Pokud jste již přesyceni všelijakými metalcorovými kapelami, u kterých už ani kolikrát nepoznáte, která zrovna hraje, protože vše zní stejně, tak možná právě recenzovaná deska kapely Foxxes je ta příjemná změna pro vás. Jedná se o jejich druhý počin Forget The Rain, který vyšel necelý rok po jejich épéčku Winters Alone. Kapela není sice mezi námi moc známá, ale na to, že se zformovala v roce 2010, se v jejich rodné Velké Británii vcelku rychle uchytila. Jedná se o partu kamarádů, kteří se rozhodli, že začnou hrát hudbu o svých pocitech, a proto si u mě jejich nahrávka získala rychle své místo.
Album vás zajisté chytne svou agresivitou, energičností a celkovou hardcore rychlostí s příměsí melodických pasáží. Mnohým se asi nezavděčí, protože zde nenajdou super vyšperkované growly, high-pitche natrénované před zrcadlem a prasečí kvičení. Foxxes si totiž zakládají na „přírodním“ řevu bez všelijakých vyštajlovaných hudebních serepetiček. Kapela si na nic nehraje a do svých nástrojů buší přesně tak, jak to cítí. Rychlé bicí jsou doplňovány jednoduchými melodiemi dvou kytar a nenápadné basy. Neprodává se lacinými texty, které by sepsala tak, aby se lidem líbily. Píší krátké a výstižné texty o svých pocitech, náladách, zkušenostech. Prostě to, co momentálně na naší hudební scéně často chybí.
Album má něco málo přes patnáct minut, takže relativně rychle uteče. Ovšem pokud se vám zalíbí, tak se k němu budete mile rádi vracet. Často se vám trefí do nálady a vyjádří přesně to, co neumíte říct či napsat. Tahle deska to jednoduše řekne za vás. Pokud nevíte, jak vyjádřit své pocity vašemu milovanému protějšku, stačí jí/mu poslat song Love Is Loneliness a máte to v kapse (smích).
Placka vyšla sice v dubnu, ale zaslouží si určitě více pozornosti a fanoušků, než má doposud. Proto neleňte, poslechněte a sledujte. Přepněte občas na hudbu, která má co říci.
