coreMusic.cz - Magazín o tvrdé hudbě

Post-hardcore/rock Ostravané Gap in the Story na bandzone profil uploadovali nový a nutno říci, že celkem slušný singl One Life Distant z nového EP 2012.

Kromě zmiňovaného songu mají kluci celkem zajímavý merch v podobě nových trikotů.

Debutové album s názvem In the Embrace of Malice ke stažení zdarma zde:
http://ulozto.cz/xCK4kyt/gap-in-the-story-in-the-embrace-of-malice-rar

http://bandzone.cz/gapinthestory   
https://www.facebook.com/gapinthestory 

Pokud holdujete nezávislé silné muzice, tak si nenechte ujít zajímavý rozhovor se severočeskou bandou Underground Theatre!

Zdravím Underground Theatre! Jste liberecká formace, a ač se řadíte do pomyslné škatulky post-hardcore/screamo, dnes tak moderního a profláklého stylu, působíte velmi garážově, nekomerčně a jak vyplývá z vašeho názvu, tak i undergroundově. Zkuste se neznalým čtenářům představit.

Charlie: Energie, emoce, řev, temný kytary, zdvojený bicí a jasný názor na svět kolem nás. Dost informací na to, aby si nás našel každý, kdo má tohle rád.

Peo: Já osobně mám se stylovými škatulkami problém. Děláme muziku bez ohledu na nějaký aktuální trendy a styly, který se neustále mění a vyvíjí jak v názvosloví, tak v jejich obsahu. Snažíme se být naprosto přirození a naší přirozeností je syrovost, ale zároveň melodičnost. Jsme ovlivněný kapelama, který máme rádi (Lvmen, Kylesa, Neurosis, Daitro, Thema11, Fall Of Efrafa, atd.) a hrajeme jednoduše tak, jak to cítíme. Problém je ten, že na různých profilech je nutný nějakou tu škatulku vyplnit a já mám pocit, že  na jednu stranu je sice skoro jedno, co tam kdo napíše… můžem tam mít třeba taky crust, sludge, country nebo prostě jenom metal, ale na druhou stranu škatulkování slouží k základnímu popisu hudby. Jelikož se hlásíme k hardcore nejen jako k muzice, ale taky jako k životnímu stylu, i když ryzí hardcore rozhodně nehrajem, tak tam to slovo prostě musí bejt. Vzhledem k našim rozmáchlým a ne zrovna písničkovým kompozicím je tam přídomek post. A co se týče screamo, tak tam si myslím, že je to jasný. Prostě rádi řvem. V naší hudbě je spousta vzájemných protikladů, které dialekticky vytvářejí jakejsi jednotnej rámec. Jestli je to zrovna cool nebo ne, jde mimo nás. V tom spočívá underground.

Z vaší muziky tryská extrémně silná nezávislá DIY energie. Co pro vás kapela, potažmo celá hudba a proces tvoření znamená?

Charlie: Kapela je rodina a život je cesta. Je v tom naše vlastní krev a pot. Je to hlas, který den co den konfrontuji s tím, co vidím kolem sebe. Je to způsob, jakým si zachovávám v tomhle přelidněným koutu vesmíru duševní zdraví.

Peo: Hodně věcí. Je to pro mě sebevyjádření, životní vášeň a náplň, terapie a taky naprostý obnažení vlastní duše. Život v kapele a ve scéně mi navíc dává svobodu a uvědomění, že jsem člověkem – skutečným člověkem - a ne jenom strojem na vydělávání peněz, kterej mašíruje s davem, bezhlavě konzumuje, lpí na kariéře, penězích, majetku, společenským uznání a podobnejch hovadinách. Především je to taky velká zábava a občas alibi pro zběsilou kalbu (smích).

Zajímavostí jsou vaše dvě bicí soupravy, co vás vedlo k tomuto nevšednímu obsazení?

Peo: Tak tuhle otázku jsem nečekal (smích). Máme prostě rádi rámus. Celý to vzniklo asi před dvěma lety, kdy bubenici Ginger zaskočil na pár koncertů Will. Když se Ginger vrátila, nechtěli jsme Willovi říct něco ve smyslu: „Díky, kámo. Hrál jsi fajn, ale…“ Na druhou stranu jsme nechtěli vykopnout ani Ginger, takže jsme začali hrát v tomto netradičním složení. Navíc nám učarovala Kylesa a my pochopili, že hrát se dvěma bicími soupravami sice není žádná sranda, ale je to velká výzva. Willa, kterej po čase odešel, nahradil další bubeník Vladik. To je mimo jiné důkazem toho, že nám dva bubeníci zkrátka vyhovují.

Máte anglický název, vaše texty jsou však české. Jak si vysvětlujete tento rozpor?

Peo: To mě nikdy nenapadlo … prostě to tak je. Undergroundový divadlo zní ale dost příšerně, ne?

Charlie: Underground Theatre je něco, co z nás vypadlo mnohem dřív, než jsem vůbec začali hrát. No a nakonec se z toho čirou náhodou stala i malá pocta místu, kde jsme si jako náctiletí vydělali na své první nástroje. Pořád jsme ale česká kapela, máme rádi češtinu a chceme aby nám lidé rozuměli.

