Spěchám z práce, abych to na tu šestou vůbec stihnul. Je šest nula pět, já přibíhám k pražskému Chapeau, sestupuju do sklepení, abych zjistil, že se zde zatím vyskytuje jen pár postaviček a avizovaný harmonogram, který měl startovat v šest nula nula, rozhodně dodržený nebude. No co, je aspoň čas zase jednou prohodit pár slov se známými z vystupujících kapel. Nebudu to nijak protahovat...
Kapelou, která otevírala celý tento Dead Town večer, byli kluci Suffocate With Your Fame. Černošickou formaci jistě běžný vyznavač core scény zná. Pánové nedávno vydali své debutové album The New World Order, kterým sice závratnou díru do světa neudělají, ale i tak trošku vystrkují růžky. Suffocati se s tím příliš nepárali. Vystoupili na podium, Jirka drapnul mikrofon, David to odklepal a šlo se na věc. Suffocate With Your Fame jsem viděl už asi po páté, kapela si stále udržuje svůj rostoucí standart. Možná jsem zaujatý, ale jejich set mě jako vždy bavil. Nejenom, že se jejich střední tempa s parádními kytarovými party dobře poslouchají, na Suffocaty se taky dobře dívá. Jirka v čele, za nímž poskakuje jeho pět parťáků, choreografie jako z videoklipu corových stars. Trochu mě mrzelo, že SWYF celý večer startovali. Proč?
Protože po Suffocate With Your Fame se měla ukázat pražská post-hardcore "senzace" Marina s (ne)oblíbeným Egorem jako vedoucím tohoto ansámblu. Může mi někdo vysvětlit, proč pořadatelé cpou post-hardcore ukřičenou skupinu na jinak čistě deathcorový koncert? Aby se zviditelnila? Přilákala nové fandy? Asi to tak být mělo, ale Marina si tyhle manévry hezky odskákala. Možná ne jejich vinou, ale asi tak nějak zaslouženě. Hlavní podíl, na tom, že se Marina asi čtyřicet minut chystala, měl ne moc kvalitní zvukař, který nebyl schopen procpat stopu samplů ke kapele, ani k divákům. Chyba techniky nebo chyba na jiné straně? Každopádně, skoro po tři čtvrtě hodině se Marina rozehrála. No rozehrála se asi jen na dvě minuty, protože vinou absence samplů se muzikanti nechytali. Když se tomu ještě později přidala prdlá struna kytaristy, bylo na průser zaděláno. V tu dobu bylo v sále asi třicet lidí, kterým se na tváři loudil potutelný škodolibý úsměv. „Marina – nejlepší u nás", ozvalo se. „Můžete mi říct, kdo pro ně hlasoval? Měli začínat a bylo by to v cajku ". Ano souhlasím, kdo pro ně proboha hlasoval? Marinu jsem viděl poprvé a byl to jeden z nejhorších koncertů. Ani opěvovaný Egor nepřesvědčil, hlas slabý, čistý zpěv nejistý a celé jakési ušmodrchané. Možná jim křivdím, ale včera to byla fakt tragédie, tak snad příště.
Po totálně zpackaném setu Mariny se na stage objevila docela jiná persona. Smashed Face s notoricky známým Fredem za mikrofonem. A byla to sakra jízda. Podobně jako SWYF žádné oplítačky, ostatně, jak zvěstoval sám Fred, lokální kapely stejně nikoho nezajímají. Před setem si vokalista zkontroloval zvuk, poradil chabému zvukaři a šlo se na věc. Smashed Face zahráli plus minus pět, šest kousků doplněných coverem Unanswered od Suicide Silence. A byl konec. Smažky svým tornádem ale alespoň předznamenali následující sled tvrdých událostí.
Jako první se ze tří hlavních zámořských hvězd představili nekompromisní King Conquer. Ti loni pod hlavičkou Mediaskare Records (která vlastně zaštiťovala celou tour) vydali svou zatím poslední, v pořadí třetí studiovou desku America's Most Haunted. Opět se ukázalo, že není deathcore jako deathcore. Jakmile King Conquer spustili svou nálož, bylo poznat, jaký je stále rozdíl mezi našimi a zámořskými kapelami. No ale dejme tomu, že tam taky deathcore dnes šmydlí kde kdo. Každopádně – v tu chvíli v Chapeau začala stoupat teplota skoro logaritmickou rychlostí. Pod podiem se totiž začalo moshovat, skákat, pogovat, a když ne to, tak alespoň u v zadu stojích poklepávat nohou a pohupovat hlavou. Schytal to i projektor, za jehož výstupní kabely se zahákla noha jednoho „skokana". King Conquer rozhodně nejsou hezouni ani žádní velcí trendaři. Pět škarohlídů, kteří ale svou muzikou nahlodali ušní bubínky celému Chapeau.
Pro někoho možná nejzásadnější kapela celého večera – kanadští Blind Witness – vystupovali jako předposlední. Za sebe říkám, že ze tří zahraničních interpretů byli nejslabší. Kapela začala efektně svým intrem nazvaným Prologue z poslední desky Nightmare On Providence Street z roku 2010 následovanou dvojkou All Alone. Co mi trochu vadilo, byl smrad lehké arogance ve vystupování frontmana Jonathana Cabana. Snažil se hecovat, fuckovat, co mi ale přišlo podlé, bylo nekompromisní smetení každého, kdo se jen na chvíli objevil po jeho boku na podiu. Ale budiž, jsou to hvězdy. Samozřejmě nemohla chybět klipová Baby One More Notch. Mám pocit, že taky zazněla dvouminutová smršť For Life.
Po skončení setu Blind Witness se mi už z toho všeho deathcoru začala trochu nafukovat hlava. Co bych dal za dvacet minut odpočinku u God Is An Astronaut. Ale nejde to, poslední kapela a domů. Chyba kamaráde, protože to nejlepší mělo teprve vyklusat ze zákulisí - Suffokate z Oaklandu v Kalifornii. Suffokate vyrazili na tour hlavně kvůli podpoře své nové desky Return to Despair, která vyšla 27.září. Sympaťák Ricky Hoover se svými plandajícími ušními lalůčky alá africký domorodec přivedl Chapeau na pokraj zániku. Dobře, nebudu přehánět. Jelikož jsem s novou deskou neměl zkušenost, velmi mile mě překvapily melodičtější pasáže v jejich nejnovější tvorbě. Po několika nekompromisních jízdách bylo velmi příjemné pocítit závan metalové melodičnosti. Kapela odkroutila songy jako Everything Is Lost, Return To Despair, Force Red nebo zatím jedinou klipovku Not The Fallen. Podotýkám, že jako jediná kapela se dočkala vynucení přídavku. Pro mě a věřím, že ne jenom pro mě, to pravé ořechové. To pětihodinové čekání za to rozhodně stálo...
