coreMusic.cz - Magazín o tvrdé hudbě

Melodičtí Seveřani Soilwork mají nové video jménem Spectrum Of Eternity. Tahle skladba je z nového dvojalba The Living Infinite, jež vyšlo u Nuclear Blast.

Temnota se prodírá vaší duší, kreslí vám mezi žebry neznámé obrazce a výjevy pekla v samotné hlavě budí vaše zpustošené tělo přesně ve tři hodiny ráno – v hodinu duchů, kdy se temný stín natahuje pro zbytek vaší existence. Temný stín, který si říká Cradle of Filth.
Uctívači tohoto kultu se jistě rádi nátáhnou pro číši plnou esence zloby, kterou nám servíruje poslední album The Manticore and Other Horrors. Pijte plnými doušky.

Ia, cthulhu fhtagn
Jak jsem již navodil na začátku, jedná se opět o temné okénko, ve kterém se podíváme na zuby legendární anglické skupině Cradle of Filth (dále jen CoF), která nás za svojí existenci zahltila extra porcí audio a i vizuálních materiálů a i dokonce celovečerním snímkem. CoF jsou obchodní značkou, jsou něčím, co je tu stále v podvědomí. Změnili se a přizpůsobili novým zvykům a novému odéru, kterým dnešní doba zavání. Lidé se mění a s ním i chápání.

Kdo jsou – co jsou? Vím, že pro většinu z vás je nemá cenu představovat a někdo by to mohl brát i jako urážku, protože si jistě řekne: „Cradle of filth tyvole ! to není možným, že by někdo nemohl znát..!!“. CoF začali svoji jízdu v roce 1991 a jistě znalci ví, že v čele stojí charismatický Dani Filth, jehož poznávacím znamením byl až vlezle ječivý vokál. 24(!! +/-) aneb EPčka, DVDčka, celovečerní snuff hororový snímek Cradle of Fear z této smečky hladovějících přízraků dělá opravdové velikány. Jak jsou na tom hudebně? No, zde se nám tábory fanoušku trošku hádají – black metal? Heavy metal? Já zůstanu při zemi. Ono to je složitější, jak nám kapela zrála, měnila dosti i svojí hudební tvář. Heavy Metal s příměsí blacku a sympho/gothicu by bylo asi nejlepší vysvětlení, nicméně nejsložitější na představu. 

Sofistikovaná image, rouhačské texty, absolutní nezájem o hodnoty a veškéré špatnosti glorifikovány. Nejedna svatá socha ranila krvavé slzy a posluchači se budili se stigmaty na svých končetinách. Kapela je také proslulá svojí potřebou mít vše perfektní – Dani tedy nelenil a nechával vyhazovat členy. Někteří se střídali i sami a opravdu seznam je dlouhý a je jich více jak deset. Nyní se nám sestava ustálila a z původních zůstal pouze a nečekaně Dani Filth a talentovaný kytarista Paul Allender. Český národ může být na sebe pyšný, bicí trýzní náš český Martin Škaroupka aka Marthus. Toliko ke složitým prvkům definující CoF.

Thank God For The Suffering
CoF vždy měli složité nahrávací procesy a opravdu se alba vylepšovala jak jen mohla. Když chcete zhudebnit temnotu, zákoutí pohnutých myslí (hraběnka Bathory, de Raise etc.) musíte myslet jako oni a být světu nedostupný. Vaše tělo je jen schránka obsahující něco mnohem komplexnějšího než si světlo umí představit. Krev střídá utrpení. Slepota zahaluje smysly a člověk ztrádá naději. Takovéto pocity ve vás vyvolávala dřívější tvorba. Trpění patří k životu a život je utrpení. Svátost se vám vysmívá do obličeje a vy máte chutě protrhnout nebe, proto se CoF soustředili více na agresivitu a údernost svých melodií. Modlíte se k nečisté svátosti, abominaci, která bdí nad každou duší, která sešla z cesty a vede jí k sobě a pak navždy pohltí. Co tedy The Manticore and Other Horrors? Jak asi může být složité popsat album kapelcy, která se dvanáct let neustále mění?

