MetalCoreShop.cz

coreMusic.cz - Magazín o tvrdé hudbě

MetalCoreShop.cz
coreMusic.cz - recenze CD

Devatenáctý ročník festivalu Brutal Assaultu je za námi, je na čase jej nějak shrnout. Jelikož hejtů a různých kritik je na tom našem světě až příliš, rozhodla jsem se tento report pojmout lehce jinak. Nebudu psát o tom, co se nepovedlo, nýbrž vyzdvihnu to, co bylo dle mého opravdu TOP. Vy, kdo na „Brutal“ nejezdíte, to můžete brát třeba jako agitační lákačku na příští, jubilejní dvacátý festival.

 

Čtvrtek byl den nabitý velkými kapelami. Slunce pálilo a vypadalo to, že se josefovské pevnosti vyhne pověstný pravidelný slejvák. Hezky po obědě se na pódiu představili američtí Iwrestedbearatonce. V roce 2012 odešla oblíbená vokalistka Krysta Cameron a nahradila ji neméně schopná Courtney LaPlante. Tahle zpěvačka v popoledním horku řádila na stagi jak černá ruka, skákala, válela se po zemi a ještě dokázala skloubit brutální řev s naprosto čistými party – klobouk dolů, dámo. Prostě ten typ ženský, která naštípe dříví a zkropí to půllitrem piva. IWBAO dávají deathcoru/metalcoru vysokou přidanou hodnotu díky svému komplikovanému a psychedelickému pojivu. Pro mě to bylo první živé setkání s touto bandou a můžu prohlásit, že tento "medvěd přepral i mě".

Misery Index zrovna vydali pátou desku The Killing Gods, která ze všech stran slyší samou chválu, a tak jsem se na bandu z Baltimoru oprávněně tešil i na BA. Já jsem byl s jejich setem death metalu s hardcorovými a grindovými prvky spokojený (a že toho pro mě letos na BA zas tak moc nebylo) proto je dávám na seznam top zážitků z Brutalu. Stejný případ, jak píše Ascela o pár řádků výš, první setkání a stálo za to.

To co přišlo pak, však asi většině fanoušků asi vyrazilo dech. Japonští Chruch of Misery. Tihle drobní Asiati vypadali jak se 70. let, dlouhé vlnité vlasy, knírky a trochu hororový look si však nezadal s božskou muzikou, která se na nás z beden linula. Utahané těžkotonážní riffy stoner metalu přesahovaly až do doomu a psychedelického rocku. Sice mohly na první poslech působit monotónně, ale za živa rvaly vnitřnosti. Frontman Hideki Fukasawa bravurně ovládal své hrdlo i synťáky a publikum doslova zhypnotizoval. Silná muzika pro fajnšmekry, pro mě jeden z vrcholů festivalu. P.S. Veškeré jejich texty pojednávají o masových vrazích :)

alt
SUFFOCATION; Foto: Marek Cankov (Metalshop.cz)

Klasika klasik jsou newyorští Suffocation. To je zkrátka sázka na jistotu, měla jsem s nimi tu čest již několikrát a nikdy nezklamali! Brutání death metal, sypačky, growling a houpavé tempo. Pařící fanoušci a kmitající ručka vokalisty Franka Mullena (nikdy to neumím tak rychle jako on, haha). Hutné "breakdowny", které většinu "metalcorů" srazí do kouta. Nové album Pinnacle Of Bedlam dokázalo, že Suffocation jsou stále na vrcholu a mají velký potenciál posekat stále větší počet lidí.

Bring Me The Horizon, kapela, kterou mám opravdu moc ráda a jejiž hudební vývoj mě opravdu baví. V roce 2011 v Meetfactory mě otrávil Oliverův ne-vokál (kdy polovinu partů odzpíval Jona Weinhofen), loni v Roxy to prý bylo o mnoho lepší, tak jsem netrpělivě čekala, jak to bude letos. V pozadí natažená mandala z poslední placky Sempiternal a mohlo se začít. Hned u prvního songu Shadow Moses mi bylo jasné, že vokál bude průser, protože přímo vepředu bylo vidět, jak Oli bojuje a opravdu mě hrdlo bolelo i za něj. Ale bojoval jak lev a bez okolků přiznal, že jeho „voice is fucked (up)“. Každopádně samply vytvořily poutavou a silnou atmosféru, fanoušci sborově pěli a pomáhali celou zpěvovou linku držet pohromadě. I přes tento hendikep to byla dobrá show, protože poslechnout si na živo skoro celý Sempiternal určitě stojí za to. Can you hear the silence? Can you see the dark? Can you fix the broken? Can you feel... can you feel my heart.

