Americké řezníky Whitechapel snad netřeba dlouze představovat a nutno jen dodat, že se na scéně hřejí opravdu už nějakou dobu a daří se jim výtečně. Tím i důkazem je i poměrně rychle naservírované EP Recorrupted, kterému vdechli život doma v Knoxvillu v Tennessee. Za zadkem jim stál Mark Lewis, který je znám svou spoluprací s The Black Dahlia Murder nebo DevilDriver, a celé se to samozřejmě uvařilo u Metal Blade Records. A jak moc se tyto děcka Jacka Rozparovače předvedli?
Nosič nás uvítá novým songem Section 8, který je opět smrtícím kyjem pro vaše sluchovody. Myslím, že tvorba Whitechapel je natolik známá, že fanda si dokáže představit neskutečnou hudební salvu doplněnou o Bozemanovo kázání přímo z pekel. Posadí na zadek, rozhodně nenechá v klidu a udělá z vás pěkně naštvaný nicky.
Strength Beyond Strength je další zajímavý track – jedná se totiž o cover verzi songu od dnes již legendární kapely Pantera. Jak na to a jak do toho? Čin je to odvážný a píseň zní zajímavě už jen v pojetí dnešní doby a v jinakosti od původního znění. Whitechapel se snažili, aby Dimebagovi neudělali nějakou ostudu. Následuje elektronická masáž z placky A New Era of Corruption – Breeding Violence od producenta, hudebníka, zpěváka jménem Cameron Argon aka Big Chocolate, který stojí za slavnýma remixama (dnes již prosáklého) dubstepu jako je např. Asking Alexandria anebo Suicide Silence. Je znám i svojí vlastní tvorbou a jeho materiál je žádaný steněj jako on sám. Prostě si hoví v tvrdší hudbě a je proslulý svým vokálním partem např. v Burning the Massses. Jeho dubstepový polínko do ohně je teda poměrně zajímavým zpestřením – někoho naštve, někoho potěší. Volba je na vás..
Dalším přírůstkem v této zajímavé směsce je remix od Bena Weinmena (hl. kytara The Dillinger Escape Plan) v songu This is Exile, který pochází nečekaně ze stejnojmenné placky. Track doplňuje předešlé a všechno do sebe hezky zapadá. Vše je takové, jaké se zdá být, a i tento vám bude příjemně ladit. Poslední věcí je akustická (!!) verze věci End of Flesh z posledního alba A New Era of Corruption a tento způsob vyjádření se bych od Whitechapel nečekal. Dle mého názoru se totiž poměrně povedl. Je to zapeklité to slyšet znít takhle a udělat si obrázek je těžké. Dovedu se vžít do zarytého fandy, ale i do člověka, co má rád i změnu. Rozhodně nezatracovat.
Toť celá jízda našich jezdců apokalypsy a těžko říct, jak toto album brát. Pojaté je s dobrým úmyslem, všechno se docela pěkně poslouchá, ale nebral bych to jako plnohodnotný počin a radši bych si počkal na novou dlouhohrající desku, která vás zase zamete pod postel. Album vás rozhodně nepotěší, ale ani nějak neurazí. Já osobně to na moc opakovaných poslechů nevidím, ale co já vím, někdo třeba ano. 50 – 60%