Ještě zpět k textové složce vaší tvorby, co pro vás znamenají?  Preferujete intenzivní nesložité texty, které mají určitou symboliku a velký náboj, nemýlím-li se?

Peo: Nemýlíš se. Já osobně nemám rád přespříliš explicitní texty, v nichž je plno agitačních frází a spíš než hudební text připomínají suché politické proklamace bez fantazie. Taky nemám rád žádný složitosti a přehnané vyumělkované tlachání, kterému nikdo nerozumí a zrovna tak nesnáším prvoplánovost. Snažíme se tedy o jednoduché vyjádření v symbolech a obrazech, které otevírají široké pole pro vlastní interpretaci každému posluchači. Texty doplňují hudbu a dovytvářejí náladu celku. Zároveň zachycují náš pohled na svět a společnost, která redukuje jednotlivce na příslušníky různých uměle vytvořených kast a brání jim v rozvoji jejich skutečné integrity. Naším hlavním tématem a pojítkem všech textů je svoboda s hodnotami, které s ní souvisejí. To už se ale dostáváme spíše k sociálně-politickému pojednání…

Charlie: Texty vnímáme jako velice důležitou součást našeho projevu. Prvotní komunikaci s lidmi co přijdou na koncert nebo si poslechnou naší desku. Celé EP je vlastně příběhem o člověku, který se ve své touze po svobodě vzepřel lidskému světu a raději zemřel, aby se mohl stát vlkem. Nezkroceným inteligentním tvorem, který zná chuť krve, ale nikdy nezabíjí pro potěšení. Je to jednoduchý svým způsobem pohádkový příběh. Bohužel ale stále více než aktuální. Každým dnem ztrácíme část své vlastní svobody. Stávají se z nás otroci mezinárodních korporací, volíme politiky, kterým jde jen o vlastní prospěch a moc a nasloucháme médiím v nichž jsou informace upravovány podle politických a ekonomických potřeb jejich majitelů.

Působíte jen v severočeském kraji, nebo své poselství předávat po celé zemi?

Peo: Hrajeme všude tam, kde nás chtěj. Když nás někdo pozve na koncert, neodmítneme ať je to kdekoliv. Koneckonců koncerty jsou právě tím, co dává našemu veškerému snažení smysl.

Charlie: Míst kde jsme ještě nehráli je stále poměrně dost, ale určitou dobu už víceméně jezdíme po celý republice. A přesně jak říkal Peo. Rádi hrajeme všude tam, kde o nás mají lidé zájem. Kluby, hospody, sklepy, bunkry, louky, stany, obýváky. Výjimku tvoří pouze chrámy konzumu a místa, kde se mezi sebou zdraví zdviženou pravicí. Zkušenosti ale už máme i s koncerty v zahraničí. Hráli jsme v Německu i Polsku, kam se teď o víkendu (10.6. – 12.6.) společně s naší sesterskou bandou Drom - (bandzone.cz/drom) - znovu podíváme.

Na konci minulého roku jste vydali vlastním nákladem debutové EP Tak mi odpověz, jak ti chutná krev. Povězte nám něco o tomto kotouči.

Peo: Je to CD se šesti starými songy. Vnímám to jako završení jedné etapy naší kapely, která trvala několik let. Ty věci jsme totiž hráli na koncertech docela dlouhou dobu a neměli jsme žádnej důstojnej materiál, s nímž bychom se mohli prezentovat. Než však to naše „veledílo“ vzniklo, uteklo mnoho vody. Nahrávali jsme to s pomocí přátel po libereckých zkušebnách a byli tak u celého procesu. Myslím, že je to nejlepší způsob pro natočení debutu. Naučili jsme se totiž spoustu věcí, spoustu věcí pochopili, přestáli jsme celou řadu nesnází a získali tak na kolektivní síle. Zkrátka nás to posunulo o pořádnej kus dál.

Charlie: Je to ohlédnutí za dobou, během které jsme se pokusili nějakým způsobem definovat, co jsme vlastně zač a co chceme naší hudbou lidem sdělit. Dobrý odrazový můstek k tomu, abychom své vize rozvíjeli na dalších nahrávkách dál.

Nahrávka je neučesaná a hudebně drsně špinavá. Je to záměr, nebo to vyplývá z vaší nezávislé UG filozofie?

Peo: Nahrávka je taková, jací jsme byli my v době jejího vzniku. Má samozřejmě svoje rezervy, ale vzhledem k podmínkám a zkušenostem všech, kteří se nahrávání účastnili, jsem s ní jsem spokojenej. Je to prostě autentická výpověď zachycující naše tehdejší stadium.

Charlie: Abych pravdu řekl, té garážové špíny a neurvalosti jsem tam chtěl ještě o něco víc. V době kdy tahle placka vznikala, jsme ale tu správnou koncertní energii, ještě nedokázali stoprocentně zachytit. Kapele ta zkušenost ale dost pomohla a na novém materiálu, který v současné době vzniká a jehož části už nyní hrajeme na některých koncertech, je to znát.

