coreMusic.cz - Magazín o tvrdé hudbě

Pro tenhle magazín píšu už přes rok. Za tu dobu jsem už stihnul v recenzích pochválit nebo pokárat kapely z USA, Anglie, Německa, ba co dokonce i Itálie a Maďarska, ale že bych do té doby zrecenzoval nějaký domácí počin? To ne. Což je docela paradox, protože se primárně jako posluchač zaměřuju na domácí bandy. V duchu volební hysterie minulých dní si tedy vypůjčím slogan "Je čas na změnu" od jednoho z neúspěšných prezidentských kandidátů a v aktuálním článku vás dodatečně odškodním, a to možná tím nejlepším, co domácí hardcorová scéna momentálně nabízí. EPčkem Babylon od pražsko-liberecké sebranky s hvězdným názvem Skywalker.

Ti figurují na scéně po umělecké eutanázii předchozí pop-punkové kapely Hustler State od roku 2010. Za tu dobu stihli oslnit díky skvělým energickým gigům nejprve desítky a nyní už stovky fanoušků po celé České republice a vydat dvě EP. Nejprve materiálem kvalitní ale kvůli zvukové nekvalitně zkritizovaný počin Hic Sunt Leones a loňské ceněné minialbum Arkham, které konečně naznačilo potencionál těchto pracovitých kluků. Mezitím kapelu opustil kytarista Kouďák, avšak zakrátko ho nahradil kytarista Rotchiq známý do té doby zejména z libereckých Dusty Kate. V období před vydáním Babylonu se navíc na adresu kapely více než lichotivě vyjádřili nejprve vzory kapely Stick To Your Guns a dokonce samotný Winston McCall z kolosu jménem Parkway Drive. Lepší reklamu si v tu dobu ještě nevydaná placka mohla jen těžko přát. A jak to s ní dopadlo?

Tak jako vždy, jak je na Skywalker zvykem, jsem čekal hodně vysoký standard, ale dostal jsem ještě víc a k tomu i kupu nečekaných překvapení, ale popořadě.  Epečko otevírá chytlavě pohodový song v čistě pop-punkovém hávu 8:47. Jaká to změna oproti "otvíráku" předešlého EP Arkham, které uvodil asi nejemotivnější song Commanded The A. Po tomhle songu následuje už první singl Lost, který (jak už jsem zmínil) pochválil Winston McCallů z PWD. A Wins se nemýlil, když v tomhle songu přirovnal kapelu k pop-hardcorovým ikonám A Day To Remember, protože tenhle track má jak koule, tak i obrovské srdce. A také se dají vychválit hned tři věci, které jakoby se vztahovaly k celé nahrávce. Výborné kytary a rytmika, razantně zlepšený čistý zpěv v podání frontmana Honzy a zejména výborný text, protože hudba v podání Skywalker není jen o tom hrát tvrdě a dělat bordel, ale i o tom zanechat za sebou nějaké poselství, názor nebo minimálně důvod k hlubšímu zamyšlení. I v tomhle na sobě Honza, jakožto textař, hodně zapracoval. Po nejmelodičtějším songu přichází ten suverénně nejtěžkonotážnější s názvem Fraud. Věc s refrénem, který dle mého, co se týká chytlavosti, může směle konkurovat i takovým The Ghost Inside s jejich Engine 45. "Never again, 
never ever never do I wanna see you again, you're not my friends, you seek forgivness, then say that you're sorry," prostě leze do uší. Mně se osobně se líbí zejména závěrečná část songu.

Po singlech následuje song Truthers, jenž jsem si oblíbil už z internetového pořadu Rock Cast, kde měl "mediální premiéru". Ten ocení zejména mosheři, protože jeho svižné tempo doslova vybízí k cirle-pitům a soudě dle křestu v Chapeau Rouge tomu tak skutečně je. Krom toho výborně funguje i závěrečný gang vocal a další z textů, který dává hlavu a patu, protože na světě světoucím není snad nic horšího, než lidi, kteří jsou bezmezně přesvědčení jen o své malé pravdě a je úplně jedno jestli jde o víru, politický názor nebo cokoliv jiného. Pak se objevuje na domácí scéně pořád trochu nezvyklý skit, byť už ho loni SKW využili i na předchozí nahrávce za songem London. "Praha-Liberec" odkazující na přítomnost již zmíněného kytaristy Rotchiqa. Pozorné uši v něm navíc cca. na vteřinku uslyší libereckého guru Paulieho Garanda.