alt
BRING ME THE HORIZON ; Foto: Marek Cankov (Metalshop.cz)

Slayer, Slayer, Slayer. Thrash metalová stálice, legenda, headliner s velkým H. Poprvé na Brutal Assault festivalu, jasná letošní jednička pro tisíce fanoušků. Přiznám se, že jsem nikdy nebyl jejich zarytým fanouškem a na jejich set šel vlastně jen víceméně ze zvědavosti a povinnosti? Odšktrnout si Slayer v sekci viděno, to přece za to stojí. Příjemný set, který asi nemohl zklamat. Když pomineme tisíckrát omílaný zvuk, museli si metaloví fajnšmekři přijít na své. Možná víc než sto slov bude lepší zveřejnit rozhovor s mým kamarádem. Ten mi opěvoval celé vystoupení těhle americké staroušů, celý set si užil v kotli, a když odcházel, ronily se mu slzy v očích... a to rozhodně není žádná mladá třasprdel. Z nejzadnějších pozic to byla příjemná podívaná se známými "melodiemi" jako Angel of Death, Raining Blood nebo The Antichrist. Zpěvák Tom Araya je sympatický chlapík, který byl zjevně v dobrém rozpoložení.
Každopádně bude zajímavé sledovat, jakého headlinera bude mít jubilejní dvacátý Brutal Assault příští rok. Machine Head, Slayer, co  bude víc...co byste si přáli???

Setlist: Hell Awaits, The Antichrist, Necrophiliac, Mandatory Suicide, Hate Worldwide, War Ensemble, Postmortem, Captor of Sin, Disciple, Seasons in the Abyss, Dead Skin Mask, Raining Blood, Black Magic, South of Heaven, Angel of Death.

alt
SLAYER; Foto: Marek Cankov (Metalshop.cz)

Nemuseli jsme dlouho přemýšlet a v souboji Architects versus God is an Astronaut na plné čáře zvítězil vesmír. Rychlý úprk do šapitó na druhém konci areálu a šup přímo pod "astronauty". Tihle Irové nepotřebují žádný vokál, aby dokázali, že jsou naprosto špičkovou kapelou, která umí lidi pobláznit. Citlivý ost rock/electro umí bez příkras a velkých gest vyloudil tak silný příval energie, že husí kůže až bolela. Naprosto dokonalý melancholický set, pří kterém nezbývá jen se zavřenýma očima se nechat unášet jejich vesmírem. TOP.
Jediná kapela na letošním BA, která mne opravdu dostala do kolen a naježila chlupy ..no skoro všude! Miluju jejich desky, ale na živo to byl neskutečný elektrizující zážitek!

Na dobrou noc jsme si nadělili švédskou depresi Katatonia. Jejich minulý "brutalí“ set nestál příliš za zmínku, tak jsem doufali, že letos se zadaří. Bohužel hned z počátku kapela řešila technické problémy s kabelem, tudíž začali minimálně o dvacet minut později, ale fanoušci i přes pokročilou hodinu vydrželi. Ano, doom metal naživo nikdy nevyzní jako z nahrávky, ale toto se povedlo, atmosféru vykreslili dokonale a zasáhli přímo do srdce. Příjemná ukolébavka na dobrou noc.

alt
ARCHITECTS ; Foto: Marek Cankov (Metalshop.cz)

 

Páteční den se nám zdál poněkud jalový z hlediska line-upu. Potěšili alespoň francoužští šílenci Carnival in Coal, které jsem už před lety na BA viděla a stálo to rozhodně za to. Originální šílenci v čele s šedým vlkem Arno Stroblem předvádějí avantgardní metalový mišmaš, který vykouzlí úsměv na každé tváří. V kotli to vypadali spíš jak na venkovské zábavě, protože každý si jel veselý skočný tanec, který se mu v danou chvíli na šilenou muziku hodil. Závěrem vypustili cover na song Maniac z osmdesátkového filmu Flash dance. Zkrátka když sborově stovky lidí pějou "She's a maniac, maniac, I sure know/and she's dancing like she's never danced before", tak se nedá nepařit. I sranda metal má místo na Brutalu.

