Psát recku na nahrávku neznámé bandy není zas tak složité. Když se album nelíbí, klidně ho pošlete do příslušných míst a máte pocit "dobře vykonané práce". Tvořit text na projekt někoho blízkého je ale mnohem těžší, protože když ti to nešmakuje, jsi zkrátka a dobře v loji. Se zatajeným dechem jsem tedy poprvé spustila v přehrávači zbrusu nové miniEPko Cimmerian Repose od skvadry The Sea Charmer, tolik opečovávaného dítka mého kamaráda Petra Pádivého. A teď můžu s naprosto klidnou duší napsat článek na dvě super skladby, uf :)
Dva tracky jsou opravdu málo na nějakou plnohodnotnou recenzi, takže bych to spíše nazývala komentářem k nahrávce. Hned v úvodu musím zmínit, že "Zaříkávače moře" nedávno opustil zpěvák, takže kluci oslovili britského řvouna Jona Sinfielda z bandy Chronographs a ten se odhodlaně chopil mikrofonu. Byla to jednoznačně skvělá volba, protože Jon disponuje úžasným chraplavým řevem s velkou dávkou charismatu. Navíc se člověk nemusí bát, že na něj při cleanech vypadne hořká příchuť české angličtiny. Zpěv tedy drtí sluchovody opravdu božsky, ještě že existuje technika, díky níž je možné tvořit alba takhle na dálku. Samozřejmě není jen Jonova zásluha, že kotouč Cimmerian Repose zní tak kvalitně a zahraničně, může za to nesporný talent všech hudebníků vedených zkušenou tlapou Petra Pádivého.
Teď ale přímo k songům, které se silně houpou na pestrých vlnách progresse, britského metalcoru a melodického hardcoru. Hned ten úvodní, Trigger the Grief, je klidnějšího ražení, působí spíše jako intro. Pomalé kytary s parádním zvukem vytvářejí pevný podklad k Jonově naléhavému vokálu, sekačky nejsou nějak brutální a nasamplované smyčce zní opravdu vkusně, vyspěle a nečesky. Nemůžu nezmínit onen zahraniční sound, protože tuzemské bandy s ním mají pravdu velkým problém. Neodpustím si ještě druhou poznámku, a to že od 1:50 stopáže slyším kytarové pozadí tak podobné s partem, který mají na svědomí Bring Me The Horizon v tracku It Never Ends. To však absolutně nemůže být považováno za nějaký průser, protože tahle část sedí v Triger the Grief jak prdel na hrnec. Ať Tomáš Raclavský (Modern Day Babylon) přidělal jakékoli ozdůbky, tak nejsou vůbec laciné, ale dodávají nahrávce lesk jak blesk. Druhou a zároveň poslední věcí je At Dusk of Vipers. Tahle skladba je už podstatně delší, hudebně barevnější a svou strukturou i bohatší. Sekačky jsou drsnější, objevují si i progressivní kytarové hrátky, vokál je také pestřejší a nabízí různé polohy, od přiškrceného křiku po čistý zpěv. Už to ani není žádný metal, ale čistá pokroková hra, kterou The Sea Charmer rozehráli velmi solidně.
Z tak krátkého épečka nelze jednoznačně činit nějaké závěry, jasné jako facka už teď ale je, že tahle banda je před svými dalšími českými kolegy o hodně napřed. Pokud si seženou kvalitní vokál a budou pokračovat v nastoleném tempu, čeká nás ještě hodně zázraků na tom našem malém českém rybníčku!