Druhou část Babylonu otevírá úderný Miner Song aka v češtině báseň Hornická. Tahle píseň je zajímavá zejména tím, že text je vlastně holý překlad básně Fráni Kučery, pradědy zpěváka Honzy a bubeníka Kevina. Když už jsem naťukl to textování, za pozornost stojí i ten další u songu Chicken Matrix. Já osobně sice maso jím, ale myslím, že i pro nás "masáky" by mělo být tématem minimálně to, co jíme, odkud ta potrava pochází a v jakých poměrech se zpracovává. Není většího hnusu, než geneticky upravované maso! Po téhle emotivní věci následuje druhý skit s hosty Goodfellas Mafia, respektive DJ Smogem. To je poměrně razantní zásah do nahrávky a dá se říct risk, který ale mně osobně nevadí a naopak baví, protože zastávám názor, že to Babylon probudilo ještě k většímu životu. Nahrávka díky tomu působí méně o poslouchatelně a vlastně vás má pořád čím překvapit.

Závěrečný track Honesty za přispění Just For Being je zase důkazem toho, že Babylon je zdařilou nahrávkou od první do poslední vteřiny a i toho, jak kvalitní hudba se točí a věříme, že i nadále bude točit ve Studiu Ateliér (Skywalker, Everything We Have, Another Fake Heroes, Just For Being).

V závěrečném hodnocení nejde než konstatovat, že Babylon byl spálen i se základy. Chtěl jsem dát 80, ale dám 85 %. Těch 5 % z téhle nahrávky možná neuslyšíte, ale nejdou popřít. Dávám je klukům za to, že se nebojí dělat věci jinak, byť to možná ne každý ocení, a i za to, jak k hudbě přistupují. Není to jejich prostředek, jak si zarobit "love" a nehynoucí slávu, možná ani koníček, ale jak oni sami říkají: "Je to celej náš život" a nemám důvod jim to nevěřit. Protože tahle nahrávka má srdce a dle všeho i slušný potenciál na to, aby se dostali na výsostný piedestal českého melodic HC (kde už stejně dávno jsou), ale i za hranice, a pokud má někdo reprezentovat domácí scénu, tak to jsou právě oni!

 

 

 Link na stažení EP Babylon: http://skywalkerofficial.bandcamp.com/

Oblíbená hardcore/pop punk skupina A Day To Remember zveřejnila novou skladbu Violence (Enough Is Enough), a to na svých oficiálních webových stránkách ADTR21.com.

Tahle věc je součástí připravované desky Common Courtesy, která se na svět vyklube na jaře 2013 díky Victory Records.

A Day To Remember lákají na novou placku přiloženým teaserem.

Album se bude jmenovat Common Courtesy a vyjde v první části roku 2013 u Victory Records.

Death metalová trojice z Marylandu Dying Fetus má nový klip From Womb To Waste, jehož premiéra se odehrála na webu Guitarworld.com.

Režisérem klipu je hvězdný Scott Hansen (Animals As Leaders, A Day To Remember, ...). Klip patří k nové desce Reign Supreme, která vyjde 19. června u Relapse Records.

Jako další mi na mušku zabloudila nová deska stálice americké hardcore scény Stick To Your Guns. V pořadí již páté album s názvem Diamond vychází pod taktovkou labelu Sumerian Records, který si poslední rok jistě mne ruce. Aby také ne, stačí, když vzpomenu na novinky od Structures, Betraying The Martyrs nebo Veil of Maya. Zda bude diamant pětice Stick To Your Guns dalším zářezem v úspěšné sezóně Sumerian Records, ukáže čas.  Co však můžeme vidět okamžitě, je značný posun oproti dva roky staré desce The Hope Division. Tu jistě nemusím dlouze představovat, ve své době na sebe strhla nebývalou pozornost a svým zvukem se trefila přímo do černého.

