu, že postupem času jich bude jako šafránu a převládnou ti, jejichž tetování je jen a pouze ozdobou. Tetování se tudíž do dnešní doby přeneslo spíše v duchu zdobení se, než v duchu nějakého magična. Dnes se hovoří o tetování jako o symbolu prosazování vlastní individuality, revolty či zvýšení vlastního sex-appealu.
Psychologové také hovoří o kompenzování si tělesných nedostatků, kdy si zdobíme místa, která se nám zdají na našem těle krásná a odvádíme tak pozornost od partií nedokonalých. Tetování se váže k zájmům, jménům, idolům, symbolice subkultury, znamení zvěrokruhu atd. MUDr. Otakar Nováček napsal, že díky tetování si můžeme na těle vlastně zhotovit i vlastní životopis, lze najít osoby, co mají na těle celý svůj život v symbolech a datech.
Tetování v dnešní době podle časopisu People zdobí lidstvo napříč profesemi od vrcholových manažerů, sportovců, modelek, právníků až po televizní hlasatelky, profesory, vědce, dělníky. Jaká překvapení se možná skrývají pod na míru šitými obleky politiků či vašich bankovních poradců? S masovým nárůstem tetování dochází nejen k nárůstu poptávky, tudíž se zvyšuje nabídka ve formě studií, salónů a tatérů, ale hlavně se zvyšuje počet odnoží, stylů, trendů a samozřejmě roste kvalita a škála barev. Přesně tohle mohu posoudit z vlastní zkušenosti a porovnat tak své poznatky s tím, co jsem si kde přečetla či jsem vyzvěděla. Podle samotných tatérů právě v tuto chvíli totiž zažíváme zlatou éru barevného tetování a to masivně během posledních pěti let. Černočerné tribaly a ornamenty jsou na ústupu a stávají se pouze motivem pro určitou skupinu lidí. Díkybohu už to není tak, že kdo má dneska kérku, má černý ornament. Toto tvrzení mohu potvrdit.
Když jsem v 15ti letech, za doprovodu svého tatínka, poprvé usedala na křeslo pod ruku tatéra, na jeho poličce se nacházela červená, modrá a zelená a tak nějak to tím haslo a já jsem si stejně, jako většina klientely, přišla pro kérku pouze černou. Pár let poté už jsem seděla na křesle opět, tentokráte však už pro barevnou omalovánku. Od té doby uteklo hodně vody v řece a já v době zveřejnění tohoto článku na onom křesle sedím zas. A ten pohled na barvičky bych vám přála vidět. S každou další kérkou, pro kterou si jedu, se na poličce, nyní už pořádné polici, objevuje víc a víc odstínů ve stále krásnějších lahvičkách. Mě to jako důkaz stačí. Podle slov mého tatéra se dnešní lidé, kteří se přijdou nechat tetovat, už barev nebojí. Když už se rozhodnou nechat se zdobit, jdou do toho naplno. Chtějí hodně barevné věci. V současnosti se také zvětšuje rozměr. Před zhruba osmi lety, když jsem i já šla na první tetování a začala jsem si všímat tetovaných lidí v mém okolí, měl každý vcelku maličké a nenápadné obrázky. Za to dnes! Krása, pastva pro oči. Lze obdivovat celá záda, dekolty dívčí i pánské, rukávy, celé barevné nohy. Podle tatérů se lidé přestali bát. Nejen že kvalita salonů a péče je dneska opravdu veliká, ale i bariéry a jakési tabuizování tetování se pomalu (velmi pomalu) vymýtá. Dřívější ustarané maminky bědující nad tetováním svého syna dnes své děti do salonů doprovázejí a mnohdy i ony sami si pro obrázek jdou. To, co tu píšu, ale není nic nového. Otázkou však zůstává, co v tetování nové je a co už je přežitek. Co je stále ještě originální počin a co ne.
