coreMusic.cz - Magazín o tvrdé hudbě

Úvodní skladba Provision nové desky August Burns Red s titulem Rescue and Restore se dostala ven. Samotná deska vychází 25. června u Solid State Records.

Ke stažení přes ABR aplikaci pro Android a iPhone zde: http://mobileroadie.com/apps/abr

Texas In July uvedli oficiální stream nového singlu Time-lapse. Ta je jednou ze tří nových věcí z reedice poslední desky Texas In July, která u Equal Vision Records vyjde 16. července.

Produkci skladeb dělali Carson Slovak a Grant McFarland (August Burns Red) s mixem od Willa Putneyho (Vision Of Disorder, Suicide Silence).

Deluxe edice Texas In July:

01 – “Initiate“
02 – “Cry Wolf“
03 – “Shallow Point“
04 – “Without A Head” (feat. Chadwick Johnson of Hundredth)
05 – “Bed Of Nails“
06 – “Repressed Memories“
07 – “C4” (feat. Dave Stephens of We Came As Romans)
08 – “Crux Lust“
09 – “Paranoia“
10 – “Black Magic“
11 – “Cloudy Minds” (feat. Matt Greiner of August Burns Red)
12 – “Time-lapse “
13 – “03 Deville“
14 – “Forbidden Fruit“

Pěkné lyric video mají venku August Burns Red k už dříve odhalené skladbě Spirit Breaker.

Jejich pátá deska Rescue & Restore vychází 25. června u Solid State Records. 

Přiznám se, že na Architects jsem se z celého dne těšil ze všeho nejvíc, šlo už o mou čtvrtou živou zkušenost a mám k nim určitý osobní vztah. Tito angličtí vizionáři pravděpodobně našli stálého rhythm kytaristu a aktuálně intenzivně pracují s režisérem Tomem Welshem na chystaném dokumentárním DVD. Nevím jak k tomu došlo, ale bylo dost zvláštní, že si po skončení STYG začali sami nosit vybavení a následně zvučit, jako by pro ně nějací pódioví technici neexistovali. Bylo docela vtipné, když Sam Carter jak někde v klubíku v Horní Dolní zvučil svůj mikrofon klasickým "heeey" a salvou mu na to odpovídalo sedm tisíc hrdel. Brzy na to však "Arch" nastoupili na čisto a spustili svou notorickou Alpha Omega. V davu to od první vteřiny začalo vřít a bylo jasné, že Angličany již každý považuje za světovou špičku. Úplně jiný sound než ten u předchozích muzikantů byl očekávanou zárukou, přesto udeřil do hrudi a nadělal paseku (čti: husí kůži). Našlapaný set byl vyváženým průřezem posledních tří alb, došlo tak jak na staré nářezy Early Grave nebo hopsavý Follow The Water, tak i na novinky. Známky bych dával absolutní, akorát to na mě tentokrát bylo trochu krátké. To však není chyba kapely a jinak to u mě dopadnout ani nemohlo.

Jací byli Emmure ještě než Frankie Palmeri dostal 220V ránu v Rusku? Možnost vidět Newyorčany se mi naskytla zatím počtvrté a nevím, jak je to možné, ale při každém dalším shledání mi tahle banda připadá méně a meně monotónní. Ať si každý říká co chce, Emmure si na breakdownech a hiphopové cool atmosféře založili existence. A díky tomu je dnes každý pozná na dvě míle. Co k tomu říct? Nastala nějaká velká revoluce? Začala kapela hrát melodicky a Frankie se půlku setu srdečně usmíval? Nic z toho se samozřejmě nestalo – Emmure však dotáhli svou pódiovou prezentaci na absolutní maximum a mě moc bavili. Set byl pěkně barevný a nenechal na žádné z předchozích desek nit suchou - halu rozdunily pecky typu Demons With Ryu, Solar Flare Homicide nebo Poltergeist. Set uzavřel song MDMA, z čehož jsem byl naprosto nadšený – považuji ho totiž na mimořádně silný.

August Burns Red měli být headliner, za to bych dal ruku do ohně. Jednalo se totiž podle mého o vyvrcholení večera. Po krátkém intru pánové vyrazili na stage a jak vichřice do davu začali sypat song Internal Cannon, jen aby ho v půlce zlomili dvěma totálně neaugustovskými španělskými pasážemi, nad kterými se po poslechu posledního alba Leveler nejeden posluchač udivil. Na živo to zafungovalo ve spojení s úsměvavou, pohodovou, ale dost nadšenou náladou hudebníků perfektně. Jake Luhrs se nezastavil ani na vteřinu a nonstop udržoval osobní kontakt s publikem. Při intru k druhé věci Cutting The Ties kytarista J.B. předvedl až virtuózní přesnost, ještě větší aplaus však sklidily první jemné tóny ze starší Marianas Trench. Flashback do starších let ABR doplnily Composure a Back Burner z placky Messengers, ty jsem si vychutnal ze všeho nejvíc; po celý set však v hale vládla neutuchající euforie vyhnaná na maximum právě extrémně sympatickým, úsměvavým přístupem kapely. Na závěr ještě s asi nejsilnější reakcí přijmutá White Washed, poděkování a pryč. Tentokrát jsem nebyl zdaleka jediný, komu to přišlo strašně krátké; na mamutí a dost dlouhé vyvolávání "one more song" však ABR bohužel z organizačních důvodů nemohli zareagovat a technici okamžitě nastoupili nemilosrdně rozebrat vybavení.