Možná právě díky vysokým očekáváním nové skladby nezní tak, jak bych si představoval. Technicky je sice vše tak jak má být, od takto zkušených borců bych ale ani nečekal nic jiného. Problém je však jinde. To, co předchozí desce dodávalo největší náboj, byla samotná nálada skladeb. Po všech těch zástupech temnomyšlenkářských tvrdých kapel byl optimismus sršící z každé skuliny úžasně osvěžujícím prvkem. To však na novém albu chybí a tam, kde dříve byla dobrá nálada, tam přichází smutek a zlost. Jakoby polovina kapely procházela nepříjemným rozvodem a vše se promítlo jak do hudby samotné, tak i všech textů. Pasáže jako "Chewed up and spit out, lost and alone" jsou přítomné téměř na každém kroku. Opakující se skladby tomu bohužel také moc nepřidají. Pomalý začátek, rozjezd, nějaký ten breakdown, skupinové woo-oo-ou, pár průpovídek indického filozofa Jiddu Krishnamurtiho a hotovo. Tak a teď jen zkopírovat dvanáctkrát a máme vyhráno. Jedinou změnou je zde krátká pasáž ve skladbě Ring Loud okořeněná dětským sborem. Slabým zábleskem naděje snad bude prvoplánová hitovka We Still Believe – ta vsází na osvědčený postup po dlouhá léta pilovaný kapelou A Day To Remember.

Abych nebyl jen samá kritika, své kvality album rozhodně má a hudebně není co vytknout. Jen si nejsem jistý, jestli dokáže zapůsobit na někoho, kdo si oblíbil stejně jako já The Hope Division. Ať už plánovaný nebo ne, výsledný obrat o 180° katapultuje celou desku do prachsprostého průměru.

Melodic hardcoroví The Ghost Inside zahráli naživo v Londýně 7.dubna nový kus, ke kterému zatím nevíme jméno. Kapela jede tour s Parkway Drive a na konci tohoto roku se očekává studiová novinka, s jejíž produkcí bude mít plné ruce práce Jeremy McKinnon (A Day To Remember).

Nvé hudební video mají venku A Day To Remember ke skladbě 2nd Sucks. Kapela působí u Victory Records, poslední deska, ze které je i daná novinka, se jmenuje What Separates Me from You a vyšla v roce 2010.

Čekujte video teaser nového klipu oblíbených melodic hardcore pop punkových A Day To Remember. Kapela ho chystá pro skladbu 2nd Sucks. Poslední deska What Separates Me from You vyšla v roce 2010 u Victory Records.

V podvečer 8. listopadu hostila grandiózní hala Gasometer ve Vídni jednu ze zastávek Eastpak Antidote Tour 2011. Tato hudební šnůřa o dvaceti třech koncertech se pohybuje především po Evropě. O velké kvalitě kapel a pořadatelské organizaci zajisté hovoří již několik akcí vyprodaných i několik týdnů dopředu. Jde vidět, že core koncerty se těší stále větší oblibě. No ale abychom se už dostali k samotné akci.

První na pódium vystoupala kanadská pětice Living with Lions, která je známá pro své kontroverzní vydání desky Holy Shit, díky níž obdrželi několik ran ze stran kritiky amerických i kanadských médií. To však nic nemění na tom, že se své první pozice zhostili se vší vervou a začali to ládovat do převážně rakouského osazenstva. Zlí jazykové tvrdí, že jdou pouze ve šlépějích jejich krajanů A Day to Remember, kteří měli vystoupit později toho večera. Dle mého se však už podstatně odlišují zpěvovým výrazem frontmana Stuarta Rosse. Nicméně šlo vidět, že zkušenosti z velkých prken stále ještě sbírají, takže se jim dostalo i jemně mdlé odezvy.

