Jako blesk z čistého nebe přistál samostatný koncert americké rockové partičky Black Veil Brides do pražského Roxy. Po zrušeném koncertu na RFP jsme tak dostali pomyslnou náplast na bebíčko. A že to byla pěkně exkluzivní náplast! BVB totiž údajně už koncerty takového formátu nehrají! Jak to celé probíhalo, nejspíš nemusím sáhodlouze rozvádět. Fronty emařek a emařů táhnoucí se až za roh od Roxy a spousta očních stínů a černých linek, nad kterými se člověk trošku pozastavil se slovy: “neměl jsem se přeci jen taky nějak víc nalíčit?”
Tento večer se představili pouze zmiňovaní BVB, což bylo krapet divné a nezvyklé, ale velice příjemné zároveň! Žádné dlouhé čekání a postávání, prostě se šlo rovnou na věc! To zcela jistě ocenili především rodiče v publiku a v neposlední řadě také moje 90’s kid záda. BVB za notného jekotu vyskákali na pódium a započali svoji jízdu, která se však neobešla bez chybiček. Setlist měla kapela postavený na průřezu jejich dosavadní diskografií, což bylo rozhodně fajn. Slyšet jsme tak mohli i song jako Knives and Pens, který na nás v čas své slávy skákal na YouTube snad všude, nebo anthemický Fallen Angel.
Dostávám se ale k hlavnímu problému koncertu, kterým bylo špatné nazvučení. Andy Black má jeden z nejzajímavějších vokálů na moderní rockové scéně a právě on byl přesně tím, co mě osobně na koncert lákalo (…budete se divit, ale jeho vzezření to nebylo). Bohužel jsem ale byl zklamán, jak moc byl jeho hlas utopen v nástrojích zbytku kapely. Byl jsem tedy svědkem jen nějakých známých melodií, které v pozadí zpíval jakýsi vokál. Hladina tvrdších screamů apod. byla však už lepší, což je zvláštní. Je škoda, že jich BVB nemají ve svém repertoáru více.
Kolem a kolem, fanoušci dostali, co chtěli. Kapela i přes mé obavy působila vcelku přátelsky, takže ačkoliv se nejednalo o bůhvíjaký hudební zážitek, koncert mě bavil. Dávám tedy osm ospalých zvukařů z deseti a doufám, že je někdy v budoucnu uvidíme i na větší, třeba nějaké open air stagi.
Napsal a fotil: Mejra Drkal