Znovu bych se rád vyjádřil, že zde se akce alespoň z mého pohledu zlomila. Dvojice německých headlinerů si patriotických diváků natáhla spoustu, já však s nimi na jedné vlně nebyl. Na Callejon jsem byl dost zvědavý Nestává se často, že by němečtí muzikanti dokázali svoji mateřštinu do tvrdé hudby dobře zakomponovat (přiznejme si, ono to s němčinou není úplně snadné v jakékoliv hudbě, jakkoliv umí být v dobrých rukou poetická, 90 % tamních muzikantů se uchyluje k AJ). Nejen v songu Sommer, Liebe, Kokain mi však tito ulítlí metaláci z Porúří ukázali, že to jde. Živý set mi však nesednul vůbec. Nebylo v něm nic, čeho bych se mohl chytit; snad kromě jazyka žádný zajímavý prvek. Image kapely příliš chtěná, nonšalantní tvrdost amerických kapel hrajících jen chvíli předtím na té samé půdě fuč; po hudební stránce jen již milionkrát užité postupy, které náročnějšího posluchače těžko zaujmou. Rád bych napsal něco víc, připadal jsem si však, jako kdybych konzumoval vlažnou pizzu, kterou někdo úplně zapomněl osolit.

A máme tu konec tohohle šíleného maratonu, totiž metalcorové superstars německého jazykového prostoru Heaven Shall Burn. Tedy, za superstars jsem je tak úplně nepovažoval, dokud jsem nezažil přestavbu pódia pro jejich show. Je naprosto v pořádku absolutního headlinera velkého festivalu zvukově i vizuálně oddělit od zbytku, tak, aby šlo pocitově o vrchol možností večera a aby nakonec lidé odcházeli s pocitem dobré gradace. Parkway Drive loni na stejné akci taky dostali speciální přístup. Dámy a pánové, co je však moc, to je příliš, a když je to –  pardon – nevkusně německy moc, sami asi tušíte, jak to dopadne. Já si HSB velmi cením, jsou opravdu originální, podávají skvělé hudební výkony, mají v hlavě podle mě velice dobré, inteligentní názory na svět. Přestavba však zabrala neuvěřitelných cca 45 minut, během kterých se na ni nanosily šílené hradby dekorací, světel, laserů a stroboskopů. Technoparty hadr, vážně. Stejně pompézní bylo i zvučení, které bylo proti předchozím umělcům víc než třikrát delší. Ok, pokud to má kýžený efekt, občas si stojí za to počkat. Kapela tu navíc měla jedinečnou příležitost premiérově odprezentovat zbrusu nové album Veto, exkluzivně vydané v Německu jediný den před festivalem.

Od nástupu muzikantů si však pamatuji snad jedinou věc, a to bolest očí. Nevím, jak to chodí na koncertech HSB běžně, zde to však přepískli přes rozumnou mez tak čtyřicetkrát. "Strobáče", které jsou známé tím, že náchylným jedincům mohou snadno způsobit epilepsii, zde byly naprogramované na plný blikací výkon při VŠECH tvrdých pasážích. Citlivější člověk tohle vydrží jen chvilku. Po pěti minutách jsem tedy stál s očima zakrytýma dlaní, protože jinak to bylo naprosto nesnesitelné. Hudební zážitek šel samozřejmě do kýble, nepomohlo ani, že HSB hned na začátek nasadili mou oblíbenou skladbu The Weapon They Fear a že jim to hrálo víc než slušně. Hudba byla dobrá a opírala se dokonce o 4 alba v čele s horkou novinkou Veto. Prostoru také dostali HSB oproti zbytku kapel více než dvojnásobně, takže jsme mohli slyšet celkem 12 songů v hlavním setu, 4 v přídavku a mezitím ještě 2 interludes. Fajn, ale nepřijde vám to třeba oproti August Burns Red, kteří dostali čas na 7 písní a "čau", trochu nepoměr? Mně ano. Kdybych se ale na tohle vykašlal a měl to tedy objektivně shrnout: velmi dobrý výkon zásadní moderní německé kapely, zazděný snobskou, přeplácanou, žánrově nevhodnou a pro oči nesnesitelnou prezentací. Za mě veliká škoda a také bohužel trochu zklamání.

