Středa
http://coremusic.cz/component/
Pátek
http://coremusic.cz/component/
Sobota
http://coremusic.cz/component/k2/item/3772-brutal-assault-2012
První regulérní den Brutal Assaultu ve čtvrtek, otevřeli na poslední chvíli avízovaní agilní deathcoristé Noostrak s všudypřítomným frontmanem Fredem. Vystoupili pouze ve čtveřici s jednou kytarou a i přes tento zdánlivý hendykep byli výborní. Zvuk i obecenstvo kapele přálo a i já jsem si chrochtal blahem. "Havlíčkobrodští Beneath the Massacre" jsou velmi nadějnou kapelou a pokud jim to vydrží mají před sebou zářnou budoucnost.
Hned po nich obrat o 180° ve formě plzeňských nestorů lesního black metalu Trollech. Nečekal jsem nic a byl příjemně překvapen solidními instrumentálními výkony a zvukem. Opravdu povedené...
Na Brutally Deceased jsem se těšil a nechtěl je zmeškat. Byl jsem už na několika koncertech, které obvykle otevírali, a štěstěna mi nikdy nepřála, takže letos na BA jsem si odbyl jejich koncertní premiéru. Ačkoliv zvuk měl po dobu vystoupení výkyvy, tak se vystupení povedlo a obecnestvo se dobře bavilo, mě nevyjímaje. Žlababa nám zopakoval smutnou zprávu o tom, že náš v sobotu navždy opustil Gábin Pavlík (Appaling Spawn, Poppy Seed Grinder, Shampoo Killer), což byla jediný mrazivý prvek v jinak velmi horkém setu.
Jen, co skončili, potkal jsem několik svých přátel a měli jsme krátkou rozpravu na téma následující kapela... Nikdo ji neznal, ale podle podaných informací se mělo jednat o další z plejády hardcorových kapel na festivalu. Snad nikdy nebylo na BA tolik hardcoru jako letos, a tak jsem Totem předčasně odsoudil. Jenže pak jsem se podíval na obrazovku mezi pódii a uviděl dredatou frontmanku a mozkové závity mi začly pracovat.Weronika Zbieg z vynikajících Sceptic zpívá právě v Totem! Ona byla důvod proč jsem té kapele dal šanci a rozhodně jsem nebyl zklamán. Předvedli energické vystupení moderní školy HC mixlého s metalem, ale co kapelu dělalo výjimečnou byla právě Weronika. Tak suveréní vystupení jsem už dlouho neviděl. Lidé pod pódiem jí přímo zobali z ruky... Prostě člověk na svém místě. Opravdu parádní!
Amíci Toxic Holocaust předvedli něco retro-thrashového hoblování, které je v posledních letech tolik v kurzu. Těch pár skladeb, co jsem slyšel, bylo naprosto v pořádku, ale pro mě tato hudba prostě není. Dávám přednost původní tvorbě před recyklací.
Arkonu a General Surgery jsem propauzíroval u stanu abych se vrátil na mé miláčky Crowbar z Louisiany. Jejich vystupení začalo se zpožděním, a tak jsme měli možnost vychutnat necelých pětadvacet minut nezaměnitelného jižanského těžkotonážního hardcore punk metalu, který nehraje nikdo jiný než právě páčidlo. Zahráli výborně, ale díky kratšímu času na přípravu nebyl zvuk tak hnutný, jak bych si představoval, naštěstí však byl dobře čitelný. Extáze se nekonala, protože to bylo příliš krátké, pozitivní dojmy však rozhodně převažují.
The Black Dahlia Murder – co k nim napsat? Nebylo co vytknout, vše bezchybné, až na to že téměř všechny jejich skladby zní úplně stejně. Někoho to baví, já jsem byl zvědavý na jiná hudební sousta.
