Recenze
Attila - Villain
Přejít na obsah

Attila - Villain

V pořadí osmé album atlantské kapely Attila, jenž přichází 3 roky po posledním počinu Chaos, je zároveň také první deskou, kterou pánové nevydali pod labelem. Před nějakou dobou Attila opustila losangeleské vydavatelství SharpTone Records a osamostatnila se. Za poslední rok kapela vysypala ven celkem pět standalone singlů, z nichž nakonec dva zařadila i do alba Villain, které celkově obsahuje 10 skladeb se stopáží 31 minut.

Na Villain jsem se už delší dobu těšil, takže po probuzení v den releasu jsem ho u ranních vloček sjel hned třikrát za sebou. Na začátek musím zmínit, že se jedná o výrazně tvrdší materiál, než byl předchozí Chaos, což Attile určitě sluší víc. První track/intro s temným názvem Perdition odstartuje album směsicí slamu a deathcoru, aby pak navázalo na titulní singl Villain, ke kterému kapela v den vydání zveřejnila videoklip. Společně s Three 6 (jeden ze standalone singlů) je to asi to nejtvrdší, co za dlouhou dobu Attila nahrála. Fronz i Chris Linck jsou oba ve skvělé formě. Fronz sype jeden hook za druhým a Chris má za sebou patrně nejpovedenější kytarovou a skladatelskou práci ve své kariéře. Hudebně a co se aranží týče jsou skladby napsané velice dobře a zajímavě mixují moderní deathcore/metalcore se southern kořeny kapely. Do desky v druhé půlce pronikne také nu metal v podobě tracku Subhuman, který je příjemným osvěžením, jelikož Fronz se v něm v refrénech vrací k čistým vokálům, které desce dávají další zajímavý rozměr. Největším překvapením je ovšem poslední píseň Bad Habits, jež je rozhodně nejhitovějším songem celého alba, a to díky velice chytlavému refrénu, opět s čistými vokály.

Attila se sice na Villain hodně drží svojí komfortní zóny a příliš z ní neuniká, je ale zajímavé pozorovat postupné zařazování melodických pasáží, které započalo už na Chaos, a častější používání elektronických prvků do aranží. Myslím ale, že se není třeba obávat nějakých radikálních proměn, jaké například nastaly u některých jiných kapel v tomto žánru. Potěšující také je, že oproti předchozí desce Villain neobsahuje fillery, čili písničky, na které člověk téměř okamžitě zapomene, jelikož nejsou ničím zajímavé. I proto mi osobně nevadí kratší stopáž.

Celkově je album určitě posunem dopředu, a to jak hudebně, tak i zvukově. Za mě tedy 9/10, protože k tomuhle počinu se budu nepochybně ještě dlouho vracet. Na závěr bych ještě rád vypsal 5 top tracků: Bad Habits, Villain, Subhuman, Blackout a Manipulate. Jaký songy se nejvíc líbí vám?

Text: Nikolaos Stanko

Články autora COREMUSIC

Secrets of Separation chystají online koncert

Stýská se vám po koncertech a chtěli byste si to alespoň trochu vynahradit? Máme pro vás řešení! Secrets of Separation chystají na ponděli…

Nová Chmelnice se po zásahu After the Burial otřásla v základech! Předskakovali jim Polar, Make Them Suffer a Spiritbox.

Večer otevřela poměrně nově zformovaná prog kapela Spiritbox (ex-Iwrestledabearonce). Kapela se zpěvačkou v čele má na svém kontě zatím jednu…