Recenze
Attila - Villain
Přejít na obsah

Attila - Villain

V pořadí osmé album atlantské kapely Attila, jenž přichází 3 roky po posledním počinu Chaos, je zároveň také první deskou, kterou pánové nevydali pod labelem. Před nějakou dobou Attila opustila losangeleské vydavatelství SharpTone Records a osamostatnila se. Za poslední rok kapela vysypala ven celkem pět standalone singlů, z nichž nakonec dva zařadila i do alba Villain, které celkově obsahuje 10 skladeb se stopáží 31 minut.

Na Villain jsem se už delší dobu těšil, takže po probuzení v den releasu jsem ho u ranních vloček sjel hned třikrát za sebou. Na začátek musím zmínit, že se jedná o výrazně tvrdší materiál, než byl předchozí Chaos, což Attile určitě sluší víc. První track/intro s temným názvem Perdition odstartuje album směsicí slamu a deathcoru, aby pak navázalo na titulní singl Villain, ke kterému kapela v den vydání zveřejnila videoklip. Společně s Three 6 (jeden ze standalone singlů) je to asi to nejtvrdší, co za dlouhou dobu Attila nahrála. Fronz i Chris Linck jsou oba ve skvělé formě. Fronz sype jeden hook za druhým a Chris má za sebou patrně nejpovedenější kytarovou a skladatelskou práci ve své kariéře. Hudebně a co se aranží týče jsou skladby napsané velice dobře a zajímavě mixují moderní deathcore/metalcore se southern kořeny kapely. Do desky v druhé půlce pronikne také nu metal v podobě tracku Subhuman, který je příjemným osvěžením, jelikož Fronz se v něm v refrénech vrací k čistým vokálům, které desce dávají další zajímavý rozměr. Největším překvapením je ovšem poslední píseň Bad Habits, jež je rozhodně nejhitovějším songem celého alba, a to díky velice chytlavému refrénu, opět s čistými vokály.

Attila se sice na Villain hodně drží svojí komfortní zóny a příliš z ní neuniká, je ale zajímavé pozorovat postupné zařazování melodických pasáží, které započalo už na Chaos, a častější používání elektronických prvků do aranží. Myslím ale, že se není třeba obávat nějakých radikálních proměn, jaké například nastaly u některých jiných kapel v tomto žánru. Potěšující také je, že oproti předchozí desce Villain neobsahuje fillery, čili písničky, na které člověk téměř okamžitě zapomene, jelikož nejsou ničím zajímavé. I proto mi osobně nevadí kratší stopáž.

Celkově je album určitě posunem dopředu, a to jak hudebně, tak i zvukově. Za mě tedy 9/10, protože k tomuhle počinu se budu nepochybně ještě dlouho vracet. Na závěr bych ještě rád vypsal 5 top tracků: Bad Habits, Villain, Subhuman, Blackout a Manipulate. Jaký songy se nejvíc líbí vám?

Text: Nikolaos Stanko

Články autora COREMUSIC

Osmá volyňská Summer Punk Party láká na Get The Shot nebo Total Chaos

Volyně se chystá na již osmý nálet pankáčů, hardcoristů nebo prostě jen milovníků letních festivalů. Na tamním koupališti již za dva…

Nový singl Break Me Down od John Wolfhooker? Naskočí ti husina až na zadku!

John Wolfhooker vydali pěkně rozpečenou novinku. Nebudu chodit kolem horký kaše, tohle je jednoznačně moje nejoblíbenější písnička z jejich…