coreGirls
TVÁŘ COREGIRLS duben 2015: RIWAA NERONA
Přejít na obsah

TVÁŘ COREGIRLS duben 2015: RIWAA NERONA

S okouzlující dámou, veřejně známou jako Riwaa Nerona, jsem se seznámila již nějaký ten čas zpět a musím přiznat, že tenkrát jsem z téhle femme fatale měla veliký respekt. Ten přetrvává, i když dnes jsou naše vztahy o mnohé odlehčenější. Zvolit ji Tváří měsíce dubna jsem se rozhodla hlavně proto, že duben je takříkajíc mým měsícem, a tak jsem toužila po patronce, která je blízká mému srdci, ale zároveň se svým projevem dotkne duší i mnohých dalších žen. Především pak těch, které si zoufají ze svého vzhledu v závislosti s nadcházející letní sezónou. Riwaa totiž s oblibou říká, že pravá žena není ta, která se soustředí na své nedostatky, ale taková, která dokáže podtrhnout své přednosti. A to by podle mého názoru mělo být motto všech žen, napříč věkem i vzhledem.



Začněme od konce – jak bys popsala svou osobu předtím, než-li ses stala Riwou Neronou, úspěšnou korzetiérkou a módní návrhářkou se silným vztahem ke kráse ženských siluet?

Byla jsem takový ten divný adolescent s rasty do půl pasu, ve volných pánských kalhotách, největší mikině na trhu a s promáčenými "čínkami" na nohách. A připojila bych opravdu malé sebevědomí, psaní básní a poslouchání nu-metalu a gothic rocku, popíjení jednoho piva za večer, nekonečně času na vlastní myšlenky a brouzdání po internetu, stranění se společnosti. Docela milé období, jak si tak vzpomínám :)


A kdy přišel ten zlom, počátek proměny?

Asi tak v osmnácti letech. Dívala jsem se na obrázky žen s vysněnou postavou a své kresby. Na kresbách byly "muchovské“ ženy, sama jsem kreslila to, co mi bylo nejbližší. Tehdy jsem si nejspíš uvědomila, co se mi doopravdy líbí.


Vzpomeneš si na úplně první věc, kterou si kdy ušila?

Dlouhou sukni na zem. Chápejte, na zem, s mýma nohama nic jednoduchého k sehnání v konfekci. Vlastně jsem začala šít jenom kvůli těm dlouhým sukním.


Jak jsi se vůbec dostala k pin-up a retro stylu? A co tě na něm nejvíce uchvacuje?

Nejspíš mě do tohoto stylu nalámaly burlesky. Když v něčem takovém jste dlouho, zpravidla vás to dostane. Já začala sledovat staré české filmy z 30. až 50. let a uchvátily mne. Estetika těchto let je mi zkrátka blízká, a to hlavě pro to, že se dochovala v černobílé verzi.


Kdy tě napadlo stvořit svůj první korzet?

Hned po dlouhé sukni. Původně jsem si jej chtěla zakoupit. Začínala jsem tou dobou mít trošku více rozumu a přemýšlet o tom, že ze mne modelka s mírami XS nikdy nebude. Nakonec se korzet "povedl“ a pomohl mi smířit se se svými křivkami, ba dokonce brát tělo jako svou součást, nikoliv špatně navrženou karosérii.


Od té doby se tedy jak často šněruješ do korzetu? Máš nějaký cíl, pokud jde o obvod pasu?

Korzet nosím kdykoliv jdu ven. Cítím se v něm v bezpečí a líbí se mi to umocnění ženské postavy. V dobách, kdy jsem pracovala převážně v administrativě, mi vyhovoval na deset a více hodin denně, nyní však šiju. Bohužel šít korzety v korzetu mi opravdu nejde. Mým snem bylo vždy dostat se na 55 cm v pase, avšak časem jsem zjistila, že je to jen číslo. Důležitější je pro mne pocit při nošení.


V Americe se z korzetování stal aktuálně velký trend. Ženy jej často kombinují s posilováním hýžďových svalů, aby dosáhly výrazného efektu. Máš mezi takovými svou oblíbenkyni? Co si myslíš o extrémním stahování?