Když jsem se bavila s tatéry na téma co je novátorské a co je originální, jeden mi s úsměvem pověděl, že originální je dneska být netetován, mít čistou kůži takovou, jakou nám jí příroda přichystala. Když se nad tím zamyslíme, je to vcelku pravda. Ve chvíli, kdy tetování bude tak masivní módou, jako jsou dnes u slečen legíny, začnou se lidi chytat něčeho jiného.
Za prvé to povede k tomu, že někteří se budou pyšnit tím, že oni tetovaní nejsou, za druhé to posune hranice tetování tam, kde už to nebudou jen a jen barevné obrázky. Tyto vlivy najdeme ve světě a pomalu už i u nás. A o jakých věcech že to mluvím, je-li řeč o vývoji? Rozhodně je to již zmíněný odklon od malé černé k velké a barevné. Druhý současný trend je návrat k přírodě. Víc než kdy jindy se setkáme s motivy ptáčků, kytiček, stromů a to třeba kompletně po celé ruce. Třetím trendem je tetování kopírující motivy z dob Sailora Jerryho a jeho salonů v Honolulu, tedy vlaštovky, kotvy, šerpy... Zlaté časy zažívají také motivy inspirované dětskou kresbou, postavičky, níťáci, zvířátka jakoby kreslená dětskou rukou, roboti atd. Stále více je ale zájem o abstrakci. Tak jako v klasickém umění se umělci postavili realismu a akademismu, tak se tatéři staví proti reálným kérkám, které jsou jedna jako druhá. Chtějí ve svých pracích uplatnit svůj pohled na umění a na tetování a chtějí zanechat svůj rukopis. Ve světě se takovýmto stylem proslavil například Lionel Fahy. U nás v Čechách najdeme takovéto projevy u tatérů jako je například Ondrash ze Znojmo Tattoo. Asi nejvýraznějším abstraktním tatérem je u nás Musa z pražského Triba. Jeho tetování nesou vlastní kolorit, rukopis a originální pojetí. Musovo práce poznáte na první pohled a vždy máte jistotu, že obrázek od něj nebude nuda. Na českou scénu si ale počkejte přesně týden, kde se dozvíte co a jak v ČR.
Každopádně originalita je to, co dnes lidé chtějí. Často když vyslovíte, že se jdete nechat tetovat, vyslechnete si větu „prosimtě, tetování má dneska každej…“ Jo, je tomu tak, opravdu má tetování skoro každý, proto je potřeba prostě mít takové, co každý nemá, aby se dalo reagovat obrannou větou „ale takovéhle ne“. Je fajn, když si s někým povídám o kérkách, že lidé už o nich uvažují. Alespoň v subkultuře, ve které jsem doma. Je ale stále hodně moc nevědomosti a tatérů, jejichž pseudotatérství škodí. I to je jeden z trendů, který do článku o současném tetování patří. Je in si koupit strojek a pustit se do díla. Je to fajn, pokud máte talent, pevnou ruku, výtvarný cit a prostě schopnosti tatéra. Pokud vám tohle chybí a přesto si uděláte webpage se slovem tattoo v názvu, jak je to dnes zcela běžné, je to průšvih. Přes veškeré medializování tetování, vydávané časopisy a pořady tomuto problému věnované, je stále ještě moc a moc neznalých a neinformovaných budoucích zákazníků, kteří touží po tetování. Zvláště pak mladí, co se rozhodnou svou první výplatu bouchnout za kérku, tak snadno naletí a jak se říká, dají svojí kůži napospas někomu, kdo jim poví, jak už má natetováno 300 lidí a jak to bude cajk, skica se mu tak jakžtakž povede… No a výsledek si dovedete představit. Nechci tu rozhodně hanit mladé začínající tatéry, sama znám několik opravdu nadaných a vím, že čím více budou tetovat, tím lepší budou. Bohužel, znám i opaky, kteří stojí hodně peněz a nesou s sebou zklamání a následné další peníze za předělávky.