V "prime time" se představila nepříliž profláklá polská banda Blindead z Kdyně. Pomalý metal kombinoval sludge, doom a stoner a byla to velmi příjemná poslechovka. Frontmanův vokál zněl podobně jako Eddie Vedder z Pearl Jam, takže taková sázka na jistotu. Další rozšíření hudební obzorů, na podzim se snášejícími se listy se mi jejich placky budou točit velmi dobře- Było bardzo dobrze!

Vikingové Amon Amarth se s tím nepárali, vytáhli na podium velkého draka a plamenama šlehaly, že první řady musely být ogrilované jak sele. Pan zpěvák, sympaťák Johan Hegg, si podmanil josefovské fanoušky a bylo jasné, kdo že je tady dneska headliner. Všude padaly výrazy jako "amazing" a "excellent"! Tahle banda má prostě svoji pevnou fanouškovskou základnu a přestože jejich vikingský metal je trochu jednotvárný, tak se na něj velmi dobře dívá a podupává.

alt
FANS; Foto: Marek Cankov (Metalshop.cz) 

V sobotu si to již rychle šineme k podiu na britské Hacktivist. Rapper J Hurley (ano, na Brutal assaultu byl prostor i pro rap) a jeho souputník ve zpěvu, vejlupek jak z pasťáku, Ben Marvin, si to opravdu v sobotu v odpoledne silně dávali. Pestrá směsice rap/metal/coru pořádně rozdáždila nejen "okšiltovkované“ fanoušky. Jejich houpavá muzika zkrátka měla potenciál pobavit a rozhýbat každého, kdo jim dal šanci. A tihle pánové si ji rozhodně zasloužili!

U August Burns Red jsem se trošku bál toho, co se stalo ve čtvrtek u Texas in July. Tedy že jejich tehnický metalcore s řadou složitých vyhrávek a změn rytmů nepřesvědčí a výkon zklame. ABR to ale zvládli. Je pravda, že skladba od skladby zněla téměř totožně, technicky i zvukově to ale bylo úplně někde jinde než u jejich mladších pensylvánských kolegů. Z frontmana Jaka charisma cákalo až do desáté řady, tradičním způsobem točil mikrofonem, kytarista JB Brubaker vyhrávky a složité party chrlil, jako by seděl doma na pohovce. Početné mladé obecenstvo si koncert užívalo a i přes úmorné vedro donekonečna točilo mlýnek pod podiem. Jen škoda asi nejlepší skladby Meddler, o kterou nás pánové ochudili.

Krátkou poznámku bych ještě utrousil k holandské formaci Exivious, která v sobotu v podvečer hrála na Metalgate stage. Technický progresivní instrumentální metal nebo chcete-li fusion metal, jehož taktovku pevně držel bubeník Yuma van Eekelen (ex-Pestilence, The New Dominion). Před ním bubenickou židli okupoval Stef Broks z Textures. Uvnitř stanu stál zvuk za starou belu, ale takhle ležmo z trávníku před stanem jsem si hezky pohupoval do rytmu. Pohodový poslech...

Krabathor, tak se to Tomáši Fialovi z Obscure Promotion přece jenom povedlo. O návrat tuzemské death metalové legendy z Uherského Hradiště u jejích členů agitoval několik let, ale až v roce 2014, po dvaceti letech od ukončení činnosti, stanula na josefovském podiu trojice Bronislav "Bruno" Kovařík, Petr "Christopher" Kryštof a Peter "Pegas" Hlaváč. Můj zážitek z této kapely je umocněn tím, že Slovácko je mou rodnou hroudou a na kapelu formátu Krabathor jsem náležitě pyšný. Úvodní část vystoupení surového death metalového běsnění trošku pozlobil zvuk, ostatně jako u většiny kapel. Příjemné bylo z velkého podia v hlavním večerním hracím čase slyšet češtinu a sledovat, jak si naše neznámější metalová kapela svůj návrat užívá. O komunikaci s potetovaným, vlasatým, metalovým obecenstvem se staral hlavně baskytarista Bruno. Nezapomněl představit svou novou autobiografii Revoltikon, ve které shrnuje svůj dosavadní hudební život a částečně čtenáře nechává nahlédnout i do svého soukromí. Já osobně jsem si nejvíc užil poslední trojici odehraných skladeb: Pacifistic Death, Orthodox a Imperator (Strikes Again). Co se týká instrumentálního zhodnocení, chyby tam byly, ale vem to Satan...

