Když jsem před pár měsíci viděl promo video debutového plnohodnotného počinu symfonických Francouzů Betraying The Martyrs, málem jsem sletěl ze židle. Symfonický deathcore jak poleno. BTM měli svou první desku Breathe In Life vydávat sice už v květnu, vinou podepsání smlouvy s kolosem Sumerian si však fanoušci na tento počin museli počkat až do 20. září. Deska nakonec vyšla pod hlavičkami Sumerian/Listenable Records. Stálo to čekání za to?
Může to znít už trošku jako klišé, ale mnoho kapel se snaží dostat ze sebe to nejlepší a posunout tak hranice nejen svého hudebního umu, ale taky celé dané scény. Ne všem se ale balancování na tenké hraně mezi postupem vpřed a zapadnutím do zatuchlých vod neúspěšných hvězdných kandidátů vyplatí. Úkolem nejednoho posluchače a fanouška této hudby je najít jen to nejlepší. BTM vsadili na zajímavý kalkul. Nebáli se vzít ty nejzajímavější elementy metalové hudby a zakomponovat je do sebe. Co vznikne, když smícháte symfoniku, elektroniku, mraky brutálních deathcore vokálů, čisté nevtíravé refrény, melodie a metalovou tvrdohlavost? Sama kapela říká, že z toho vyleze něco jako metal/HC/christian/epic/progressive/death (ano, zapomněl jsem zmínit, že u své hudby má banda popisek křesťanská smečka), z čehož by u drtivé většiny formací vznikl neposlouchatelný balast. Ale u nich se tak nestalo, a právě proto vyčnívají z řady svých hudebních vrstevníků.
BTM totiž prokázali cit pro to, jak poměrně velké množství výše zmíněných různorodých prvků zakomponovat vhodným způsobem do sebe. Když k tomu přidáte bezkonkurenční produkci a mix, který vedl až ke skoro nechutně výživnému, hutnému, dunivému zvuku, nebudete zprvu chtít od Breathe In Life odtrhnout uši. Agresivní instrumentální pasáže doprovázené dominantním hlasem Aarona z kontextu vytrhávají čisté melodické refrény, které skladbám dodávají jakousi pomíjející vnitřní krásu. Někdy mám ze skladeb pocit, jakoby se blížila apokalypsa. Aaronův growl v kombinaci s atmosférickými prvky působí neskutečně dramaticky.
Skladby mají v zásadě klasický scénář, z nichž se mi do paměti zaryly asi tři: Martyrs, Bacause of You a Leave It All Behind. Ze zajetých kolejí v rámci playlistu vystupují elektronická šestka Liberate Me Ex Inferis nebo balada Azalee. A v tom je ale právě fígl celé placky. Na desce není nic, co už nebylo zahráno, slyšeno či nebylo desítkami kapel prověřeno. Pánové mají ovšem natolik vytříbený smysl pro detail a strhující atmosféru, že jim to asi můžu všechno odpustit. Něco mi tu ale přece jenom nehraje. Z desky prostě cítím závan laciné vypočítavosti, nad kterou ohrnuju nosem.
Když mám chuť na náladovou brutální jízdu, raději sáhnu třeba po Septicflesh. To je ale trochu jiná sorta. Mou pozornost si ovšem Betraying The Martyrs a jejich debutová deska Breathe In Life oprávněně zaslouží. A co tu tvou?
