coreMusic.cz - Magazín o tvrdé hudbě

Asi jak všichni víte, světem chodí smrt a nedělá rozdíly. Po poměrně nedávném a nečekaném umrtí Mitche Luckera (Suicide Silence) hudebním světem otřásla další tragická zpráva o úmrtí milovaného basáka Deftones. Kromě sociálních sítí jako je twitter, facebook, kde se kapely vyjadřovaly, svůj postoj zaujmul i člověk, který působil v kapele, která stála u zrodu Deftones a společně otevřeli dveře do světa nu-metalu. Řeč je o Headovi (KoRn, Love and Death)
Text přeložen na serveru Korn.cz a my vám ho tedka předkládáme. Takže snad jen už dodám - be quiet and drive.
--- 
One Love for Chi

Mé srdce směřuje k nejblížší rodině a přátelům Chi z Deftones. I když tímto skončilo jeho utrpení a je nyní na lepším místě, je to naprosto zdrcující - obzvláště pro jeho rodinu a přátele.

Sonny Sandoval (zpěvák kapely P.O.D.) a já jsme v roce 2009 Chi navštívili, pár měsíců po té nehodě. Chtěl bych vám tu popsat své vzpomínky na tu návštěvu a tím uctít jeho památku. Modlete se za jeho rodinu a přátele, aby měli dostatek síly.

Korn a Deftones se setkali a stali se dobrými přáteli mezi lety 1993-1994. Začali jsme tím, že jsme hráli v jejich domovském městě a naopak. Potom, co obě kapely dořešili smlouvy ohledně desek, jsme spolu několikrát byli na tour. Chi a já jsme byli dost podobní. Nezapadali jsme do toho rámečku "rock star". Milovali jsme pivo a naše ženy doma. Nezabývali jsme se šlapkama, byli jsme ti "dobří hoši". A chovali jsme se k našim fanouškům tak, jak si zaslouží. Chi byl možná tím nejmilejším člověkem, jakého jsem potkal. Opravdu. Když jsem s ním někdy mluvil, přišlo mi, že je to opravdu fajn kluk uvězněný v těle rockové hvězdy. Ale když se dostal na stage, ten fajn kluk šel stranou a vy jste viděli toho pařícího borce!

Sice jsem ho neviděl několik let, věděl jsem ale, že ho musím nějak podpořit. Když se mě Sonny zeptal, jestli nechci jít s ním, ihned jsem souhlasil. Letěl jsem z Arizony a Sonny zase z Jižní Kalifornie. Setkali jsme se v Severní Kalifornii, kde byl Chi v nemocnici. Můj let byl velmi brzo ráno, spal jsem před ním asi tři hodiny, takže jsem byl opravdu unavenej, když letadlo přistálo. Ale hned jsem se zase probral, když jsem viděl, jaký auto máme půjčený: úplně nový Camaro 2010! To bylo něco! Neměl jsem v plánu si ho půjčovat, ale už tam na nás čekalo. Ze začátku to byla zábava, ale věděl jsem, že jedeme za Chi, který málem zemřel při autonehodě, takže mě to vrátilo zpátky do tvrdý reality. Náš kamarád na tom byl špatně a to bylo hrozný.

Přijeli jsme k domu jeho mámy, který byl poblíž nemocnice a dostalo se nám skvělého přivítání. Jeho máma, Jeanne, nás uvítala ve dveřích, mezitím Mae, jeho sestra, chystala snídani. Jejich dva psi si nás taky oblíbili. Poskakovali všude kolem nás, až je Jeanne musela zavřít. Snídaně byla úžasná a prostě jsme si jen tak chvíli povídali, než jsme šli navštívit Chi.

Když jsme dorazili do nemocnice a viděl jsem ho poprvé, přišlo mi, že mi puklo srdce. Doufal jsem v zázrak, ale jenom vidět, v jakém byl stavu bylo strašné. Už to byla nějaká doba, když jsme se naposled viděli. Bylo to v roce 2004 na radio festivalu, kde hráli Korn na Madison Square Garden v New Yorku. Byl jsem jenom jeho dávnej přítel, ale strašně se mě to dotklo a připadal jsem si bezmocný. Neumím si představit, čím si procházela jeho rodina.

Jeanne a Mae na něj mluvili a snažili se, aby otevřel oči. Já chodil po místnosti kolem dokola. Bylo mi tak zle, že místo toho, abych začal plakat, rozčílil jsem se. Nemůžu pochopit, proč někdo tak hodnej a milovanej má procházet něčím takovým. Na jeho ruce jsem viděl tetování Ježíše Krista a v tu chvíli jsem si pomyslel, že s ním musí být silně propojen. Sonny a já jsme na něj začali mluvit, ale mohli jsme jenom doufat, že nás slyší. Chi byl napůl v bezvědomí, měl v sobě hodně léků proti bolesti. Prostě jsme na něj dál mluvili, říkali mu, jak moc ho milujeme a chceme, aby se probral a vrátil se ke své rodině.

