Píše se rok 2009 a pětice doposud neznámých kluků z Ohia vydává svoje první album Apologies Are for the Weak. Tempo, jakým vstupují do povědomí příznivců tvrdší hudby, je až neuvěřitelné. Jejich pecku Forgive and Forget můžeme najít dokonce v soundtracku k filmu SAW VI. Zapamatovatelné breakdowny, chytavé kytary, crabcore. Kdo si jednou Miss May I poslechl, dá mi za pravdu, že si je z uší vyndal, až když mu vypovědělo střední ucho službu. MMI můžu stylem hraní přirovnat k Asking Alexandria, i když MMI jsou o něco málo tvrdší. Hrají tedy metalcore s obrovskou dávkou dvojšlapek, hrubých houpaček i melodických vokálů.
Je rok 2010 a pro první nedočkavce je připravena myspacová ochutnávka v podobě dvou songů: Rentless Chaos a Our Kings. Těsně před vydáním alba ještě vzniká videoklip právě na Our Kings a já už se nemůžu dočkat 17. srpna. A najednou je to tady…
Placka s názvem Monument obsahuje 10 skladeb a Miss May I dokazují, že se přes rok neflákali a ukazují nám „jak se to má dělat dobře“. Monument je o poznání měkčí než předchozí Apologies Are for the Weak, přesto ale zůstává metlacorem hrubšího zrna. První skladbou je Our Kings, která je v podstatě reprezentativní ukázkou tvorby MMI. Masses Of Dying Breed je brutální metalová vypalovačka, kterou je nutno sjíždět znovu a znovu. Answers mi nápadně připomíná některý ze songů z minulého alba a musím přiznat, že takových je na Monumentu několik. Některé části jsou si dost podobné a písně jsou tedy poměrně zaměnitelné. Navíc se nemohu zbavit pocitu melodické bezradnosti v pasážích čistého vokálu – např. v porovnání s Asking Alexandria nebo We Came As Romans. Dalším songem co vám utkví v hlavě, bude zřejmě Colossal, kde zpěvák Levi Benton výborně pracuje se screamem. Neotřelá skladba In Recognition ve mně vyvolává depresivní emo nálady, jedná se totiž o první „ploužák“, který MMI stvořili. Rozhodně kvalitní vál, na který doufám nebude v zájmu zvýšení prodeje LP vydán videoklip, jak tomu bývá zvykem. Ano čtete správně – LP neboli elpíčko, které se MMI rozhodli vydat namísto klasického CD. Album završuje pecka Monument, prošpikovaná dvojšlapkou od začátku do konce. Schválně si jí poslechněte…
Monument ve mně zanechal příjemný pocit metalového uspokojení, ale nikam dál mě celkově vzato hudebně neposunul. Fandové Miss May I dostali solidní dávku rachotu, ale první album MMI pro mě zůstává stále nepřekonané.
Píše se rok 2009 a pětice doposud neznámých kluků z Ohia vydává svoje první album Apologies Are for the Weak. Tempo, jakým vstupují do povědomí příznivců tvrdší hudby, je až neuvěřitelné. Jejich pecku Forgive and Forget můžeme najít dokonce v soundtracku k filmu SAW VI. Zapamatovatelné breakdowny, chytavé kytary, crabcore. Kdo si jednou Miss May I poslechl, dá mi za pravdu, že si je z uší vyndal, až když mu vypovědělo střední ucho službu. MMI můžu stylem hraní přirovnat k Asking Alexandria, i když MMI jsou o něco málo tvrdší. Hrají tedy metalcore s obrovskou dávkou dvojšlapek, hrubých houpaček i melodických vokálů.
Je rok 2010 a pro první nedočkavce je připravena myspacová ochutnávka v podobě dvou songů: Rentless Chaos a Our Kings. Těsně před vydáním alba ještě vzniká videoklip právě na Our Kings a já už se nemůžu dočkat 17. srpna. A najednou je to tady…
Placka s názvem Monument obsahuje 10 skladeb a Miss May I dokazují, že se přes rok neflákali a ukazují nám „jak se to má dělat dobře“. Monument je o poznání měkčí než předchozí Apologies Are for the Weak, přesto ale zůstává metlacorem hrubšího zrna. První skladbou je Our Kings, která je v podstatě reprezentativní ukázkou tvorby MMI. Masses Of Dying Breed je brutální metalová vypalovačka, kterou je nutno sjíždět znovu a znovu. Answers mi nápadně připomíná některý ze songů z minulého alba a musím přiznat, že takových je na Monumentu několik. Některé části jsou si dost podobné a písně jsou tedy poměrně zaměnitelné. Navíc se nemohu zbavit pocitu melodické bezradnosti v pasážích čistého vokálu – např. v porovnání s Asking Alexandria nebo We Came As Romans. Dalším songem co vám utkví v hlavě, bude zřejmě Colossal, kde zpěvák Levi Benton výborně pracuje se screamem. Neotřelá skladba In Recognition ve mně vyvolává depresivní emo nálady, jedná se totiž o první „ploužák“, který MMI stvořili. Rozhodně kvalitní vál, na který doufám nebude v zájmu zvýšení prodeje LP vydán videoklip, jak tomu bývá zvykem. Ano čtete správně – LP neboli elpíčko, které se MMI rozhodli vydat namísto klasického CD. Album završuje pecka Monument, prošpikovaná dvojšlapkou od začátku do konce. Schválně si jí poslechněte…
Monument ve mně zanechal příjemný pocit metalového uspokojení, ale nikam dál mě celkově vzato hudebně neposunul. Fandové Miss May I dostali solidní dávku rachotu, ale první album MMI pro mě zůstává stále nepřekonané.
