V sobotu 16. 4. se v Plzni stáhla mračna, nebe se zavřelo a bylo slyšet jen temné houkání sov. Kolem klubu Neutral se scházely postavy tmavě oděné, rozličných tváří. Tohle není začátek hororového filmu, nýbrž úvod k reportáži z koncertu, na který jsem se moc těšila a který mě vytrhl ze série moderních core koncertů, se kterými se roztrhl pytel. Věděla jsem, že tahle akce bude něco víc, ač co se týče návštěvnosti, bude komorní, jak už u kapel tohoto typu bývá. Do plzeňského klubu Neutral se kromě domácích Sov slétly další dvě kapely, žánrově spadající do kolonek hc/emo punku a návštěvníci se tedy mohli těšit na srdcařské záležitosti z domoviny a z matičky Prahy.
Jako první si v maličkém prostoru útulného klubu rozprostřeli své nářadí pánové z Prahy, kteří své formaci říkají Palahniuk. Hardcore punková kapela potěšila milovníky českých textů a upřímného projevu, doplněného o velmi příjemný vokál. Zhruba dva roky fungující kapelu Palahniuk jsem měla tu čest vidět v Neutralu poprvé a kromě tří songů z jejich Bandzone profilu jsem o jejich tvorbě nevěděla vůbec nic. Zhruba půlhodinový set mě velice překvapil, energií, emotivností, dravostí a občasné zvukové haprování, které mi sem tam projelo hlavou, jsem vůbec nevnímala jako mínus. U kapel těchto žánrů se to prostě bere. Někdo tomu říká bordel, někdo to prostě cítí jako součást live zvuku a má to rád. Mně to nevadí. Kapela, nesoucí název podle spisovatele Chucka Palahniuka se umí zapsat do paměti, jakoby sama spisovatelem byla. Zaujaly mě delší bezvokálové pasáže, stejně jako dechberoucí a silné momenty se zpěvem. Set, který mě bavil nejen ušima, ale i na pohled.
Po Palahniukovi přilétly plzeňské Sovy, jejichž cesta tedy nebyla nikterak daleká. Sovy, jak se familiérně nazývá kapela Owls Are Not What They Seem, jsou vcelku nedávno narozeným dítkem na poli emo/punkové scény a dítkem zdařilým. Členy kapely znám z působení v kapelách jako Made by the Fire, Taras Bullba nebo Demöralyzer, takže ačkoliv jsem Sovy, vždycky když hráli, prošvihla, tušila jsem, o co asi půjde. Z druhé ruky se ke mně doneslo, že tento koncert byl o moc zdařilejší, než koncert předchozí, takže Sovy vzlétají výš a létá jim to stále lépe. Ač jsem se dostala dopředu až na samotný závěr, takže co se živého výstupu týče, jsem moc neviděla, mohu napsat, že sovičky za jedna. Výborná práce kytar a super počínání bubeníka. Jedna z nej formací, co jsem za poslední dobu na naší scéně viděla. Tempo, jednoduchost a výstižnost textů a projev, jaký Sovy podávají, dělá z jejich show neskutečný hudební zážitek. Těším se na další akce s touto okřídlenou kapelu, která se taky nezdá být tím, čím je, protože ač pro mě zatím nenápadná kapela, o to progresivnější hudební zážitek.
Pan Palahniuk odešel, Sovy odlétly… a přilétl Remek. To se nám to sešlo. Nebyl to ale Vladimír, jediný kosmonaut z dob československých, nýbrž kapela Remek z Prahy. Kapela, zrozená z legend. Alespoň tedy pro mě z legend, z kapel Lakmé a Dakhma. Čtveřice, ve které se strun chopila dáma, mě jako ženskou zaujala právě ženským elementem, který mě u kapel baví čím dál tím víc, třeba u kapel jako je Remek nebo Gattaca. Naprosto strhující, syrová a neokoukaná show, skvěle zahrané songy hlavně, jednoduše podané, leč velmi výmluvné texty, které mezi řádky skrývají pocity a sdělují autorovi teze, stejně jako tomu bylo zvykem u Lakmé. Bylo vidět, že Remek jsou headlinerem večera, hlavně co se doprovodného zpěvu fanoušků týče. Celé osazení Neutralu se nahrnulo dopředu, aby mohlo tělo na tělo v těsném kontaktu prožít celý set a doprovázet Marka v jeho velmi osobitém zpěvu, chcete-li řevu, hlasovém projevu atd. Nazvěte si to, jak chcete, co komu jeho jest. Za mě osobně skvělá atmosféra, zvuk se song od songu zlepšoval, takže Remek se už se zvýšenou hlasitostí nebo uší trhavostí nepotýkal a jejich celý set byl tak nějak skvěle komplexní, od začátku až po poslední tón nechyběla energie, srdeční tepy, emoční zásahy a hudebně skvělé zpracování.
Celkový dojem z koncertu jsem si odnášela domů a dlouho se mě držel, příjemné bylo, kolik lidí dorazilo, sice ani moc, ale ani smutně málo, takže se podařilo vytvořit adekvátní prostředí a patřičnou náladu. Všechny tři kapely stály za to a určitě si v budoucnu jejich počiny nenechám ujít. Tak trochu mě tento večer navnadil na letní Fluff a vzala jsem si domů tuhle náladu. A nejen tu, ještě jsem si odnášela i hudební nosič s diskografií Lakmé, abych si mohla podobné zážitky navodit i u sebe v pokoji. A někdo si odnesl z akce můj mobilní telefon, tomu přeju spokojené telefonování. A kapelám přeju stále více akcí, jako byla tahle.