Strávili jsme tam skoro celý den a potom jsme šli s Jeanne a její vnučkou na večeři. Během večeře jsem si uvědomil, že povahu má Chi po své matce, takové zlatíčko. V té restauraci jsme nějaký čas pobyli a potom jsme se vrátili do nemocnice, abychom se rozloučili. Nevím jestli, někdy ještě uslyším nádhernější modlitbu, než tu, kterou pronesl Sunny při odchodu. Oba jsme leželi na jeho prsou a plakali, Sonny se modlil k Bohu, aby ho přivedl zpět.

To se bohužel nestalo, ale věřím, že Chi vstoupil do míst, kde už žádné slzy, bolest a utrpení nejsou. Upřímně věřím, že vstoupil do říše Božské lásky, kde není nic takového jako smrt a utrpení, jednou se s ním zase setkáme.

R.I.P. náš bratře Chi,

HeAd

Veselí na tyto jarní svátky nemá konce! Hodně duší netrpělivě odtrhává z kalendáře lístky či škrtá fixem nebo dokonce stříhá metr a vyhlíží květnové vystoupení hvězd Bring Me The Horizon. Datum je stanovené na 19.5.2013 a proběhne v pražském klubu Roxy pod záštitou Obscure.
Máme pro vás přídavek, třešničku v podobě supportu. Nebude jim nikdo jiný, než legendární velikáni v metalcorové scéně a miláčci statisíců - samotní THE DEVIL WEARS PRADA! Tato megaskupina se zúčastní vystoupení a bude předskakovat britským Bring Me The Horizon, kteří mají na triku momentálně další placku v podobě Sempiternal. Nadšeni? My také!

A PĚKNÝ APRÍLOVÝ DEN VÁM PŘEJE REDAKCE COREMUSIC!!!!!!!!!!! :))))

Temnota se prodírá vaší duší, kreslí vám mezi žebry neznámé obrazce a výjevy pekla v samotné hlavě budí vaše zpustošené tělo přesně ve tři hodiny ráno – v hodinu duchů, kdy se temný stín natahuje pro zbytek vaší existence. Temný stín, který si říká Cradle of Filth.
Uctívači tohoto kultu se jistě rádi nátáhnou pro číši plnou esence zloby, kterou nám servíruje poslední album The Manticore and Other Horrors. Pijte plnými doušky.

Ia, cthulhu fhtagn
Jak jsem již navodil na začátku, jedná se opět o temné okénko, ve kterém se podíváme na zuby legendární anglické skupině Cradle of Filth (dále jen CoF), která nás za svojí existenci zahltila extra porcí audio a i vizuálních materiálů a i dokonce celovečerním snímkem. CoF jsou obchodní značkou, jsou něčím, co je tu stále v podvědomí. Změnili se a přizpůsobili novým zvykům a novému odéru, kterým dnešní doba zavání. Lidé se mění a s ním i chápání.

Kdo jsou – co jsou? Vím, že pro většinu z vás je nemá cenu představovat a někdo by to mohl brát i jako urážku, protože si jistě řekne: „Cradle of filth tyvole ! to není možným, že by někdo nemohl znát..!!“. CoF začali svoji jízdu v roce 1991 a jistě znalci ví, že v čele stojí charismatický Dani Filth, jehož poznávacím znamením byl až vlezle ječivý vokál. 24(!! +/-) aneb EPčka, DVDčka, celovečerní snuff hororový snímek Cradle of Fear z této smečky hladovějících přízraků dělá opravdové velikány. Jak jsou na tom hudebně? No, zde se nám tábory fanoušku trošku hádají – black metal? Heavy metal? Já zůstanu při zemi. Ono to je složitější, jak nám kapela zrála, měnila dosti i svojí hudební tvář. Heavy Metal s příměsí blacku a sympho/gothicu by bylo asi nejlepší vysvětlení, nicméně nejsložitější na představu. 

Sofistikovaná image, rouhačské texty, absolutní nezájem o hodnoty a veškéré špatnosti glorifikovány. Nejedna svatá socha ranila krvavé slzy a posluchači se budili se stigmaty na svých končetinách. Kapela je také proslulá svojí potřebou mít vše perfektní – Dani tedy nelenil a nechával vyhazovat členy. Někteří se střídali i sami a opravdu seznam je dlouhý a je jich více jak deset. Nyní se nám sestava ustálila a z původních zůstal pouze a nečekaně Dani Filth a talentovaný kytarista Paul Allender. Český národ může být na sebe pyšný, bicí trýzní náš český Martin Škaroupka aka Marthus. Toliko ke složitým prvkům definující CoF.

