Reportáže
10. 10. 2010: The Dillinger Escape Plan, Cancer Bats, The Ocean; Praha
Přejít na obsah

10. 10. 2010: The Dillinger Escape Plan, Cancer Bats, The Ocean; Praha

V neděli jsme vyrazili směr Praha, protože navečer se zde měl odehrávat večírek obřích rozměrů v čele s veterány mathcoru – The Dillinger Escape Plan. Více než stokilometrová cesta uběhla jako voda a po zastávce na večeři jsme se něco málo před sedmou hodinou vydali směr Abaton. Před klubem už samozřejmě stál tourbus a několik skupinek lidí, kteří čekali buď na známé, na lístky a nebo jen prachsprostě zevlovali a užívali poslední doušky chladivého vzduchu před vstupem na místo činu. My se dovnitř vydali něco po čtvrt na osm,  patnáct minut po avizovaném začátku, a jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že v sále se teprve dokončuje zvuková zkouška – holt ne vždy se daří a časové skluzy jsou na koncertech předpokládanou a hojně dodržovanou tradicí. V tomto případě to ovšem tolik nevadilo, protože kapely byly v plánu pouze tři a tudíž jsme už v jedenáct hodin vyjížděli směrem k domovu.

Němečtí The Ocean odklepli svůj set někdy kolem tři čtvrtě na osm a začali hned pěkně zostra, jako otvírací skladbu zvolili jednu ze starších, svižnějších pecek. Většinu posluchačstva (včetně mě) tím příjemně překvapili, protože na posledních dvou deskách rychlým tempům zrovna neholdují a na živo se jim prý starší skladby taky moc často oprašovat nechce. The Ocean jsou známí častým obměňováním sestavy, celá kapela je vlastně tvůrčím projektem kytaristy Robina Stapse, ale na živém vystoupení vše šlapalo jak mělo a nevšiml jsem si žádného zaváhání nebo vybočení z profesionálních hráčských výkonů. Pokud jsem správně počítal, odehráli jen čtyři skladby o celkové délce něco málo přes třicet minut, každopádně jejich set byl posluchačsky zábavný, pestrý a podaný s jistotou. A ačkoliv se kapela snažila lidi rozpařit a baskytarista se zpěvákem se i vydali na výlet pod podium, jejich snaha neměla valnější úspěch a žádný velký kotel se nekonal.

Po nich si podium přivlastnili kanadští dřevorubci Cancer Bats. Tato partička tu v ČR už několikrát hrála a na publiku to bylo znát – už při odcházení The Ocean ze scény se pod podiem začala štosovat početná skupina omladiny v „kanceřích“ tričkách. Hned po odklepnutí úvodní písně mě znechutilo nepříjemné nazvučení, přišlo mi, jako by si zvukař nevěděl rady s řádně naboostřenou basou. Ovšem větší části obecenstva to nevadilo a masa pod podiem se konečně začala divoce zmítat. Set obsahoval převážně skladby z aktuální desky Bears, Mayors, Scraps & Bones a za sebe musím říct, že mě nijak extra nebavil – možná za to mohl  fekální zvuk, ale z větší části to přisuzuji samotné tvorbě kapely, která mi nic moc neříká ani z nahrávky. Jediným světlým okamžikem tak pro mě byla předělávka od kultovních Beastie Boys, každopádně Cancer Bats se svým jednoduchým dřevním punkem nejsou podle mě kapela, která by měla hrát po boku progresivních TDEP nebo The Ocean.

Po dlouhém chystání podia, zvučení a zkoušení všech světelných efektů se konečně strhla totální  apokalypsa v podání The Dillinger Escape Plan. Kapela nastoupila na setmělé podium za hlasitého podporování fanoušků a hned začala hitovkou z nového alba – Farewell, Mona Lisa. V kotli se řádilo jako o život, do zběsilých sypaček blikaly stroboskopy a vymakaná světelná show navozovala v rychlých pasážích pocity epileptického záchvatu po požití halucinogenních drog. TDEP strhli celý sál, živelnost jejich vystoupení podle mě nemá obdoby. Trošku jsem měl strach ze zařazení nových skladeb do playlistu (na aktuálním Option Paralysis se přeci jen více pracuje s ryze rockovými pasážemi a melodickým zpěvem) a musím říct, že na živo fungují bezvadně -  melodické pasáže zpíval s Gregem celý Abaton a pomalejší pasáže fungovaly bezvadně, celému vystoupení ještě více přidávaly na jedinečné atmosféře. Absolutní špičkou pro mě byly písně s klavírem, něco takového se opravdu moc často nevidí. Kapela hrála převážně pecky z nového alba, ze starších písní zaznělo například Nong Eye Gong, Milk Lizard, Fix Your Face, Sunshine The Werewolf nebo hitovka Black Bubblegum. Po ukončení setu si Abaton vyřval přídavek, za který kapela netradičně zvolila zasněnou, klavírem podpořenou skladbu Widower, která se nakonec strhla v typicky dillingerovské akcentové orgie. Po odchodu kapely se na podium začali trousit bedňáci, bylo tedy jisté, že už další přídavek nebude a obecenstvo se pomalu začalo probírat z tohoto hudebního snu.

Pokud mám mluvit za sebe, tak jsem očekával trošku hojnější účast (přeci jen to jsou Dillinger, K***A!), ale chápu, že je poslední dobou hodně akcí podobného ražení a peněz. The Dillinger Escape Plan u mě potvrdili pozici jedné z nejtalentovanějších, nejmuzikálnějších, nejživelnějších a hudebně nejrozmanitějších kapel současnosti a jejich perfektní vystoupení  mě naprosto zastínilo všechny nedostatky večera, jako třeba celé Cancer Bats a poměrně drahé pivo.

Fotoreport: Adéla

Články autora Matty Vaněk

FESTIVAL SEASON 2023: Představujeme Mighty Sounds 2023

Rozhodli jsme se vám představit dosavadní program našich českých festivalů, které jsou skvělým dárečkem pod vánoční stromeček, jenž udělá…

Caskets: Název kapely jsme změnili z donucení. Nakonec nás to ale posílilo!

Matty si střihnul rozhovor s mladou a velmi nadějnou kapelou Caskets (ex-Captives), a to se zpěvákem Matt Flood a kytaristou Craig Robinson.Na Rock…