alt
KRABATHOR; Foto: Marek Cankov (Metalshop.cz)

Za zmínku potom stojí určitě i Down. Kapela Phil Anselma z Pantery z nástrojů loudí pohodový sludge/"heavy" metal. Většinu setu jsem sice strávil v sedě, když jsem ale vstal, podíval se na obrazovku a viděl, jak Phil přikládá mikrofon svému pupku a podpaží, tak to pobavilo. Jooo, sex, alkohol, drogy a metal... :)

Satyricon, velká pecka na závěr festivalu! Svým specifickým pojetím blackmetalu si našli velké množství oddaných fans a letos v Josefově opět přesvědčili, proč stále patří na vrchol. Satyr&Frost se svými doprovodnými muzikanty umí nastolit temnou atmosféru bez trapného satanistického pozérství. Největší úspěch samozřejmě zaznamenaly u písní z přelomového alba Now Diabolical,, zkrátka songy Pentagram Burns či K.I.N.G. brutálně rozblack´n´ rollovali celou pevnost. Všichni samozřejmě čekali na jejich hymnu Mother North a dočkali se. Chorálový zpěv všichni zpívali z plna hradla jako jeden muž, energie houstla a Satyr si vše velmi pochvaloval. Prostě takový TEN koncert, u kterého se opravdu dotknete svého vnitřku. Vice slov netřeba, takto pompézně jsme se rozloučili s letošními ročníkem Brutal Assaultu.

--------------------------------

Festival Brutal Assault rok od roku roste. Nároky jsou stále vyšší, však cca 75 % návštěvníků jsou cizinci a je vidět, festival chce být opravdu světový. Letos vznikl nový prostor pro odpočnek – otevřela se další část pevnosti, tzv. Octagon, kde v temných chodbách se dalo posedět a nabrach dech v horkých letních dnech, přesunul se tam i prostor pro autogramiády Meet&greet a také zde proběhla výstava pražského umělce Godothora. Menší stage se přesunula z polorozpadlého hangáru do šapitó, tudíž se kapacita opět rozšířila. Na velikosti nabraly možnosti k sezení, všude po obvodech pevnosti byly improvizované lavičky z palet, tudíž nás nohy bolely o trochu méně.

Ke krácení dlouhé chvíle tu bylo opět hudební Marshall city, hororové kino či Village party, kde jste si třeba mohli z několika metrů skočit do nafouklé přistávací plochy. Platilo se opět žetony (žeton=30 Kč), jídla i pití byl velmi slušný výběr (i pro vegetariány/vegany). Potěšila mě třeba Tichá kavárna, kde obsluhovali hluchoněmí, a servírovali osvěžující home-made limonádu, pobavil mě bar u Švába, kde byli k ochutnání pražení brouci. Jen ten Budvar bych fakt zrušila :) Tak zase za rok na Brutal Assault fest! \m/

http://www.brutalassault.com

alt
Jackvegas & Ascela

 

FOTOGALERIE Metalshop.cz:

ba14

 

Zveřejněno v Reportáže
Pátek, 20 Prosinec 2013 13:04

Vánoční nadílka od Brutal Assaultu

Předvánoční nadílka šesti nově potvrzených kapel je právě zde. V čele aktuálního sextetu se hrdě vyjímá jméno jedné z nejznámějších kapel metalové historie. Britská formace VENOM v čele s nesmrtelným frontmanem Cronosem, formovala na počátku osmdesátých let podobu extrémního metalu. Alba jako "Welcome to Hell" nebo "Black Metal" patří již dávno do zlaté truhlice a vy jejich části uslyšíte v létě živě na BA!

Dále legendární thrashmetalové formace SODOM, jejíž více než třicetileté vládnutí na německé scéně nedávno potvrdilo tradičně výborné album "Epitome of Torture".

