Reportáže
BLINK-182 (usa), A Wilhelm Scream (usa), Gnarwolves (uk); Praha – Tipsport Aréna, 15. 8. 2014
Přejít na obsah

BLINK-182 (usa), A Wilhelm Scream (usa), Gnarwolves (uk); Praha – Tipsport Aréna, 15. 8. 2014

Po dvou neúspěšných pokusech konečně dokázal Rock for People ve spolupráci s Conspiracy Concerts přivést Blink-182 do Prahy. Původním plánem bylo splnit sen všem fanouškům festivalu a učinit z nich letošní headlinery, ale protože byli (díky bohu – kvůli ceně za festivalový lístek) v onen termín mimo Evropu, mohlo si je později vychutnat širší spektrum posluchačů.

Musím ale říct, že nikdy jsem nejela na koncert tak na blind jako na Blink. Původní akreditace z hrabavých důvodů managementu kapely nevyšla, a tak jsem se zabejčila, že takovýho byznysu se teda účastnit nebudu, i přestože jsou Blink-182 od prepubertálního období kapela mého (stále probíhajícího) mládí. Jenže přišlo ráno před koncertem a status Gumiho Klubovny: "Událost dne je myslím si naprosto jasná. Sen minimálně dvou generací se naplnil, Blink-182 konečně vystoupí v Praze! Kdo se chystá ?" ... Jájájá, já se chystám!! Kolotoč shánění levného lupenu, následné selhání "slečny", která zrušila prodej pár minut před předáním a finální koupě ofiko lístku u arény za 999 (čti vzhůru nohama) kaček. Moje peněženka plakala a já šla mírně nasupeně stát frontu/chumel u vchodu.

Po vpuštění jsem stihla vychytat místa téměř úplně vepředu a vychutnat si tak mnou oblíbené trio Gnarwolves. První punkrockovou předkapelu, která se na svých internetových stránkách popisuje jako "punk fucking punk" a svojí tvorbou se hlásí až ke country a folkovým kořenům. V ČR byli minimálně už potřetí (Klub 007 v Praze, Mighty Sounds 2014) a tak byla fanouškovská základna znatelná. Rychlejší punkový songy střídaly sladší, pohodový, vybrnkávaný pasáže, zpěvák občas tónově ulítl, ale v publiku to (v určitých částích) začínalo vřít. Byl žádán circle pit, o který se pár skupinek pokoušelo, avšak byly umlčeny ze strany netolerantních, kteří si evidentně nevšimli, že nejsou ve filharmonii, kde se tiše sedí a nedutá.

U čehož se na chvíli zastavím, protože je to věc, která mě na velkých koncertech neskutečně vytáčí. Lidí, co se nacpou dopředu, jenom aby mohli v tichosti frontmanovi dejchat na koule (pardon) je desítky a pánů, co chrání své drahé polovičky před "zlýma pankáčema" ještě víc. Tak si jděte sakra stoupnout dozadu! Vepředu je to zákonitě vždycky bordel – chápu, že z absorbce muziky pouze skrze Youtube to nemusí být vždycky poznat – a když se mi to nelíbí, tak uteču dál a neobtěžuju fyzicky ostatní, co do koncertu jdou po svým, naplno. U Gnarwolves mě uváděli do mdlob výkřiky poměrně rostlého, nebezpečně oděného chlapa "Au, můj malíček!". Ty vole...

alt
A Wilhelm Scream; FOTO: xMartinezz Photographyx

Další byli američtí A Wilhelm Scream, které jsem znala jen z doslechu, ale hodně mě překvapili chytlavým melodickým hardcorem. K čím dál tím víc rozpoznatelnějšímu moshi a circle pitu se přidávala podivná tlačenice, která přicházela v mohutných přílivech odněkud ze stran davu, rozvazovala tkaničky, trhala vlasy, pohlcovala mobily a celkově kácela lidi jako soušky v lese (co to proboha bylo?!).

