coreMusic.cz

Nároční posluchači z celého světa se mohou radovat, protože washingtonští progressivní virtuosové Animals as Leaders přicházejí s novým LP jménem Weightless. Recenze extrémně složité, navíc výhradně instrumentální hudby, je pro mě premiérou (trochu mě straší i subjektivnost ohodnocení), ale Tosin Abasi a spol. mi tento úděl velmi zjednodušují. Album se mi totiž velice líbí.

Pokud náhodou někdo AAL neznáte, pokusím se je nyní krátce představit. Jde o trio, ve kterém Tosin Abasi, známý mezi muzikanty mimo jiné svou snědou pletí a všudypřítomným kloboučkem na hlavě, a jeho doprovázenící kolega Javier Reyes obsluhují neskutečně virtuózním způsobem osmistrunné kytary, zatímco Navene Koperweis jim kryje záda nenaučitelnou, maximálně polyrytmickou a členitou rytmikou. Ano, baskytarista chybí, ale páni kytaristi hloubky svými netypickými nástroji doženou i bez něj. Jejich hudba je velmi technická a různorodá, během jediné skladby vás dokáže provést technickým metalem s "djent" soundem, jazzem a klidně i ethnem – a to vše plynule a přirozeně.

V těchto šlépějích pokračuje i Weightless, ale svého předchůdce rozhodně nekopíruje, dočkáváme se skutečně NOVÝCH skladeb. Všichni vědí, že progressive metal a podobné styly rozhodně nepatří mezi odpočinkovou hudbu k mytí nádobí. Naopak, orientovat se v těch milionech not, pěti změnách meter v deseti taktech a v složité harmonii střídající se s ještě chytřeji udělanou disharmonií je pro mozek velmi obtížné. Tohle album všechny tyhle aspekty samozřejmě přináší (kdyby ne, fanoušci by byli pořádně zklamaní), ale co mě potěšilo, je čitelnost a zapamatovatelnost jednotlivých skladeb. Je to dáno jednak moudrým systémem tracků, ale hlavně také celkovou genialitou nápadů. Cílem zde není, narozdíl od (bohužel, podle mého názoru) slušné části progresivních kapel dneška, co nejvíce člověka udeřit chaotickou brutalitou, šokovat ho za každou cenu originálním zvukem a vytvořit neuvěřitelnou technickou exhibici jednotlivých muzikantů. Naopak – v AAL nikdo cíleně neexhibuje, neuvěřitelný technický hudební potenciál pánové využívají k vytvoření velmi netypických zvukových kulis s atmosférou, kterou by šlo krájet.

Na místě je i až překvapivá jemnost a citlivost mnoha Abasiho pasáží, která v člověku vzbuzuje intenzivní emoce a má schopnost téměř dojmout. Zdaleka nejvíc se mě dotkla skladba New Eden, která je kratší než většina ostatních. Její první polovina je drsná, masivní a vzbuzuje v člověku tu samou posvátnou úctu a malost, kterou zažijete při vstupu do gotické katedrály, zatímco od poloviny se táhne superjemná, něžná, čistá zpěvná kytara, která působí jak ticho na zmoklé louce po bouři. Je možná legrační popisovat současnou hudbu takhle básnicky, ale opravdu nenacházím žádná přízemnější přirovnání. Skladbu si poslechněte sami a dost možná mi dáte za pravdu. Závěrečných pět akordů je až nadpozemsky nádherných a celková atmosféra je opravdu až transcendentální. Další, neméně zajímavé emoce naleznete i v dalších skladbách, a poslech osobně velmi doporučuji.

Animals as Leaders si u mě potvrdili pozici jedněch z nejoriginálnějších současných extrémních hudebníků a velmi se těším na jejich další počiny. Takhle má vypadat moderní kytarová instrumentálka.