Reportáže
1.11.2012: Impericon Never Say Die! Tour vol. 2; Praha - Futurum
Přejít na obsah

1.11.2012: Impericon Never Say Die! Tour vol. 2; Praha - Futurum

Řekl bych, že ne každému se poštěstí mít v den narozenin přímo pod nosem akci takového rozměru jako je Never Say Die Tour. Já to štěstí měl, i když musím říct, že tento rok mě v line-upu zaujali pouze Stick To Your Guns a Obey The Brave, ti byli tedy mým primárním cílem.

Na akci jsme dorazili několik minutek před setem pána s laptopem jménem At Dawn We Rage. Musím říct, že dubstepová muzika na rozjezd párty zas až tolik nezafungovala, daleko lépe by to zřejmě zvládla nějaká pražská lokálka, i když chápu, že zařizovat speciálně jednu kapelu na každé zastávce turné by asi úplně nešlo. Dubstepové a drumstepové beaty utly tak rychle, jako počaly a na stage už se hrnulo plnohodnotné uskupení The Browning. To, že na světě je po čertech málo kapel, které dokáží nakládat s elektronikou (čeští The Truth Is Out There je podle mě jedna z nich) se mi vystoupením těchto stejně oděných maníků z Kansasu jen potvrdilo. Stupidní synťáková linka do každé skladby, jako by měla za cíl ji uplně zprznit. Mimo to byl jejich set parádním rozjezďákem a nemám k nim výtek, jen těch elektro prvků bych, být jimi, rozhodně rapidně ubral.

Jako druzí se už asi po pěti minutách na stage nahrnuli At The Skylines. Čekal jsem od nich pramálo, ve finále mě velmi příjemně překvapili, především výkon frontmana Chrise Shelleyho, kterému přes jeho vzevření mladíka (trochu mi připomínal Sama Cartera z Architects) šly hluboké growly od huby jedna báseň. Ke konci setu jsem si povšiml několika lidí vést vášnivou diskuzi v rohu, šel jsem se k nim vetřít, abych zjistil, o co jde. V tu dobu už byla zveřejněna zpráva o smrti Mitche Luckera ze Suicide Silence, mnoha lidem to možná večer zkazilo, mnoho lidí bylo dost posmutnělých, řekl bych, jinak to ale žádný větší vliv na průběh nemělo.

Jako třetí nastoupili kanaďané Obey The Brave, v čele s Alexem Erianem, bývalým zpěvákem Despised Icon. Pro mě osobně to byl největší tahák večera a svého postavení v mém žebříčku chlapci dostáli na sto procent! Metli to do nás jako na páse a já byl pomalu víc na stagi, než mezi ostatními. Ke konci Alex zmínil i onu tragickou událost z rána a jelo se dál ve znamení For The Fallen Dreams. Jelikož jsem nevěděl, že doprovodný kytarista Kalam Blehm kapelu tento rok opustil, byl jsem překvapen pouze jedním kytaristou na stagi. Čas od času to bylo znát, čas od času vůbec, co ale bylo znát, byl Dylanův neslyšitelný vokál. Netroufám si odhadovat, kdo to tenkrát zvoral a rozhodně nechci nikoho obviňovat, ale od frontmana jsem zkrátka neslyšel ANI SLOVO, což byla obrovská škoda. Celkově to ale FTFD rozjeli parádně, skalním fanouškům jistě udělali radost a za ozvučení zkrátka nemohou. Mě osobně udělali radost skladbou Brothers In Arms, kterou mám od nich úplně nejraději.

Hned v zápětí naskákala na podium pětice Kaliforňanů, kvůli kterým jsem vlastně přišel: Stick To Your Guns. Sotva se rozezněly první tony intra Diamond, frontman Barnett už skáče po hlavách fanoušků a prostor propuká v šílenství. Against Them All nenechá nikoho klidně stát, u Bringing You Down tomu není jinak , o Amber ani nemluvě. Poprvé za večer byly nádherně rozeznatelné všechny nástroje (alespoň z míst, kde jsem se pohyboval), zkrátka set jak má být! Asi nemá cenu říkat, jak moc jsem se zpotil, stálo to ale za to!