Máte nějaké plány do budoucna, nějaké hudební cíle, vize?

Peo: Podepsat kontrakt se SONY, dostat se na MTV a zahrát si v Madison Square Garden (smích).  Dobře, tak tedy vážně. Plánů a cílů je fůra. Život té naší těžkopádné mašiny UT však plyne pozvolna… jednou rychle, jednou pomalu, takže si netroufám odhadnout, kam se v budoucnu dovalíme. Nicméně nyní tvoříme novej materiál na novou desku. Kdy a jak vznikne, nehodlám tipovat. Může to být půl rok, nebo taky dva roky. Není kam spěchat. Důležitý je, abychom si za každým naším počinem skálopevně stáli.

Charlie: Jak už jsem říkal nedávno v jiném rozhovoru. Mám jedinej cíl. Žít kočovným životem a hrát všude, kde se dá. A když se u toho s kapelou podívám třeba na Fluff Fest, budu spokojenej jak malý děcko.

Díky za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

Post-hardcore slaďouši z Orlanda na Floridě Sleeping With Sirens streamují nový song pojmenovaný Do It Now Remember It Later. Připravované album Let’s Cheers To This vyjde 10.května u Rise Records. Navážou tak na svůj rok starý debut With Ears to See and Eyes to Hear.

Po pondělním vystoupení v pražském Rock Café se americká post-hardcore/metalcore kapela Vanna spolu se Stray From Path a Eyes Set To Kill zastavila v úterý 29.března i v Brně a přesně tam jsem přímo po vystoupení tak trochu vyzpovídala zpěváka Davieho. No a co zajímavého mi mezi hromadou krabic od pizzy prozradil? To už si můžete přečíst sami.

Jak se cítíš?

Jak se cítím? Zpoceně, unaveně, ale jinak dobrý.

Co říkáš na dnešní koncert?

Skvělý, Brno je fakt super, líbí se mi. Nikdy předtím jsme tu sice nehráli, ale je to skutečně drsný.

Byl jsi se už projít venku, před koncertem?

Ještě jsem se k tomu nedostal, bylo potřeba se trochu prospat, potom zkouška a koncert. Ale určitě se chci podívat ven. Ráno jsme prošli Prahu a bylo to fajn. Navíc se říká, že v Brně je hezky. Nicméně, Praha je krásná, mám to tam moc rád.

A jaká byla včerejší show?

No úžasný, jeden z nejlepších koncertů na celé tour. Česká republika je pro Vannu fakt dobrá, cool. Oba koncerty byly docela stejný, ale obojí jsem si maximálně užil.

Co plánujete dělat, až skončí tahle evropské turné?

Až se vrátíme, tak hned vyrážíme na další koncerty po USA,potom dva týdny volna a na začátku léta vydáváme novou desku, konkrétně v červnu 2011. Na podzim nás čeká další turné. Nezastavíme se:-)

Jsi rád, že jsi v kapele?

Miluju to. Věnuju se muzice už roky a je to prostě skvělý. Momentálně si ani nedokážu představit, že bych dělal něco jiného.

A co je na existenci vrámci kapely nejlepší/nejhorší?

Dostanu se do zemí, jako je například ČR, do kterých bych se normálně nepodíval. Ta horší část je, že se moc nevídáme s  rodinami, přítelkyněmi a přáteli, tak moc jak bychom chtěli. Ale zase jsme s lidmi, které taky milujeme, tak je to okey. (smích)

Jak jste došli na váš název?

Tohle jméno mě napadlo vlastně úplně strašně dávno. Je to rodinné jméno našeho basskytaristy Shawna a váže se to k opravdu velmi starému příběhu. Jde v podstatě o starou loď, na které byl Shawnův pra pra pra(...) dědeček kapitánem. Ve zkrácené verzi.

Jak by vypadal tvůj perfektní den?

Můj perfektní den? Probudit se hodně pozdě, s přítelkyní sledovat televizi, dát si pozdní snídani, celý den hulit trávu...Večer si zajet do města, udělat večeři a jít hodně brzo spát. (smích)

Jak vypadají vaše zkoušky?

Všichni žijeme v jiných částech Států, takže je dost těžký se setkat. Ale když se nám to podaří, tak cvičíme třeba i hodiny, opakujeme všechny písničky a vymýšlíme nový věci. Vanna je v jammování a zkoušení ve skutečnosti fakt dobrá. Máme rozdílný nápady, který dáváme dohromady, což je super.(smích)

Kdo píše songy?

Každý, fakt úplně všichni. Každý z nás přidá kousek a nakonec je to taková velká kolektivní práce.

Co tě dostalo k tomu, abys začal dělat hudbu aktivně?

Hele, tak nějak jsem asi vyrostl, začal poslouchat hudbu  a ta představa se mi líbila...Všichni milujeme muziku a proto to děláme.

V kom máte největší podporu?

Určitě naše rodiny, přátele, přítelkyně. I přesto, že v podstatě nevyděláváme moc peněz, tak nás všichni strašně moc podporují a jsou na nás pyšní.

Na co jste pyšní vy?

