Reportáže
Brutal Assault 2010 – pátek, den druhý
Přejít na obsah

Brutal Assault 2010 – pátek, den druhý

Je pátek, tři hodiny ráno, Despised Icon jsou za námi, ještě něco pojíst, upravit si nocleh a nastavit budík na 9:00, abychom v klidu stihli Bleed From Within. Bohužel moshovačka na DI se zdála náročnější, než jsme si mysleli, a tak se ranní vstávání nekonalo. Propásli jsme jak Bleed From Within, tak Gazu, a do areálu jsme se i kvůli divnému nařízení u vstupu dostali později. Tím divným nařízením je zákaz vstupu s fotoaparátem, který má oddělitelný objektiv. Zajímavé kvůli tomu, že některé foťáky s neoddělitelným objektivem fotí podobné, ne-li lepší fotky a s ním je vstup do areálu bezproblémový (a to nemluvím o natáčení videa), ale budiž. Zas taková ztráta to nebyla, jen pro příště by se hodilo dát k dispozici podobnou informaci.


Nejdříve chill-out zóna a následně americká hardcore sludge metalová formace Kylesa, která nám dělala prvního jezdce zvučnými jmény velmi nabitého dne. Jejich hudba byla příjemným zpestřením death a black programu festivalu. Američani v čele s agilní kytaristkou Laurou Pleasants a dvěma bicáky za zády začali svou show velmi přesvědčivě a musím říci, že výkon Kylesy se s každou odehranou písní stupňoval. Kolem mě se začalo pohybovat stále více fanoušků a potlesk mezi jednotlivými songy sílil. Pozorovat Lauru jak umě ovládá kytaru s obrovským zeleným prstenem na ukazováčku pravé ruky (opravdu mne zaujal) a házení hlavou se skákáním po podiu byl zážitek a její drsné pěvecké výkony ho jen podtrhovali. S úžasem jsem taky sledoval vložky dvou bubeníků, kteří byli sehraní tak, že se zdálo, že hraje jen jeden a ten druhý ho jen imituje. Kylesa patřila zkrátka k perlám letošního BA a myslím, že obsazování podobných kapel by určitě mělo pokračovat. Nechci tipovat, ale mám dojem, že banda hrála hlavně z posledního alba Static Tensions, které mám jako jediné aspoň párkrát poslechnuto.


Dalšími, které jsem chtěl alespoň vidět, byli melodic death metalisté Kalmah. Jejich set jsem ale po dvou písních přestal vnímat stejně jako teatrálně laděné vystoupení japonských Sigh.  A tak první skupina, která mě opravdu zajímala, byli mí krajané, jež mám ohromně rád – deathový Hypnos, kteří se po téměř čtyřech letech odpočinku dali zase dohromady. Bruno naklusal na podium v bíle košili a bílým transparentem, na kterém červeným písmem stálo: „We’re back for you“. Bylo cítit, že hlavně Bruno a Pegas si návrat na koncertní podia nehorázně užívali. Jejich vystoupení bylo bezchybné. Hypnos do svého setu zařadili samozřejmě jak věci z úplně nového EP Halfway to Hell, tak fláky z excelentních desek The Revenge Ride a In Blood We Trust. Zazněli tak například Journey Into Doom, Burning Again, Lovesong, Endorsed By Satan nebo i Orthodox. U některých věcí mě doslova přecházela husí kůže po celém těle. Moje vzpomínky na jejich koncerty z uherskohradišťského míru jsou stále ještě živé. Je to neuvěřitelný pocit srovnat tu atmosféru, tehdy a teď. Vidět to nadšení kolem mne, ty emoce na pódiu, to broukání starých známých songů.  Podle mě zkrátka nejlepší death metal band, jaký se v našich krajích vyskytuje.


Ill Nino, to je nu metal-crossover formace, která se nepřízní osudu už dvakrát nepředstavila brutalovskému publiku, a tak jsem byl hodně zvědavý, jestli Ill Nino na potřetí cestu na Brutal Assault najdou. Co naplat, že jejich hudba by měla teoreticky být pro BA příliš měkkou, představili se totiž v nejlepším světle. Vidět  čtyři dlouhovlasé dredáče blbnout na stage s houpavými rytmy linoucími se z repráků mě bavilo. Obdivuji a uznávám zejména na perkuse hrajícího Daniel Braga Soares Couto, který kapele dodává typický latinsko-americký feeling. Zpěvák Cristian Machado neustále vzýval fanoušky, obdarovával je samými hanlivými výrazy (osobně si myslím, že slovo fuck a motherfucker byly vůbec nejvytíženějšími anglicky znějícími obraty). Liar, This Is War, Rumba, I Am Loco, Unreal, If You Still Hate Me. Velká škoda, že hráli jen tak krátce. Ill Nino se chystali na snad poslední song, který jim ovšem kvůli pokročilému času nebyl umožněn. Nechápu proč, stejně se ještě dobrých pět minut čekalo, než se Mnemic objeví na vedlejší stage. Vzhledem k situaci, že jejich dvě předešlé účasti byly zrušeny,  jeden či dva songy by určitě neublížili, spíše naopak (kdybych měl citovat svého kamaráda: „Dokud je neuvidím naživo na pódiu, neuvěřím, že tu byli“). Show Ill Nino bavila. Skákalo se, houpalo se do rytmu, křičelo se.

