Reportáže
Brutal Assault 2010 – čtvrtek, den první
Přejít na obsah

Brutal Assault 2010 – čtvrtek, den první

Druhý srpnový víkend patří už tradičně a neodmyslitelně všem tvrději libujícím si metalistům. Ano, ve středu 11. srpna 2010 otevřel opět po roce svou bránu stále sílící a zvučnými jmény nabitější  death metalový festival Brutal Assault. Letošní jubilejní patnáctý ročník festivalu sliboval opět nejeden nevšední zážitek. Na své si mohli přijít jak death metalisti, pro něž je akce primárně určena, tak blackaři, grindeři a poslední dobou také v CORE music libující si omladina.


Start Brutalu byl ohlášen již na středu zahřívacím koncertem, ve kterém se měli ukázat třeba deathcoroví And Hell Followed With nebo Ignominious Incarceration, což mne vzhledem k tomu, že na Brutal jsme vyráželi až ve čtvrtek ráno, trošku mrzelo. V sobotu jsem se ale dozvěděl smutnou zprávu, Ignominious Incarceration měli nehodu a místo na koncertním podiu jsou v nemocnici. Doufám, že se nejedná o nic vážného a kapela bude moci brzy opět vystupovat. Držíme Vám palce kluci!!


Před brány Brutal Assault s velkým transparentem  „Proti násilí a netoleranci“ jsme se kvůli pilně pracujícím silničářům dostali ve čtvrtek kolem třetí hodiny odpolední. Samotné heslo „Proti násilí a netoleranci“ mi k Brutalu vzhledem k jeho obsazení příliš nesedí (spíše by to šlo k hardcorovému festu). Některé, zejména black metalové bandy, k potlačování přímo vyzývají, nechci se v tom ale nějak patlat a zbytečně to rozebírat, je to můj osobní názor. Vyřízení akreditace trvalo delší dobu, než jsem čekal, ale aspoň jsem se seznámil s fotografem coreMusic Liborem Fouskem, díky jehož skvělým fotografiím můžete nasát atmosféru tohoto jedinečného festu. Díky Libore!


Jako první kapelu, kterou jsme na BA spatřili na vlastní oči, byli finští ostřílení grindeři Rotten Sound. Jejich hudbu jsem si vždy rád poslechl a tak není divu, že se mi i jejich set hodně zamlouval. Úsměvně působila finská angličtina zpěváka Keijo Niinimaa, kterou děkoval a vyzýval publikum k větší aktivitě. Areál byl v tu dobu už téměř celý zaplněn a proto i Rotten měli slušnou diváckou kulisu. Ke zvuku jednotlivých kapel se moc vyjadřovat nebudu, přijde mi to hodně zbytečné a nechápu věčné diskuze o tom, jaký zvuk jednotlivá banda měla. Prostě kapela začne hrát, při prvním kousku zvuk pokulhává, než se zvukaři podaří naladit optimum. V každém místě před dvěma podii navíc zní sound trošinku jinak, stačí poryv větru a tak dále a tak dále. Další kapelou, která nás zajímala, byli američtí melodic death/core řezníci The Black Dahlia Murder. Vzhledem k tomu, že jsme se po dlouhé cestě stále tak nějak rozkoukávali, vychutnali jsme si tentokrát kapelu pěkně ze zadních pozic. Hudba Black Dahlia je jen z desky ohromně energická a „moshující“ a tak si asi dovedete představit, jak to vypadalo live. Skvělý bubeník Shannon Lucas, circle pit vzývající Trevor Strnad s plachtou ve stylu poslední desky Deflorate za zády. Uvítal bych lepší hrací čas a delší set, ale je mi jasné že BA není žádný corový festival, o čemž vypovídá i hrací čas do důchodu mířících průkopníků deathcore subžánru Despised Icon, jež se dostali na stage až v 01:15. Ale nepředbíhejme. The Black Dahlia Murder tak stihli odehrát hrubý průřez svými deskami Miasma, Nocturnal a Deflorate. Na playlist se mě neptejte, nerad bych vás nějak klamal. Výborný set, který mne bavil celý hrací čas.

Tentýž den, ve večerních hodinách, se na Jagermeister podiu objevila brazilská legenda Sepultura, která se vyměnila s kapelou Lock-up (z původního pátečního podvečeru).  Změny v programu jsme si bohužel nevšimli a tak jsme se do areálu dostali v momentě, kdy se z beden loudila Convicted in Life z výtečného alba Dante XXI. Sepulturu jsme si vychutnávali jen z místa před Metalshop stage, neboť ihned po ní se tam měli ukázat milovaní Fear Factory. Musím ale říct, že výkon Sepultury byl jedinečný, tento rok slaví své 25. narozeniny a je na nich vidět, že si to všichni maximálně užívají. Zazněla jak nová tvorba, tak staré klasiky jako Septic Schizo, Sepulnation, Ratamahatta nebo Roots Bloody Roots. Refrén posledně jmenované zpíval snad celý areál bez rozdílu věku či žánrového vyznání. Byla to husí kůži nahánějící atmosféra.  Je zkrátka vidět, že Derrick Green, Andreas Kisser a Paulo Jr. jsou věrní tomu, co dělají a hlavně věří v to, co hrají a rozhodně nepatří do žádného starého železa. Sepultura byla jednou z lahůdek celého festu, na čemž se shodlo i hodně mých známých.

