Dva roky po počinu Continent a s celkově se svým pátým studiovým albem přichází americká úderka The Acacia Strain. AS, kteří svůj zvuk a celkový styl definovali albem Dead Walk (2006), nám servírují pouze vybroušenou verzi sama sebe a pokračují v podstatě v tom samém, čím nás nakrmili už na předchozím albu Continent. Ale chutná to náramně.
Kapela na nás na ploše bezmála padesáti minut vyvalí svůj deathcore převážně ve středním tempu s občasným zrychlením, metalcoreové melodie a slušivé breakdowny nás budou uspokojvati nadmíru. Kytary stylově hrozí zvukem typickým pro The Acacia Strain, bubeník Kevin Buotot nám dělá decentí bordel, jen tak aby nepřekračoval rychlost songu a Vincentův hlásek je kapitola sama pro sebe. Kdyz nám ve druhém songu The Hills Have Eyes (kdepak asi chlapci vzali inspiraci?) oznámí :"The World Will Celebrate", všichni mu to věří. Na nové fošně si však Vincent tolik nehraje s vokálem jako na předchozích albech. Sice nám tu občas zavřeští, nebo položí hlas do "coreových" výšek, ale ve většině času zůstává u growlu, což mu podle mě sluši nejvíc.
Kapela, která je z minulosti známá svými častými personálními změnami, zřejmě našla ideální sestavu a již druhé album vydává ve stejném složení. Zřejme taky proto zní album dost podobně, jako již zmiňované předchozí album Continent. Avšak na novince se jim výražně podařil snížit počet hluchých míst které měli funkci pouze vaty a natahování délky nahrávky. Těžko čekat v hudbě AS nějakou zásadní progresi, či chuť experimentovat a pokud patřite mezi posluchače, kteří potrebují neustále v hudbě objevovat nové a nové finesy, novinka Wormwood zřejmě nebude nic pro vás. Pokud vám však stačí nějaké to občasné (a originální) intermezzo, či jiná vsuvka a hlavně brutální deathcore budete si chrochtat. Za co přidávám "ekejše" dalši body, je geekovsky tématická různorodost servírovaných válů. Najdeme zde songy např. o masové sebevrazdě lidí v Jonestown roku 1978, americké invazi na zátoku sviní, song o sériovém vrahovi Richardu Ramirezovi, televizní show, počítačové hře Modern Warfare 2 a dokonce dva songy o draculovi.
Na desce objevíme i pár hostujících star. Zřejmě tu nejznámější uslyšíme nevšedeně už v otvíráku alba The Beast. Zařvat si do něj přišel sám velký Jamie Jasta z Hatebreed. Další hosté jsou Bruce Lepage z 100 Demons, nebo na vynilová verze obsahuje ještě upravenou skladbu Jonestown, kde hostuje za vokálem Karl Chard z hardcorové smečky Born Low.
Takže, abych to nějak shrnul. The Acacia Strain nic zcela zásadně nového nepřinesla, jede si ve svých zajetých kolejích, po kterých válcuje většinu kapel na scéně. Je to kolos, který vám buď bude stále připadat jako nezáživně pomalým tempem ubírající se mašina, nebo jí prostě budete milovat. Nějaké "mezi" je zde velkou vyjímkou. Mě osobně strhla tímto počinem definitvně na svou stranu.
