Čtvrteční večer v klubu 007 na pražském Strahově patřil oblíbenému metalcoru. Do matičky Prahy zavítaly rovnou tři spřátelené evropské skvadry – Walking With Strangers, More Than A Thousand a na špici se honosili populární Adept. Akce začala přesně na minutu a tempo bylo tak vražedné, že si člověk o pauze mezi kapelami nestihl skoro ani dojít na pivo.
Od půl osmé se představili první hrající, a to Švédi Walking With Strangers. Moderní metalcore vylepšený progresivními vyhrávkami na to najeli plnou vervou a rozhodně nebylo poznat, že to jsou vlastně otevírači večera. Fanoušci se nezdráhali a rozjeli to v pitu raz dva, jedna kecka se pak v circlu nakrásně povalovala, až jsem se obávala o její existenci. Začlo to tedy velmi zdivoka. Při songu Heart členové kapely spojili ruce do tvaru srdce a apelovali tak na city veškerého obecenstva, jež se neostýchalo a houfně rukama onen citový tvar vytvořilo. Celá Sedmička se teda prolamovala pod závaly srdéček a „lásky“. Zvuk měli WWS poněkud mizerný, ale na tak trendy záležitost to bylo příjemné poslouchání, které neurazilo, ale mně rozhodně nedonutilo k výraznějším pohybům.
Ani jsme se nenadáli a na podium vystoupali horkokrevní Portugalci More Than A Thousand. Zpěvák Vasco Ramos je pořádný pořízek a rozeřval se ze začátku velmi zaníceně, když však došlo na čistý vokál, začlo to dost drhnout a chvíli trvalo, než se hlasově uvelebil, aby jeho projev byl poslouchatelný. Z CD totiž zní načisto nadprůměrně skvěle a jeho sametový hlas vkusně kontrastuje s řevem. Fanoušci byli opět ve varu, moshovali jako o život, došlo i na (v tomto případě úsměvný pokus) o wall of death. Všichni však netrpělivě čekali na jakousi hymnu v podobě songu No Bad Blood, který zazněl jako poslední, takže se MTAT důstojně rozloučili svou největší hitovkou, při které zazněl sborově refrén na jedničku.
Poslední a největší atrakcí byli bezesporu švédští Adept v čele s pokérovaným skrčkem Robertem Ljungem. Banda vydala zatím dvě alba, avšak v metalcorových kruzích se těší velké oblibě, což dokázali i čeští fanoušci, kteří doslova slintali blahem, když vylezli na stage. Adept hráli víc jak hodinu, tudíž stihli přehrát skoro celou diskografii. Při singlovce Shark! Shark! Shark! se spustila doslova bouře, lidi šíleli div si neomlátili hlavy o velmi nízký strop klubu, který se otřásal v základech. Opět došlo na srdíčka vytvořené z rukou, tentokráte při písni This Could Be Home. Všichni zaníceně zpívali: „I will never forget your touch/You are in my heart…“ Člověk by si až řekl, jací to jsou citliví chlapci, kteří se pak po koncertě umně zlejou jak dobytci :) Musím však smeknout, jak Robert báječně komunikoval s publikem, tomu se říká umění ovládat dav, všichni přítomní mu zobali z ruky jedna radost.
Adepti odehráli, nastalo ticho a večer na téma „heartcore“ byl skončen. Pro většinu návštěvníků to byl určitě nezapomenutelný koncert a já jim to z povzdálí přeju. Hlavně srdíčka, ku*va, hlavně ty srdíčka!
