Reportáže
Abnormal Deathfest vol.3; Chomutov, 30. 4. 2010
Přejít na obsah

Abnormal Deathfest vol.3; Chomutov, 30. 4. 2010

 

Že Chomutov není žádný extra velký město ví každý malý dítě. Proto čekat na akci narváno je trochu utopie. Dneska tedy určitě. Před takovejma třema, nebo čtyřma rokama tu na akce chodilo mnohem víc lidí. Bejvalo narváno. Kotel jako svině. Pařilo se až tekla krev. Sem nekonfliktní mosh nedošel. Tady se jelo naostro. Tak trochu buransky, ale jelo. Ty časy jsou už ale pryč. Lidí chodí málo a paří se taky málo. Proto se dalo čekat, že ani kapela z Norska nedonutí lidi přijít. Možná, že kdyby hráli styl pro Norsko bližší, klub by byl plnější. I když nějací fanoušci černého kovu taky dorazili a řádně se na to vybavili jak kovem, tak war paintem.

Kulisárna je dobrý místo na koncert. Sice stylizovaný pro fanoušky Michala Tučnýho, ale to je fuk. Dá se tam dejchat, místa je tam dost, sedět se dá i venku pod střechou, prostě pohoda. Když k tomu přidáte kvalitního zvukaře, který ten večer byl k dispozici, není lepší místo, kam jít ten večer v CV na party. Jen ještě kdyby tohle vědělo víc lidí, než ti, kteří dorazili.

Už po osmý byly místa venku obsypány. Chvíli to i vypadalo, že se časy mění a lidí bude kotel. Jenže polovina osazenstva čekala na čarodějnický lampiónový průvod, který od Kulisárny, respektive městského divadla v těsné blízkosti, startoval. Stačilo pár tónů a návštěvníci raději mizeli dříve, než průvod vyrazil.

 

Tou kapelou, které se podařilo vyhnat čarodějnice a inkvizitory, byli From The Ashes. Na plakátu je budete hledat stejně marně, jako 5 Symbols ten večer na podiu. Bubeníček si vyvrkl kontíček a jedna noha je prostě málo. Takže aby návštěvníci nepindali, že je kapel méně, pořadatel sáhl právě po From The Ashes. Tihle mladý klučinové z Chomutova, který produkují docela slušnej metalcore (i když zatím bez zpěváka) mají našlápnuto dobře. Je vidět, že hrají metalCORE a ne METALcore. Pravda, takovejch je hodně, ale u nás to pořád ještě pokulhává. Tady se vše rodí o pár let později a je mi jasný, že za pár let tihle cápci, kterým je hádám 17-18 budou drtit stejně, jako plno současných zámořských kapel. Proto klukům fandím, protože i když se mi utopí v tisíci jim podobných spolků, pořád jsou na tom instrumentálně moc dobře. Teď jen se dostat z porodních bolestí a hurá do světa (spíš teda do republiky).

 

Další pánové na holení byli Efecto Despotismo. Pro chomutovský fanoušky to nejsou žádní nováčci. Nejen přátelské pouto je totiž spojuje s místními, akci pořádajícími, Victims. Brzy spolu budou mít miminko v podobě split CD. Efecto mají opravdu zaručený lektvar, jak nakopat prdelky. Mix deathcoru a slamu totiž pěkně řeže. Do toho si občas pustí nějaký to dobrý moshový hácéčko ala Action. Tihle, trávu milující, kluci jsou z Krupy. Krupka je blízko Teplic a z Teplic jsou Action, takže je jasný kde vzali ten feeling. Hrajou dobře, jen lidi to asi neocení, nebo to alespoň teda nedávaj najevo a stojí tak daleko od podia, jako by se jich báli. A přitom jsou to tak milí hoši.

 

Epicardiectomy jsou pro mě jediný pravý slam v Čechách. Problém je, že poslechnout si je naživo mohl jen málo kdo. Fungují sice už nějaký ten rok, ale porodní bolesti se táhly nekonečně dlouho. Když se našla sestava a složily songy, tak někdo odešel. A když v kapele figuruje sestava bicí – kytara – zpěv, není to taková prdel, jak se může zdát. Nakonec však ale dopadlo asi nejlépe, jak mohlo. Milda je totiž opravdu skvělý bubeník, který nesedne za jiné bicí, než ty svoje (když máte sestavu v podobě dvou kopáků, rytmičáku a asi dvanácti činelů, tak je to pochopitelné) a byla by ho škoda. Image mají sladěnou dokonale. Neznalým můžou připadat, jako by zabloudili z nějaké hip-hop party. Že hopeři a metaláci mají daleko od sebe? Blbost. V Epicardiectomy totiž za mikrofonem stojí týpek, kterýmu se říká Vejška, nebo taky DJ Brainythug. Zajděte na koncert WWW a budete čumět. Za pultem bude stát ten samej borec, jako v Epicardiectomy za mikrofonem. Kromě WWW má taky něco společnýho se Supercrooo. Za pár kaček vám přijede udělat parádní hip-hop party, nebo taky parádní koncert. Vejška se mu neříká jen tak, protože je to fakt hovado. Co se týče jejich vystoupení, tak já to těm klukům naprosto žeru. Hudbu, kterou hrají opravdu milujou. A i když Vejška není žádný excelentní zpěvák, vůbec to nevadí. Svým projevem si vás prostě získá. Komunikuje, hejbe se, paří. Mildovo dvojšlapka střílí bez přestání kulometnou palbu a Sergejovo džn džn džn probere z hrobu i tu nejprohnilejší mrtvolu, která si v rytmu nekonečného slamu, vezme do ruky lopatu a začne si svůj hrob prohlubovat.