Dalším trendem v tetování je extremismus neboli snaha nechat se co nejoriginálněji tetovat. Tak, že tetování je pak opravdu extrémní a nevšední. Jedná se nejen o celotetované lidi, ale patří sem například i lidé, co si celé tělo nechali tetovat například leopardím vzorem či hadími šupinami. To pak většinou doprovází i další modifikace, vedoucí k cíli jak se milovanému zvířeti podobat. Sem ale patří i stále populárnější tetování dříve netetovaných oblastí. Například čelo, uši, brada, ale i v poslední době oblíbené tetování penisu či bradavek. Ve světě tedy rozhodně, u nás bohužel nevím, kolik tetovaných penisů běhá po našich kopcích. Zařadit sem jde rozhodně i lip tattoo, se kterým se už také u nás v Čechách setkáme. Zde se tetuje vnitřní strana rtu, takže tetování je během běžné komunikace neviditelné a můžete tak ukázat zkérovaný pysk jen tomu, komu chcete. Lip tattoo je v poslední době žádanější víc, jak gelové nehty…
Zajímavým trendem je v současné době doplňování tetování o piercingy či mikrodermály. Takže například místo očí se do míst, kde by se měly nacházet, jednoduše vloží piercingová kulička. Nebo se piercingem zdobí cípy u hvězdiček, hřbety draků atd. I tak se dá vaše kérka udělat originálnější. Kam se přesuneme dál? Co třeba 3D tattoo? Nebojte se, nebude nutné jít do Imaxu a ani si nasazovat brýle, aby toto tetování bylo 3D. Je to vlastně trochu nadsázka, jedná se totiž o tetování, které je tak stínové, že se za pomoci odstínů černé, bílé a šedé vytvoří dojem plastičnosti. Tetování pak vypadá, jako by bylo vytlačené do kůže nebo naopak vystupovalo na povrch. S tímto druhem tetování souvisí i white tattoo, kdy se odklon od černých klikyháků přesunul k bílým klikyhákům. Jedná se v podstatě o podobné tribalové ornamenty, jako známe z plavečáků, kde zdobí nejeden kotníček, ale jsou vyvedené bílou barvou. Působí tak velice elegantně, křehce a jemně. Podle mě skvělé tetování pro křehké květinky. Navíc když se kůže v létě opálí, tetování hezky vyleze. Od white se přesuneme k UV tattoo, které asi nejvíc těší návštěvníky tanečních technoparty. UV tattoo je za denního světla takřka neviditelné. Jedná se o tetování, které se zhotovuje za použití UV barev, takže během dne, v práci či ve škole si ho nikdo nevšimne, ale vyrazíte li tančit pod světla, jste hvězdou parketu.
To jsou vychytávky co? A to stále není konec. Pokud vám tohle všecko je málo, nechte si třeba udělat skarifikaci a tu si pak doplňte tetováním. Můžete si nechat například skalpelem vyřezat krásný urostlý strom a až se vám jizvy krásně zhojí a vytvoří obraz, okolí si můžete nechat barevně dotetovat a budete mít príma panorama. Pokud vás něco z toho zaujalo, už volejte tatéra. Pokud se spokojíte jen s barvou a chcete něco, co je v současné době nej, zvolte oldschoolové motivy, anebo sáhněte do umění. Picasso, Van Gogh, Andy Warhol, Kandinskij, Basquiat, Pollock atd. vám budou dobrou inspirací a váš tatér bude mít radost. Nebo se inspirujte ve street artu. Nebaví vás ty běžné fonty, kterými se píše? Nechte si nápis udělat v graffiti stylu anebo písmem, jakým za války psaly německé válečné pisatelky na psacích strojích, meze se nekladou.
