coreMusic.cz - Magazín o tvrdé hudbě

August Burns Red jsou ve Philadelphii, kde natáčí nový videoklip. Ex-Underoath bicák Daniel Davison je jeho režisérem.

Nějaká ta fotka je k nahlédnutí zde a zde.. Nová deska Rescue & Restore vyjde 25. června u Solid State.

Je to tak. Label kapely Solid State Records zveřejnil první skladbu z chystané desky Rescue & Restore. Track se jmenuje Fault Line, nová studiovka August Burns Red vyjde 25. června 2013.

Nová studiovka August Burns Red ponese jméno Rescue & Restore a vyjde 25. června u Solid State Records. Produkci obstarají Carson Slovak a Grant McFarland.

Tracklist:

01 – “Provision“
02 – “Treatment“
03 – “Spirit Breaker“
04 – “Count It All As Lost“
05 – “Sincerity“
06 – “Creative Captivity“
07 – “Fault Line“
08 – “Beauty In Tragedy“
09 – “Animals“
10 – “Echoes“
11 – “The First Step“

3 roky je dlouhá doba. Za tu dobu vycvičíš medvěda, staneš se vojákem v Izraeli, nebo pokud máš kapelu, tak vydáte zhruba jednu až dvě nahrávky a odehrajete x koncertů, který ukážou, zda na scéně máte co dělat, či ne. 

3 roky funguje i coreMusic.cz. Za zhruba 1100 dnů naší existence jsme vypustili ven přes 3000 novinek ze zahraničí, přes 500 česko/slovenských novinek, téměř 300 recenzí, zhruba 250 reportáží a přes 100 rozhovorů, mezi kterými byly ty největší hvězdy ze scény jako UNDEROATH, ARCHITECTS, ENTER SHIKARI, WHILE SHE SLEEPS, I KILLED THE PROM QUEEN, AUGUST BURNS RED, PARKWAY DRIVE, ION DISSONACE, ALESANA... Náš web zaznamenal přes 1 milion návštěv, přes 150 000 návštěvníků. Podporuje nás 15 000 pravidelných čtenářů a 7780 fanoušků na Facebooku.

Naše tvrdá práce a tvoje oči, čtoucí všechny texty, jsou důkazem, že se tak děje správně. Takže ti chceme poděkovat za tvou současnou i budoucí podporu tomuto plátku, za komenty, který necháváš pod článkem nebo příspěvkem na  našem Facebooku, a taky za to, že sis pořídil/a boží triko z dílny Seven Blood Art s logem coreMusic.cz. My ti na oplátku slibujeme, že v našem psaní nepolevíme, budeme stále přinášet zprávy ze světa tvrdý muziky, otevírat nový témata k zamyšlení i diskuzi, necháme natisknout další trička, budeme pořádat soutěže a různý další akce. Ještě jednou díky za všechno, stay coreMusic.cz!

August Burns Red příští týden vstoupí do studia, kde bude tvořit svou novinkovou studiovku.

Nad kapelou bude dohlížet produkční dvojice Carson Slovak - Grand McFarland. Kytarista JB Brubaker řekl:

“This new record will push the boundaries of our genre more than we ever have before. We set out to write a record where every song stands out from the last. There is a lot of ground covered here and a ton of meat to this album. It’s full of odd metered rhythms and breakdowns, unexpected twists and turns, and some of our most technical riffing to date. Each of us have parts that make our heads spin and we have had to practice like crazy to get some of this stuff together. I know we always say this, but this will be our most ambitious album yet.”

Zrcadlovky už nejsou nedostupné zboží a může si je pořídit prakticky kdokoli. Dneska zkrátka „chytá světlo“ opravdu kde kdo. Jenže někdo fotí a někdo FOTÍ. V našem rozhovoru jsem se rozhodla představit naši externí coreMusic fotografku Claireh alias Kláru Haluzovou z Uherského Hradiště. Protože ona opravdu FOTÍ!

Ahoj Kláro, nevyhneme se obligátní otázce, a to, jak si se k fotografování dostala? Neber to jako klišé, ale každého zajímá, kde vznikl ten nápad vzít do ruky foťák a začít fotit (čímž nemyslím cvakání během dovolené do rodinného alba).

Ahoj coreMusic, no, když jsem s focením začínala, měla jsem období docela černé puberty, takže po procházení emo obrázků a fotek na netu jsem se hecla a začala fotit něco podobného (takže když se chci pobavit, zapátrám ve svém archivu :)

Jak je vidět na tvých webovkách, věnuješ se zejména fotografování portrétů. Proč zrovna takové záběry jednotlivce?  A proč fotíš hlavně holky, dívky? (My ženy bychom určitě uvítali i „obrázky“ nějakého fešného muže! :)

Podle mého názoru z lidí jde cítit mnohem více emocí, hlavně z jejich výrazů a dá se s tím pracovat. Příroda je taky krásný objekt a kolikrát se mi nad různými scenériemi tají dech, ale  není takové uspokojení jako při focení portrétů. A co se týká mužů, ráda bych nějaké fotila, ale to by se chlapci museli přestat bát a ozvat se.