Na to, jak daleko jsme se jako kapela dostali, hrajeme už nějakou dobu a myslím, že na sebe můžeme být hrdí. Taky jsme pyšní na naši novou nahrávku, to bude pecka. Nemůžeme se dočkat až se to dostane ven a všichni si ji budou moct poslechnout.

Co máš nejraději na fanoušcích?

To, že jsou tak skvělí. Prostě všechno. Naši fans ve Státech jsou úžasní, podporují nás. Jsem rád, že jsme jako kapela velmi dostupní, rádi si se všema po koncertě pokecáme a je to super. Miluju je.

Myslím, že fans jsou opravdu velmi důležití. Díky nim pořád existujeme. Oni jsou v podstatě ten důvod, proč to děláme:-)

Chtěl bys něco vzkázat vašim posluchačům v ČR?

Díky, že jste přišli na naše shows, Poslechněte si naši novou desku, protože bude fakt dobrá a snad budeme zpátky opravdu velmi velmi brzo:-)

Tak fajn, díky za rozhovor!

Vlétli na českou scénu znenadání, zcela bez varování a velmi nebezpečně. Jsou mladičkou kapelou, která se zničehonic objevila a chvíli na to už křtila svoje EP a to velice úspěšně a se skvělým supportem. O kom že mluvím? O bandě z Plzeňska, která si říká Minute of Fame,která má na svědomí nejen velkou tlupu fanoušků ale i svůj prvotní počin, EPčko narozené v únoru roku 2011. Podíváme se tedy této mladé, za to však velice průbojné bandě na zoubek a představíme si je, protože jsem si téměř jistá, že se v core vodách neztratí (nebo neutopí) a my o nich ještě uslyšíme. Sešli jsme se u nich ve zkušebně, ve starém komunistickém kulturáku, kde ve stejnou dobu jejich zkoušky probíhají i jakési tanečky malých holčiček, tomu říkám multikulturní vyžití. Prodrali jsme se zástupem maminek doprovázejících svoje princezny a zmizeli kdesi na půdě tohoto divného baráku. Kytarista Pája dorazil o něco později, ovšem v triku s mým prvním designem, který jsem kdysi dávno dělala jedné milované kapele, tudíž jsem ho okamžitě omluvila. A zpověď začala. Tak tady to máte…

Barun:  Ahoj bando, jste šestice poměrně mladých klučinů, jak jste se potkali a jak vznikl nápad na založení kapely? Kdo to vymyslel? Jak jste se dohodli na tom, co budete hrát a kde se to stalo? Prostě mi povězte, jak to vzniklo…

Wenix: Ten nápad vznikl, když jsem dělal konkurz do jedné nejmenované kapely a ten konkurz mi nevyšel, protože ty kluci si představovali něco jiného. Já v té době vlastně ani nevěděl, že něco takového jako to, co hrajeme teďka s Minute of Fame existuje, že se dá spojit čistý zpěv s takovouhle muzikou. Přišlo mi to jako zajímavý nápad. Nevěděl jsem o kapelách tady, v  té vizi, kterou jsem původně chtěl, a tak jsem začal hlouběji přemýšlet o tomhle spojení, o téhle muzice, o lidech, který bych chtěl k sobě. Přemýšlel jsem o nejlepším kytaristovi, nejlepším basákovi, bubeníkovi… a potom přišel vlastně i Bert. A celé jsem to řešil s kytaristou Pájou v Trolli na brigádě. Tam jsme to vcelku vyřešili, domluvili jsme ostatní lidi, Sádlo nám dohodil i zkušebnu. No a tak jsme začali zkoušet. Neřekl bych, že jsme se nějak domlouvali, co vlastně chceme hrát. 

Barun: Prostě to přišlo samo?

Wenix a zbytek kapely: Jo, jo…

Barun: Máte ještě něco k tomu, chcete něco dodat? 

Sádlo: Já jsem vůbec neposlouchal :D

Barun: Taky pěkný, no nevadí, Představte tu šestici, která kapelu tvoří. Jste tak jak jste teďka původní, nebo probíhali nějaké změny?

Boss: Já jsem přišel jako poslední, ale pokusím se kapelu představit, mě říkají Boss, jsem na postu kytary, dál je tu Pája, taky elektrická kytara, pak Chose – to je basa, Wenix – vokál, Sádlo – bicí a Bert – scream. Na začátku to vlastně bylo tak, že kluci to dávali dohromady ještě bez Berta. Já jsem tam přišel po delší době, na začátku byl v sestavě jiný kytarista a to kytarista z Delivery. Já jsem byl původně na postu druhého zpěváka, pak jsem ale přišel s kytarou a už jsem u kytary zůstal. 

Barun: Takže změny probíhaly a nejste takhle, jak tu sedíte, úplně od začátku. 

Boss: No jasně, malý změny, ale to bylo prostě zezačátku, to byly jen dvě zkoušky a nic víc. 

Barun: Jasný, takže sestavu, kterou zná veřejnost, to už je prostě tahle, tohle jsou Minute of Fame?

Wenix: Jojo, zprvu byl na postu screamaře ještě jiný člověk, ale to bylo jen jednu zkoušku. 

