Už od jejich vzniku John Wolfhooker ukazují, že se nevejdou do žánrových škatulek. Jinak tomu není ani u jejich posledního EP 626, které už svým názvem odkazuje na předchozí album 313. Jedná se o dvojnásobnou porci zábavy?
Z hlediska délky je ta porce zábavy spíš poloviční a to dokonce méně než poloviční, ale na délce v tomhle případě rozhodně nezáleží. Největší devizou celého třináctiminutového počinu je extrémní žánrová rozkročenost. Úvodní song Feel It tě svým funky vibem nejdřív lehce rozkývá a připraví na výrazně tvrdší skladbu Singularity. Jestli si myslíš, že u post-hardcoru tahle paráda skončí, jsi na omylu, protože to pravé peklo teprve přijde. Inferno, jednoznačně nejtvrdší část celého EP a dost možná i nejtvrdší song, kterého jsme se od JW dočkali, není jenom o brutální kytarové náloži, Maťově zásobě hlasových poloh nebo nakažlivé melodii refrénu. Krom všeho zmíněného tu máme i text s jasným názorem a myšlenkou, kterou je dobré připomínat. Čtveřici uzavírá pop-punková střela 1999, která jasně míří na všechny 90s kids. Ostatně, že si kluci na devadesátkách trochu ujeli, víme už od vydání klipu k songu Singularity.
I přes takhle extrémní žánrovou diverzitu celé EP působí dost celistvě. Všechno totiž drží po hromadě zvuk, o jehož mix a mastering se postarali sami Rony Janeček a Filip Vlček. O vizuální stránku pak Aďo Janeček s FERO Production.
Vystřelit čtyři songy i s klipem (tedy zatím krom Feel It) a zachovat přitom typický zvuk kapely a to ještě takřka svépomocí je obrovská věc, na kterou musíte mít dost odvahy a hlavně schopnosti. A John Wolfhooker se to povedlo bezchybně.
Tracklist:
1. Feel It
2. Singularity
3. Inferno
4. 1999
Napsal: Oldřich Kadlec
