Večer 16.10. se na brněnském Favále otevřely dveře dokořán všem hardocore fanouškům. Na akci s názvem Favál Music Fest I. nám zahrály kvalitní core a crossover kapely z Česka.
Jako první s mírným zpožděním a hlavně s těžkou úlohou první kapely vystoupili brněnšťí Crash Road. Ačkoliv do toho zpěvačka Zuza i kapela v sestavě Lenny - kytara, Kokino - basskytara a Big - bicí dávali úplně všechno a podařilo se jim zahrát víc než dobře, dostalo se jim snad jen pár lidí u podia a lehkého potlesku od sedících posluchačů. No tak lidi, šlo by to i líp:-) Co se Crash Road týče, nejsou žádní začátečníci, mají za sebou spousty soutěží, ještě víc koncertů a tak mě jejich profi výkon ani nepřekvapil. Škoda jen, že publikum asi ještě nebylo správně „probuzené“ a tak se žádná velká pařba moc nekonala. Snad příště oceníte víc spojení tvrdých kytar a bicí se Zuziným skvělým zpěvem&řevem.
Po asi půlhodince zvukovky, změny nástrojů a všech těch technických záležitostí na podium naběhli také brněnští Corposant. Zničehonic se před podiem objevilo docela dost lidí a tak jsem i já musela opustit svoje pozorovací místo a přesunout se víc k podiu, abych taky něco viděla. Kluci to těžce rozbalili a zpěváka Kubu jsem chvílemi ani nestíhala. Neustále skákal z podia do publika, z publika na podium. Dokonce u toho i stíhal podávat pořádný výkon, stejně jako kytaristi Roman a Venca, basák Jirka a jmenovec bubeník Jirka. Dokázali mezi fanoušky vyvolat i slušný pogo. To se cení, dobrá práce, kluci!
Po dokončení přesunu kapel to na podiu rozjeli olomoučtí Hazydecay. Kapela funguje ve stálé sestavě už od roku 2000, mají za sebou nespočet koncertů, desek i zkušeností. Za sebe můžu říct, že mě jejich vystoupení nijak neohromilo, po druhým songu jsem se už začínala lehce nudit, ale jak jsem tak kolem sebe koukala, asi to byl jen můj osobní dojem. Chvílemi jsem totiž skoro nestíhala uhýbat vířícím postavám a všeobecně si to ta aktivnější část příchozích docela užívala. Po hudební stránce kluci špatní nebyli, hrálo jim to dobře a ani ke zvuku nemám vůbec žádné výhrady. Nevím, zda to bylo tím, že jsem byla od předchozích kapel naladěná na jinou notu, ale mě tato banda prostě nezaujala.
Jakmile Hazydecay dokončili svůj set, upravila se stage, tak se na podiu zabydleli přespolní Atari Terror z Prahy. Mají určitě můj velký respekt z toho pohledu, jak se jim podařilo velkou část publika vytáhnout na plac a rozjet to. Co se zvuku a hudby týče, nemusím podotýkat, že jako ostřílení muzikanti prostě nemohli zklamat. Kapela za sebou má spousty koncertů: předskakovali například velikánům KoRn, a to nejen v ČR, 2 desky, 2 videoklipy a hodně úspěchů. No, není se čemu divit, že to jak s publikem, tak s nástroji prostě umí.
Okolo půl dvanácté na stage vystoupali „domácí“ Final Fiction, v čele se zpěvačkou Freyou. Tuhle brněnsko-břeclavskou partu asi nemusím dlouze představovat. Stejně jako před nimi vystupující kapely to nejsou žádní nováčci, jsou spolu přece jen už 6 let! A ne že by zaháleli, koncertují o sto šest - v ČR i v za hranicemi, soutěží a nahrávají, jak jen to jde. Nicméně v sobotu nám ukázali po crossoverovém nášupu taky trochu emo-rocku v tom nejlepším slova smyslu. Perfektně zvládnuté přechody z melodických pasáží do těch uřvanějších, temnějších (věřte mi, na živo to zní ještě víc krutě než na nahrávce). Čisté kytary i bicí, a to i přesto, že se bubeník Standa k Final Fiction připojil teprve nedávno. Myslím, že nejsem jediná, kdo si užil profesionálně zvládnutou hudbu i show.
Úkol uzavřít celý Favál Music Fest nakonec připadl na brněnsko-znojemskou formaci Descent of The Scarlet Skies. Ačkoliv toho tito kluci za sebou ještě tolik nemají a hrát v jednu ráno jako poslední ze šesti kapel není zrovna nejjednodušší, svoji úlohu splnili dokonale. Navíc se jim i podařilo vytvořit naprosto skvělou závěrečnou party a vyždímat tak ze všech přítomných i tu poslední kapičku energie. Muzikálně nám předvedli metalcore-crossoverový set, za který by se určitě nemuseli stydět ani zkušenější kolegové. Jen tak dál.
Na Favál Music Fest II, to znamená 26.3, se dostavte ve větším počtu, protože určitě nebudete litovat. Dramaturgie nám dozajista nabídne ještě zvučnější jména, než tomu bylo na tomto premiérovém ročníku. Díky všem organizátorům a lidem, co jsou stále ještě ochotni pořádat podobné akce. Stálo to za to!