Barun: Je mi to jasný, absolutní začátky a doladění sestavy, jedna zkouška se nepočítá :).Jste další z řady kapel mladých kluků, vlastně pokud se nepletu středoškoláků. Jak se dává dohromady škola a kapela a popřípadě máte nějaké vedlejší zájmy, sporty atd.?

Pája: Všichni ne, já jsem vysokoškolák a Sádlo je pracující. 

Sádlo: Školáci se musí učit, to je jasný, momentálně na maturitu a pracovníci musí pracovat tak, jak vyžaduje jejich práce. 

Barun: A odráží se to nějak na kapele, co se týče třeba rušení termínů koncertů, zkoušek…? 

Wenix: To ani ne, akorát kapely s kapelami se občas překrývají, když má někdo kapelu ještě jinou, koncert nikdy nepadl na úkor školy, to se nám ještě nikdy nestalo. Spíš sem tam nějaká zkouška se musí oželet, když se člověk musí učit… Když na to člověk čtyři roky se*e a pak chce udělat maturitu, tak to někdy jinak nejde.  

Barun: Co rodiče, panuje velká podpora? Líbí se jim to, co hrajete? Rozumí vaší muzice?

Pája: Tak já si myslím, že od rodičů máme rozhodně tu největší podporu, všichni z kapely.

Sádlo: Máma vůbec neví, co hrajeme, ale hrozně mi fandí. Když nás viděla v novinách (Plzeňský deník – sekce kulturního dění) tak to bylo „Jooooojoooo, jéžíšmarjá!“… ta z toho byla vedle :)

Barun: A co vlastně hrajete? Na Bandzone profilu máte post-hc a taky jsem u vás viděla škatulku crab core. Jak to s vámi je? A jak popisujete rodičům to, co hrajete? Moje mamka by třeba pod pojmem crab core určitě hledala nějakou muziku inspirovanou tlučením krabích klepet :D

Bert: Já bych to vysvětlil nějak polopaticky, dalo by se to vzít jako post hardcore, s tím že to má i tvrdší prvky, které zacházejí do metalcoru a s tím, že crabcore je tam dodaný prakticky jenom kvůli efektům, kvůli vizuální podobě, image…

Barun: No jasně, máte na to hubený dlouhý nohy, úzký kalhoty, že?

Bert: K nohám se nebudu vyjadřovat :D A rodičům no, já osobně to vysvětluju rodičům tak, že je to muzika co má v sobě prvky metalu a punku. Je tam čistý zpěv, který je jakoby i v punku, sem tam punkový rytmy, ale zároveň je tam i ten tvrdší zpěv, growl, tvrdší rify,…

Barun: A babička tomu stejně říká bigbít…

Sádlo: Já to vysvětluju tak, že máme vyzpívaný části, sloky a refrény a střídáme to vyřvanýma, prostě jednu část a jednu část, on to pak každej pochopí…

Barun: Dobrá dobrá, co hrajete tak nějak víme, tak se koukneme na to, jak jste to zužitkovali, povězte mi něco o EPčku, kde se nahrávalo a jak, co na něm najdete a jak jste s ním spokojení, popřípadě co vás na něm zklamalo.

Sádlo: Já jsem se zklamal, protože jsem nahrával bicí a moc mi to ten den nešlo, pak jsme se ještě ten večer tak nějak opili a zahrál jsem tak, jak jsem nikdy v životě nezahrál. Vážně jsem měl chuť to celý přehrát, ale nakonec to zůstalo, protože jsme měli už nahranou basu do těch bicí, takže by se to musela úplně celé přehrávat, takže bohužel já jsem se zklamal…

Barun: Takže EPčko parádní až na bicí?

Kapela: Jo to rozhodně jo. 

Barun: Tak kdyby se někdo ptal, kdo vám to zkazil, tak je to Sádlo a jeho bicí? 

Bert: Jo tak Sádlo.

Pája: Já osobně jsem s tím EPčkem spokojený nadmíru, někdo říká, že se mu ten zvuk nelíbí, někomu jo…

B: A kde jste nahrávali?

Pája:  V Kdyni, u Vaška, je to tam u něj takové rodinné celé to nahrávání. 

Boss: Vašek je právě hrozně srdcař, srdcař na to nahrávání, dbá na přesnost, neodpustí vůbec nic, dbá na celek… Poradí, pomůže…

B: Nahrával nějaký známější kapely?

Kapela: Tarras Bulba, Positive Mind, Mandrage tam třeba nahrávali, V3ska, no je toho víc, ani nám neříkal všecky. 

Barun: No tak to zní docela fajn. Závěrem teda nedá se říct, že by někdo z vás byl zklamán?

Chose: Teďka slyšíme třeba odezvy od lidí, že jsme třeba měli nahrávat někde jinde, zkusit to jinde. Ale je fakt, že potom mastering to hrozně moc zvedne. 

Boss: Možná se dalo zkusit něco jiného, ale je to naše první zkušenost, když tak příště. Taky s tou češtinou tam byly nějaké spory…

Barun: Na češtinu se ještě dostaneme, na to se určitě budu ptát, ale teď ještě něco malinko ke křtu.  Křest byl (i podle fotek) parádní, jak jste si to užili? Měli jste pocit, že ten večer je hlavně váš a vašeho alba?