Po Sepultuře tedy další legenda – Fear Factory téměř v původní sestavě! Zejména na Dina Cazarese s kytarou a Gene Hoglana za bicími jsem se ohromně těšil. O půl desáté večer to vypuklo. Intro, Fear Factory nastupují a hned vypálí song Mechanize z aktuálního alba. Na podiu jsem checkoval hlavně sympaťáka Dina. Fear Factory se snažili udělat jistý průstřel svou tvorbou, ale zaznělo hodně songů z alba Mechanize, které samozřejmě kapela na svém turné propaguje. Takže bylo možno slyšet další nové fláky Fear Campaign a Powershifter. Z těch starších zazněly nesmrtelné Shock, Demanufacture, Acres of Skin a jako poslední bonbónek na závěr Replica. Rád bych vám pověděl víc, ale v té euforii mi některé věci přece jenom vypadly. Set byl výborný a určitě mě Fear Factory nezklamali, ale nutno podotknout, že ani nějak výrazně nenadchli. Ovšem vždy rád a s chutí si tyto kultovní cyber metalisty poslechnu. Nepřeslechnutelné bylo, jak Burtonovi v monologech mezi jednotlivými songy občas přeskočil hlas, čímž bych chtěl nenápadně podotknout, že Burtonovi ty čisté vokály živě nejdou rozhodně tak jako na desce. Ale to samozřejmě nekazí dojem celého vystoupení, to co tato kapela opravdu umí, je dostat teplotu v publiku o pár stupňů nahoru!

Nadšení a napětí v mém nitru měla vyvolat kapela úplně jiného ražení. Konečně přišla řada na bohužel odcházející deathcorové stars Despised Icon. Na DI se ale muselo sakra nudně čekat. Před jejich show jim na paralelním podiu předcházela uspávající (fandové prominou) kapela Candlemass. Při jejich závěrečném songu se pod podiem Despised Icon začala omladina bouřit a zuřivě skandovat. I přes pokročilou hodinu byl jejich set netrpělivě očekáván a nástupem All For Nothing vypuklo moshové peklo. Co vám budu namlouvat. Poslední vystoupení DI, které na svou kůži zažiju, se musí pořádně vychutnat. Žádný klidný poslech ze zadních pozic, ale přední řady, kotel, mosh, wall of death, circle pit s řádným průměrem. Při druhém songu A Fractured Hand prokázali, že dokážou držet krok s fanoušky pod stage. Zpěvák Alex se vrhl na ruce předních řad, které jej s maximálním nadšením pár desítek sekund držely ve vzduchu, zatímco nepřestával řvát do mikrofonu. Dle mého názoru je kontakt s publikem, a to nejen doslovný, nedílnou součástí každého koncertu. Diva Of Disgust, klipovka Day Of Mourning, má oblíbená starší Retina, Warm Blooded. Despised Icon by svou hudbou dokázali i zabíjet (samozřejmě ne doslova, držíme se hesla „Proti netoleranci a násilí“…). Hltám Stevovi prasečí projevy. Závěrečná trojice skladeb byla z mého pohledu naprosto excelentní. Asi nebudu lhát, když řeknu, že to jsou jedny z nejoblíbenějších věcí od DI vůbec. In The Arms Of Perdition, Furtive Monologue a poslední MVP. Říká se, že v nejlepším se má přestat, ale Despised Icon nám budou kurevsky chybět! Obligátní „one more song“ přešlo na téměř jednohlasné „despised icon“, zatímco kapela odcházela do backstage. Mezi songy nezapomněli zmínit, že na tomto brutálním festu jsou již podruhé. Bohužel i na posledy.


Poslední kapelou večera byli extravagantní a nekonvenční Gwar. Z jejich tvorby jsem snad nikdy v životě nic neslyšel, ale kvůli jejich show a vizáži stálo za to je aspoň tři songy sledovat. Kde chlapci vzali inspiraci ke svým kostýmům, by mne opravdu zajímalo (odpovědi pod report…). Následující dva dny jsme udiveně potkávali lidi s červeným nádechem, za což můžeme poděkovat Gwar (nejenom černá je barva) a jejich doprovodnému vystoupení.

Články autora Mira jackvegas Triska

Videoklip Made By Zero – Sirens

Never was so much owed by so many to so few. (Winston Churchill)Made by Zero z Uherského Hradiště už čtvrtým rokem k Vánocům servírují nový…

Sacrifive servírují videoklip a hledají zpěváka

Melodic/hardcore/post-hardcore kapela Sacrifive z Uherského Hradiště vypustila dlouho avizovaný videoklip k singlu Manners. Sacrifive zároveň stále…