Dámy a pánové, máme tu čest přivítat na světě páté studiové album Norma Jean, Meridional! Hudba Norma Jean se pro mě stala tak návykovou, že jsem se na nové album těšil jako dítě na štědrý večer. Byl jsem zvědavý, jestli hudbu nějak nezmění přestup k Razor & Tie. Bál jsem se, že už to nebude ono. A byl jsem zvědavý, jestli bude Corry schopen přijít s něčím novým. Všechny moje pochyby přestaly po poslechu okamžitě existovat.
První skladba Leaderless and self Enlisted je přesně tím, co bych od první skladby čekal. Od prvního tónu charakteristický zvuk skupiny chrlí nový obsah. Meridional není rozhodně albem, které Vás pomalu uvede na svojí vlnu zdlouhavým intrem, nebo klidnější písničkou. Druhá skladba ještě zvyšuje laťku intenzity, srozumitelné kytarové riffy, jednoznačné bicí... po The anthem of angry brides Vám zůstane v uších vypálená věta You’re not getting under my skin! Při poslechu Deathbed Atheist už mi nezbývá než si jen, užívat. Bury your hands in the sand. You’ll never use them on me again…
Při komplexnějším pohledu na album mi připadá, že první skladby jsou pro NJ charakterističtější, řekl bych klasika. A po přestávce Septentrional, ke konci alba přicházejí ty skladby, které byly ještě před vydáním CD předesílány jako „something new“. Poslední skladba pro klasické NJ fanoušky je Blood Burner. Potom přichází melodická „rádiovka“ High noise low output a ještě emocionálnější Falling from the sky: Day seven. Everlasting tapeworm je možná i se svojí coutryovou vyhrávkou divočejší, ve srovnání s dvěma předchozími skladbami ale milovníkům hutných, brutálních pasáží rozhodně doporučuji skladbu Occidental :D.
Já osobně jsem na Norma Jean nikdy nic nepostrádal, nemůžu tedy říct, že bych se konečně dočkal až na Meridional. Možná právě to, že si NJ stále zachovávají svojí tvář, je to co bych ocenil. Dnešní svět je plný hudby, která je, ruku-na-srdce, o ničem. Často je to jen laciná vstupenka na pódium. V takovém světle se mi NJ líbí ještě víc. Jasné texty, originální hudba a to i na pátém albu. Krom toho všeho by se dala psát samostatná recence na obal alba. Toho se zmocnil Jason Oda
http://starvingeyes.com/ Za Meridional dávám veškeré palce nahoru!
Dámy a pánové, máme tu čest přivítat na světě páté studiové album Norma Jean, Meridional! Hudba Norma Jean se pro mě stala tak návykovou, že jsem se na nové album těšil jako dítě na štědrý večer. Byl jsem zvědavý, jestli hudbu nějak nezmění přestup k Razor & Tie. Bál jsem se, že už to nebude ono. A byl jsem zvědavý, jestli bude Corry schopen přijít s něčím novým. Všechny moje pochyby přestaly po poslechu okamžitě existovat.
První skladba Leaderless and self Enlisted je přesně tím, co bych od první skladby čekal. Od prvního tónu charakteristický zvuk skupiny chrlí nový obsah. Meridional není rozhodně albem, které Vás pomalu uvede na svojí vlnu zdlouhavým intrem, nebo klidnější písničkou. Druhá skladba ještě zvyšuje laťku intenzity, srozumitelné kytarové riffy, jednoznačné bicí... po The Anthem of Angry Brides Vám zůstane v uších vypálená věta "You’re not getting under my skin!" Při poslechu Deathbed Atheist už mi nezbývá než si jen, užívat. "Bury your hands in the sand. You’ll never use them on me again..."
Při komplexnějším pohledu na album mi připadá, že první skladby jsou pro NJ charakterističtější, řekl bych klasika. A po přestávce Septentrional, ke konci alba přicházejí ty skladby, které byly ještě před vydáním CD předesílány jako „something new“. Poslední skladba pro klasické NJ fanoušky je Blood Burner. Potom přichází melodická „rádiovka“ High Noise Low Output a ještě emocionálnější Falling From the Sky: Day Seven. Everlasting Tapeworm je možná i se svojí coutryovou vyhrávkou divočejší, ve srovnání s dvěma předchozími skladbami ale milovníkům hutných, brutálních pasáží rozhodně doporučuji skladbu Occidental :D.
Já osobně jsem na Norma Jean nikdy nic nepostrádal, nemůžu tedy říct, že bych se konečně dočkal až na Meridional. Možná právě to, že si NJ stále zachovávají svojí tvář, je to co bych ocenil. Dnešní svět je plný hudby, která je, ruku-na-srdce, o ničem. Často je to jen laciná vstupenka na pódium. V takovém světle se mi NJ líbí ještě víc. Jasné texty, originální hudba a to i na pátém albu. Krom toho všeho by se dala psát samostatná recence na obal alba. Toho se zmocnil Jason Oda. Za Meridional dávám veškeré palce nahoru!