Thank God For The Suffering
CoF vždy měli složité nahrávací procesy a opravdu se alba vylepšovala jak jen mohla. Když chcete zhudebnit temnotu, zákoutí pohnutých myslí (hraběnka Bathory, de Raise etc.) musíte myslet jako oni a být světu nedostupný. Vaše tělo je jen schránka obsahující něco mnohem komplexnějšího než si světlo umí představit. Krev střídá utrpení. Slepota zahaluje smysly a člověk ztrádá naději. Takovéto pocity ve vás vyvolávala dřívější tvorba. Trpění patří k životu a život je utrpení. Svátost se vám vysmívá do obličeje a vy máte chutě protrhnout nebe, proto se CoF soustředili více na agresivitu a údernost svých melodií. Modlíte se k nečisté svátosti, abominaci, která bdí nad každou duší, která sešla z cesty a vede jí k sobě a pak navždy pohltí. Co tedy The Manticore and Other Horrors? Jak asi může být složité popsat album kapelcy, která se dvanáct let neustále mění?

Poslední tvorba pokulhávala a opravdu se nezařadila mezi legendární kousky jako je Midian či Dusk and Her Embrace. Člověk si tedy CoF poslechl z povinnosti. Jsou to přeci jen CoF a nejeden z nás má do dnes ještě nějaké ty památeční předměty se kterými strašil své okolí.
The Manticore and Other Horrors je jiné. Je mnohem rychlejší, je mnohem agresivnější. Náboj, který vám trhá tělo a při výletu za vámi nechává jen čirou spoušť, na kterou se vrhnou supi. Temnota tentokráté ustoupila, ale nechala po sobě ten nepříjemný odér síry, kterým každé album páchlo více, či méně. Neústupně si pro vás každý song přijde a za vlasy vás vytáhne vás do sněhu a nechá vás mrznout. Už trošku tušíš? Ano, je tam to zlepšení. Ta gradace. Ta symphonie, která byla nějakým způsobem vždy vtisknuta do našich slechů. Bolest, znechucení, patetická radost, pohledy do prázdna… Ach ano, toliko se album vylepšilo od posledních nezdárných kousků. CoF jdou s dobou, ale zároveň se poučili. Symhonické pasáže jsou opět doplněny o zpěvy zahalené do operních hávů ovšem někde to s tou modernou je opravdu přehnané a přespřílišné elektronické „čachry“ ubírají na atmosféře. Brutální kytary společně s Marthusovými bicí jsou jako vrazi jdoucí po ulici a nabodávajíc vše, co se jim dostane pod ruku a společně povečeří nad zkrvavenou krásou, kterou vytvořili. Bojíš se? Měl bys. Daniho vokální part se za ta léta nějak nezměnil a zůstává i nadále tím vokálem, díky kterému poznáš, že jsou to CoF.

Někdy jsem si připadal jako při pádu králičí norou. Ovšem vyzděnou břitvou a nožem. Album tě hnedka po úvodním intru přivítá asi jako masový vrah u sebe doma. Bohužel – hlavním chodem si jen ty sám. Dost už řikáš? Už podle mě chápeš co se tu snažítám (za)nastínit.

Amor E More
Cradle of Filth je kapela, která tu s námi bude ještě nějaký ten pátek. Rozhodně se nezalekli nových dob a jejich řád je stále silný a plný následovníků. Plenění bude následovat i dále. Slunce zůstalo zahaleno, venku je sníh na kterém je krev nevinných tak krásně vidět. The Manticore and Other Horrors je rozhodně album, které nesmí chybět žádnému milovníku jak kapely, tak i milovníkům tvrdé hudby s temným hávem. Placka přestává hrát a já cítím jak mé tělo slábne. Tak jako bude to vaše po poslechu tohoto rouhačského díla. Překroč tu hranici a vykašli se na hodnoty. Žij. ŽIJ! Z plna hrdla se napij této číše a zavři své oči… Oni si pro tebe přijdou už sami.

