Jedna z kapel, která mne přivedla k žánru, jenž všichni milujeme a potají uctíváme, je americká formace The Devil Wears Prada. Na jejich nejnovější počin jsem se proto těšil více než na další hit od Lady Gagy. Kapela opět sáhla po zkušeném nahrávacím labelu Ferret Music, které zaštiťovalo i předchozí desku With Roots Above and Branches Below a v druhé půli září vyšlo konečně nové album, pojmenované tentokrát již krátce – Dead Throne. V loňském roce mimo jiné vyšlo velmi úspěšné EP Zombie a po předchozích třech výborných, dlouhohrajících deskách jsou velká očekávání na místě.
Čím si může kapela získat natolik kultovní statut jako má právě americká šestice The Devil Wears Prada? Je to snad perfektní herní technikou? Charismatickým frontmanem s růžovou patkou po kolena a dámským střihem kalhot? Většinou za to může zkrátka jen správné načasování a trocha toho štěstí. Tím se ovšem nesnažím ubrat těmto chlapcům zásluhy. Kapel, které si takto dokáží udržet vysokou kvalitu a stálost nahrávek, je jako pravdy ve sněmovně. Na svých skladbách dokáží až strojově přesně kombinovat tvrdost a agresivitu s čistě vyzpívanými pasážemi a přitom nesundat nohu z plynu. Poslech nejnovějšího alba je stejně jako u předchozí desky doslova proklouznutí nože máslem. Od první skladby se Dead Throne bez ohlédnutí či škobrtnutí valí vpřed až k poslední minutě. Pokud však čekáte pokračování jízdy ve starých kolejích, může vás nový materiál ještě překvapit. Sám frontman kapely, Mike Hranica, zvěstoval, že nové album bude agresivnější a tvrdší než jsme zvyklí. Rozhodně slušivé je i daleko vážnější pojetí skladeb a textů, rozjařilé „funny“ období má kapela za sebou a celkově se deska tváří daleko dospěleji. Jak sám přiznal, mnoho pochmurných prvků na albu vycházelo z jeho před nedávnem ukončeným, pětiletým vztahem.
Pravdou je, že každá změna u kapely takového kalibru nese riziko nelibosti ze strany skalních fanoušků. Naštěstí se podařilo i jinou cestou dojít do stejného cíle a tím je fungování celého alba od začátku do konce bez nutnosti přeskakovat neoblíbené skladby. Dead Throne je zkrátka čtyřicet minut zatraceně dobře odvedené práce.