Následovala další pauza, během níž došlo k vytažení obrovský blinkácký vlajky, což publikum vítalo řičením, pískáním a omdlýváním. Po další odmlce se konečně setmělo, Blink vešli na pódium a začalo peklo. Mojí neoblíbenější písničku Feeling This, jsem po povinném shlédnutí Toma DeLonge zblízka (musím poníženě přiznat, že je mojí dlouholetou platonickou láskou) a pár vteřinách v kotli vzdala a vydala se na tribunu, protože radši budu sice dál, zato živá, neumačkaná a ještě všechno uvidím – mám totiž pro koncerty výhodných 160 cm. Rány do hlavy mi nevadí, ale masová tlačenice jo.

Zněly klasiky jako What's My Age Again, The Rock Show a Up All Night. Následovala srdcervoucí část, která obsahovala mnou zbožňovanou Down a nesmrtelnou I Miss You. To, co jsem si po večerech pouštívala, jsem si konečně mohla vychutnat a zazpívat (zakřičet) naživo. Žádnou finanční zášť jsem už necítila, jenom mír, lásku a slanost slz. :') Dumpweed, Wishing Well, Disaster. "I'm so sick of blowjobs, I hate theeem!" Umně předělaná, nádherná Always.
Trička a mikiny průběžně lítali davem. Les rukou se zvedal na každou provařenou pecku. Crowd surfing, dokonce i circle pit a to všechno proložený klasickejma úsměvnejma dialogama Marka a Toma.

alt
BLINK-182; FOTO: 
xMartinezz Photographyx

Skvělá Stay Together for the Kids (!), Asthenia, legendární First Date, Easy Target, All of This a poklona Misfits coverem Hybrid Moments, Man Overboard, Ghost on the Dance Floor, All the Small Things a Carousel. "This was the last song, show's over, go home!" Tma a (jakoby) nazdar.

Po chvíli se rozsvítil obří reflektor, vrátil se Tom zakleknuvší za "pultík" a za "dramnbejz" zvuků za bicí opět usedl Travis, který si vyseknul sólo (mimochodem celý večer, stejně jako celou kariéru hrál samozřejmě dokonale a bezchybně) během něhož se zažehlo obrovské hořící FUCK za kapelou. Violence, Dammit, Family Reunion. Kdesi mezi songy si Tom taky střihnul baladu na téma "I fuck your mum" doprovázenou důkladnou prací pánví. Celý epos byl zakončen chrlením kouře a konfet z obřích trysek po stranách pódia. Stvrzením úplného konce byl Mark, s kelímkem vody v ruce (provokace tisíců žižnivců!) mávající, cupitající do zákulisí.

alt
BLINK-182; FOTO: xMartinezz Photographyx

Ani se mi nechce psát, že Tomův hlas byl občas falešný a nazvučení taky nebylo na medaili, protože to je přece, mně osobně, úplně jedno. Další nezapomenutelný životní koncert do sbírky. Stejně jako lidi v obchodě i já budu muset strčit hlavu do mrazáku v rámci návratu ze snu do reality.
+ Pár amatérských, dokumentačních, mobilem pořízených videí (doporučuju zvuk na minimum).


Videa:
https://www.youtube.com/watch?v=5ejSRY57U18&list=UUyeZlwFUhGJcwuk_pzJRo1w

https://www.youtube.com/watch?v=SnFqdJLM6-o&list=UUyeZlwFUhGJcwuk_pzJRo1w&index=2

https://www.youtube.com/watch?v=P1aKk-ALhp0&list=UUyeZlwFUhGJcwuk_pzJRo1w&index=1

 

Fotogalerie od xMartinezzPhotographyx zde.

 

Články autora Domča Mňuková

PRVNÍ POSLECH: Bring Me The Horizon - That's The Spirit

Nevadí mi, že se hudba BMTH od Count Your Blessings nebo Suicide Season posunula do diametrálně odlišný roviny, nevadí mi, že se Oli na živo…

Fall From Everest vstupují na scénu!

V pátek měla čerstvá electro post-hardcorová čtyřka z Prahy premiérový koncert v kladenské Poldofce po boku Ellyce a Bludu a dnes vypouští…