Kdybych se čistě teoreticky přesně v tenhle moment rozhodl naběhnout na jakoukoli střední školu s tužkou a bločkem a začal dělat průzkum mezi studenty s otázkou „Jaká je Vaše nejoblíbenější anglická kapela?“, odpověď by určitě zněla Beatles, Oasis nebo Muse. Pokud bych tuhle otázku ale vyselektoval jen na posluchače tvrdé muziky, opáčila by většina jistě Enter Shikari. A právě na ně se zaměřím v následující recenzi.
Hned na úvod se musím k něčemu přiznat. Nikdy jsem se nepovažoval za skalního fanouška Esíček (tím myslím ty nepojídající). Po skvělém saunofilním koncertě v Roxy jsem však dal ES několik šancí při poslechu předešlých studiových nahrávek, ale kolečka rozjetého stroje začala téměř povážlivě vrzat a moje nadšení ve vteřině spadlo sotva na polovinu. Tím nechci říkat, že by se mi dřív hoši ze St Albans nelíbili, ale studiovým nahrávkám z mého subjektivního pohledu chybělo větší přenesení té pověstné energie. No a upřímně jsem nesdílel ani maximální očekávání před vydáním A Flash Flood of Colour, nepomohl mi k tomu ani singl Gandhi, Mate, Gandhi. Začal jsem si říkat, proč jsou z toho ostatní tak vystříkaní?! Odpověď na tuto i další otázky mi mohli dát jen samotní Enter Shikari.
A (jenže) ta odpověď byla více než rázná. Původně bych na to svoje úspory na důchodové pojištění nevsadil, ale rozhodujícím argumentem na placce je konstantní kvalita. Všechno umí odstartovat již úvodní song Meltdown, ze kterého si line energie až na půdu a umetá cestičku dalším kvalitním nářezům. Songy Search Party a Warm Smiles Do Not Make You Welcome Here jsou pro mě ukázkové nosníky kvality. Dokázali mě nejvíc zahřát na těle i na duši. Exemplární příklady, kvůli kterým doporučuji podstoupit ¾ hodinou lavinu z produkce těchto Anglánů. Tím, ale nechci křivdit a upozaďovat zbytek. Deskou se efektivně line paleta různých zvuků a čistého uhrančivého zpěvu zpěváka Roua – jeho projev je opravdu skvělý. Podobně jako on vyzrála i celá kapela, deska nepolevuje a překračuje jejich dosavadní tvorbu a nejspíš ani nemusím zdůrazňovat, jak bude tohle všechno fungovat v živém provedení.
Není pochyb o tom, že Enter Shikari právě dosáhli svého vrcholu. O tomto faktu dokázali přesvědčit, jak své skalní fanoušky, kteří už musejí nadšením sahat po respirátoru, ale i řadu pochybovačů, ke kterým jsem se zpočátku přidával. Jdu se kát a odříkat deset otčenášků, protože kapela zatím z mého pohledu vydala nejlepší desku roku a o prsa anglické ženy porazila své přímé konkurenty Attack Attack!, kteří troufale vydali svoji desku ve stejný den.