Ještě než přistoupím k vystoupení Blessthefall, rád bych poukázal na chování některých zúčastněných, zejména dívek v prvních řadách. Z toho, co předváděly, mi bylo přinejmenším na blití. Asi bych předpokládal, že člověk, který jde dobrovolně do první řady počítá s pár ránama do držky od stagediverů, nebo loktů od lidí, kteří se snaží si akci užít na maximum. Nepřijde mi normální, když se několik málo osůbek něžného pohlaví čekající už od první kapely, v první řadě na své idoly z "Blessáků"rozhodne, že se shlukne tak, aby nikdo nemohl projít nahoru na stage nebo začne kopat do někoho, kdo jim z podia přistane pod nohy (a to dost brutálně). Přišly chvíle, kdy jsem měl chuť vraždit, když mi dvě pipinky zároveň zarazily lokty do žeber a ještě na mě hodily zlý pohled. Všechny jim podobné prosím, aby příště rezignovaly na svou pozici v první řadě (ono vám to neuteče) a šly si stoupnout někam mimo lidi, kteří si užívají vystoupení svých oblíbenců a rozhodně nestojí o to, aby jim to někdo kazil, navíc z první řady.

Ale zpátky k samotnému programu, na kterém jako další figurovali již zmínění Blessthefall z Arizony. Přesně tak, jak jsem napsal výše, stoupl jsem si mimo kotel a vystoupení jen sledoval, přeci jen nemám potřebu dávat lidem lokty. Protože jsem tuto bandu už jednou viděl a nebylo to zrovna z nejlepších, nečekal jsem toho od nich moc. To, co ale předvedli, bylo přinejmenším neskutečné! Tak divoký výstup jsem dlouho nezažil a kluci potvrdili svou pověst jedné z nejvstřícnějších kapel na scéně. Vypíchl bych Bokanovo zavěšení se na římse nad davem (než jsem stihl nahodit kameru, byl už dole, o tom ale až později), byl to jeden z nejsvětlejších bodů večera. Na druhou stranu po zvukové stránce byl tento set zřejmě nejhorší ze všech. Ten, kdo při jejich vystoupení stál u potenciometru hlasitosti by zasloužil useknout ruce, hlasitost celého setu byla rozhodně hlavním důvodem, proč mi i 3 dny po události stále píská v uších (Nechť je mi to ponaučením a příště si vemu špunty). Vše až na vokály splývalo dohromady a jen málokdy jsem vůbec poznal začátek skladby. Vizuálně to však byla neskutečná špektákle.

Trochu jsem nepochopil, proč Impericon zvolil jako headlinera We Came As Romans, nechci říct, že by jejich kvality nedosahovaly ostatních účastníků, ale přeci jen, co do popularity, jsou na tom Blessthefall určitě lépe. Kdyby se poslední dva aktéři prohodili, vyšlo by to rozhodně lépe. Proto We Came As Romans hráli pro už jen poloplný sál a i já se rozhodl zhruba ve tří čtvrtinách setu odejít. Ne, že bych se nebavil, ale přeci jen WCAR nedokážou z únavy probudit tak, jako Blessthefall.

Jelikož jsem po celý večer točil GoPro kamerou, dostane se vám níže velmi krátký sestřih všeho, co jsem natočil a myslím, že toho bylo dost. Tak zase za rok, na NEVER SAY DIE 2013!

Články autora Petr Vybíral

Stream nového EP Home For Real z Liberce

Pro příznivce kapel jako jsou Defeater, Hundredth, Heart In Hand nebo Title Fight, hardcorová pětice z Liberce Home For Real streamuje 4-skladbové…

Melodic hardcoroví Hopes streamují EP Dying Youth

Severočeští hardcoroví Hopes od včera streamují své čtyřskladbové EP Dying Youth, dej jim šanci oslovit tě.