Doomová klasika My Dying Bride, jež na počátku devadesátých let odstartovala se spolky jako Katatonia, Anathema a Paradise Lost pochmurný žánr doom/death metal, a tak nás svou depresí drtí více jak dvacet let, vydala na sklonku roku 2011 další nahrávku. EP The Barghest O´Whitby po boku jednácti plnohodnotných alb a mnoha další singlů a épéček rozhodně nezaostává.
Placka má sedmadvacet minut a tvoří ji jeden dlouhý stejnojmenný track, i když neustále dochází k nějakým pomlkám, které oddělují jednotlivé hudební party, takže rozhodně vás neudusí jednolitý příval muziky a máte čas se během oné půl hodinky nadechnout. Pěkně ale popořádku, pro zvídavé posluchače je nutno uvést, že slovo „barghest“ má význam pro démona v podobě velkého černého psa s velkými drápy a zuby, který byl ztělesněním násilí, nejvíce asi pro osamělé anglické poutníky. Épečko je tedy nejen inspirací, ale i zhmotněním takového zlého psiska, které se do vás zakousne a nepustí. Je agresivní a kruté, ale hlavně temné, pochmurné a nesmlouvavé. Prvních deset minut si s vámi lehce a velmi pomalu pohrává za pomocí smyčců, tak jak to pravý doom umí, ale rozhodně se nebojte, že vás svým tempem udolá. Na hrůzný skon si počkáte v druhé polovině alba, kdy přestává legrace a kytary se ještě více potemní a neberou na rychlosti, vokál zhrubne a zaútočí přímo na krční tepnu, až krev cáká. MDB prostě za ty léta vědí, jak posluchače uvést do záhuby...
Netvrdím, že to je doomová záležitost roku, ale rozhodně v poslední ucouranější tvorbě My Dyinig Bride ční vysoko. Na to, že banda funguje už více jak dvě destíky let, tak je to dílo velmi nadprůměrné a dokazuje, že rozhodně patří mezi vlajkonoše zádumčivého stylu. Jestli rádi masochisticky týráte svou duši, tak The Barghest O´Whitby vám ji pomůže rozdrásat totálně. Doporučuji!
