Recenze
TESSERACT – Polaris
Přejít na obsah

TESSERACT – Polaris

Snad by stačilo napsat, že mi to celej den hraje v hlavě, na ulici blbě čuměj, proč si zpívám nahlas, málem mě srazilo auto, chtěl jsem rozkousat sluchátka, když se mi vybil mobil a rozflákat mobil, když přestaly hrát sluchátka. Obsesivní výkřik jednoho samozvaného recenzenta, pomyslíte si. Ale v případě Polaris se nemohu nerozvášnit. Jakkoli si stokrát můžu říkat "nedej jim ten palec nahoru zadarmo", TesseracT mě stejně jako u předešlé Altered State zase nepozorovaně omráčili. Během pětačtyřiceti minut na vás Polaris vyzkouší takové sofistikované psychologické triky, které z něj dělají učebnicový příklad alba, jemuž se říká grower. A pak už jste v pasti "teseraktu", ze které se beztak nechcete vymanit.

Geniální zvuk (dat snare!), geniální zpěv, geniální riffy, rytmy a jako šedivé mraky valící se celková atmosféra alba, rovněž geniální a náramně korespondující s podzimem okolo nás. Mezi devíti skladbami není jediná do počtu, liché byly obavy, že první singly Messenger a Survival, vypuštěné jako ochutnávky, byly slabé. Naopak, celé dohromady to teprve dává smysl. Nejlepší deska kapely? Možná. Rozhodně nejuhlazenější, nejsouvislejší, a velmi intenzivní. Taková polární záře uvnitř těla.

TesseracT na třetí desce nepřináší nějaké zcela nové postupy, ale přivádí k dokonalosti svůj ojedinělý zvuk. Je to závislost. Asi budu muset počkat, až se objeví jiné, podobně nakažlivé album. Zatím si koupím náhradní kossky a běžím znovu a znovu zpívat do ulic.

Články autora Jiří Popelka

CANE HILL (ELIJAH WITT): „Neboj se bejt divnej jen kvůli tomu, že tě někdo odsoudí!“

Strach, smutek, nervozita, soužití se svým tělem, sex... Překvapilo mě, s jakou otevřeností jsem si s frontmanem amerických Cane Hill Elijahem…

AUGUST BURNS RED (DUSTIN): „Rodiče naše vánoční písně milují, protože se v nich nekřičí!“

Máme pro vás vánoční dárek! A né ledajaký, přinášíme vám totiž rozhovor s Dustinem Davidsonem z August Burns Red, kapely, která ke corovým…