Pája: Já si myslím, že tak z 75% procent určitě jo, ale i těch zbylých 25% mělo svou obrovskou hodnotu pro ty další kapely. Ty kapelky tam nepřijely prostě jen tak zahrát, abychom tam my nebyli sami, ale přijely ukázat, co umí a jakou umí show. Určitě i ty další kapely měly možnost se představit a hraní v Plzni pro ně bylo určité plus.  Boss: A určitě jsme vybrali dobré kapely a myslím, že se to lidem líbilo.

Wenix: Akorát ten večer utekl strašně rychle, dlouho jsme se těšili a hlavně, dlouho předtím jsme nehráli, právě proto, aby ten večer byl takový, jaký byl. Pak jsme přišli do Lampy a najednou bum a byl konec a my seděli na afterparty. 

Barun: Takhle je to se vším, když si člověk vzpomene na maturák, nějaký důležitý večer, to prostě uteče ani člověk neví, jak a významný věci jsou prostě hrozně krátký…A co ostatní kapely, co tam hrály, je nějaká z nich pro vás vzorem a inspirací, nebo jste je pozvali čistě jen z nějaké známosti či oblíbenosti u plzeňského publika?

Boss: Tak každej si pozval kapelu, která se mu líbila, každý tam měl něco podle jeho stylu. Mě se třeba líbí Pingpongáči (At8OnThePingPongTable), tak jsem napsal jim a pozval je. Dělají dobrou show.

Pája: Mě se zase líbili Drag Me Pissed. 

Bert: Já jsem si pozval Skywalker, protože se mi líbili podle poslechu na Bandzone. A nakonec mě se asi z celého toho večera líbili úplně nejvíc. 

Kapela: Každý z nás si prostě někoho navrhl.

Barun: Právě, celý ten večer byl vcelku multižánrový, tak proto se ptám, jak to s tím složením kapel vlastně bylo. 

Bert: Jo, my jsme to tak chtěli udělat, aby tam přišlo co nejvíc lidí, aby tam nebyli jen fanoušci třeba post hardcoru, ale aby tam bylo víc žánrů a lidi si tam přišli na svoje, na svojí kapelu, svůj styl, aby se tam každej našel.

Barun: Takže jste vsadili na takovou formu minifestivalu…

Pája: Hlavně jsme si tam pozvali kapely tak, aby nebyly všechny z Plzně, my jsme tam byli jediní plzeňský, takže jsme se s nimi rovnou domluvili na výměnném koncertě a my se aspoň taky podíváme někam jinam. Kluci si zahráli v Plzni a určitě na dobrý akci a my pojedeme za nimi.

Bert: Přesně tak, třeba Skywalker nebo Drag Me Pissed hráli v Plzni prvně, měli tu premiéru, Skywalker v Plzni nehráli ani dřív, když ještě fungovali jako Hustler State, takže taky premiéra. A byli za to určitě rádi.

Barun: A vlastně když už se tak ptám na ty kapely, jaké máte vzory v Čechách a jaké ve světě? Vnímáte v nich velký rozdíl, nebo máte pocit, že se pomalu blížíme tomu, co se hraje venku?

Boss: Nepřibližuje, to určitě ne. 

Pája: Myslím, že akorát Apostate, ty jediný asi jo. Jinak asi neznám jinou českou kapelu. 

Boss: Nebo třeba jsou, ale nikdo o nich neví.

Bert: Podle mého názoru, já bych osobně nedělal rozdíl mezi českýma a cizíma kapelkama, jen prostě ty české kapely nemají takové zázemí a prostředky na to, aby se prosadily v zahraničí. 

Barun: Když zmiňujete Apostate, jsou pro vás tedy tím největším vzorem tady v Čechách?

Pája: Určitě, jednoznačně.

Barun: A kdybyste je měli srovnat se světovým vzorem, na kterém se jako kapela shodnete, která kapela to bude?

Kapela jednohlasně: Augusti, jo určitě, August Burns Red!

Barun: Takže Apostate a Augusti…

Čorny: Když už jsme u Apostate, myslíte si, že se dostanou někam dál?

Bert: Já myslím, že určitě. Ty kluci jsou mladý, nadaný, talentovaný. Každej z nich a hlavně dohromady mají obrovský potenciál a určitě se dohrabou někam dál, než jenom aby hráli Pod Lampou nebo na Sedmičce v Praze. 

Barun: Co texty, necháte se svádět angličtinou nebo zvítězí nadobro krásný český jazyk?

