Recenze
Architects – Lost Forever // Lost Together (I.)
Přejít na obsah

Architects – Lost Forever // Lost Together (I.)

Kdo nezná Architekty, jakoby pro metalcoristy nežil. Letos slaví cínový výročí od prvního hrábnutí do strun a dřevěný, co se týče jejich pobytu mezi světovou metalcorovu špičkou, na kterou je katapultovala deska Hollow Crown. Novinka by podle jejich slov měla být tím nejtvrdším, co doposud vytvořili. Uzavřeni před světem na ní těžce pracovali ve švédském Göteborgu, kde jim pomáhal producent Fredrik Nordström, kterého obdivovali pro jeho práci s Bring Me The Horizon (dále spolupracoval například s I Killed The Prom Queen nebo In Flames). A aby toho nebylo málo nově podepsali smlouvu se slovutným Epitaphem. Sam Carter o desce prohlásil, že má chvílemi „end-of-the-world sound" , je hravá, chytlavá a je z ní nadšený způsobem jakým nebyl od dob Hollow Crown (2009). Mačkám play..

Gravedigger začíná jemnými kytarami a po chvíli se zvrhává do onoho zvuku konce světa, kterej bude s oddychovejma přestávkama pokračovat až do posledního songu.Textově Sam lynčuje svět za to, jak je falešnej a bezohlednej. Následuje Naysayer, první release, po kterým byl nejeden fanoušek ochotnej zaprodat ledvinu, jenom aby už deska byla na pultech. Výbornej hymnickej refrén, „Bleagh!" a masivní breakdown. Smekám.

Cože? Sempiternal? Ne. Jenom Broken Cross, kde ani Architects nemohli vynechat trochu tý elektroniky, která teď letí. Což rozhodně neuškodilo, protože přichází dle mýho nejgeniálnější kousek alba. Začátek skladby je na Nobelovku. Kříže všech kostelů se vopravdu lámou a sousedi pláčou.

„The sons and daughters that you wished to forget.
A desperate picture of god's regret.
Are we perfect mistakes? Or almighty fuck ups?
One thing for sure, he doesn't fucking love us.
He doesn't fucking love us.
He doesn't fucking love us."

Další je circlepitovačka The Devil Is Near , která je zhruba v polovině ozvláštněna hlasovou citací a zakončena houslovým nářkem.Ten končí s orwellovsky zaměřenou skladbou Dead Man Talking. Z desky nějak výrazně nevyčnívající kousek, přesto celek vůbec nezahanbuje. Další je čistě instrumentální skladba Red Hypergiant užívající sampl z filmu Carla Sagana Kontakt. Z C.A.N.C.E.R  je pro netrénovanýho člověka reálný riziko, že ho začátek roztrhne zevnitř. Nářezovka, proložená částí, kde se hudba táhne jako čertsvě roztavená, neskutečně hutná ocel. Sam Carter na ní textově pracoval s Tomem Searlem, který má problémy právě s nádorovým onemocněním dávajícím skladbě název a náplň. So watch the sun sink into the sea/There is a perfect peace,but don't wait up for me.

Colony Collapse je zase inspirovaná jadernými katastrofami v Černobylu a Fukušimě. Song prodchnutej melancholií a emocema s čistým vokálem ptající se jestli můžeme začít znova. Asi ne. Castles In The Air se vrací k vražednýmu tempu desky a jejímu plnýmu zvuku. Taktéž elektronika jako poleva na dortu není zapomenuta. Skvělá skladba Youth Is Wasted On The Young s jejíhož úryvku dostalo celý album název.

„There's parts of me that are lost forever.
At least we're all lost together.
We all remember youth like it's dead and gone.
Like our favourite line from a forgotten song."

Všechno důstojně končí The Distant Blue, kde by možná nemuseli bicí podkreslující závěrečnou část připomínat tolik house, trochu to ruší tklivost Samova zpěvu. Přesto mi dlouho nebylo takhle líto, že z repráků se nadále line jenom ticho.

Myslím si, že kapela dostála všem svejm slibům a právem sedí na metalcorovým trůnu. Na desce je hodně novejch doplňků, postupů, kytarovejch riffů, víc zajímavě odzpívanejch kusů, je míň cynická, víc se zaměřuje na problémy globálního ražení, není narvaná protestsongama. Kdybych jí měla vystihnout několika slovy, 99% z nich by patřilo mezi kladný superlativy. Je teprve březen a na světě už je kandidát na album roku.

 

V zápětí vyjde ještě jedna recenze na tuto placku, tentokrát od Jakuba.

 

Články autora Domča Mňuková

PRVNÍ POSLECH: Bring Me The Horizon - That's The Spirit

Nevadí mi, že se hudba BMTH od Count Your Blessings nebo Suicide Season posunula do diametrálně odlišný roviny, nevadí mi, že se Oli na živo…

Fall From Everest vstupují na scénu!

V pátek měla čerstvá electro post-hardcorová čtyřka z Prahy premiérový koncert v kladenské Poldofce po boku Ellyce a Bludu a dnes vypouští…