Máš také krásné záběry krajiny, co tě inspiruje k tomu, abys šla ven a začala snímat?

Většinou je to takový vedlejší produkt, jelikož si na procházku vezmu foťák a mimo jiné sem tam blejsknu nějakou tu krajinku.

Co tě baví na fotografování svateb a párů?  Jak se snažíš zachytit ten unikátní vztah mezi lidmi?

Myslím, že focení svateb je jeden z nejtěžších a nejzodpovědnějších typů focení. Proto jsem taky fotila jen jednu svatbu, při které jsem se celý den třepala, abych o něco nepřišla. Ale má to své kouzlo, být s nevěstou celé ráno u příprav a vidět, jak je ženich nervózní, a pak všechny tyhle "srandy" zachytit na fotce. U párů se snažím, aby to bylo co nepřirozenější (i když kolikrát to samozřejmě kvůli nervozitě nejde).

Když se podíváš zpětně na své výtvory, jak jsi se fotograficky posunula? Jsi ten typ, co se stále vyvíjí, nebo se spíš zaměřuješ na prohloubení svého charakteristického stylu?

Třeba o víkendu jsem měla jednu z těch fotografických krizí, kdy se mi nelíbila žádná z mých úprav. A přesně tyhle stavy mě posunuly dál. Snažila jsem se najít nový a jiný způsob upravování. Ale kdybych měla říct, jak jsem se dostala od emo fotek k těm současným, tak sama nevím. Asi tak nějak dospívaly se mnou.

Studovala jsi někdy technické záležitosti typu čas, clona, ISO, hloubka ostrosti, atd., nebo na to jdeš jen citem? Vzděláváš se nějak?

Abych pravdu řekla, tak jsem se do manuálu na zrcadlovku podívala až po půl roce, když jsem něco nutně potřebovala. Tím chci říct, že nejsem vůbec technický typ, ale fotím tak, jak vidím a cítím. Myslím, že existují dva typy fotografů – technik a umělec. Technici pořád řeší na foťák nějaké ty vychytávky, jak nastavit tohle a tamto. A umělci, byť tyhle věci znají taky, je moc nepoužívají a tvoří tak, jak jim to přijde pod ruku. Já spíš koukám na nějaké ty tutoriály na youtube a podobné věci a pak upravuju metodou pokus-omyl.

Co je tvou největší inspirací? Sleduješ práce nějakých zahraničních/českých fotografů? 

Největší inspirací jsou hlavně ti zahraniční fotografové, protože mají ve svých pracích “to něco“, co tady málokdo má. Naprosto obdivuji práci Anastasie Volkove, Nirrimi a jim podobným fotografům. A z těch českých je to určitě mladý talentovaný fotograf Jan Zemánek. A k té inspiraci, možná to zní divně, ale spoustu nápadů dostávám ve snech, když spím. Ovšem v praxi se to pak těžko realizuje.

Jsi takový ten aktivec, který sjíždí fotografické portály, hodnotí fotografie ostatních a sám své vystavuje a nechá si je bodovat?

Ne.  Je určitě fajn nějaká ta kritika od profesionálů, ale zase je profík a profík. Většina z nich se na to dívá z té technické stránky, a to pro mě není moc fajn.

Jak se díváš na pseudofotografy, kterých je plný Facebook. Znepokojují tě někteří, co nabízí za „kvalitu“ a jakou cenu za to chtějí?

No je pravda, že Facebook je plný lidí, kteří si pořídili zrcadlovku a už se nazývají fotografy. Ono s tou cenou je to docela oříšek u umělců celkově. Každý si své práce váží jinak, takže si ji jinak nacení. Je pravda, že někdy je to docela přemrštěné, když člověk koukne jaký výsledek za to je, ale pokud si fotograf své výsledku cení na takovou cenu, tak je to jen jeho věc.

Určitě máš nějaké své fotografické sny a cíle. Co bys chtěla zachytit, je nějaký objekt nebo místo, po kterém toužíš? Pověz nám o tom...

Fuuuha. Tak toho je hodně, že mi snad přijde, že to nemůžu za jeden život stihnout. Asi největším snem je procestovat svět s foťákem v ruce. Kdysi mě lákalo i být válečným fotografem, ale na to člověk musí mít "koule", a ty mi chybí :) Určitě bych si chtěla zkusit fotit nějakou profesionální modelku, která to před objektivem vážně umí (samozřejmě se všemi těmi stylisty a vizážisty kolem). Pak chci určitě nafotit nějaký kalendář nebo něco podobného pro charitu a pomoct tak svým "uměním" někomu jinému.

Když už jsme na hudebním webu, svěř se, jaká muzika ti je nejbližší. 

Poslední dobou jsem docela měkkouš co se týká hudby. Takže mp3 mám nabitou Mumfords and Sons, Theory of Deadman, The Weepies apod. Ale stále zůstávám věrná i svým láskám Killswitch Engage, In Mourning, Exit Ten, Architects, August Burns Red, Oh Sleeper, českým Satisfucktion apod.

Stíháš na koncertech fotit a užít si i muziku?