Wenix: Já se angličtině docela bráním, protože angličtinu neovládám natolik, abych mohl napsat kvalitní text a hlavně si myslím, že jsme Češi a i když to někdo sem tam zkritizuje, tak pro ty lidi je to srozumitelný, slyšíme na to dobré názory  a v té češtině je zastání hlavně proto, že v tomhle stylu ta čeština není tolik k vidění. Fanoušci jsou rozdělení na dvě skupiny, ty co jsou pro a ty, co nám  tu češtinu vytýkají. Je jasný, že nikdy nenapíšeš text tak dobře, aby ses zavděčil všem nebo aby si v tom každý našel tu samou myšlenku, ale důležitý je, jak ty to cítíš, jak ty to podáš a může se stát, že napíšeš text tak, že si ho lidi vyloží x způsoby, ale ty víš, že jen jeden jen ten správný. 

Barun: Takže čeština, jednoznačně a zatím napořád. Bert: Jasný no, někdo nám říká, že se prostě češtinou neprosadíme ve světě, ale já stejně žádnou českou kapelu co by se prosadila ve světě neznám. 

Pája: Možná tak Support Lesbiens.

Wenix: Nebo Clou… a stejně jenom na chvíli. Proč se snažit se prosadit v zahraničí, když není vybudovaný základ ani tady žejo…

Barun: Co vlastně texty sdělujete, kdo je píše?

Wenix: Texty většinou píšu já, pomáhá mi i Bert, Chose napsal taky kus textu. 

Chose: Celej text jsem napsal!

Wenix: Jo napsal celej, ale pak jsme ho předělali. No a co tím sdělit, já nevím, nejsem typ člověka, co na povel napíše text, musím mít prostě podnět, i třeba sebemenší, někdy stačí naprostá kravina. Text Bolest jsem třeba napsal, když byla babička v nemocnici, Minulost jsem napsal na svojí minulost a tak…

Barun: Takže osobní témata. Nechcete se dostat někam, jako například hardcore kapely, na nějaké pole názorovosti, politické texty, názorové texty?

Wenix: Tak když to v tu danou dobu bude aktuální, tak proč ne.

Wenix: Jo jasně, když mi to prostě v tu chvíli bude vadit, tak proč ne, ale myslím, že tohle je spíš otázka punku.

Pája: Určitě zčásti to děláme pro všechny ty věci, co si vyjmenovala, ale z největší části to děláme pro sebe, protože jsme kamarádi, baví nás to, dává nás to dohromady. Hlavně nás baví koncerty. Když budeme hrát pro 20 lidí a pro 100 lidí, tak si to užijeme úplně stejně. 

Wenix: Řekl bych, že pro těch 20 lidí si to možná užijeme ještě víc. 

Barun: Takže tím hnacím motorem je hrát, hrát lidem, pro lidi…

Kapela: Přesně tak,… 

Bert: Chceme, aby ty lidi chodili, aby to žrali tak, jako my.

Pája: Třeba jsme jeli hrát do Šumperku, zhruba nějakých 700km, přijeli jsme tam, do malého klubu, kde bylo 30-40 lidí a užili jsme si to maximálně, užili jsme si to stejně jako třeba teďka ten křest v Lampě. 

Wenix: Já jako si stejně lidi moc neužiju, já když si na podiu sundám brejle, tak vidím akorát tak do backstage a tím to pro mě končí. 

Barun: Takže ty vůbec nevidíš, nevíš, kolik je tam lidí? Ty se pak kluků ptáš „Kluci, byl tam někdo vůbec?“ To by chtělo kameru, čelovku co mají třeba parašutisti, aby sis to pak pustil z vlastního úhlu pohledu.

Sádlo: Jo to bych potřeboval i já za bicíma!

Barun: No klucí, povězte mi, jste šťastní, teď momentálně? S EPkem v ruce, s tím jak se kapela vyvíjí, nebo prostě jen tak normálně v životě? Jste či nejste?

MoF: Jo, jsme… 

Pája: Já jsem… 

Wenix: Já to mám tak, že jednou dole, jednou nahoře, teďka mám docela špatný období, hodně starostí, peníze za studio byly, škola, docela už bych se chtěl z toho vymotat.

Bert: U mě asi žádný problém není, jen teďka poslední dobou prostě skloubit školu a kapelu, mám před maturitou a je to těžký dát to dohromady právě s tou nadcházející maturitou.

Pája: Jooo a když jsem měl já před maturitou, tak to nikoho nezajímalo a zkoušelo se furt…(ozvěna, co se prohnala zkušebnou: Když ty si taky debil, hlavně když si šel na pajdu, vole…)

Barun: Takže vcelku spokojená kapela, až na ty všední věci, co trápí každého z nás…Nuže, už dál nevím, co z vás tahat, na sebe taky něco vytáhněte vy, nějakou perličku nebo drb na někoho s kapely, šup sem s tím.

MoF: ...je vás tam šest, já to vím!!!… Bert: Tak asi perlička, no nemělo by se to asi moc rozšiřovat a nějak pouštět ven,… No my když jezdíme na koncerty, někam dál, tak jezdíme jednou nejmenovanou dodávkou, kterou si půjčujeme od jednoho nejmenovaného člověka. No a je nás teda šest a všech šest jezdíme tou jednou dodávkou, která je pro pět lidí, pětimístná. A ještě teda jsou tam celoročně letní pneumatiky, takže třeba teďka do toho Šumperka, to už jsou Jeseníky, na letních, serpentiny, po horách no. No a občas, když projedou policajti, tak si z toho děláme prdel, ale asi až nás jednou zastaví, tak to nebude moc hezký.

