coreGirls
TVÁŘ COREGIRLS březen 2015: ANETA GALISOVÁ
Přejít na obsah

TVÁŘ COREGIRLS březen 2015: ANETA GALISOVÁ

Březnovou Tváří, která se ujme patronátu nad naším projektem, se stala půvabná zpěvačka indiánského vzezření Aneta Galisová. Ta se do povědomí širší veřejnosti dostala již před šesti lety, a to díky talentové soutěži Československo hledá SuperStar, ve které pěkně zamotala hlavu mnohým bulvárním novinářům. Já osobně jsem však tuhle krásku poznala mnohem dříve před tím, než-li si poprvé mohla vyzkoušet prkna znamenající svět. Osud naše cesty však po letech opět zkřížil ku příležitosti nafocenímerchandise lookbooku pro festival Žižkovská Noc a já byla Anetkou okouzlena natolik, že bylo ihned jasné, co bude následovat..


Ahoj krásko, na úvod bych ráda zdůvodnila to mlžení ohledně našeho seznámení. My jsme se totiž potkaly poprvé ještě jako malí špuntíci v Českých Budějovicích, kde můj tatínek tenkrát hrál volejbal. Jaký máš vůbec ty osobně vztah ke sportu?

Čááááu! No hele, čuměla jsem jak puk, když jsme my dvě odhalily místo a čas našeho seznámení, fascinuje mě, jak jsou ty životní cesty křivolaký, hehe. Pokud si dobře pamatuju, tak to bylo v Budějcích na Meťáku, kde se naši fotříci potili a vztekali na antuce, zatímco my jsme si užívaly vzácné chvíle bez dozoru a potulovaly se po smradlavejch šatnách a cucaly zonky. Jako dítě ze sportovní rodiny jsem samozřejmě sportovala taky, nejdřív volejbal a pak basket, ale oba teamy se rozpadly a odstěhováním do Prahy jsem dala organizovanýmu sportování totální pápá. Teď k němu mám vztah takovej, že občas cvičim doma, abych nebyla uplně shnilá a nehybná, jinak pravidelně neprovozuju ani nepozoruju žádnej sport.


Jaký byl tvůj dětský sen ohledně povolání?

Ty bláho, když si nad tímhle opravdu zadumám, tak zjišťuju, že asi žiju svůj sen :) Většinu času věnuji muzice, moderování, bytí s přáteli a kultivaci ducha, takže jsem naprosto spokojený Anetství.


Chodila jsi už jako malá do lidušky? Jak ses dostala ke zpěvu?

Do lidušky jsem chodila jako úplný škvrně třeba na flétnu a kytaru, ale opravdu se to hnulo až ve hudební škole Yamaha, kde probíhala kolektivní výuka a tam jsem poprvé přičichla k veřejnýmu vystupování a komunikaci s lidma. Začala jsem tam chodit na klávesy a na zpěv. Potom pan ředitel založil něco jako zábavní kapelu o dvou samohrajkách a čtyřech puberťačkách v lesklých trikotech, takže už třeba ve třinácti jsem holila plesy za kolu a řízek, chachaa. Někdy okolo patnácti let věku mě oslovili kluci z kapelyMuchslet a "průser“ byl na světě. Zkušebny, víňáky, balený cíga, Led Zeppelin a bylo vystaráno :)


V době, kdy jsi soutěžila v SuperStar, se na tebe nalepili novináři kvůli odhalení tvých odvážných fotek. Jak jsi ten tlak zvládala? Pronásledovali tě nějací paparazzi?

Čoveče, tohle bylo hodně zajímavý období! Do tý soutěže jsem nastoupila víceméně z nudy a zvědavosti a nabralo to obrátky, o kterých se mi teda rozhodně nesnilo. SuperStar mi vzala veškerý iluze o tom, že někoho, kromě tvých nejbližších, zajímá, jaká jsi osobnost a co prožíváš. Díky Bohu! Udělají si z tebe maskota, síla médií je obrovská a to, že jsem nikdy nebyla uplně hodňoučký děťátko, se jim samozřejmě moc dobře hodilo do krámu. Protože je mnoho sedmnáctiletejch holek, co ukazujou na mejdanech prsiště, ale málo jich to má zaznamenaný na titulních stránkách bulvárů. Ufff, bylo to těžký. Netušila jsem, že by to někdo mohl vytáhnout a hlavně mi unikal důvod, ale najednou to bylo na světě a nedalo se nic dělat. Paparazzi nás sledovali všude, každý dloubnutí v nose bylo pro ně zajímavý, dělali si s náma, co chtěli, a my se nechali, protože jsme nevěděli, že existuje něco jako "NE". Měsíc jsme bydleli v Bratislavě, pořádně se neznali, vozili nás po rozhovorech a přenosech a žili jsme vlastně v takový nepopsatelný bublině. Proto mě docela mrzelo, když jsem po návratu do Budějc viděla, jak to ty lidi vnímaj a jak ani nemaj možnost vidět situace a lidi, tak jak jim to televize nenaservíruje. Nelituju ničeho, ale dobrovolně už bych se ničeho podobnýho nezúčastnila!


