Reportáže
1. DEN ROCK FOR PEOPLE 2017: Klubová atmosféra i diskotéka pro davy
Přejít na obsah

1. DEN ROCK FOR PEOPLE 2017: Klubová atmosféra i diskotéka pro davy

Další ročník oblíbeného hradeckého fesťáku je od včerejška v plném proudu. Do Festivalparku se na první den sjelo cirka dvacet tisíc lidí a zábava vydržela až do rána. Program byl protkán slibnými rockovými jmény a kulminoval pořádnou EDM party.

Slušný odpich a vítr do plachet dodali prvnímu dni vsetínští Criminal Colection. Na hangárové stagi měli vyhráno, pop punk tady nikomu nesmrdí ani ve tři hodiny odpoledne, zvlášť když se tam švihne kousíček Blink 182. Na tohle tu lidi slyší a proto byl hangár slušně zaplněn a dav fanoušků správně rozvlněn. Fajn set. Podobně jako Cocotte Minute, ačkoli ti už měli kotel o něco větší a pokyn "Udělej bordel" z úst Martina Zellera jako vždy zafungoval na skalní fanoušky jako kletba Imperius.

Škoda, že malinkou Cyklo stage poněkud likviduje hudba z velkých pódií, když se na nich zrovna hraje. Během Kokotů nás tam velmi zajímal akustický set Rattle Bucket. Brněnská klubová klasika pár dní zpátky ohlásila konec působení a potvrdilo se, že nám tady kluci budou chybět. "Vy nás chcete rozbrečet," povídá Radim Věžník, ale z unplugged verzí jejich songů jsou naměkko hlavně diváci a peláší o sto šest na kolech, která pohánějí elektřinu u stage. Scéna se určitě těší i na jejich plně elektrifikovaný čtvrteční koncert na Jack Daniels stagi.

Hardcorové a rockové kapely se pak pokoušeli přenést klubovou atmosféru na velká pódia. Ne všechny byly zcela úspěšné. Kanadští Comeback Kid, ačkoli nasadili nekompromisní uštěkaný diktát, neprolomili onu magickou linii třiceti metrů od podia, kde už byla reakci lidí vlažnější, taky možná kvůli brzkému času. Vpředu to ale vřelo jak blázen, Andrew Neufeld plival ohně všude po stagi, zvuk doslova trhal hrudní koše a dosti početný shluk skalních fans podporoval vystoupení moshem, circle pitem a singalongem. Zadní část prostoru před stagí ale příliš nerozhýbala ani výborná G.M. Vincent and I a další pecky. Pro běžného návštěvníka bylo na nálož hardcore punku asi příliš brzo, fanoušek Comeback Kid ale rozhodně neodešel nešťastný.

Tagada Jones měli situaci ulehčenou tím, že hráli v hangáru, což je vlastně takový klub (ačkoli zvuk je tam kapitola sama pro sebe). Dynamicky velmi zajímavý klasický hardcore působil v kombinaci s francouzským rebelským zpěvem jako neokoukaná záležitost a proto taky dost bavil. Kapela brázdí evropskou scénu už předlouho, i na stará kolena si ale zaslouží pozornost fanoušků true hácéčka.

Emíčko Moose Blood tu nemá bůh ví jak zvučné jméno, co si budem povídat. Srdcovka několika málo návštěvníků se rázem klidně mohla stát příjemným objevem pro několik tisíc lidí. Přestože vystoupení podobně jako u Comeback Kid fungovalo skvěle před pódiem, ale vzadu sloužilo spíše jako kulisa, zpívaná kytarovka se s pivkem v ruce poslouchá příjemně, i když někoho ze sedících možná po čase zpěv Eddyho Brewertona uspával. U kapely v kotli ale panovala srdíčková atmosféra podtržená dobrým zvukem.

Cage the Elephant z USA, na které se už před stagí konečně shromáždilo velké festivalové publikum, potvrdili, proč se v jejich souvislosti vždy mluví o výjimečném zážitku. Indie rock, který zatíná zuby do eklektického artu a retra, byl zároveň úžasně garážově syrový, přičemž pěvecky dokonalý a podmanivý. Naproti tomu You Me At Six předvedli odlišné, moderní pojetí amerického rocku s chytlavými melodiemi, punkrockovým drivem, rádiovým soundem a ukázkovou prací s publikem. Silná základna fans udržovala koncert ve skvělé atmosféře, škoda jen těch občasných výpadků zvuku. Vzpomněli jsme si při nich na vystoupení Papa Roach v roce 2013, kteří díky technickým problémům přišli takřka o třetinu setu. YMAS z toho vyvázli naštěstí jen s dvěma neozvučenými minutami. Každopádně, jak Cage the Elephant, tak jejich britští kolegové YMAS byly učebnicovým příkladem dvou velkých směrů, kterým se lze v rockové hudbě dnes ubírat. Zároveň obě své řemeslo ovládají skvěle, což dalo najevo i početné diváctvo.

Den vyvrcholil vystoupením jihoafrické dvojice Die Antwoord a tady jsme se ocitli někde na hranici mezi vážností a parodií. Na jednu stranu nakopávající mix zajímavě ukuchtěného trendy elektra, na stranu druhou ironický projev dvojice Yolandi a Ninja doprovázený obří projekcí, kterou snad někdo vyráběl napůl v Aftereffects a napůl schválně ve windowsovském malování. Zajímavá podívaná, která po sobě zanechává nezodpovězené otázky typu Proč? a Jak?. Tak to ale básník nejspíš chtěl.

My jsme se ale soustředili také na francouzské Novelists, kteří v programu obdrželi čas přesně v době koncertu headlinera. Takový protestní set pro ty, kteří opovrhovali děním na hlavní stagi. Pařížská senzace rozproudila prostor v Jack Daniels zóně více, než by se čekalo. Progresivní metalcore frčí, je v podstatě jedním z motorů žánru a v podání Novelists mu rozhodně nic nechybělo. Průřez starou tvorbou společně s novinkami z alba, které vyjde ještě letos, djentoval a měl koule, co víc chtít! Novelists si určitě nenecháme ujít při jejich další české zastávce.

V nočních hodinách se pak strhla velká dubstep & drum'n'bassová party, o kterou se postarali Gomad! & Monster a taky velice překvapivě část oblíbené formace The Quemists se svým DJ setem, která se nečekaně jako apoštolovo zjevení ukázala na runway, ačkoli vůbec nebyla v programu. Rock for People je prostě opět na nohou a tisíce hudebních fandů s ním!

Foto: Nicola Zörkler

Články autora Jiří Popelka

IMMINENCE: „Koncerty v Čechách jsou pokaždé intenzivní a plné energie!“

Konečně Vám přinášíme poslední rozhovor ze série Rock for People 2017. Pokec s Imminence jsme si šetřili proto, abychom vás v tu správnou…

Tÿshe vytahují první trumf z chystané desky!

Wither Away je první singl z připravovaného druhého alba martinské čtveřice Tÿshe. Undelivered Lellters vyjde na vinylu koncem letošního září.…