Barun: To mi povídejte, taky jsem zažila osobákem cestu z Prahy z Exitu Chmelnice z My Autumn, v jednom Volvu šest lidí a já jako nejmenší složená v prostoru pro nohy mezi zadním a předním sedadlem.  A na červený nám do auta koukal policajt, tak mi všichni naházeli věci na hlavu, abych vypadalo jako jedno ze zavazadel.Chápu teda, že vaše koncertní dobrodružství zažíváte pokaždé, když jedete na koncert, ta samotná cesta je story. 

Chose: No naštěstí tam jsou zatmavěná skla :D (následovala Čornyho vtipná historka o cestě Volvem z My Autumn, tímto zdravíme Tomáše Hospodku a Bambího, vysazeného na benzínce..., pozn. red.)

Barun: Poslední věc ode mě. Máte nějaký vzkaz pro fanoušky ale i nefanoušky Minute od Fame? Máte prostor!

Wenix: Tak pro fanoušky vzkaz, ať určitě chodí na koncerty a ať poslouchají naší hudbu a pro nefanoušky, ať se do nás neserou, když je to nebaví. Barun: Závěrem chci EPčku i vám popřát mnoho zdaru a moc poděkovat za příjemný čas strávený s vámi, díky moc kluci, jste bezvadná parta!

MoF:  Taky děkujeme!!!

Americká sebranka The Plot In You, mixující v sobě prvky hardcore, djentu a post-hardcore, pustila do světa novou skladbu Miscarriage. Tu budete moct najít na jejich chystaném albu First Born, které vyjde 19. dubna u Rise Records.

Všechno to začalo jedno letního odpoledne roku 2007, když se kytarista Šáša dozvěděl, že jeho soused Hubič vlastní baskytaru. Jelikož Šáša měl doma ideální sklepní prostor, kde mohla vzniknout potenciální zkušebna, oslovil Hubiče a začali spolu tvořit první songy. Po nějakém čase se ke klukům přidal Šášův bratr, který se právě učil na bicí.

V listopadu 2007 se objevuje na internetových webech inzerát, že banda tří maníků z Peček, hrající progressivní rock, hledají zpěváka. Odezva na sebe nenechala dlouho čekat. Ačkoliv se osoba vydávala za zpěváka, po osobním setkání na první společné zkoušce se ukázal opak. Na jaře 2008 už má kapela pod názvem Personal Revolution první koncert. Začátkem léta kapelu opouští bubeník, který je nahrazen Petrem Zajíčkem. V září 2008 kapela natáčí ve studiu (Media Studia) první singl Smutný šašci. Nicméně opět dochází ke změně na postu bubeníka a to zvláštním způsobem. Zajíček, původem bubeník, odchází do River Jordan na post nového baskytaristy a na dočasný záskok do Personal Revolution přichází Michal Mach (Toothpick) z kapely River Jordan. Kapela po krátké pauze opět koncem roku 2008 zase koncertuje, nýbrž poslední definitivní tečkou za Personal Revolution je odchod zpěvačky Lindy (z časových důvodů) z kapely po březnovém koncertě (rok 2009) v Rock Café. Tento koncert neskončil jen odchodem zpěvačky, ale také odcizení téměř celého šášova kytarového vybavení. Nicméně věci nabírají spád.

Původní členové Šáša, Hubič, Toothpick z Personal Revolution se s vervou pouští do nového projektu City Lights. Po dlouhém, marném hledání vhodného zpěváka kapela v Hubičovi objevili skrytý hlasový talent. Jelikož pro Hubiče bylo obtížné zpívat a zároveň hrát na basu, oslovil Šáša svého kamaráda Jeníčka, dnes Džendys ala Banán. Džendys v té době byl pouze domácím hráčem, ale s postem baskytaristy v kapele se skvěle popral. Nastala tvrdá práce v tvorbě zcela nových songů a jejich nazkoušení. Bylo to dost složité období, které bylo způsobeno časovým vytížením všech členů a prostoru na zkoušení. Jeden týden kapela zkoušela v plně zařízené pražské zkušebně a druhý týden v garáži s jablky a zahradní sekačkou. Přesto všechno kapela koncem roku 2009 má nazkoušeno cca 7 songů a těší se na první koncert. Tento okamžik nastal v únoru 2010 a za 2 dny kapela odjíždí na Slovensko nahrát své první EP do studia Matěje Turcera (From our Hands), které obsahuje songy Stereo Preacher a Taste of Death. EP dostalo název Dickcheese EP 2010. Plán kapely do budoucna je nahrát desku a trochu rozhýbat českou scénu tohoto stylu.

Sestava:

Tomáš "Hubič" Hubal - zpěv

Jan "Šáša" Dvořák - kytara

Jan "Jendys" Černý - basskytara

Michal "Tooth" Mach - bicí

www.bandzone.cz/citylights

Novou desku To Speak of Wolves Myself < Letting Go, která vyšla včera 18. 5. u Solid State records si můžete poslechnout na serveru AOL.com.