Podobně výsostnému postavení se u fanoušků melancholického metalu těší švédská KATATONIA, která na posledních dvou albech potvrdila příklon k éteričtějšímu pojetí své hudby, aniž by však cokoliv ztrácela ze své typické naléhavosti.

Vedle legend žánru VENOM se představí také mladší blacková krev v podobě kapely AOSOTH. Francouzští ortodoxní blackeři budou propagovat svou novinku "Arrow in Heart".

Irští CRUACHAN byli jednou z prvních folk-metalových kapel, která svou hudbou uctívala keltskou historii a mytologii. Rodáci z Dublinu jsou stále vítanými návštěvníky předních festivalů a na BA se představí ve své premiéře.

A nakonec něco z žánru funeral doom metalu. Němečtí WORSHIP představují stále živoucí undergroundovou podobu hudby, včetně sveřepého vydáváni svých alb pouze na kazetách nebo vinylech. Taktéž poprvé na BA!

Na další trojlístek kapel se můžete těšit ještě před Silvestrem.

 

Zdroj a více informací: www.brutalassault.cz

Zveřejněno v Česko/Slovensko
Čtvrtek, 17 Říjen 2013 10:41

The Ocean – Pelagial

The Ocean jsou kapelou, která dokáže vždy překvapit. Nové album Pelagial jsem tedy poslouchal s upřímnou zvědavostí, s čím progresivní německo-švýcarský ansámbl přijde tentokrát. Po meditativním intru následuje album plné propracovaných kompozic, ze kterých přímo číší pověstný germánský smysl pro detail. Dočkáme se epických konstrukcí plných výtečných kytarových riffů, koplexních avšak vkusných rytmů a uhrančivých vokálů, které se přelévají z jemných popěvků přes rockový chraplák až po brutální řev. Nemohu nevyzdvihnout produkční stránku věci, zvukově jde podle mých uší o možná nejdospělejší album The Ocean a osobně ho považuji i za jedno z nejlépe znějících alb tohoto – aby taky ne, když se na produkci podílel jeden z předních evropských producentů, Jens Borgen (Opeth, Katatonia, Vildhjarta...).

Pelagial je hudebně pojato jako album konceptuální, postupným přitvrzováním a houstnoucí atmosférou vypovídá o sestupu do mořských hlubin. Kapela se tedy s lehkostí jí vlastní vrací k prog zásadám hudebních citací, čili se dočkáme opakování některých motivů v různých hudebních kontextech. Ze skladatelského hlediska jde o poměrně komplexní počin, ale jde slyšet, že The Ocean se už s tím po těch letech vážně umí vypořádat a album se tedy poslouchá naprosto samo – a tak se pozná dobře udělaný prog.

Odvážím se říct, že The Ocean se za svou kariéru vyhrabali z lehce standardního sludge (který se místy připomene lehkou ozvěnou v podobě motivů připomínajících oldschool Mastodon, nebo silnějším echem v podobě závěrečného pomalého nářezu Benthic) až na vedoucí pozice evropského progresivního metalu. Doporučuji album každému, kdo má alespoň trochu rád progresivní hudbu a osobně si jej řadím mezi učebnicová alba, ukazující, jak se má dělat moderní prog.

Další informace

  • Název alba Pelagial
  • Datum vydání 29. 5. 2013
  • Země, Město Německo, Berlín
  • Producent Jens Borgen, Robin Staps
  • Počet skladeb / stopáž 11 / 53:13
Zveřejněno v CD
Pátek, 16 Srpen 2013 21:40

Katatonia s novým lyric videem

Stmívá se nám a noc se hlásí o slovo, teploty klesají a Katatonia opět dává o sobě vědět.
Nově připravované album Dethroned & Uncrowned, které bude v podstatě předělané album Dead End Kings (recenze) a zaměří se na hloubku poslechu. Stane se hudebním nosičem pro nejnáročnější publikum, pro které které kapela kompletně překopala zvuky a dala na nejniternější pocity posluchačů.
Projíždka začíná a Katatonia nám přichystala nové vjemy, jako to dělá s každým vydaným albem. Představujeme první lyrics video k tomuto počinu.
Nosič plný nových pocitů se vám otevře 9. září tohoto roku a bude k mání jako dvou LP a nebo download 2 disků (cd a dvd) a digibook, který bude obsahovat samozřejmě 5.1 podporu pro vyše reprosestavy.
Album vydává společnost KSCOPE, sesterská společnost PEACVILLE Records, u které náladotvorci vydávají své nosiče.

