Reportáže
2. DEN ROCK FOR PEOPLE 2017: Kóry, metaly a slzičky štěstí při Paramore
Přejít na obsah

2. DEN ROCK FOR PEOPLE 2017: Kóry, metaly a slzičky štěstí při Paramore

Z různých úst se už od rána ozývaly hlasy, že druhý den letošního RFP je co se týče line-upu spíše odpočinkový. Počet účastníků v areálu tomu možná i odpovídal, ale znělých jmen tu přeci jen nebylo málo. Akorát mezi nimi byla asi větší rozmanitost. Během včerejška jsme měli možnost křepčit na lopaťácký hardcore, zahrozit paroháčema a metat hřívama, zazpívat si po sto padesáté fixí písničky nebo se zaláskovat do Hayley.

Hned z kraje dne se na KB stage jakožto druhém hlavním pódiu odehrála pro naši domácí corovou scénu mimořádná událost. Prostor zde dostali Pražané The.Switch, kteří jsou s novou deskou na koni. Svých pětačtyřicet minut se snažili využít na maximum, pro cca tisícovku stojících i sedících zahráli povedený set, jehož vrcholem byly skladby O co se milovat nebo Akvárko. K dokonalosti chybělo pár malých detailů, důležité ale je, že brána na velká pódia hradeckého festivalu je českým klubovým kapelám otevřena. Uvidíme, jak se se stejnou možností dnes popasují Skywalker.

Nečekaného nemilého překvapení jsme se dočkali v úvodu setu Deez Nuts. S mikrofonem na stage nepřišel frontman JJ Peters, ale kytarista kapely Matt Rogers, aby nám vysvětlil, že JJ si chvíli poleží v nemocnici kvůli úrazu (údajně se ožral a spadl z palandy). Zrušení setu se ale nekonalo, Matt přenechal kytaru kolegovi a sám se chopil vokálních partů. Ačkoli se snažil šetřit se a nechal třeba na chvíli screamovat i svérázného fanouška z publika, jeho hlas časem beztak odešel. Kapela pokračovala i přes otrávené obličeje basáka Seana Kennedyho, který si o tomto nouzovém řešení zřejmě myslel své. Celá situace vytvořila pod pódiem zvláštní napjatou atmosféru, kdy kotel na jednu stranu chtěl Deez Nuts podpořit, ale trochu tam chyběl ten hecující vokál a nikdo moc nevěděl, co se bude dít. Moshpity ale proběhly, kotel ty songy znal dobře a dokázal se zabavit. Takovýhle set se těžko hodnotí, kapele každopádně patří palec nahoru za to, že to neodpískala, i tahle nouzovka totiž nakonec potěšila.

Velmi nás zajímalo, jak se předvedou švédští mladíci Imminence, kteří na novém albu This is Goodbye trochu zjemnili svůj post hardcore, dodali samply a více zpěvů. A dopadlo to skvěle, nové skladby fungují na jedničku. Zcela zaplněný hangár se opět proměnil v o něco větší Chapeau Rouge a dal tak připomenout nedávné našlapané koncerty švédské partičky v Praze. Publikum bylo na Imminence výborně připraveno (ten monstrózní circle pit, panečku!), na co ale nebylo ready, byl totálně přehulený zvuk. Přátelé, to přece nejde, aby si lidi museli zakrývat uši i vzadu. Chápeme, že v hangáru se to prostě bude třískat, ale nemohou to zvukaři brát aspoň trochu v potaz?

Následující Northlane na hlavním pódiu si zaslouží pouze samé superlativy. S albem Mesmer je kapela na vrcholu své verze progresivního metalcoru plného polyrytmů s úžasnými vokálními linkami a sociálními apely. Přerod kapely po odchodu Adriana je u konce, Marcus je charismatickým a přesvědčivým frontmanem, tečka. Jeho hlasové možnosti jsou ohromující, scream i growl drtivé a krystalicky čisté vysoké zpěvy zase správně naléhavé. Skladby z Mesmeru přidávají kapele lehce nu-metalový vibe, proto hned úvodní Paragon nebo Solar nakoply všechny do zadku, troufám si říct, že i ty nepolíbené. Starší singly Far či Quantum Flux pak rozpoutaly v pitu kravál zahalený do písčitého dýmu nasáklého potem. Northlane se zkrátka derou na vrchol australského metalcoru a možná budou časem šlapat na paty i těm největším jménům tamní scény.

Sraz paroháčů byl v devět hodin u RFP stage. Postarší pánové z Mastodon servírovali vrchovaté porce sludge metalu. S mírnou obavou, že to live bude trochu na stejný brdo, jsem se naštěstí brzy rozloučil. Dost tomu pomohly hudebně propracované instrumentální kousky a také to, že ze čtyřčlenné kapely pokaždé zpíval někdo jiný. Tahákem večera ale samozřejmě byli američtí Paramore ve složení malá dračice Hayley Williams, kytarista Taylor York, navrátilec Zac Farro u bicích a doprovodní hudebníci, z nichž druhý kytarista je zcela určitě dvojče Setha MacFarlana. Set otevřeli singlem Told You So z čerstvé placky After Laughter. Na ní ale nenajdeme náš oblíbený řízný moderní rock, ale prosluněnou milou retro funky popovou kapelu s potrhlým dámským vokálem (neříkám, že je to špatně). A v podstatě tak vypadal a zněl i včerejší koncert. Paramore jakoby se obloukem vyhýbali minulosti, ze starých dobrých fláků zazněly pouze That's What You Get, Decode, Brick By Boring Brick a Misery Business (Ain't It Fun a Still Into You nepočítám, protože ty jsou svoji atmosférou podobné nejnovější tvorbě). Zbytek tvořily skladby právě z aktuální desky, což mnohé skutečně překvapilo. Srdíčkovou náladu ještě vyšperkoval déšť, který se pojednou začal snášet na dvacet tisíc hlav a umocnil tak hlavní message včerejšího koncertu: rozlučte se se slzou v oku se starými Paramore a přivítejte ty nové, kteří mají namířeno do velkých hal a na stadiony. Nechápejte to ale špatně, nejednalo se o zklamání. Koncert to byl fajn, velkou měrou také díky fenomenálně dobrému zvuku, který letos na hlavních stagích panuje!

Foto: Nicola Zörkler

Články autora Jiří Popelka

IMMINENCE: „Koncerty v Čechách jsou pokaždé intenzivní a plné energie!“

Konečně Vám přinášíme poslední rozhovor ze série Rock for People 2017. Pokec s Imminence jsme si šetřili proto, abychom vás v tu správnou…

Tÿshe vytahují první trumf z chystané desky!

Wither Away je první singl z připravovaného druhého alba martinské čtveřice Tÿshe. Undelivered Lellters vyjde na vinylu koncem letošního září.…