Impericon Festival 2013 však přes diskutabilní zakončení obhájil svůj post naprosto jedinečné, fantastické akce, která ve střední Evropě nemá obdoby a z níž snad nelze odjíždět nespokojený (pakliže nedostanete v pitu do nosu nebo se nepřejíte bratwurstů). Před společností Impericon smekám a děkuji za skvěle zorganizované zážitky. Budu na ně zase myslet celý jeden kalendářní rok.

První část reportu najdeš tady.

August Burns Red zveřejnili další z nových věcí, která leží na chystané páté desce Rescue & Restore. Skladba se jmenuje Spirit Breaker.

Kytarista JB Brubaker o ní říká: 

“When picking songs to preview the album we wanted to share a variety of different songs as this album is pretty diverse. ‘Spirit Breaker’ is one of the more melodic songs on Rescue & Restore and features one of my favorite clean sections on the album. It’s not as heavy as the majority of the album but we feel like it still hits hard and has the potential to be a great live song.”

Rescue & Restore vychází 25. června u Solid State Records.

Merch, song atd. najdete na http://www.merchdirect.com/augustburnsred.

August Burns Red jsou ve Philadelphii, kde natáčí nový videoklip. Ex-Underoath bicák Daniel Davison je jeho režisérem.

Nějaká ta fotka je k nahlédnutí zde a zde.. Nová deska Rescue & Restore vyjde 25. června u Solid State.

Je to tak. Label kapely Solid State Records zveřejnil první skladbu z chystané desky Rescue & Restore. Track se jmenuje Fault Line, nová studiovka August Burns Red vyjde 25. června 2013.

Nová studiovka August Burns Red ponese jméno Rescue & Restore a vyjde 25. června u Solid State Records. Produkci obstarají Carson Slovak a Grant McFarland.

Tracklist:

01 – “Provision“
02 – “Treatment“
03 – “Spirit Breaker“
04 – “Count It All As Lost“
05 – “Sincerity“
06 – “Creative Captivity“
07 – “Fault Line“
08 – “Beauty In Tragedy“
09 – “Animals“
10 – “Echoes“
11 – “The First Step“

3 roky je dlouhá doba. Za tu dobu vycvičíš medvěda, staneš se vojákem v Izraeli, nebo pokud máš kapelu, tak vydáte zhruba jednu až dvě nahrávky a odehrajete x koncertů, který ukážou, zda na scéně máte co dělat, či ne. 

3 roky funguje i coreMusic.cz. Za zhruba 1100 dnů naší existence jsme vypustili ven přes 3000 novinek ze zahraničí, přes 500 česko/slovenských novinek, téměř 300 recenzí, zhruba 250 reportáží a přes 100 rozhovorů, mezi kterými byly ty největší hvězdy ze scény jako UNDEROATH, ARCHITECTS, ENTER SHIKARI, WHILE SHE SLEEPS, I KILLED THE PROM QUEEN, AUGUST BURNS RED, PARKWAY DRIVE, ION DISSONACE, ALESANA... Náš web zaznamenal přes 1 milion návštěv, přes 150 000 návštěvníků. Podporuje nás 15 000 pravidelných čtenářů a 7780 fanoušků na Facebooku.

Naše tvrdá práce a tvoje oči, čtoucí všechny texty, jsou důkazem, že se tak děje správně. Takže ti chceme poděkovat za tvou současnou i budoucí podporu tomuto plátku, za komenty, který necháváš pod článkem nebo příspěvkem na  našem Facebooku, a taky za to, že sis pořídil/a boží triko z dílny Seven Blood Art s logem coreMusic.cz. My ti na oplátku slibujeme, že v našem psaní nepolevíme, budeme stále přinášet zprávy ze světa tvrdý muziky, otevírat nový témata k zamyšlení i diskuzi, necháme natisknout další trička, budeme pořádat soutěže a různý další akce. Ještě jednou díky za všechno, stay coreMusic.cz!

August Burns Red příští týden vstoupí do studia, kde bude tvořit svou novinkovou studiovku.

Nad kapelou bude dohlížet produkční dvojice Carson Slovak - Grand McFarland. Kytarista JB Brubaker řekl:

“This new record will push the boundaries of our genre more than we ever have before. We set out to write a record where every song stands out from the last. There is a lot of ground covered here and a ton of meat to this album. It’s full of odd metered rhythms and breakdowns, unexpected twists and turns, and some of our most technical riffing to date. Each of us have parts that make our heads spin and we have had to practice like crazy to get some of this stuff together. I know we always say this, but this will be our most ambitious album yet.”