Zveřejněno v Zahraničí

Do Plzně nám dorazil černý mrak. Od 31. 5. do 2. 6. se na mé rodné hroudě konal již už tradiční Metalfest open air. Jaké to bylo? Všelijaké. Kromě zástupu vyznavačů tvrdých žánrů se do Plzně přivalila i velká voda a udělala z plzeňského Amfiteatru nepouživatelné prostranství. Jak ale bylo vidno, spoustě účastníkům to aboslutně nevadilo. Co by? Metal!

Den 1. – That Darkness Shall Be Eternal
V pátek se se nám den krásně vybarvil a přinesl s sebou na festival známá i neznámá jména. Pivo teklo proudem, metalisti padali na obličej přímo do začínající blátivé apokalypsy, jídlo vonělo a počet návštěvníků se pomalu rozrůstal. Mezi známé/neznámé kapely se zde vyloupla kapela Salamandra či Citron (ano, jedná se stále o Metalfest), kteří přivezli s sebou klasickou vesnickou podívanou hodnou začátkům konce tohoto festivalu. Nemá cenu zde barvitě popisovat, jak asi vypadala atmosféra. Bujaré oslavy a uvědomování si vlastní opilosti mnoha návštěvníků tyto sebranky jen podporovala. Následoval další set v podobě půvabného ženského seskupení Crucified Barbara, která šponovala lokálům jak slechy, tak i kalhoty (viz průpovídky : „Tyvole, já bych je hrozně m*dal"). Nicméně show se povedla a lidé dostali zadostiučinění.                                  U.D.O. Velké lákadlo pro pamětníky a podívaná pro omladinu, kteří hrdě na krku měli pentáče a obrácené kostely – zřejmě propriety na další vystoupení. Navzdory svému věku měli pánové velkou show, spoustu energie, hodně srandy a elánu. Chtěl bych být taky takový. Velmi vkusný koncert, který povzbudil moknoucí lid.  

Satyricon. Cože? Satyricon v Plzni? Black n' rollová legenda zastala svého legendárního jména a na noční pršení a tmu byla ideálním doplňkem tohoto dne. Závěr hodný králů. Hráli se legendární hity jako Mother North či novější Now, Diabolical. Světelná show, kvalitní zvuk, opravdový metal, díky kterému Metalfest dostál svého názvu.

Pršení pokračuje, areál se stává nepoživatelnou kreaturou a já prchám, než mě lavina bláta dostihne ještě více, než je zdrávo.

