Recenze
Slovenští landless se na albu Mirrors vydali nečekaným směrem!
Přejít na obsah

Slovenští landless se na albu Mirrors vydali nečekaným směrem!

Doteď si pamatuju pocit, se kterým jsem před šesti lety psal recenzi na debutové EP slovenských landless. Tehdy se vytasili takřka odnikud způsobem, na kterej šlo říct jen "oukej tyvole!" Tenhle "wow feeling" se u mě plus mínus opakoval i s jejich dalšími releasy. Platí to ale i o prvním plnohodnotném albu Mirrors?

Očividně landless po vydání EP Moonflower cítili, že stojí na rozcestí. Kudy dál? Zůstat u řvaní a komplexních riffů nebo snad ještě přitvrdit? Cesta, kterou zvolili, nakonec není lemovaná breakdownama v drop Z. Naopak. Docela nečekaně (alespoň pro mě) šli směrem zjednodušení a uhlazení. Přiznám se, že jsem takovou přeměnu od landless nečekal. O to víc mě těší, že jim tento nový sound dost sedí. Můžou za to asi hlavně dvě věci. Zaprvé to je naprostá dominance skvělého čistého zpěvu, na kterém Laci zcela evidentně pořádně zamakal. Jeho hlas je fakt o třídu dál a křiku je na desce spíš málo, což nakonec tolik neva. A zadruhé to je výběr producenta. Rukopis Damiána Kučery začíná být na jeho nahrávkách znát. Tu a tam novinka Mirrors svými polohami připomíná loňské EP Brando's Eyes nebo i Skywalker. Damián zkrátka ví, co dělá. Jeho věci maj tah na branku a tahle deska je toho dalším důkazem. Dost možná to byl právě on, kdo landless poradil, kudy se vydat dál.

Ale aby si to všechno sedlo, musí být samotný materiál přesvědčivý už ve svém základě. A tady kapela opět zúročila svoji pracovitost, poctivost a cit pro detail. Ze všech skladbách na Mirrors je cítit myšlenka a celé to drží bez problému pohromadě. Melodie dávají smysl a jsou silné ve své jednoduchosti, což je v refrénech mega důležitej předpoklad pro zapamatování. Navíc celý věci hodně pomohlo, že se čtveřice vymanila z častého uhánění kytarových licků někde v pozadí. Byla to jejich oblíbená disciplína, která ale (hlavně naživo) trochu přehltila mix. Novej materiál je v tomhle ohledu střídmější a šetří si trumfy na správnou chvíli. Skladby tak najednou líp dýchají a není to jen o střídání "plyn, brzda, plyn". Z devíti tracků na mě nejvíc zapůsobila Falling Apart, kde featuje Maťo z John Wolfhooker, Revive, ve které hostuje Jay ze Skywalker, a samozřejmě druhá singlovka Borrowed Time, jejíž nakažlivej refrén má reprodukční číslo vysoko nad 1. Snad jen z výjimkou Fantasy, kde si ten nu-metalový riff nějak nejsem schopnej užít, ale ostatní skladby nijak nezaostávají!

Abych odpověděl na úvodní otázku: Ano, už po prvních dvou singlech Nobody a Borrowed Time jsem si zase říkal "wow", a to nejen kvůli hudbě, ale taky pro poctivý hezký promo a upřímnou message. (Btw.: pět klipů ty kráso!). Mám radost, že se tu opět potkáváme nad CZ/SK deskou, která si bez problému zavdá s kapelami evropského ranku. Poslední dobou se to stává čím dál častějc, až se mi chce konečně prohlásit, že už jsme to dokázali a jsme tam! V Evropě!

Články autora Jiří Popelka

FOTO: Rock for People Hope - menší, silnější a příští rok nejsilnější!

Rok se nic neděje, konečně jsme si trochu odpočinuli a najednou se máme jakože sebrat, vyndat játra z trezoru a jen tak bez tréninku strávit…

Nezapomněli na nás! aneb Vybíráme naše tipy z lineupu RFP Hope!

Jak jsme slíbili, tak činíme! Limitovaná edice hradeckého "Rokáče" s názvem Rock for People Hope už číhá za rohem a je nejvyšší čas podívat…