Na tomto trendu se mi líbí návrat ženských křivek. Možná není zcela přirozený, ale zdůrazňuje plodnost, ženskost, dospělost. Připomíná mi to výkřik "jsem žena a líbí se mi to“. Rozumím tomu jako krásnému kroku k přijetí vlastního těla, fyzické ženskosti. Tím samozřejmě netvrdím, že podmínkou ženskosti jsou právě tyto křivky. Je to o vlastním vnímání sebe sama. Svou favoritku ve stahování korzetem nemám, nikdy jsem nad tím vlastně ani neuvažovala. Extrémní stažení pasu je volbou každé nositelky korzetu. Rozhodně by však měla naslouchat svému tělu a nejít přes své fyzické možnosti.


Jak se díváš na vzrůstající fenomén plastických operací?

Dle mého názoru na plastických operacích není nic špatného. Pokud člověk sám je rozhodnutý podstoupit nějakou tělesnou modifikaci, jistě po ní touží, a tedy i výsledek bude součástí jeho samotného. Problém vidím tehdy, když člověk chce vypadat podle měřítek společnosti, nikoliv podle měřítek svých. Těžko se rozeznává jedno od druhého. Plastické operace zkrátka považuji za stejné tělesné modifikace jako piercing, tetování, skarifikace...


Když si nakousla ty modifikace, jaký k nim máš ty osobně vztah, přestože podle toho, co vím, žádnou sama nenosíš?

Miluji jakékoliv zdobení a zušlechťování těla. Nezáleží mi na tom, která z modifikací je použita, ale jak a jaký to má pro nositelku/nositele význam, i kdyby byl jen estetický. Miluji těla, která vyprávějí příběh, člověk sám svým tělem dokáže vyprávět. Osobně mám pouze propíchnuté uši, jako většina žen mé generace, ale kdysi dávno jsem si sama píchla labretu a nos – přátelé odborníci toto záměrně přehlédněte, neboť to bylo obyčejnou tlustou jehlou na látání pytlů! 

Mimochodem velmi obdivuji tetování, hlavně se dotýkat potetovaných míst. Možná se mi to jen zdá, ale mám pocit, že kůže v těchto plochách má jinou strukturu, mně velmi příjemnou.


Ještě zpět k tvé tvorbě. Šití korzetů není jen tak. Osobně mě fascinuje, že tak křehké ručky dokáží precizně zpracovat křehké detaily, ale i nepoddajné materiály.

Děkuji. Jsem samouk, tedy většinu věcí a technologií jsem se musela naučit sama. Větší technologické postupy jsem po gymnáziu studovala na dálkové oděvní škole. Jemné zdobení miluji, je to asi má nejmilejší část práce na korzetech, ale také časově nejnáročnější. Fyzicky náročné je zpracování korzetu jako takové. Dříve právě proto byla výroba korzetů doménou mužů. Kleště, bruska, kladivo a pilník na nehty jsou mými nejlepšími pomocníky při výrobě.


Aktuálně jsou v tvé nabídce k dostání nejen propracované korzety na míru, ale rovněž kalhotky a podvazkové pásy, podprsenky, košilky, spodničky, škrabošky i titěrné pasties. Co tě vedlo k rozšíření sortimentu?

Vždy jsem milovala prádlo, luxusní materiály, dotek krajek přímo na kůži, vše, co podtrhuje svůdnost tím, že zahaluje a přitom odkrývá. Chtěla jsem svou radost ze svůdného prádla předat dál, proto jsem se rozhodla zařadit prádlo i do stálé nabídky.


Prozradíš, jaký kousek spodního prádla máš nejraději?

Rozhodně korzet, podvazkový pás a punčochy. Hlavně ten pocit v nich, cítím se s nimi elegantně. Toto prádlo vyžaduje jiný styl sezení, chůze a pohybu vůbec. Korzet jsem uvedla právě proto, že jej stále považuji za spodní prádlo. Pro představu mohu prozradit, že podvazkový pás nosím denně, třeba s bavlněnými punčochami, ale vždy podvazkový pás. Je mi mnohem příjemnější, nežli punčochové kalhoty. Zdá se to v dnešní době neobvyklé, ale je to právě tím, že nosím výhradně sukně.


Pozoruješ na sobě nějakou profesní deformaci? Nosíš již výhradně to, co si sama ušiješ?

