Reportáže
August Burns Red a Bury Tomorrow rozparádili MeetFactory a (skoro) všechny to fakt bavilo!
Přejít na obsah

August Burns Red a Bury Tomorrow rozparádili MeetFactory a (skoro) všechny to fakt bavilo!

Podzim 2022 solí jednu show za druhou, sotva se to sem do Česka všechno vejde. Toto pondělí nám Obscure Promotion připravili pražskou zastávku co-headline tour amerických August Burns Red a britských Bury Tomorrow - kapel, které atakují úctyhodných dvacet let svojí existence. Turné supportují naopak spíše mladí kluci z Novelists FR, a to po náhlém výpadku Miss May I a Thornhill. Ve velmi zaplněném prostoru MeetFactory proběhlo všechno hladce. Jak nás ale kombinace právě těchhle kapel vlastně bavila?

Začnu tentokrát od prostředka, abych si to lepší nechal na konec. Mám poslední dobou radost z té aktuální vlny kapel a nahrávek, které nacházejí novou cestu, kudy by se žánry mohly do budoucnosti ubírat. A bohužel Bury Tomorrow mezi ně neřadím. Před čtyřmi lety jsem si z jejich vystoupení na stejném místě sedl na zadek. Už tehdy jsem ale v reportáži (čti zde) naznačoval, že koncertu chyběly momenty překvapení a nebýt naprosto nekompromisní delivery, perfektního zvuku, chytlavé lightshow a skvělému frontmanovi Danielovi Winter-Batesovi, by večer opanovali předskakující Crystal Lake. Uplynuly čtyři roky a mně už tohle nestačí. A to i přes to, že to v pondělí opět bylo vše přesný a nablýskaný. Možná je problém v tom, že nejsem aktivní BT fanoušek, ale zkrátka v době, kdy kapely zase nachází nové způsoby jak překvapit nejen na nahrávce, ale i live, je tohle málo. Z pódia se na nás sice valila perfektní show, ale klidně jste se mohli sebrat a jít na pivo, ven na cigáro nebo na záchod, abyste se vrátili zpět do sálu s tím, že vše šlape furt stejně naplno. Během času mimo sál jste ale vůbec o nic nepřišli, protože se nedělo nic nepředvídatelného. Dokonce byste si podle jednoduchých postupů ve skladbách mohli vypočítat, jak dlouho máte čůrat, abyste se vrátili zpátky na závěrečný refrén.

Zatímco August Burns Red překvapili hned nástupem. Na pódium vlítli za doprovodu skladby Chop Suey od SOAD a před druhou slokou se toho ujali a píseň dohráli live. Následovala naprostá smršť se skladbami zejména z alb Guardians a Phantom Anthem, ale ABR sáhli až k desce Messengers. Naprostá přesnost všech hudebníků v čele s nekompromisním bubeníkem Mattem Greinerem je odzbrojující. Projev frontmana Jakea Luhrse je uhrančivý. Neustálé střídání rytmů a temp vás pořád dokola vtahuje do hry a vy jen zíráte na ten tajfun, který rozpoutává kapela i diváci. Ale bohužel i v tomhle zdánlivém pekle po čase objevíte vzorec, podle kterého najednou dokážete docela jistě říct, co bude právě následovat. Koncem setu už jsem si připadal přehlcený. I tady by se pánové mohli zamyslet na dramaturgií a přidat do setlistu třeba něco pomalejšího, nebo zkrátka něco, co by vytvořilo kontrast. Jinak však koncertu není co vyčítat a přesně to jsem také čekal.

Nakonec ale musím skandálně konstatovat, že mě nejvíc potěšilo vystoupení první kapely večera, kterou byli Novelists z Francie/Německa, jejichž hudba je z celého roosteru prostě nejvíc fresh. To, že na tour naskočili doslova za pět minut dvanáct, se projevilo absencí jednoho kytaristy a trochou toho viditelného respektu z velikosti turné. Ale právě tato lidskost mně je sympatická.

Text: Jiří Popelka
Foto: Nina Vocelová

Články autora Jiří Popelka

Wage War a The Devil Wears Prada stavěli mosty mezi generacemi metalcore fans!

První říjnový den svedl fanoušky metalcoru do pražského Futura na show americké dvojice Wage War a The Devil Wears Prada a také dánských Siamese.…

AVIANA: Imminence jsme k domácím koncertům museli přemlouvat!

Solidně zaplněný pražský klub Underdogs letos v květnu prokázal, že švédská kapela Aviana u nás své fans rozhodně má. A po všech těch…