Když už jsem u toho umění, v současné době tetování přesáhlo ze zdobení těla do umělecké sféry a kromě toho, že je to obrovský byznys, je už tetování také chápáno jako umělecká činnost a tak je s ním i nakládáno. U nás je to sice ještě v plenkách, ale v Americe jsou výstavy věnované tetování naprosto běžná věc. Pořádají se výstavy velkoformátových fotek, stažených kůží pro otrlé, nebo prostě jen skic, strojků, motivů, námětů a podobně. V dalším díle se budu věnovat tetování v Čechách, tak se na tuto problematiku podíváme i k nám domů. Tetování je dobře prodejné umění, takže není divu, že tyto výstavy mají hojnou účast, často bývají propojené s živou tetovací show a vznikají tak světově proslulé konvence. Nebude dlouho trvat a tatéři se dostanou do dějin umění stejně jako streetarteři.
Kromě umění se tetování vkradlo i do modelingu či fashion designu. Co se týče modelingu, hovoříme stále tedy o tom alternativním. Prada či Dolce Gabana zatím asi o zkérovaných modelkách moc neuvažují. Ale všem známé Suicide Girls jsou důkazem toho, že si díky tetování lze i modelkovsky vydělávat. A co se týče fashion designu, podívejte se na celosvětovou značku Ed Hardy, vždyť on byl tatér a z jeho skic dnes vychází potisky na Ed Hardy oblečení. A to není jen značka EH, stačí se podívat
po kolekcích nebo jen po výlohách, kolik věcí má inspiraci v tattoo motivu. Oblečení, tašky, batohy, samolepky na auta, školní potřeby pro děcka, atd. Všude číhá tattoo motiv. Nedávno jsem si prohlížela katalog z hračkárny, ne že bych se vracela do dětských let nebo plánovala rodinu, ale zaujala mě už titulní strana, kde byl dětský tetovací set. A jsme zase u toho, tetování je trend. Hračkárny nabízí dětem sety s fixy a šablonami na zhotovení tetování, teen časopisy jsou nacpané nalepovacími tetování a děti tak vlastně vyrůstají s domněnkou, že je to normální. Malinko to ve mně budí strach, aby se potom v pozdějším věku bezhlavě nepouštěly do kérek, protože z dětství jsou naučení, že je to sranda a že to maminka pak umyje. To už jsou ale jen moje polemiky, každopádně to, že pokud se budeme dívat, tak najdeme tetování všude, mi nikdo nevezme.
Současný průlet světem tetování by byl nekonečný a nikdy bych tento článek nedokázala zakončit, protože zatímco já si tu píšu, někde ve světě sedí tatér u kterého se rodí další odnož, další motiv a další počin, o kterém teď nemám ani tušení a za pár let ho možná budu mít taky. V článku současného tetování se asi většina z vás moc nového nedozví, zvláště ne Ti z vás, co čtete časopisy, a toto téma vás zajímá, spíše mi šlo o to uvědomění si, že tetování dnes už vážně není jen subkulturní záležitost a není to už jen o barvě pod vaší kůží, je to o umění, obrovském byznysu (a to hlavně Americe), ale taky o životním stylu, který se, ať chceme nebo ne, nechá unášet na mainstreemových vlnách.
Co se týče současného tetování, panuje jakési profilování. Tím, že se nám dostalo mezi veškeré sociální vrstvy, se také začalo dělit. Co vrstva či subkultura, to odlišné motivy. To samozřejmě neplatí stoprocentně, ale jisté motivy prostě patří jistým subkulturám. Prolítneme tedy, co kdo nosí. Ačkoli je dosud zejména starší generací vnímáno jako něco neslušného, nosí ho slušní lidé, tedy alespoň slušní v rámci možností. Bylo by nemožné říci, že tito lidé nosí to a tito zas tamto, ale lehce to rozdělit jde. I toto rozdělení berte s rezervou a nezkoumejte kamaráda fotbalistu, jestli má nápis na vnitřní straně ruky, protože jsem vám v článku tvrdila, že to kluci fotbalisti nosí. Když se podíváme do současného showbyznysu, u hereček, zpěvaček a spol. najdeme ženské květinové motivy a samozřejmě jména. Jména a nápisy jsou téměř nejtypičtější pro sportovce. Zde si můžeme všimnout také spojitosti s historií, kde se tetování užívalo ke značení se, identifikaci příslušnosti k nějaké skupině. Toto se zachovalo nejvíce u gangů a motorkářů. Například v USA je rozšířená tzv. vlastnická značka. Milenky a ženy členů gangů mají nad zadkem vytetovaný nápis „Property of (název klubu)“ a jsou tak označeným majetkem dané party. (Tetování se jim však většinou nechá zhotovit až po absolvování sexu se všemi členy gangu, nebo ještě lépe po hromadném sexu.)
