Recenze
BILMURI - Wet Milk
Přejít na obsah

BILMURI - Wet Milk

Všichni určitě pamatujeme Attack, Attack! Krabí králové své doby, kteří byli mnohým pro smích, avšak druhou půlkou byli milováni. Jedním z těchto velekrabích veteránů je i zpěvák Johnny Franck, jehož cesta šla posléze trochu jiným směrem! Právě o něm a o jeho projektu Bilmuri bude těchto pár řádků. Tak se pohodlně usaďte, nalijte si pěkně vlhké mléko a jdem na to!

Bilmuri, název který v pozornějších lidech vyvolává úsměšek, je jeden z projektů zmiňovaného peklokorýše Johnnyho. Ten jako pilná včelička pravidelně zásobuje svým medem tisíce posluchačů vytříbeného vkusu. V něm se snoubí meme kultura, vše co by se dalo definovat jako cringe a 90's kids vibe. Ehm, ještě nechoďtě pryč! Loňské album Taco je opravdu velice dobrá deska a proto spousta z nás čekala, co Johnny vytáhne tentokrát. Výsledkem jeho dalšího snažení je sedmiskladbová placka pojmenovaná Wet Milk.

Wet Milk je rozporuplný počin. Fanouškům bylo slibováno víc meme kultury, čím dál méně dospělých témat a obecně pohodovější muzika. Dostali jsme ale něco na pomezí. Kompilace začíná naprosto famózním songem lifeisgood, jež obsahuje vše, co si fanoušci mohli přát a na co byli zvyklí. Panova flétna – check! Saxofonové sólo – check! Happy lovesong text – taky check! V zápětí je jasné, že se na tomto albu na tvrďárný hrát nebude. Myfeelingshavefeelings, tedy hned druhá lahůdka se drží nastoleného chytlavého rockového vzezření, zbytek alba je však hůře uchopitelný.

Po laťce, kterou nasadil první song, působí ostatní věci jako takové ty drcené zbytečky na konci pytlíku fakt dobrejch chipsů. Někomu mohou chutnat, ale jsou jen takovým smutným dojezdem a reminiscencí toho, co bylo a mohlo ještě být. Tím ale rozhodně nechci říct, že by byl zbytek alba na vyhození, stejně jako ty drobečky brambůrků se vám nikdy nechce jen tak hodit do koše! Jedná se totiž o velice příjemný lo-fi stylizovaný poslech. Písně vás nebudou nikterak rušit a jako podmalba fungují více než dobře. Je to ale trochu málo. Album jako takové postrádá drive, něco víc spicy, nějaký ten tvrdší vokál, nebo třeba breakdown, prostě cokoliv k nakopnutí! Tak, jako to předvedlo minulý rok album Taco.

Abych to nějak uzavřel – Wet Milk je vlhkým snem. Nenáročnou a poklidnou jízdou, která vás však opustí dřív, něž ji stačíte vyslovit ta magická slova. Ještě že je Johnny tak produktivní. Doufám, že ve své studnici pokladů pro nás má pro příště připravený pro změnu nějaký tvrdší kousek!

Text: Mejra Drkal

Články autora COREMUSIC

Betraying The Martyrs si do Vopice přizvali nepálský metal i saxofon!

Všichni ví, že komornější akce mají nespočet plusů. Osobnější přístup, neskutečnej riot na malém prostoru a mnohdy i pořádnou saunu.…

BEEING AS AN OCEAN: PROXY: An ANIMO Story - Nedotažený výlet do neznáma

Being As An Ocean jsou na hardcore scéně celkem profláklou a uznávanou entitou. Tehdy emocemi nasáklý melodický hardcore sedl jako prdel na hrnec…