Samozřejmě že profesní deformaci pozoruji, dalo by se říci snad už i profesní deformace. Jsem přecitlivělá na kombinace barev, tónů barev a podtónů – hlavně teplých a studených. Naštěstí nemám potřebu se s těmito poznatky svěřovat svému okolí a doufám, že to tak zůstane. Další z mých profesních deformací je ta, že hledám na každém něco nesmírně půvabného, zajímavosti v rysech tváře, postavě, proporcích, gestech, výslovnosti... A nacházím! 

K druhé otázce – když mohu, tak nosím konfekci, ale bohužel to není možné u každého kousku oblečení. A šít si oděv sama... Znáte to s tou kovářovou kobylou?


Čemu, co se módy týká, nikdy neodoláš? Máš slabost pro boty, kabelky či úplně něco jiného?

Pro boty určitě, ale když nad tím tak přemýšlím, sotva se smím nazývat "botofilem“, na to mám příliš málo párů. Možná tím, že se módou zabývám, sotva už mi něco dokáže tak zvýšit tep, jako to dokáže třeba metráž hedvábí.


Kromě tvého řemeslného talentu a smyslu pro detail na tobě obdivuji to, s jakým zápalem se snažíš podpořit ženy s nízkým sebevědomím. Je to téma, které se Tě niterně dotýká? S jakými problémy ses nejvíce potýkala/potýkáš?

Děkuji. Souvisí to už s první otázkou. Samozřejmě se mne toto týká. I když je vše staré tak osm let, pamatuji si ty pocity nenávisti a opovrhování sebou sama. Proto když vidím ženy, jak samy sebe týrají, protože připustí, aby v nich společnost vytvořila představu, že hodnota ženy (lidské bytosti) začíná a končí fyzickým vzhledem a osobnost je něco, co nikoho vlastně nezajímá, je mi smutno. Bohužel dnes stále platí to, že mysl a tělo nejsou spojené, ale jako by mysl byla zasazena do hlavy a tělesná schránka k tělu nepatřila.


I proto jsi dala za vznik projektu LA FEMME, společně s malířkou Therése Rosier, který se zrodil ze stejnojmenné, původně jednorázové akce. Jaká je hlavní myšlenka celého projektu?

Ukázat lidem, že není nic špatného na tom žít jinak a vážit si sebe sama. Samozřejmě se více dotýkáme žen i mužů s podobným stylem, který máme sami (mluví-li za celý kolektiv LF). 

Ústřední motto La Femme je: „Skutečně krásné ženy jsou ty, které se nezabývají svými nedostatky, ale zdůrazňují své půvaby.“ Neplatí to jen ve fyzickém vzhledu, je to o rozvoji osobnosti. Je zkrátka zbytečné ničit v sobě něco, co nám přijde jako vada, větší smysl má rozvíjet přednosti.


Máte za sebou již několik úspěšných akcí právě pod hlavičkou LA FEMME. Na jaké další se mohou naši fanoušci těšit?
Právě teď plánujeme největší akci tohoto roku – La Femme – Theatre, která se uskuteční 12. 9. 2015. Samozřejmě tuto dlouhou dobu proložíme menšími akcemi typu piknik a absinthová dekadence "Carpe Noctem", plánuji též několik menších přednášek v rámci těchto malých setkání.


Co bys vzkázala všem ženám, které si stále dělají hlavu se svými nedostatky?
Jste jedna jediná na světě, žádná další žena není jako vy, nikdo není lepší, nikdo horší. Jste jen jedna jediná, nepotřebujete se líbit všem, ani se všem zavděčit. Jste výjimečná bytost.


A mužům?
Jste jeden jediný na světě, neexistuje vaše kopie, nikdo není lepší, nikdo horší. Jste jen jeden jediný a není vám potřeba zavděčit se všem. Jste výjimečná bytost.


Moc ti děkuji za rozhovor a perfektně odvedenou práci při focení s Miroslavem Cibulkou, jehož výsledek si můžete prohlédnout v následující galerii. 


Články autora Geen Pagliacci

Téma měsíce: My Daemons – The Conjuction of Succubi

A máme tu poslední, závěrečný fotoset k tématu měsíce My Daemons, který jsme ztvárnili hned v pěti různorodých fotosetech, Tvář měsíce…

POZVÁNKA: CHARITATIVNÍ HALLOWEEN PARTY

Srdečně vás všechny zveme na naši první společenskou událost, kterou realizujeme ve spolupráci s týmem festivalu Žižkovská Noc –Charitativní…