 

Na podium, a vlastně i pod něj, naskakují Victims. Ne ti ze Švédska, ale ti z Chomutova. Deathcore začali hrát, ještě, když většina českých DC kapel tahala kačera po dvoře. Hrají ho tak trochu po svém. Řádně brutálně. A že nemají bubeníka ani nepoznáte. Tři kytary a dva zpěvy dělají svoje. Kluci makají na nových skladbách a čím novější věci dělají, tím více drtí. Oceano, Despised Icon, nebo Whitechapel oni rádi. Však doražte někdy na jejich koncert a uslyšíte sami. Před pár týdny hráli v Praze před My Autumn a mě srdíčko plesalo. Ne proto, že tam hráli, ale že na ně lidi opravdu pařili. Objel jsem s nima dost akcí, a když taková kapela hraje na gore party, tak to prostě není ono. Tady v Chomutově si střihli standardní setík, trochu se postrkali s fanoušky a zahalili se do dýmu z THC.

 

Smashed Face sice dojeli před nedávnem turné s My Autumn a sotva se stihli osprchovat už vyrážejí, aby zahráli tady v Chomutově. Vystupovali tu už nevím kolikrát, a místní je mají rádi. Playlist poskládali především z nových válů, které už měly vyjít na novém albu Misanthropocentric (na jehož podporu vlastně jeli turné – jak smutné), přidali jednu nebo dvě starší skladby a cover od Suicide Silence. Prostě paráda. Kdo je viděl, tak uzná, že to jsou profíci. Svoje vystoupení mají skvěle zmáklé. Je vidět, že cestování po Evropě jim dává užitečnou školu. Mám je rád už dlouho a nikdy na ně nezanevřu. Jen je věčná škoda, že kapelu opouští kytarista Sam a my můžeme jen doufat, že si chlapci najdou adekvátní náhradu a ve své práci budou i nadále pokračovat.

 

Jako poslední se vydrápali na podium Kraanium. Prej mají v kapele tatéra a je to vidět. Zpěvák a kytarista jsou zmalovaní od hlavy až k patě. Basák oproti tomu vypadá jako kdyby hrál v Amon Amarth a bubeník v nějakym teplym punku. To je ale fuk. Slam hrát umí, to vím. Žral jsem tuhle kapelu cca před rokem a půl. Potom jsem ale objevil jiné kapely, tak se na jejich složku v PC začalo prášit. Až teď mi opět ukázali, co mají v sobě. Opravdu party muzika pro zombíky, která donutila návštěvníky provětrat řepu a pošlapat si nohy. Kromě svých songů zahráli cover Cephalotripsy a Waking The Cadaver. Asi věděli čím Čornymu udělat radost. Kraanium prostě drtí, o tom žádná. Je mi ale jasné, že touhle hudbou díru do světa neudělají a o turné typu Never Say Die si mohou jen zdát. Zjevně je to ale netrápí a svojí show si užívají do sytosti.

 

Koncert skončil. Někdo, jako třeba já, šel spát. Kapely a přátelé se vydali ještě na party, obrážet diskotéky, nalejvat sebe, pozorovat abstinující Nory, kteří vychováni prohibicí si k alkoholu vztah nevypěstovali a tak vůbec. Fajn večer, pro mě určitě. Pro pořadatele už asi tak ne. Velký L na čelo, všem co nepřišli. Kdy už vám dojde, že kapela k tobě do obýváku zahrát nepřijede?

 

Články autora COREMUSIC

Palaye Royale umí být víc než jen teenage guilty pleasure, na Výstavišti byli výborní!

Když Palaye Royale řádí v Praze, nemůžeme u toho chybět. Jejich včerejší koncert v Malé sportovní hale jsme si tedy nenechali ujít. A nebyli…

Heaven Shall Burn s sebou do Fóra Karlín přivezou kvalitní support!

Dobře známí němečtí deathcoristé Heaven Shall Burn se vracejí na pódia. Hned z kraje nového roku vyrážejí na evropské turné a jako support…