Krátce poté, cos ze soutěže vypadla, jsi se ale připojila k jedné českobudějovické skupině na post zpěvačky, že?

Jak říkáš, zanedlouho po návratu do Budějc si mě na kobereček zavolala místní legenda Heba a nastoupila jsem do kapely Heband, kde jsem prožila úžasný dva roky. Chlapci byli o hodně starší a nabrala jsem s nima neskutečný množství zážitků a zkušeností a řekněme, že jsem s nimi dost i vyspěla. Naučila jsem se, co znamená cítit muziku, fungovali jsme jako rodina i s kapelou Pub Animals, kde hrají dva Hebovo synové. Dodnes, když přijedu do Budějc, tak zavítám k nim do kanclo-zkušebny na kafiko a je to, jako kdybych nikdy neodjela.


Momentálně žiješ v Praze. Bylo to pro tebe těžké rozhodnutí odejít z rodných Budějic?

Odstěhovat se do Prahy bylo jedno z nejpodstatnějších a nejlepších rozhodnutí, který jsem kdy učinila. Jsou to už tři roky zpět, ufff. V tu dobu jsem byla po nechutným rozchodu, dělala v baru a život mi nějak nedával smysl, tak jsem se rozhodla zmizet na rok do Anglie. Jenže tejden před odjezdem mi zavolal Kubák, že shání zpěvačku a téměř okamžitě jsem změnila plány, sbalila si batůžek, odcestovala do Prahy a už jsem zůstala :)


Zpíváš v Prague Conspiracy, moderuješ v novém pořadu DRIVE na Óčko TV a ke všemu ještě pracuješ v nově otevřené vegan a raw restauraci Plevel v Jindřišské pasáži. Jak to všechno stíháš? Že ty máš nějaké tajné dvojče! Jinak si to nedovedu vysvětlit!

Poslední tři roky jsou brutální kolotoč, to musim říct teda. Do všeho skočím rovnou po hlavě a spontánnost mě dostala tam, kde se teď nacházím. Jsem vděčná za každou příležitost cokoliv zažít a prožít, a i když toho mám hodně, tak si to všechno náramně užívám. Po třech letech v Praze se ona spontánnost začíná obracet v dobré. A dobré myslím tak, že mě živí to, co mě baví. Hosana! Jediný na co si musím dávat pozor je, abych zůstala v klidu a nechtěla být za každou cenu všude a nejeblo mi (smích).


Nedá mi to se nezeptat, ale co ty a alternativní způsoby stravování – vegetariánství, veganství? Zastáváš něco z toho? Jak se na tuto problematiku celkově díváš?

Pocházím z rodiny milovníků dobrého jídla a do nedávna jsem byla, řekněme, nestřídmý všežravec. Dědovo klobásky dle rodinného maďarského receptu přede mnou neobstály dýl jak pár minut a noční nálety na mekáč mi byly taky dost blízký. Jenže to se před dvěma lety po totálním fyzickým a psychickým kolapsu změnilo o 180°. Chtěla jsem být zdravá a energická a začala jsem se zajímat o různý diety a právě alternativní způsoby stravování, jak říkáš. Maso mi přestalo připadat důležitý a postupem času jsem se dostávala hlouběji a hlouběji do problematiky, až se ve mně vzedmula velká vlna zájmu a soucitu a během pár měsíců jsem se stala veganem. Brala jsem to dost vážně, byla jsem schopná trávit hodinu u jedný etikety, aby tam jako náhodou nebylo stopový množství toho a tamtoho a začala jsem neskutečně vařit. Furt jsem stála u plotny. Ale furt. Začala jsem milovat jídlo ještě víc, objevila netušený množství chutí a kombinací, a to mě drží do teď. Stejně tak, jako přesvědčení, že to, co se odehrává na bitevním poli člověk vs. zvířata je odporný a odmítám to podporovat. Na druhou stranu už jsem přestala být hysterická a někdy si dám rybu například nebo když kámoška uvaří těstoviny v naprostým přepalu a posype to parmezánem, tak jí to rozhodně nehodim zpátky na hlavu. Uklidnila jsem se, ale v hlavě to mám stále. Rozhodně zastávám názor, že člověk má možnost volby, a může tak konat, jak je mu libo, a za žádnou cenu by neměl soudit ostatní, že nekonají dle názoru jeho. Především přeju všem, aby našli cestu, na který budou zdravý a spokojený sami se sebou.