Poslední tvorba pokulhávala a opravdu se nezařadila mezi legendární kousky jako je Midian či Dusk and Her Embrace. Člověk si tedy CoF poslechl z povinnosti. Jsou to přeci jen CoF a nejeden z nás má do dnes ještě nějaké ty památeční předměty se kterými strašil své okolí.
The Manticore and Other Horrors je jiné. Je mnohem rychlejší, je mnohem agresivnější. Náboj, který vám trhá tělo a při výletu za vámi nechává jen čirou spoušť, na kterou se vrhnou supi. Temnota tentokráté ustoupila, ale nechala po sobě ten nepříjemný odér síry, kterým každé album páchlo více, či méně. Neústupně si pro vás každý song přijde a za vlasy vás vytáhne vás do sněhu a nechá vás mrznout. Už trošku tušíš? Ano, je tam to zlepšení. Ta gradace. Ta symphonie, která byla nějakým způsobem vždy vtisknuta do našich slechů. Bolest, znechucení, patetická radost, pohledy do prázdna… Ach ano, toliko se album vylepšilo od posledních nezdárných kousků. CoF jdou s dobou, ale zároveň se poučili. Symhonické pasáže jsou opět doplněny o zpěvy zahalené do operních hávů ovšem někde to s tou modernou je opravdu přehnané a přespřílišné elektronické „čachry“ ubírají na atmosféře. Brutální kytary společně s Marthusovými bicí jsou jako vrazi jdoucí po ulici a nabodávajíc vše, co se jim dostane pod ruku a společně povečeří nad zkrvavenou krásou, kterou vytvořili. Bojíš se? Měl bys. Daniho vokální part se za ta léta nějak nezměnil a zůstává i nadále tím vokálem, díky kterému poznáš, že jsou to CoF.

Někdy jsem si připadal jako při pádu králičí norou. Ovšem vyzděnou břitvou a nožem. Album tě hnedka po úvodním intru přivítá asi jako masový vrah u sebe doma. Bohužel – hlavním chodem si jen ty sám. Dost už řikáš? Už podle mě chápeš co se tu snažítám (za)nastínit.

Amor E More
Cradle of Filth je kapela, která tu s námi bude ještě nějaký ten pátek. Rozhodně se nezalekli nových dob a jejich řád je stále silný a plný následovníků. Plenění bude následovat i dále. Slunce zůstalo zahaleno, venku je sníh na kterém je krev nevinných tak krásně vidět. The Manticore and Other Horrors je rozhodně album, které nesmí chybět žádnému milovníku jak kapely, tak i milovníkům tvrdé hudby s temným hávem. Placka přestává hrát a já cítím jak mé tělo slábne. Tak jako bude to vaše po poslechu tohoto rouhačského díla. Překroč tu hranici a vykašli se na hodnoty. Žij. ŽIJ! Z plna hrdla se napij této číše a zavři své oči… Oni si pro tebe přijdou už sami.

Zbrusu nový videoklip mají Soilwork k songu Rise Above The Sentiment.

Skladba je jednou z tracklistu dvojalba The Living Infinite, které vyjde 5. března Nuclear Blast.

Švédové Hypocrisy si dovolují nabídnout titulní skladbu nové studiovky End Of Disclosure.

Ta vyjde 22. března u Nuclear Blast a 11. 4. se kapela představí Praze v klubu Nová Chmelnice.

Soilwork streamují další ze skladeb připravovaného dvojalba The Living Infinite.

Skladba se jmenuje This Momentary Bliss, deska vyjde 5. března 2013 u Nuclear Blast.

Death metalové Veličenstvo z New Yorku Suffocation streamuje nový song Cycles Of Suffering. Ten bude obsahem chystané desky Pinnacle Of Bedlam.

Album vyjde 19. února 2013 u Nuclear Blast.

Oficiální lyric video vypustil Nuclear Blast svého death metalového dítka Suffocation. Song se jmenuje As Grace Descends a je z chystané placky Pinnacle Of Bedlam.

Deska vyjde 15. února 2013.

Soilwork se chystají na vydání dvojalba s názvem The Living Infinite. Deska bude venku 5. března u Nuclear Blast. 

 K dispozici je sezam skladeb a artwork, na kterém makal kytarista Mnemic Mircea Eftemie Gabriel.

CD 1:
01 – "Spectrum Of Eternity"
02 – "Memories Confined"
03 – "This Momentary Bliss"
04 – "Tongue"
05 – "The Living Infinite I"
06 – "Let The First Wave Rise"
07 – "Vesta"
08 – "Realm Of The Wasted"
09 – "The Windswept Mercy" (feat. Justin Sullivan of New Model Army)
10 – "Whispers And Lights"
CD 2:
01 – "Entering Aeons"
02 – "Long Live The Misanthrope"
03 – "Drowning With Silence"
04 – "Antidotes In Passing"
05 – "Leech"
06 – "The Living Infinite II"
07 – "Loyal Shadow"
08 – "Rise Above The Sentiment"
09 – "Parasite Blues"
10 – "Owls Predict, Oracles Stand Guard"

K dispozici je další skladba z nové řadovky Cradle Of Filth, kapela se rozhodla uvolnit Manticore.

Album The Manticore and Other Horrors vyjde 30. října u Nuclear Blast.

Bury Tomorrow, pětice z Hampshire kolem rodiny Winter-Batesových (Daniel – scream a Davyd – basa), se začala formovat léta páně dvoutisícího šestého. A v té době určitě málokdo z nich tušil, že o šest let později, tři roky po debutu Portraits, vydají album u jednoho z největších labelů na světě, německých Nuclear Blast.

