coreGirls
Tvář coreGirls srpen 2015: Jana Pechlátová
Přejít na obsah

Tvář coreGirls srpen 2015: Jana Pechlátová

V prázdninovém shonu se mezi dovolenkami a festivaly snažíme zůstat aktivní i v našem projektu a úpěnlivě pracujeme na jeho vnitřní struktuře, aktivním zapojení všech coreGirls a vytváření nových společných aktivit. Práce na tomto vývoji si však vyžádala svou daň a bohužel jsme nezvládly dodržet termín, a tak se kralování usměvavé Kamu o měsíc protáhlo. Na druhou stranu nás její živelnost a nasazení i po další měsíc inspirovalo k tomu, abychom se samy vyhecovaly k těm nejlepším výkonům.

S novým měsícem však přišel opět čas, abychom si zvolily jednu inspirativní ženu, která se stane naší Tváří, tentokráte tedy srpna. Stala se jí fotografka Jana Pechlátová, a to na popud Foxy Twins, které se s ní seznámily díky focení. Dvojčata byla z Jany natolik unesena a přišla s takovým návrhem na zpracování Téma měsíce, že jsme se prakticky okamžitě dohodly. Jako již tradičně jsem pro vás Janu vyzpovídala, abyste se s její magickou osobností mohli blíže seznámit i vy a nakouknout do jejího kouzelného světa.


Jani, vzpomeneš si vůbec na své první setkání s fotografií?
Ano! Nedávno jsem se stěhovala, takže jsem se probírala obrovským bordelem a našla spoustu pokladů, jak to tak bývá. Mezi nima byla i fotografie mého mladšího bratra, kterého jsem nutila ve svých deseti letech ke krkolomným pozicím mezi zátiším z mamčiných věcí z poličky. Pamatuji si, jak mě mamka pak vynadala, když přinesla domů vyvolaný celý filmek s mojí prací (smích).

Čím ti fotografování tak uhranulo?
Ani nevím, zda uhranulo, ale prostě to nějak všechno samo postupně přišlo. Dříve jsem se věnovala malování, ale nevydržím chvíli na jednom místě, takže jsem si našla cestu k rychlejšímu zpracování vlastních představ.

A kdo tě v začátcích nejvíce ovlivnil?
Annie Leibovitz a její práce pro Rolling Stones. Mám ráda reportážní černobílou fotografii, i když podle mojí tvorby to znát momentálně asi není (smích). Jinak co se posunu týká, mám úžasnýho kamaráda, který při mně celou dobu stál. Takže díky Tome!

Jak jsi se dostala k profesionálnímu fotografování?
Dříve jsem pracovala u koní, ale měla jsem pár blbých úrazů a musela změnit povolání. Udělala jsem si rekvalifikaci na kadeřnici/vizážistku a začala v tomto oboru pracovat. Postupně jsem začala opět fotit (studovala jsem kromě jezdecké akademie i fotografii) a lidem se to začalo líbit. Když pak skrz fotografování nebyl pomalu čas na "kadeřničení", neváhala jsem a dále se věnovala už jen fotografii.

Co bys chtěla svými fotografiemi říci světu?
Chtěla bych, aby mě lidé pochopili, můj vnitřní svět... Děje se tam toho tolik a já bych se s nima o ty emoce a příběhy chtěla podělit, aby měli také možnost zažít dobrodružství a vášeň, kterou zažívám, když jsem v té své Narnii (úsměv).

Koho nebo co fotíš nejraději?
Nejraději fotím ženy okolo 40 a více. Mají, podle mě, většinou mnohem blíže k té své vnitřní "vlčici", La Lobě, než mladé holky. A na těch fotografiích je to znát a pro mě je to vždy zajímavá zkušenost!

Máš svůj typický rukopis, kterému jistě předcházel dlouhý vývoj. Jaká byla ona cesta?
Já tam moc typický rukopis nevidím (smích). Přijde mi, že můj rukopis se mění s ročním obdobím a náladou. Nicméně se mi konečně, přibližně po čtyřech letech, podařilo spojit fotografii, která se líbí mně, a fotografii, která se líbí ostatním lidem. A tou společnou cestou jsou právě cykly z jiných světů Narnie a země Altairu.

A právě díky tvým cyklům Narnie a země Altairu jste se seznámily s Foxy Twins, které tě spojily s naším projektem. Jaké máš plány s výslednými fotografiemi? Chystáš kalendář, výstavu anebo je to tvorba pro pouhou potěchu?
Foxy Twins mi do projektu nádherně sedly. Holky jsou úžasné a byla radost s nima pracovat. Nafotilo se toho víc, takže holky budou jak v kalendáři s názvem Země Altairu, který bude z těch líbivějších fotografií, tak zároveň i na výstavě stejnojmenného projektu, který však bude mít trochu hlubší příběh... Nynější období je pro mě hodně silné a plné změn, hodně věcí si v sobě řeším a na fotografiích se to hodně odráží, takže fotografie a příběhy, které budou na výstavě jsou ve znamení válek, loučení, těžkých rozhodnutí, nadějí a o přijetí temných stránek věcí

V poslední době se na tvých fotografiích často objevují zvířata. Čím tě nelehká práce se zvířecími modely láká?
Není to o tom, že by mě to lákalo, je to má přirozenost. Zvířata jsou mou neodmyslitelnou součástí. Soužití s nimi je mi přirozenější než s lidmi. Skrz lidi zase ale mohu vyjádřit snáz emoce, takže spojení člověka a zvířete je pro mě nejsnazší
cesta, jak zachytit můj vnitřní svět.

Když jsme spolu řešily koncept fotografií, které doprovází tento rozhovor, a zároveň Téma měsíce, prakticky okamžitě jsi přišla s názvem "My Daemons". Co pro tebe toto slovní spojení znamená?
Za poslední rok jsem se hodně posunula, co se vnímání sebe a mého života týká. A možná to bude znít jako klišé, ale v mnoha ohledech mi k tomu právě dopomohl můj nynější pes. Můj Daemon. Má totiž všechny mé špatné vlastnosti, odkoukal je ode mě... Je mým zrcadlem a já jsem si k němu musela najít cestu, najít ji tím pádem i k sobě... Proto mi to je tolik blízké.



V následující galerii si můžete prohlédnout sérii Janiných autoportrétů, které vycházejí z Téma měsíce "My Daemons". V následujících týdnech se pak můžete těšit na zpracování tohoto tématu v podání našich modelek, a to ve spolupráci jak s Janou Pechlátovou, tak s dalšími fotografy, kteří tvoří náš tým.

Články autora Geen Pagliacci

Téma měsíce: My Daemons – The Conjuction of Succubi

A máme tu poslední, závěrečný fotoset k tématu měsíce My Daemons, který jsme ztvárnili hned v pěti různorodých fotosetech, Tvář měsíce…

POZVÁNKA: CHARITATIVNÍ HALLOWEEN PARTY

Srdečně vás všechny zveme na naši první společenskou událost, kterou realizujeme ve spolupráci s týmem festivalu Žižkovská Noc –Charitativní…