Co čekat od tria Corrosion of Conformity byl pro mě velký otazník. Znám pouze album WiseBlood (1996) z vrcholného období, od té doby uteklo spoustu času. Pepper Keenan kapelu opoustil a mě se těžko zvykalo na zpěv Mikea Deana. Hudba je prvotřídní stoner metal s výlety do hardcore punku. CoC byli jednou z mála kapel, kde jsem dobře slyšel baskytaru, která se neomezovala se na kopírování kytarových riffů.
Z grinderů Lock Up jsem viděl jen konec a měli to dobře "seštelované", nemám žádné výhrady.
Finské death-doomové hvězdy Swallow the Sun zastilh mrak a atmosféra začala pořádně houstnout. Do náladotvorné hudby v perfektním provedení čas od času zapršelo, což ještě umocnilo už tak výborný dojem – první z vrcholů čtvrtka.
Během sympatických německých bojovníků za lepší svět Heaven Shall Burn už na nás opět zasvítilo pomalu zapadající slunce. Většinu vystoupení mě zaměstnávalo sledování dobře naladěných německých dívek, které pařily předemnou. Největší ovace sklidily skladby z alba Iconoclast (2008) ke konci vystoupení.
Náhradníci za Deicide, brazilští Krisiun, asi nikdy nebudou mými favority. Ačkoliv mi poslech jejich alb nevadí, tak naživo zní poněkud jalově a jejich start-stop blast death metal mě nechává chladným.
Od Ministry jsem nic moc nečekal. Nikdy jsem nebyl jejich fanouškem, ale zahráli parádně! Repertoár měli ukázkově zaranžovaný a přitvrzený tak, aby šel s dobou a nezněl zastarale – velmi příjemné překvapení.
Dimmu Borgir byli prvním z velkých jmen, která přitáhla rekordní návštěvu do josefovské pevnosti. Viděl jsem je po šesti letech a byl jsem velmi zvědavý co předvedou. Chladně precizní show s výborným zvukem a slušným výběrem skladeb. Hned na úvod mě potěšili se SpellBound (by the Devil), In Death's Embrace a také závěrečnou Mourning Palace z přelomového alba Enthrone Darkness Triumphant. Nemohly chybět tři věci z aktuálního alba Abrahadabra, po dvou z Death Cult Armageddon, jedné z In Sorte Diaboli a z mého oblíbeného alba Puritanical Euphoric Misanthropia zazněla pouze Puritania. Potěšilo mě použití zvuku klávesových synťáků namísto orchestru z playbacku, a také Shagrath napodobující zpěv hostujících hlasů, které byly až na výjimky upraveny do sborů. Líbilo se mi že se nic nesnažili zakrýt, ale postavili se situaci čelem.
Po nich jsem si zaskákal v kotli na poněkud přízemější hudbu hardcore punkových Sick of It All z Ňůjorku, taktéž po šesti letech od jejich návštěvy ve Svojšicích.
Velká očekávání předcházela mé premiéře elektrometalových švýcarů Samael. Nejspíš by mohlo být vše v pořádku, nebýt enormně přeřvaného zvuku, na který mi ani špunty nestačily... Takže bohužel, víc k nim napsat nemůžu.
Egyptologové Nile nemají příliš dobrou pověst z živých vystoupení a zde to bylo tak půl na půl. Některé části skladeb zněly bezmála geniálně, aby se následně slily v neidentifikovatelnou hlukovou změť... a tak stále dokola.
Závěr dne na hlavním pódiu byl ve znamení vesmírné plavby korábu Arcturus. Norové mi způsobili asi největší nadšení z kapel na celém festivalu. Naprosto suverénní instrumentace, zvuk lepší jak z nahrávek a až na pár okamžiků bezchybný Simenův zpěv. Kapela působila velmi uvolněně, Simen vtipkoval a nechával nás posluchače (velmi nepřesvědčivě) zpívat některé z krkolomných melodií. :-))) Hellhammer vše zezadu jistil se strojovou přesností v masce a s těžkými botami... S přáteli jsme se ještě dobrou půlhodinu vzpamatovávali z této show. Lepší odchod do hajan jsem si nemohl přát!
