Stejně jako Medvídek Pú, Prasátko a ostatní zvířátka nemají ráda anální sex, já nerad ztrácím čas, kterého je obzvláště v těchto měsících poskromnu, nekvalitní hudbou. Proto se mi při vzpomínce na veskrze průměrnou prvotinu amerických The Word Alive do poslechu této novinky zrovna nechtělo. Na druhou stranu, velmi rád se nechávám příjemně překvapovat.
První nápovědou, že jsem se obával naprosto zbytečně, byly před vydáním samotného alba zveřejněné skladby Entirety a ústřední Life Cycles. Dva extrémně sexy songy napěchované k prasknutí chytlavou melodií, náladovostí a v neposlední řadě produkcí na úrovni okamžitě putovaly do seznamu oblíbených skladeb a jen tak se nehodlaly odporoučet. Vydání Life Cycles předcházelo několik vnitřních změn v kapele. Tou nejzásadnější bylo zeštíhlení původně šestičlenné sestavy o klávesáka Dusty Riache a bubeníka Justina Salinase. K bicím se již na dobu neurčitou posadila nová posila. V době nahrávání kotouče byla však kapela bez bubeníka a jako výpomoc posloužil dlouholetý přítel kapely, Matt Horn z arizonských Sleepwalker. Další změnou, která se jistě podílela na výsledku, byla změna producenta. Na řadu přišel ostřílený borec Joey Sturgis stojící za takovými jmény jako Asking Alexandria, Miss May I či Emmure.
Když na konci loňského roku The Word Alive nastupovali do studia a ohlašovali práci na novém materiálu, avizovali mimo jiné podstatně dospělejší a tvrdší album oproti debutu. Nakolik Life Cycles dostálo slibům, už nechám posoudit vás, mě však více zaujala úplně jiná věc, a to sice konzistence celé desky. Hned s první skladbou Dragon Spell jsem se přestal starat o okolní dění, přikoval jsem uši na bedny a i přes nadstandardní délku, mne album dokázalo držet až do poslední minuty. Tato padesát minut trvající erekce je v dnešní záplavě rychlokvašek s jedním hitem, táhnoucím celou desku, více než chvályhodná. Ať už čistě zpívané pasáže, breakdowny propletené nevybíravým řevem Tylera Smithe či elektronické vsuvky nenápadně umístěné do každé skladby, všeho je na Life Cycles tak nějak akorát. Ono se vlastně oproti desce Deceiver ani nic podstatného nezměnilo, snad jen basa dostala poněkud více prostoru než dříve. Znatelnou změnou je však samotné zpracování. The Word Alive spolu s novým producentem posbírali téměř identické suroviny jako u debutu a pustili se do vaření znovu. Tentokrát však s více zkušenostmi a s o poznání lepším výsledkem.