Heh, no jak kdy. Když mě ta hudba fakt zajímá a líbí se mi, tak se soustředím i na tu hudbu a po nafocení dám foťák  stranou a vychutnávám si akci plnými doušky. Ale musím se přiznat, že kolikrát si odfotím první písničky a mizím. Víc si užívám focení proma kapel. Vždy jsou to týpci, se kterými se víc nasměju, než nafotím ;)

Tak a teď máš šanci něco vzkázat čtenářům coreMusic, pozvi je k sobě (ne domů, ale na web), nabídni se, protože za to stojíš :)

Mrkněte na můj zbrusu nový web, který mi zpracoval můj coreMusic kolega Jackvegas: http://claireh-photography.webnode.cz/, kde najdete ukázky mé tvorby.  A kdyby se mezi čtenáři našli nějací zájemci o fotky, zejména nějaké potetované slečny a slečňáci, tak se mi můžou ozvat na projekt This Is Who We Are, který již druhým rokem fotím!

Děkuju za rozhovor, přeju dobré světlo (a pro coreMusic mnoho dalších užasných fotoreportů :) 

http://claireh-photography.webnode.cz/

http://www.facebook.com/pages/Claireh-Photography/114941008597596?fref=ts

August Burns Red na svém Facebooku zveřejnili fotku s tímto popisem:

"A new week of writing begins. New ABR full length coming in 2013!"

Novou desku tedy můžeme očekávat v průběhu tohoto roku.

August Burns Red vypustili další ze série animovaných klipů, které dělají vizuální doprovod jejich skladbám z vánoční desky. Ten nejnovější se jmenuje Frosty The Snowman.

Deska August Burns Red Presents: Sleddin' Hill, A Holiday Album má u nás svou recenzi.

Představte si, že jste jedna z nejznámějších metalcorových kapel na světě. S prachama si přikládáte do krbu, nad kterým si pyšně hoví Ježíšek na křížku, šlapky už vás moc neberou a máte pocit, že už jste se dost napovídali o tom, že nevěřící skončí v pekle. Čučíte z okna na sněhovou vločku snášející se do popelníku za oknem a v upletených fuseklích od babičky a přemýšlíte, co dál. Budou Vánoce! Tak to si zahrajeme koledy, ne?

August Burns Red vydávají desku s názvem Sleddin' Hill, A Holiday Album. Tak nějak jsem věděl do čeho jdu, ale nechtěl jsem moc pátrat po netu a zkazit si chvíle poslechu nějakou cizí recenzí. Proto odpojený od bezdrátu poslouchám bezpochyby nejkýčovitější album tohoto roku.

Sleedin' je deska založena na známých i méně známých vánočních melodiích. Celé album je v podstatě až na malé výjimky pouze instrumentální, tedy beze zpěvu. Škoda, těšil jsem se na Jingle Bells, které mi s burácivým drivem rozvrátí střevní mikroflóru. Místo toho se na mém konečníku objevují krvácivé polypy. Přijdu si jako v supermarketu den před Štědrým dnem, kde nemůžu najít balící papír, na patu mi najíždí důchodkyně zakleslá do nákupního vozíku a z chrchlavých reproduktorů se ozývají tisíckrát ohrané koledy zahrané Ivanem Mládkem na banjo.

Těžko říct do jaké míry mínili Augusti brát album vážně. Dejme tomu, že to prostě bylo tak, jak píšu na začátku. Nadšené rozhodnutí, chuť udělat něco jinak nebo jenom snaha potěšit pár smutných metalistů na podzim. To je vlastně další věc k zamyšlení, proč vydávat na začátku září vánoční placku? Tak či onak nám vylezlo album, které je smutně veselé a ironicky vážné. Co se týče hudebního feelingu, ze všech třinácti songů cítím August Burns Red jen asi na pět vteřin, a to je při celkové stopáži dvaačtyřiceti minut prachsprostě málo. V podstatě nejde o nic víc než o to, zahrát hlavní motiv koledy na elektriku a chrstnout do nich rychlé bicí. V Ratajích nad Sázavou najdete kapelu, která se jmenuje Lepra Brutalband, sestávající z místních muzikantů-amatérů-alkoholiků, kteří by si po pěti rumech lajzli Tichou noc a odnesl bych si z toho možná víc, než z poslechu očekávaného alba pensylvánnských velikánů.

Hlavní průser není ani tak v tom, že jsou to předělávky vánočních písniček, ale že v tom není invence, um, ani vtip. Spořič obrazovky s wordovským Santou vám možná prokáže stejnou službu jako Sleddin' Hill, A Holiday Album, jen vás o něco míň naštve. Třeba jde výtěžek z prodeje na podporu spálení nějakého krásného kostela, ale to asi ne. Dávám 100%, protože i přes absolutně hrůzostrašný hudební zážitek ve mně tohle sváteční album vyvolalo silné emoce a myslím, že je jedno, že to bylo zvracení a chuť se jít zabít. 100 je 100. I podle mojí maminky by se měli probudit August Burns Red ze somnambulního stavu  (vystrčit si hlavu z prdele) a začít zase normálně hrát, protože Sleddin' vypadá vedle předchozího Leveleru pouze směšně.