Po úspěšném koncertu Cataract v Olomouci, se členové kapel Sunset Trail a Hazydecay za pomocí kumpánů značky Meatfly rozhodli, že uspořádají další akci, tentokrát ale o něco většího ražení. Jak jistě víte, tak se hrálo v Uherském Hradišti, Brně, Olomouci a vše se zakončilo v Jeseníku.
Po jednom olomouckém průseru, kdy nás navštívili War From A Harlots Mouth společně s The Black Dahlia Murder a přišlo velmi bídné množství lidí (viz. report), jsem měl strach, že opět zklameme. Stal se ale pravý opak, prostory S-club byly plně využity. Možná to je také tím, že se koncert konal v pátek a šest nadupaných kapel stálo lidských 150Kč - Madcult, Final Sacrifice, Sunset Trail, Hazydecay, Apostate a hvězdy večera italští elegáni Ready, Set, Fall!.
O rozjezd se postarali Slováci Madcult. Přiznávám, že krom pár poslechů na netu jsem jejich tvorbu neznal, takže jsem byl zvědavý, co mi naši bratři předvedou. Jen co skončila zvuková zkouška, tak do toho začalo tohle šílené trio pekelně řezat. Basák místo obyčejného nudného hraní bušil do své basy jak do bonga, bubeníkovi div ruky neupadly a zpěvák s přehledem zvládal hrát na kytaru a řvát do mikrofonu. Jen škoda, že hráli jako první, protože klub nebyl ještě zcela naplněn a lidé také nebyli ještě v té ideální náladě si pořádně zařádit. Ovšem uznání se Madcultům rozhodně dostalo, protože tahle alternative-hardcore banda si to opravdu zasloužila! Velmi příjemný začátek.
Po krátké pauzičce, aby se opět trošku ozkoušela aparatura, začali hrát Final Sacrifice, kteří pochází ze sousedního Polska. O těch jsem opravdu nikdy neslyšel, takže jsem vůbec nevěděl, co očekávat. Už svou zkouškou mi ale lehce vyrazili dech. Pánové totiž rozjeli agresivní metal/deathcore, který by vám s přehledem vytřepal duši z těla. Vokalista Szyna jakoby Mitch Luckerovi (Suicide Silence - vokály) z oka vypadl. Hubený mladík s těsným oblečením a černými vlasy, který zvládal svůj post na jedničku. Kluci chvíli hráli, lidé se začali už trošku rozkoukávat, pošťuchovat a celkově se všichni dostávali té správné atmosféry. Přirovnávání produkce k jiným kapelám mi popravdě moc nejde, ale tady můžu s klidem říct, že Final Sacrifice jsou polští Suicide Silence. A když jsem se pak bavil s ostatníma, dali mi za pravdu. Hudba totiž obsahovala nekompromisní growly, které vycházely z beden za pomocí šílených, až psychedelických kytarových riffů (také typické pro SS) a brutálně rychlých kopáků. Pohyby zpěváka Szyny byly naprosto totožné s Mitchovými. Jedna noha na odposlechu, ruce nahoře a mírné pohupování do rytmu, kdy vypadal jako útočící pavouk. Tahle polská pětice odehrála slušný set a připravila tak ještě lepší půdu pro následující bandu.
Těmi byli olomoučtí Sunset Trail, na které jsem už očekával nějakou tu tancovačku. Sotva se naplnil sál, tak Sunseti odpálili první pecku z jejich posledního alba St. Mistress s názvem RocknRolla, takže dav odstartoval slušnej kotel. Hrály se i nový pecky, který ještě nejsou nahraný a zněly více než dobře. Dokonce byla reporodukována jedna odpočinková, takže se velmi těším na chystané album. Zpěvák Sigi rozdělil fans na dvě strany, jelikož přicházela část jak dělaná na wall of death. Stěna smrti se vcelku povedla, jen pár lidí trošku zapomnělo vystartovat. Zpěvák nám zanechal pod pódiem botu, kterou jsem mu teda hned vrátil, když jsem viděl, že tam lítá v ponožce. Několik lidí si tam i slušně zamoshovalo, ale opravdu jen hrstka, protože klub byl narván směsicí všech subkultur (od hardcoristů, přes metloše s mikinama Slipknot, až po gothic vampíry), tudíž se děly spíše klasické pogovačky. Po odehrání posledního válu se dav dožadoval přídavku, ale jak jsem již zmínil na začátku, celý koncert byl trošku ve skluzu, takže se nám dalšího songu nedostalo. Což mě mrzí, protože když jsem se pak se zpěvákem bavil, tak měli v plánu jako přídavek zahrát song Lifeline, což je asi největší pecka z jejich posledního alba St. Mistress, tak snad příště.
Po Sunset Trail se na pódiu objevili olomoučtí mazlíčci Hazydecay. Hned na začátku udělali dobrý tah. Rozjeli to songem Breaking The Fortress z jejich alba Inochi, dobře věděli, že lidi budou okamžitě šílet. Adamův úžasný až operní hlas zněl celým klubem. Pokud jdete na Hazydecay, show máte zaručenou. Každý už má své specifické pózy a svou komunikaci s lidmi, takže se vždycky těšíte na každý akord, který zahrají. Melodie, řev, úžasný hlas a skvělá komunikace s lidmi, to jsou Hazydecay. Tohle byla také poslední možnost, kdy jste si je mohli užít, protože po posledním koncertě v Jeseníku končí s koncertováním a začnou makat na novém albu. Takže kdo to promeškal, má na pár měsíců smůlu.
Pódium posléze obsadili velmi očekávaní Ready, Set, Fall! z Itálie. Klub byl už úplně narván a všichni jen nedočkavě čekali, až nás tihle frajeři rozjebou. Prcek Christopher Volpi (vokály) nás krásně pozdravil a show mohla začít. Začalo se staršími věcmi a až byli lidi v pořádným varu, tak zahráli novější pecky z jejich posledního EP Buried. Zpěvák nadhodil klipovku Skyscrapers, kterou nás všechny totálně smetl. Bál jsem se, jaké to bude na živo, ale poté, co zazpíval ještě Buried Alive, mé obavy odezněly. Christopher prostě dokáže zpívat suprově i live (což dnes hodně kapel, resp. zpěváků prostě nedokáže). Lidé si broukali nové věci společně s ním, i když minimálně polovina neznala texty. Ale čert to vem, každý ať si užije podle svého. Povedla se i jedna pořádná stěna smrti, kde jsme se proti sobě všichni rozběhli jako za války, polovina lidí popadala, jelikož to bylo už dost agresivní. Jsem rád, že byla taková účast, protože se tak můžeme opět těšit na koncert podobného ražení. Sečteno podtrženo, Itálie nám ukázala, že tam nejsou jen opálení mladíci s pochybnou sexuální orientací. Dokázali nám, že tam vyrůstají i tvrdí hoši, kteří dokážou rozproudit krev v žilách.
Můžu tedy s klidem říct, že akce se velmi (co se kapel a lidí týče) povedla. Jen bych vytknul zvuk, který byl celkem sux. Příště to chce jiného zvukaře, pánové. Už teď se ale těším na další akci a jsem zvědav, co zas ti holómčtí kluci vymyslí příště.