Dneska se podíváme na něco, co jistě každej z vás zná, co každej má rád. Dneska KNP patří jedné specifické kapele!
NINE INCH NAILS a geniální Trent Reznor.
Co si budem dneska povídat? Někdy není třeba moc slov! Legenda utváří legendy a zanechává čáry v pískách času, které větry zapomnění nevymažou. Trent je hlavně v podstatě jediný člen jeho legendárního počinu, který je opravdu složitě propleten hudebním světem. NIN vznikli pod taktovkou zmíněného frontmana v roce 1988 a zanechali po sobě 8 alb, několik nominací a výher. NIN pomohli utvářet tvář modernímu metalu, industrialu a dalším zajímavým alternativním stylům díky vizionářskému a pokrokovému myšlení - ať se jednalo o texty či hudbu jako takovou. Proto také možná tolika hostujících muzikantů, proto tolika uznání a zároveň nepochopení.
Co dodat? Tato kapela je jen jedna a ať se nám to líbí, či ne - Trent je hudební genius a hlasem nejedné generace. Málokdo se zapsal do dějin moderní hudby a pomohl jí uvtářet. Ruku na srdce - NIИ jsou NIИ a nikdy jinak.
Zaplujte si tedy do vod náročných poslechů a nehleďme na zítřky!
P.S. dost se světem šíří jedna disinformace - tak si to ujasníme i tady, ať se nám na youtube či jinde nehádate. KNP je tu také jako osvěta a fandové našeho klubu jsou hudební vzdělanci, takže: 1. NINE INCH NAILS a až pak Johny Cash - jistě víte o čem je řeč :)

Metalcorová ikona The Devil Wears Prada, kteří jsou oblíbenci mnoha z vás míří do studia! Stane se tak 22. dubna a jejich produkci převezme Matt Goldman, který se podepsal např. pod Underoath či The Chariot a připojí se i Adam Dutkiewicz (Killswitch Engage).
Datum vydání zatim není stanoveno, ale stát se má kolem letošního podzimu a bude to první nahrávka TDWP, která vznikne pod Roadrunner Records, ke kterému nedávno přešla z Ferret Music. V odkazu níže připojujeme i nový materiál v podobě songu Gloom. Je tedy na co se těšit.

Carpe diem quam minimum credula postero. KNP byl nějakou dobu u ledu, ale to jen pro to, aby nabral síly a mohl vás zase zasypávat materiálem, který je více než chtěným.
KNP je tu protože náš web je takový a makový a naším úkolem je taky oživit vody metalu a jeho miliard bratří a sester přezdívané odnože či subžánry.
Dneska si představíme trošku jiné kafe. Dneska uděláme takový malý zálet do začátků KNP, hudebního stylu, který mně /rozumíme papa KNP/ vnesl onu myšlenku něco takového, jako je náš rozporuplný klub.
Hnedka na úvod bych tedy řekl o co jde. Jak již všichní zde víme, je dneska bejt hrozně cool a in a mít rád vesmír a s ním i spojený hype okolo interpretů XXYYXX či naše musická alma mater - MISTER LIES. Ani dnešní zachmuřilý den nebude jiný - jedná se opět o one man show, který nese název SNACS. Na svědomí ho má člověk jménem Josh Abramovici. Jako poklidný vítr se snese na vaši mysl a zahltí vás tóny nesoucí se v rytmu chillstepu, chilloutu, elektronické experimentální tvorby. Je to jako pohlazení od maminky, když dostanete ve škole jedničku, nebo když vám to někdo dobře udělá pusou. Dobře, ten rozdíl je jasný - ale v určitých letech je jasné co nás hřálo.
K historii snacs nejde říct mnoho, jen že v roce 2012 vypustil EP s názvem Whenever a v březnu tohoto roku vyšlo další album, které se jmenuje MEANING OF.
Co dodat dál? KNP se odmlčelo, takže berte tento článek jako připomínky jeho nehasnoucí slávy a hlavně připomínky poslání. Snacs je uchvatný počin, který vám pomůže relaxovat v nejeden den. Ať už čekáte na jaro, vyhlížíte svou drahou polovičku, čekáte na mhd, či vás jen otravuje všednost a fádnost dní. Postup, který vám očkuji v každém článku víme - ale pro jistotu: zavři oči, nasaď sluchátka, zmáčkni play..o zbytek se postarají tóny, kterým se vaše tělo a mysl naprosto odevzdá!

Další přírustek do festivalové rodiny tuzemského Brutal Assault festivalu jsou deathcoroví Emmure, kteří jsou ač jsou milovaní, či nenávidění, na stagy umí hrábnout do strun. Mezi další nově oznámené souputníky jsou jistě zajímaví a exotičtí Orphaned Land ze vzdálené Izraele a jejich vystoupení by se nemělo nechat ujít ani zrakům, ani slechům. Jako poslední v této várce oznamených je holandská smečka Centurian, která si jistě nebude s publikem brát servítky, jelikož měli pauzu.
Podtrženo, sečteno - další nášup, při kterém si přijdou na své opravdu všichni.

Frontman The Devil Wears Prada Mike Hranica tvrdí:

"We've put so much time into the new songs already, and we're really happy where things are sitting. I think with Roadrunner in the picture, it's only more encouraging as far as compiling a record that we can be proud of and a record that exists well as Dead Throne's successor."