Pražská kapela s mysteriózním názvem xXXx, aka „Ikska“, které asi nemusím sáhodlouze představovat, nám 25. 5. Léta páně 2012 představila novou nahrávku, nazvanou The Sign of the Oracle. Najdeme na ní čtyři songy + intro, které ale vlastně na nahrávce není, a uslyšíte ho jen při live vystoupeních.
Co na tomto albu/EP (nazývejte dle libosti) najdeme? xXXx jsou takoví, jak je známe, čili řízné kytary a řevy, jež přecházejí v melodický vokál. Oproti loňskému albu My Life My Pride však přibyla elektronika. Takže si vemte to, co bylo před rokem, přidejte samply a trošičku víc metalu – to jsou nová „Ikska“, aspoň tak ve zkratce. Ale od toho recenze nejsou, chce to tedy se podívat pod lupu, co se pod tím vším skrývá.
Začněme od zvuku, protože na ten si samosebou uděláte názor dost rychle. Banda doplácí na momentální trendy nazvučení desek. A upřímně věřím, že sami se zvukem nejsou spokojeni. Metalovej sound je založenej na dynamice, ale tu absolutně u zvuku téhle nahrávky postrádám. Není to problém jenom téhle kapely, ale i tisíce dalších. Bohužel dny, kdy alba zní jako Master Of Puppets od Metallicy, asi nebudou. Problém je i s nazvučením vokálů, screamy zní místy jako šepot. Nevím, kde pánové nahrávali, ale takový zvuk bohužel je na velké významné mínus.
Co se týče samotných skladeb, osobně musím přiznat, že i když mě xXXx nikdy nebrali, musel jsem uznat, že na My Life My Pride se objevily náznaky něčeho, co by do budoucna mohlo fungovat.
Ale „Ikska“ se podle mě zabíjejí jedinou věcí – jsou to 666krát nahrané riffy plus to, že tak nějak je lehké předvídat, co přijde. Bohužel žádná velká vlastní invence, což je na kapelu s velkými ambicemi a s technicky výbornými muzikanty docela škoda. To, co znáte od kapel As I Lay Dying, Killswitch Engage nebo třeba All That Remains (které mi xXXx připomínají nejvíce), máte tady v českém balení a dostanete samply k tomu. Bohužel elektronika v metalcoru/moderním metalu už se začíná taky přejídat. Tahle strategie mi přijde trochu nedomyšlená, i když to nejsou žádný laciný diskotékový hovadiny.
Samostatnou kapitolou jsou čisté vokály, o kterých se taky nemůžu zmínit jednou větou. Jako nemám nic proti čistým vokálům, chraň Bůh. Ale a) nebudu cpát „cleany“ za každou cenu tam, kde působí jak pěst na oko, b) (čistě můj osobní názor) proč mají CZ kapely tolik čistých vokálů, když mají problém s výslovností anglických slov? Začátek The Oracle I Am a ta česká specialitka, ani scream, ani zpěv, s neskutečným akcentem, což se vrací na scénu cca od půl čtvrté minuty toho tracku, to je něco neuvěřitelného. Tohle opravdu nikdy nestrávim, sorry.
Abych to shrnul, tohle krátké album mě nepřesvědčilo o jakékoliv výjimečnosti kapely xXXx. Slyším z toho snahu, ale bohužel ne takový posun, jako jsem po prohlášeních kapely čekal. Sice se hlavně skladby At The Gates of Oppression a Eyes Of Misery ukazují z počátku solidně, ale následně padají do propasti k ostatním. Mám za sebou poslechy průměrné nahrávky s podprůměrnou produkcí, která jí sráží obrovský počet bodů.
Za mě 4,5/10 za pár fajn riffů, které mě dostaly zpět do let 2003-2005.