Když jsem chtěla rozdělit motivy, zjistila jsem, že je to zcela nemožné. Dnes to prostě už nejde, protože tetovat se dá cokoliv, od tečky přes čáru až po Monu Lisu na celá záda. Udělám tedy jen pár zásadních skupin pro orientaci. Jednak tu stále máme tribal, dnes tedy neotribal, ornamenty vycházející z kmenového tetování. To najdeme často u sportovců, mainstreamových typů, namakaných tuningářů atd. Další škatulkou je tetování inspirované indiány. Koně, totemy, vlci, šamani. Tyto obrázky najdeme po boku lebek nejčastěji mezi motorkáři. Nesmrtelné jsou motivy s Asie - draci, lvi, lotosové květy, gejši, či kapříci, které najdeme napříč subkulturami a kapříka má nejeden hardcorista. Dalšími škatulemi jsou motivy náboženské, keltské, mystické, symboly smrti a hrůzy, lebky, démoni, motivy fantastické atd. Šíleně progresivní motivy abstrakce najdeme u kreativních lidí, lidí spojených s uměním a s bohatou fantazií. Samostatnou sekci tvoří portrétní tetování a nápisy s nepřeberným množstvím fontů. Dochází však k odklonu od jmenovek milenek či partnerů. To dokládá citace DeMelloa „Jména milovaných bývala dříve každodenním chlebem tatérů, ale drtivá většina je dnes odmítá dělat. Jména vyjadřují impulsivního, umělecky nesofistikovaného zákazníka z dělnické třídy, protože jen ti se dnes nechávají tetovat takovým způsobem“. Tak to vidíte. Dnešním chlebem jsou zase hvězdičky, chudák tatér si prostě nevybere…
Psát vám tady o motivech v muzice se mi zdá zbytečné, však vy víte, co na koncertech vídáte. Hudba je nejpokérovanější odnoží showbyznysu, hlavně pak ta s koncovkou core. Tetování v core muzice vypadá skoro jako povinnost, alespoň v očích core mládeže. Možná se mi to zdá, ale co kapela, to kérky, co fans, to kérky, co koncert, to záplava kérek. V hudbě tetování bylo vždy, od punkáčů 70. let, přes rockery, coristy, metalisty až po Britney Spears. V punku najdeme nespočet motivů s tématikou lebky s čírem, v rock´n´rollu máme mikrofony, vlaštovky… Metal se nese na lebkách a na křídlech, moderní core je o všem, najdeme diamanty, srdce, obludy a tak dále. To ani není možné vypsat a vysledovat. Vypisovat tetované osobnosti taky nemá význam, od toho je bulvár, ten vám poví, že Darinka má na noze sloníky a žena Karla Gotta má jméno pana mistra na pravé ruce :o) Já vám radši prozradím světové kuriozity.