Den 2. – Day & Then the Shade
Druhý den, tedy rozumějme sobota, byla opravdu už špatná, co se počasí týče. Nechutné močály se rozprostřely skrze park, kde stanovali návštěvnici. Nepřestávalo pršet, byla zima a lidí mi bylo líto, protože neměli kam prchnout. Areál se mohl více připravit na to, co každý věděl, že přijde. Neuvěřitelná propadliště bláta, nepřístupná místa díky loužím, které nešly obejít ani přejít. Nějaká ta paleta na zem by bodla – ale what the hell – je to Metalfest!
Nuže, co se tento den dělo? Kromě standardních opileckých tyátrů a oslav plzeňského fotbalového titulu se zde chystalo na daleko zajímavější vystoupení. Co tedy zvýraznit? Nechci někomu křivdit, nechci někoho znehodnocovat, ale vypisovat úplně vše by zabralo několik dní. Vezmu to pěkně krok za krokem.
Dopolední program byl zajímavý plný různožánrových vystoupení kapel jako jsou Accuser či Sebastien & Guests. Při EX-DEO začalo u podia houstnout a bylo vidět, že se hlavní program dostává na svojí hlavní lajnu. Ex-Deo měl zajímací show plnou typických hudebních umů hodné jeho jména.
Milking the Goatmachine – tato kapela se zajímavým jménem se opravdu nebála hrábnout do strun a připravila dosti výživný set, který naladil publikum na další zlo – Bloodbound. Beztak je všem všechno už jedno, protože areál se stává jen odrazem toho, co býval, a proto je třeba si to pořádně užít! Zlo vystřídalo ještě větší zlo, a to egendární death metalovou ikonu Kataklysm, která ukázala, že se chtějí bavit! Taky si pozvali značnou část publika na podium a vzákazali pánu Bohu do oken: V*SER SI OKO!
Death metalová smršt se zdála nekonečná. Avšak vzadu se chystalo ochlazení.
Déšt, mlha, chladno a švédští melancholici Katatonia, kvuli kterým jsem vytrpěl toto vše. Co dodat? Brilantní vystoupení hodné toho, co bylo nad náma. Melancholické objetí zaujala nejednoho metalistu. Spousta lidí to pojala sportovněji a dali si záležet na pořádném headbangingu. Proč ne, že?
Nevěděl jsem, zda-li pláču, nebo jestli to jsou jen kapky deště, ale vystoupení mě opět dojalo a vždy si uvědomím, proč jsou pro mě srdcovka, jak by řekl milovník.
Švédsko nám odjelo a já mával papírovým kapesníkem, ale než jsem si uvědomil, že jsou pryč – přijelo nám Finsko! Sonata Arctica! Tato legendární sympho-powermetalová sebranka s sebou přivezla opravdu obří show plnou světel, obřích vymožeností na podium a bláto nebláto, hnus nehnus, lidi se nahrnuli do předních řad a užívali si jízdu. Avšak všeho příliš škodí. Je vidět, že tato kapela má své věrné až fanatické fanoušky a opravdu ví, jak si podmanit publikum. Myslím, že i přes nechuť coristů a dalších pseudo kapel by se mohli právě učit od těchto severských muzikantů.

Den 3. – Crippled and Broken
Plzeň ve stavu povodňového ohrožení, asi toho nejhoršího, nevyznám se v tom. Park na Lochotíně, kde se stanovalo, připomínalo mokřady z nějakého pěkného fantasy filmu. Lidé si do areálu mohli doplavat. Všechno pod vodou, ale NÉ – lidský duch je silný a pevný! A ten metalovej je navíc kovanej!
Pro nepřízeň počasí a povodňové obavy jsem byl nucen areál opustit dříve. Metalfest běžel dál, takže jen v rychlosti.
Enforcer je kapela, která otvírala konec festivalu a bylo jim úplně jedno, že se děje něco a republika se topí. Metalová smršť se linula vzduchem a probouzela podmáčené metalisty z hybernace či polosmrti. Andělé padají z nebes a metalisti, žívící se na jejich mase, dodávajíc poslední energie na dlouhý den. Kreyson, Mercenary a hlavně Varg byla pro mě poslední tečka tohoto ročníku. Já jim děkuji, že se nebáli přijet a rozbalit svoje vystoupení. Metal střídal metal, zloba něhu a naopak a já za zvuku Freedom Call opouštím areál. Tedy to co z něho zbylo. Korpiklaany a legendu Kinga Diamonda jsem nucen nechat na někdy příště.

Jak bych to shrnul celé a kulatně vysvětlil, jaké to bylo? Neskutečný obdiv pořadatelům , kteří přes nepřízeň živlu stále festival drželi při životě, ač spousta lidí nad ním zlomila hůl. Není divu, vypnuté vlaky, autobusy přinutili spoustu lidí se vrátit domu předčasně. V Plzni kalamitu přiživovaly zprávy z potopené Prahy a ohroženého Ústí...
Takže report je dvousečný: jak moc dokáže fanoušek vytrpět, aby viděl své modly hrát, no matter what, a jak kapely – a hlavně ty metalové – jsou rádi a hrají pro lidi!

Já tleskám návštěvníkům, pořadatelům a kapelám. Na nějakém fancy festivalu, zřejmě tanečním, by se to rozpustilo prvním dnem, ale né. Zde se hoblovalo až do noci! Já děkuji za skvělý zážitek a neděkuji počasí : „Si z*mrd a žereš h*vna." Snad za rok se pořadatelé ponaučí a společně s vedením amfiteátru to tam celé zalejí betonem aspoň!

IN METAL WE TRUST!
Děkuji a za rok zas \m/

Zveřejněno v Reportáže
Strana 1 z 3

Zanechej Facebook komentář

Share on Myspace
Banner