Nutno říct, že zaslouženě, vždyť oni přidali do toho už trochu unylého amerického metalcoru, kde nerozpoznáte 666 kapel od sebe, něco britského, něco jiného. A upřímně se musím přiznat, že srdíčko mi zaplesalo hned po prvních tónech zpěvu Jasona Camerona. Není to nějaký zázračný automatický vaginální lubrikant, naopak, jako jeden z mála nepotřebuje autotune a další zbytečnosti k tomu, aby si vydobyl respekt.

Ale dost o historii, přesuňme se do současnosti. Nabízí nám The Union of Crowns, plna symbolů monarchie a středověku (čtěte dále pozorně, vy anglicky mluvící), cestu na pomyslný metalcorový trůn na Britských ostrovech? To se hned dozvíme.

Tuto spanilou jízdu na trůn započneme songem Redemeer. Na začátku se dosti bojím toho, že nás čeká další breakdown za breakdownem, jak se stává na metalcore scéně zvykem. Naštěstí jsme z omylu vyvedeni cca po padesáti sekundách. Metalcorová smršť s „trochou“ toho melodična. Skvělá práce na melodiích zásluhou Mehmiho kytary. A pak refrén – Jasonův vokál zatlačí na pilu kdy je třeba, ubere, kdy je nutné. Je do konceptu citlivě zasazen a takhle to má vypadat, 90% kapel všude na světě by se mohlo učit. Navazuje plynule The Maiden a mohl bych pokračovat ve vychvalování, jízda na vrchol je pro Bury Tomorrow naprosto lehká, jakoby po ní nejeli, jakoby jim jejich cit pro melodie dával křídla a možnost se na ten pomyslný trůn proletět. Instrumentální část před posledním breakdownem je lahůdka.

Lionheart, první singl z alba, je jedním z absolutních vrcholů desky, v době, kdy vyšel, jsem ho sjížděl pětkrát denně a určitě jsem nebyl sám. Message to a King je rozhodně jedna z nejbrutálnějších skladeb na albu, osobně musím ocenit tu jemnost, se kterou nastupuje Jason v refrénu. Opravdu neskutečně dokonalé zakomponování „cleanů“. An Honourable Regin a poslední vydaný singl a další z absolutních vrcholů. Trochu „parkwayovské“ riffy. Knight Life, Royal Blood (s tím nástupem na začátek: dédvólkýn, haha), možná taková „nejmasovější“ dvojice písní, dalo by se říct. Disharmonie na začátek Bitemarks je děsně fajn, potom se zdá, že album dochází do stagnující fáze, ale ten song graduje. Závěr tracku, cca po dvou a třičtvrtě minutě je absolutní skvělost. V Abdication Of Power bohužel však zase ta cesta, po které se tenhle kočár k trůnu řítí, začíná být hrbolatá, nepěkná, vůz má sice problémy, ale ustává to vcelku s přehledem. Jede dál, a to je to hlavní. Je čím dál blíže království, hlavně, aby vůz nezastavili lapkové.

Kingdom zase ukazuje ohromnou sílu Jasonova vokálu a cesta je zase hladší. Nevim, co je to za sampl, jenž kluci použili ve finálním breakdownu, ale rozhodně to funguje jako skvělé udržení pozornosti poslechu. 1603, věc inspirována personální unií, která v tom roce vznikla mezi Skotskem a Anglií, je vcelku pohodička, valící se pomalu, začíná klavírem, oddych před závěrečným výstupem na trůn? Další vysoce agresivní pecka (na poměry BT samosebou) se nazývá Sceptres, pánové se nadechují, je to další ze silných partů. Plynulý nástup předposlední Vacant Throne trochu techničnosti, zvláštní riffy ve sloce, song funguje překvapivě dobře.

Čekal jsem, že třináct tracků bude už trochu moc. Co refrén? Ale jo, to by šlo. Myslíte, že výstup na vrchol nejlepší britské „core“ kapely bude úspěšný? Trůn je sice volný, ale dokáží songem A Curse dospět k bájnému cíli? Pomalá věc, poslední minuty má hlavní slovo kytara a Jason, Daniel není vůbec potřeba, aby album bylo zakončeno naprosto skvělou pomalou vysoce melodickou skladbou.

Dostali se pánové z Hampshire na ten pomyslný trůn? Ač je tato deska temnější, pesimičtější a rozhodně muzikantsky skvělejší, než Portraits, problém je, že v Anglii hraje dost dalších výborných kapel – takoví Architects a While She Sleeps mají oproti Bury Tomorrow stále trochu navrch. Ale hudba není soutěž a my můžeme být rádi, že v té záplavě kapel se objeví sem tam něco, co má lidem co říct a kdo jde proti tomu, kam scéna směřuje (hlavně ve vokálních pasážích). Já Bury Tomorrow dávám za The Union of Crowns hodnocení 8/10. Mít silnější střed desky a o dva songy méně, určitě bych hodnotil výše.