Jak jsem již řekl, na Mnemic se chvíli čekalo. Byl jsem zvědavý, zda-li mě Mnemic budou bavit stejně jako před dvěma lety na stejném místě. Smutné je říci, že více než kapela samotná mne bavili slovenští kluci, kteří stáli hned za námi. Jejich výkřiky „Cibulaaa“, „Oriechyyy“, „Jožko, nakládaj too“, „Půjč mi petistovkuuu“ se stali legendárními stejně jako pokřik „Hovnoo“ ve stanovém městečku a cestě směrem k pevnosti. Mnemic to live zkrátka moc nešlo, bavili hlavně osvědčené songy jako Liquid, Deathbox, Door 2.12, Ghost, ale i ty postrádaly patřičný efekt. Z nových zazněl určitě Diesel Uterus a tuším, že Climbing Towards Stars a March Of The Tripods. Na nahrávkách mě jejich fusion metal neustále baví, tentokrát to ale nevyšlo. Pozitivně bych viděl snad jen drtivé bicí a šíleného Tomas "Obeast" Koefoeda s bass kytarou na krku.


Vrcholem BA pro všechny CORE-ře bylo určitě obsazení chaotic hardcore hrajících (tak bylo uvedeno v BA brožuře) Converge ze Salemu, Massachusetts. Jejich show začala bez rozpaků a hned od počátku se bez jakýchkoli skrupulí začala v předních řadách formovat strhující moshovačka. Ohromující bylo, že kapela se nemusela zmínit jediným slovíčkem, nemusela vzpouzet fanoušky a mohla se tak soustředit na svůj vlastní výkon. Fanoušci celou akci pod pódiem zvládli bez jejich mluvené asistence. Prvních pár songů jsme sledovali z místa za kotlem. Mohli jsme tak s radostí sledovat, jak zpěvák Jacob Bannon letá po podiu, točí mikrofonem, vyhazuje ho do výšky s časovou přesností tak, že po chytnutí začal zpívat přesně v ten pravý čas (léta praxe a odříkání asi). Nedalo mi to a i mě Converge strhli do davového šílenství. Klasika - pit, mosh, wall of death a desítky lidí vyskakujících na hlavy předních řad a plujících na rukou nadšenců včetně slečen. Pro metalisty důležité sdělení: v moshi se nestojí, a když už do tebe někdo jebne, tak to není schválně a rozhodně se rány zákeřně neoplácí!! Při jednom kole v pitu jsem ztratil botu, kterou jsem ale v kole dalším našel, přistoupl a nepustil. To se ale nepovedlo jednomu klukovi, kterému jsem po koncertu pomáhal hledat „crossky“, ale odcházel chudák na boso (taky nechápu, co tam v nich leze). Converge mě prostě rozsekali. Jednotlivé songy Vám ale nesdělím, hrálo se ale hodně z desek No Heroes a Axe to Fall.


Ve 22.20 měla začít progresivní jízda se jménem Devin Townsend. Bohužel přesně v tu dobu se nad pevností objevila bouře, která vyhnala většinu fanoušků někam mimo podpodiová místa. My jsme našli své útočiště pod plachtou u hlavního vstupu, kde se na nás tlačilo několik dalších desítek návštěvníků. Byla to vskutku výživná sprška. Naštěstí cca po půl hodině déšť ustal a my se tak mohli vrátit zpět do areálu. Devina jsem poslouchal z řádného povzdálí. Překvapilo mě, že hromada věrných fandů odolala dešti a zůstala. Čekal jsem na Cannibaly, které jsem si chtěl alespoň poslechnout, vezmu-li v potaz fakt, že to byl jeden z hlavních headlinerů celého festivalu. Čím více se blížil čas jejich vystoupení, tím více a více death metalistů se shromažďovalo. S odstupem času mi přijde, že právě na tuto kapelu byl snad nejpočetnější dav. I když si Cannibal Corpse s chutí občas rád poslechnu, jejich brutal death metal mi nepřišel na tolik zajímavý, abych na ně musel zírat celý hrací čas. Naprosto zlomení a vyblbnutí z Converge jsme odházeli směr auto s myšlenkami, co asi přinese poslední den festivalu.

Články autora Mira jackvegas Triska

Videoklip Made By Zero – Sirens

Never was so much owed by so many to so few. (Winston Churchill)Made by Zero z Uherského Hradiště už čtvrtým rokem k Vánocům servírují nový…

Sacrifive servírují videoklip a hledají zpěváka

Melodic/hardcore/post-hardcore kapela Sacrifive z Uherského Hradiště vypustila dlouho avizovaný videoklip k singlu Manners. Sacrifive zároveň stále…