Na sklonku loňského roku se v Brně vylouplo épéčko formace Corposant. I když stopáž je opravdu krátká (nějakých pětadvacet minut), narvali kluci na placku My Hard Reborn šest plnohodnotných skladeb.
Co tedy uslyšíme na albu těchto moravských novátorů? Začátek klasicky okupuje intro, jež skýtá tiché a jednoduché šumění a kroky následované otevřením dveří. Dále se na šesti skladbách už pokračuje v relativně svižném tempu. Je na první pohled jasné, že Corposant jsou hudebně vyspělá banda, která ví, co chce – hrát moderní metal, v kterém budou moci ukázat svojí lásku k progresi a technice. Čekejte tedy, že hlavním atributem této nahrávky jsou změny. Sekačky, hry s melodiemi, náladami, odlišná tempa, jeden part střídá druhý a stále se děje něco nového. Prostě a jednoduše barevná mixáž postavená na hře s rytmikou, což je v dnešní době velká oblíbenost. Vokály uslyšíme dva, a to čistý, jenž mi do celkového konceptu nezapadá svou barvou, a standardní řev, který sedí v sedle jistě a dá vyniknout na síle tvrdším pasážím. V čem ale vidím hlavní problém, je kompaktnost. Z nahrávky je bohužel cítit absence jednolitosti, která je i přes svou roztříštěnost tohoto stylu nutná. Jinak sice může vzniknout dobrý materiál, ale rozházený jak havrani na podzimním poli. Z toho však vyvstává i otázka, zda na naší malé hroudě je možné vůbec stvořit kvalitní progresivní/technický metal, který bude stoprocentně dotažený a i přes svou složitost bude nakrásně propojený v jeden organismus. Za takovou bandu můžu označit jedině a pouze jiné moravské kouzelníky, a to Forgotten Silence, protože jejich alba Thots (1995) nebo Senyaan (1998) všechny „zákony“ splňují.
Nebudu to protahovat, ať to tak nebolí. My Hard Reborn není rozhodně tragédie, ale progrese má vypadat jinak, navíc po více jak pětileté existenci kapely. Ano, možná v měřítku naší krásné malé ČR to je nadprůměrný materiál, ale já se bohužel nemůžu ovládnout a pošilhávám hodně daleko za hranice…