První muzeum tetování najdete v Amsterdamu, založil ho Henke Schiffmacher. V australském Brisbane zase najdeme restauraci, kde visí zakonzervovaná kůže zad Barryho Whittakera, který svou kérku tak miloval, že si přál, aby po jeho smrti visela v rodinné jídelně. Nyní je v rodinné restauraci. V Americe se setkáme s vytetovanými logy firem, jak jinak než za peníze. Ve Velké Británii mají zase nezaměstnaní právo dát si odstranit tetování na náklady státu, aby snáze našli práci. A pak že v dnešním světě už to není problém. V Rakousku zase vynalezli tetovacího robota, který se sám rozhodne, jaký vzor tetované osobě vytetuje, zvolíte-li ho za tatéra, nemáte šanci na výběr. Firma Mattel zase přichystala limitovanou sérii Barbie, která měla potetovaná záda. Zájem byl enormní. Nejvíce tetovanou ženou na světě je Isobel Varley, mužem je Tom Leppard ze Skotska, jeho kérky zabírají 99,9% těla, nemá ho jen v uchu a mezi palci. Každoročně se také v Americe vyhlašují soutěže o nejblbější tetování, kterých je plný internet. Zajímavé je, že ve světě upadá tetování hennou (kromě zemí s tradicí, jako je Indie) a henna je vytlačována skutečnou tatuáží. Podle výzkumu DeMelloa z Duke University Press je sociální vrstva tetovaných více ženská a patří do středních a nyní stále více i do vyšších společenských vrstev a jde o lidi vzdělanější a s dobrou pracovní pozicí, zatímco před dvaceti lety bylo tetování spíše záležitost dělnické třídy a mužů.
Do tohoto dílu nezapomenu zmínit, že v řadě zemí světa vycházejí časopisy s tématikou tetování a například v Německu dosáhly v roce 2008 větší prodejnosti než magazíny s auto-moto tématikou. Mezi nejznámější periodika patří Tattootime, který vznikl v roce 1982, vedený Donem E. Hardym, který je považován za nejlepšího profesionálního tatéra současnosti a zároveň je to člověk, který se postaral o oživení a medializaci a vzestup zájmu o moderní tetování. Pro zajímavost uvedu ještě Body Art, Tattoo Revue v Německu, Tattoo Flash nebo Skin and Ink z USA. Magazíny o tetování najdete i u nás, nejznámějším je bezesporu magazín Tetování. S rostoucí popularitou souvisí a nespočet webů a blogů, které jsou nekonečnými galeriemi. Uvedu tattoos.com nebo bmezine.com, kde naleznete i další body modifikace. Zajímají-li vás organizace sdružující tatéry, tak v USA najdete celou řadu, uvedu jejich zkratky pro lepší vyhledávání. Tak tedy TCA, NTA, APT či ESTCA. V roce 1996 se v texaském Houstonu konala vůbec první světová konference o tetování, od té doby je tradice mítinků po celém světě.
Na závěr jen pár čísel podle výzkumu Američana Sanderse, který zjistil, že cca 65% dotazovaných svého tetování vůbec nelituje, 21% je nespokojeno s kvalitou, 8% s vybraným vzorem, 0,6% by si přálo mít ho jinde a necelé 4% si přeje svou kérku trvale odstranit. Je vidět, že spokojenost vede a to jen dokazuje kvalitu nabízených služeb. Dnes již tedy není čeho se bát, jedině snad sami sebe a své zbrklosti a nevědomosti. Tedy toho, že podlehneme svádění zvuku tetovacího strojku a vrhneme se pod něj bez rozmyslu a se vší zbrklostí. Pozor na to, odstranění prý bolí…
Za týden, ve třetím pokračování tohoto tématu, se podíváme do Čech, dozvíte se, kdy a kde se u nás rodil kult tetování, jaké byly první salony, jaká byla klientela, co frčí v ČR na rozdíl od světa, kam vyrazit za tetováním. Přiblížím vám, jak vypadají akce zaměřené na tetování a kam a kdy na ně vyrazit, mkrneme se na české tatéry a studia a celkově se podíváme na to, jak moc velké pole působnosti u nás tetování má a kam až se u nás rozpíná a natahuje svá chapadla. Budete se divit, ale už ve třicátých letech u nás proběhla výstava "kérek v lihu" a to v pražském Albertinu. Víc ale až za týden…