To už si mezitím ale masa lidí před pódiem pořádně zavazovala tkaničky, aby čirou náhodou neupadli v bezhlavém cirle pitu vlastní vinou. Jasným důvodem pro to byl nástup dalšího supportu The Ghost Inside, kteří ví, jak rozproudit své publikum pořádně energickou hardcore ‘‘sypačkou‘‘. A v tomto duchu se odvíjel i zbytek jejich vystoupení. O poznání lepší zvuk přispěl k navození atmosféry, jež nechala malokterého spoceného mladíka, vyžívajícího se v bezhlávem máchání rukou kolem sebe, chladným. Což o to, i některé slečny se nebáli zapojit do tance a připustit si dav k tělu. Jestli dobrovolně, to je už otázkou. Snad ani nemůžou nezaznít pecky jako Chrono nebo Unspoken. V hale značně přituhuje a návštěvy občerstvovacích stanic jsou v plném proudu.

Dost bylo řečí. Pro mě přichází špička večera, a tou je kapela August Burns Red z Pensylvánie. Jako mnoho předešlých koncertů zahajují peckou Composure z alba Messengers, které se stalo jedním z milníků jejich hudební kariéry a položilo snad ty nejpevnější základy pro pozdější placku Constellations. Vřele doporučuji. Masa jejich stoupenců se nenechala čekat a průběžně skákala v duchu polyrytmických breakdownů, pro které je tato kapela zvlášt oblíbená. Ač jsem fotil, tak jsem prostě nemohl nečinně přihlížet a musel jsem tuto záležitost ochutnat na vlastní kůži. Ten kdo nevěřil, že na nahrávce skutečně hraje na bicí Matt Greiner, byl přesvědčen. Ovšem i u tak precizního hráče šlo zaznamenat pár pochybení. To však nezměnilo nic na tom, že je v kapele nosným prvkem a svým drivem, který do hraní dává, posouvá celou kapelu téměř k dokonalosti. Ačkoliv je kapela křesťansky založena, vůbec nepůsobí dojmem, že by svou ideologii někomu podsouvala jakkoliv násilnou formou. ,,Naprosto respektuji cestu lidí kolem sebe, ze smýšlení druhých se můžeme lecčemu přiučit‘‘, řekl v jednom z rozhovorů M. Greiner. Bylo by úsměvné, kdyby v backstage vznikla nějaká duchovní osvěta mezi ABR a Living with Lions, kteří svůj názor na Svatou knihu prezentují dost jasně.

 Ve všech bodech splnili svou úlohu A Day to Remember, kteří byli headlineři večera. Schovávali se pod velkou neprůhlednou oponou až do těsného začátku jejich vystoupení. Znáte to, jak zhasnou světla a spustí se řev a jásot fanoušků, kteří jsou plni očekávání. Tak nějak to na místě vypadalo. Následuje výbuch a konfety letí vzduchem - o luxusní vizualní efekty tedy opravdu není nouze. Zpěvák Jeremy McKinnon, který uprostřed setu leze do zorbingové koule, aby se doslova ‘’prošel’’ po davu není vyjímkou. S přehledem odzpívané věci z posledního alba What Seperates Me from You jsou velmi dobře vítány. Po mém boku není snad nikdo, kdo by neznal slova písně All I Want, k niž banda natočila klip, kde se objeví hned několik známých tváří z core scény. Jedním z přídavků se stává i akustický song If it Means a Lot To You, který je perfektní tečkou za celým večerem. Kapela je zkrátka na vrcholu a nevypadá to, že by se z něj chystali v blízké době slézt.

To jsou tedy mé dojmy z večera ve Vídni. Opravdu den, na který hned tak nezapomenu. Pravý “A Day to Remember“.

The Ghost Inside zveřejnili video dokument o jejich jihoafrickém turné. V současné době kapela dřepí ve studiu The Wade Studio na Floridě a nahrává materiál pro svou novou desku s producentem Andrew Wadem (A Day To Remember, The Word Alive).