Recenze
Ill Niño – Till Death, La Familia
Přejít na obsah

Ill Niño – Till Death, La Familia

Rok se s rokem sešel a dvě léta opět trvalo, než nám s vůni dálek naservírovali Ill Niño novou placku! Její název nese Till Death, La Familia (dále jen TDLF) a vyšla letos v červnu u Victory Records a nese pořadové číslo sedm, což už samo za sebe mluví, že tato sebranka není na poli hudby nová. Byla to šťastná sedmička, či ne? Uvidíme...

Kapela se pyšní svojí výjimečností jako je skloubení tvrdých metalových (nu-metalových) riffů s jejich hispánskou krví v podobě sólo partů na španělské kytary, bonga a proložené španělskými texty, které přidávají na atraktivitě jejich prodejnosti na dnešním vyschlém trhu. Znalci, kteří tuto kapelu sledují od samotného debutu jistě vědí, že se věci dneska mění, a tak i charakteristika kapel. Ill Niño jsou zářným příkladem vývoje. Někdy měknout neznamená chřadnout. Důležité je si udržet svoji tvrdou tvář a nekompromisně stát na pomezí tvrdé hudby a druhou nohou si cachtat ve vodách experimentů. Když toto album srovnám s předchozím albem ENIGMA, tak zde pánové dohnali opravdu, co se dalo a co zapomněli minule. Takže TDLF stojí někde na pomezí prvních dvou metalově laděných plackách a připustila k sobě už i tu něžnější tvář, kterou nám ukázali např. v albu One Nation Underground.

Christian Machado, charismatický frontman, se naučil vypouštět své screamy a growlingy a soustředil se na svojí příjemnější zpívanou stránku. Nenechme se ale zmást. Party, kde vám ukáže, že v něm stále dřímá to zvíře, které na nás z televizoru křičelo "Te amo, I hate you",  je stále tam, a těch momentů je poměrně požehnaně. K hudební stránce se vyjádřím následovně – je vidět, že si někdo dal opravdu záležet. Bylo na čase, aby se poučili z nedostatků svého posledního alba, zavřeli se do studia a přemýšleli nad tím, co udělali.

Pánové zde pracují i mnohem častěji s podkresy, melodií a zachovávají jejich svižné tempo. Metalové breakdowny se zde nachází velmi řídce a spíše se kapela soustředila na svůj rockovější vzhled, který ovšem jde ruku v ruce s jejich již zmíněnou metalovou krustou. Nesmíme zapomínat ale na jejich latino odkaz – opět zde je slyšet krásná španělština doprovázená angličtinou a mezihry, které vás z rockového pobouření vnesou spíše někam na pláně středního Mexika před mayské pyramidy.

Celkově vzato si Ill Niño tentokrát opravdu vzali k srdci své sliby, že album bude jak brutální, tak něžné. Je to ideální kamarád do vašeho přehrávače na babí léto. Zde se konečně poštěstilo. Nehledejte zde již nic, na co jste byli zvyklí z prvních placek, ale spíše poznejte novou masku, kterou si nasadili, ta jim sluší velmi, a když ji sundají, opět jsou to oni. Ti staří dobří Ill Niño, kteří si podmanili své fanoušky, když před dvanácti lety se na MTV v Headbangers Ball objevil klip Unreal a já si sedl z nich na zadek a od té doby jsem jejich velký fanoušek. Ill Niño navíc k nám i rádi jezdí ( např. rok 2008 v Rock Café či ročníky 2010 a 2014 na festivalu Brutal Assault), takže je velká šance, že pokud si k nim našel někdo cestu až při této desce, uvidí je zase brzo na našich podiích.

Shrnutí je takové, že když se člověk snaží, tak mu vyjde vše, a Ill Niño slíbili rozmanitou desku s mnoha tvářemi a opravdu nám ji dali! Jsem spokojen s jejich tvorbou a vám vzkáži jen jediné – fanoušci to mají POVINNĚ a vy co ještě váháte, okamžitě si pusťte celé album a zamyslete se nad tím, co jsem zde psal a jestli jsem náhodou třeba měl i pravdu (jo měl :)

Články autora Jonathan

Slipknot v O2 Areně? Špatný zvuk pro zvučné jméno!

Slipknot jsou tělesem, kteří zvěstují své metalové evangelium již téměř 20 let a určitě nemá smysl zde nějak sáhodlouze rozepisovat jejich…

Letošní MetalFest v Plzni bude ve znamení zvučných jmen!

Západočeská metropole bude v obležení takových jmen jako Cradle of Filth, SepticFlesh či Amon Amarth. Toto je ale slabý výčet celkové soupisky,…