Nepřemýšlela jsi někdy o kariéře modelky? Přeci jen výšku na to máš a přirozený talent rovněž nezapřeš. Hrozně skvěle se s tebou jako s modelkou pracuje :)

Focení mě baví, je to proces tvoření, při kterým se cítím skvěle. Jsem i zastoupená jednou reklamní agenturou a čas od času oblejzám castingy na reklamy. Ale že bych byla profi modelka, to asi ne, na to moc ráda jim :) Mám oblíbenou historku z patnácti let, kdy jsem měla zájem se pustit do modelingovýho průmyslu, tyčovitá jsem na to byla dost, ale když mi řekli, že mám při výšce 178 cm a váze 57 kg zhubnout a ubrat na každý míře dva cenťáky, tak jsem vztyčila prostředníček a už nikdá víc jsem modelinogový puzení nepocítila, hehe.


Krom toho, žes s námi spolupracovala na tvorbě lookbooku, na Žižkovské Noci budeš rovněž vystupovat se svou kapelou. Kde a kdy se na vás mohou naši fanoušci těšit?

Za ten shooting ještě jednou děkuju – bylo to super funny a výsledek je luxusní! :) Noooo a my už se nemůžeme dočkat až to v pátek v 00:50 ve Stormu pořádně napálíme! Žižkárna je bezvadnej projekt a moc fandim, doufám, že se jim pátej ročník vyvede!!


Jaké máte s kapelou dlouhodobější plány do budoucna?

Začali jsme skládat materiál na druhou desku, kterou bychom chtěli do roka vydat. Dále máme v plánu pustit ven jeden sranda song s klipem, to se jako rozhodně těšte!! Před festivalovou sezonou chceme vydat ještě jeden klip k úplně nové věci. Potom proběhne festivalový šílenství, na což se supr těšim a ke konci roku se kuje nějaký turnéčko....Ale to je všechno ještě takovej zamlženej tajem :) Není toho málo a makáme jak voli!


A co ty osobně a tvé plány? Jaký je tvůj aktuální největší sen?

Poznala jsem, že plány jsou absolutně k ničemu. Vždycky, když jsem si něco naplánovala, tak se to zákonitě stalo uplně jinak nebo vůbec. Připadám si jako puk v pořádně nadupaným NHL mači. Kamkoliv se dostanu, tak mě to odrazí někam, kde jsem nechtěla bejt, ale naleznu v tom zalíbení. Jediný, co chci, je bejt šťastná. Teď mám kapelu, moderování, práci v restauraci, čtení, cestování, popíjení a tak vůbec žití, že mě ani nenapadá důvod, proč bych to chtěla měnit. No ale třeba mi jebne a za tejden se odstěhuju na Jamajku (smích). Nikdo nemůže vědět, co bude, tak bychom se měli stoprocentně soustředit na to, co je.


Moc ti děkuji za rozhovor a příjemně strávené odpoledne při lehce dobrodružném shootingu, jehož výsledky si můžete prohlédnout v následující galerii.


Autorem fotografií je Marius Sachtikus.
www.fb.com/MariusSachtikusPhotography
www.sachtikus.com 

Články autora Geen Pagliacci

Téma měsíce: My Daemons – The Conjuction of Succubi

A máme tu poslední, závěrečný fotoset k tématu měsíce My Daemons, který jsme ztvárnili hned v pěti různorodých fotosetech, Tvář měsíce…

POZVÁNKA: CHARITATIVNÍ HALLOWEEN PARTY

Srdečně vás všechny zveme na naši první společenskou událost, kterou realizujeme ve spolupráci s týmem festivalu Žižkovská Noc –Charitativní…